Stronghold Crusader 2 - dvanáct let čekání

Kdo by neznal legendární strategii Stronghold a její samostatně spustitelný datadisk Stronghold Crusader od Firefly Studios. Pokračování jedné z nejlepších RTS her se konečně dočkalo vydání. A to rovnou s plnou parádou.

Do teď si pamatuji, jak jsem pořád vysílal svá vojska proti Saladinovi a „Praseti”. To jsem ještě moc neznal zásady boje, a tak moji vojáci hynuli doslova po tisících. Mnoho hráčů právě tahle série přesvědčila a ukázala jim komplexnost a osobitost taktických her.

Inu, od nejnovějšího (a také jediného) pokračování se čeká opravdu hodně, a tak se v recenzi podíváme, jak nakonec dopadlo a zdali splnilo sliby vývojářů a naděje hráčů. Čeká nás návrat se vším všudy, nebo jen obyčejný remake bez inovací?

Kampaň, aneb honba za ničím

Hned po startu tutoriálu na nás vybafne Stribe - „vypravěč”, který nás informuje o každém pohnutí kamene a vysvětluje základní principy hry a ovládání. Ze začátku dokáže dobře poradit (ostatně, od toho také tutoriál je), ale po nějaké době mi začaly jeho výlevy a výkřiky lézt na nervy. Mapa v tutoriálu byla opravdu malá, a tak jsem si pomyslel, že v samotných misích kampaně se to zlepší. Nezlepšilo. Táhlo se to celou první sekvenci a velikost se přizpůsobovala typům misí.

Příběh se ve hře skoro ani nevyskytuje, takže se dočkáte jen klasických misí, kde se opakují stále stejné úkoly, přes které postupujete. Rozdíl je v tom, že hra vás nesvazuje, a tak si můžete sami navolit, který level chcete hrát jako první. Nenutí vás dodělat předešlé mise, a tím je hra svobodnější. V každé jednotlivé úrovni máte speciální úkoly - od získávání určitých materiálů, přes útok na nepřátelský hrad, až po bránění se po stanovený čas. Jedinou věc mají všechny mise stejnou - chránit Lorda. Jestli nedodržíte tuhle prostou věc, čeká na vás tmavý nápis ,,Defeat”, jenž vás obratem vrátí zpět do menu a člověku zbydou jen oči pro pláč. Můžete tak level zkusit znovu, nebo si vybrat jiný. Prvních několik úkolů je jednoduchých, ale jakmile dojde na lámání chleba (v případě této hry lámání kamene), začíná jít do tuhého. Jak jsme si zvykli už u prvního Crusaderu, hra disponuje poměrně vysokou obtížností, a proto není radno podceňovat nápovědy, které si můžete odkrýt před začátkem dané části hry. To samé platí i u ,,oblíbeného” Stribea, jenž občas sdílí vaše pocity, a tak je možné, že před příchodem nepřátel, či rozbořením hradní zdi uslyšíte neformulovaný výkřik.

Pokud jde o vojáky, můžete zde nalézt jak arabské, tak i evropské jednotky. Ty vám jsou přiřazeny podle typu úrovně hned na začátku. V pokročilejší fázi hry se s vámi ale obtížnost nemazlí, a musíte začít doslova od píky. Navíc musíte šetřit úplně vším. Jídlem počínaje, přes bojovníky, peníze a konče postelemi. A věřte, nebo ne, ale pro obstarání jídla, ubytování a ještě k tomu dostatek vojáků jsou potřeba téměř nadlidské síly. Z mého pohledu je to dobře jak pro veterány, kteří se nemusí mračit nad obtížnosti, tak pro nováčky, kteří se musí snažit a případně si zahrát nějaký z předešlých dílů.

Narazil jsem sice na pár menších bugů, ale to se dá odpustit. Nejsou totiž nijak závažné a jediná otravná chyba, na kterou jsem narazil, bylo občasné mizení kurzoru. To se dalo vyřešit restartováním dané mise.

Volnosti není nikdy dost

Ve hře se nachází speciální ,,versus” mise nazvané Skirmish. Tam vás hra postaví proti AI protivníkovi, který si rovněž bude stavět svou základnu a hrad. Můžu potvrdit, že mnohdy vám oponent pořádně zatopí a nenechá vás ani postavit vytouženou hradbu. Ovšem ani ta moc nepomáhá, a když už to Shaha začne nudit, pošle na vás rovnou polovinu armády, katapulty a všechno, co je schopné boje. Naštěstí vás hra předem upozorní, a tak se nemůže stát, že se před vaší branou najednou objeví několik tuctů bojovníků. Tihle hoši totiž neklepají a proto je dobré si do zálohy připravit nějaké pasti, kterých je typicky ve Strongholdu pořádný výběr.

Také zde můžete experimentovat, zkoušet a opakovat level znovu a znovu. Stále je to totiž zábava. Dostanete nějaký ten peníz do začátků a můžete utrácet jak je libo. Ale i tady platí pravidlo, že bez práce nejsou koláče. V této hře tak platí o kamenech a dřevu. Bez toho se prostě neobejdete. Každopádně si troufám tvrdit, že mě skirmishe bavily víc, než samotné úrovně kampaně. Jsou rozmanitější a je jen na vás, jakou taktiku si naplánujete, a poté i využijete. Součásti jsou i skirmishe, u kterých si sami nastavíte, jak moc velkou výhodu budete mít nad AI. Samozřejmostí je i nabídka map, kterých není zrovna málo a každá nabízí unikátní polohu terénu, jako jsou hory a oázy a jinou strategickou pozici. Můžete bojovat i proti starým známým, jako je Rat, Pig, Wolf a další. Neustálé úšklebky Wolfa a zívání Shaha vás pěkně potrápí a donutí vás s nimi skoncovat, co nejdříve to bude možné. A pak už je jen na vás, jak se s tím vypořádáte.

Hra nabízí i další herní mód, a to sandbox. Ten nabízí volnost, kterou ani oko nomáda nespatřilo. Mapa sice omezená je, ale žádné bitvy vás nesužují, takže si můžete v klidu hospodařit a prosperovat tak, jak se to líbí vám. Výhoda je, že si můžete i dobít peníze, stačí v menu stisknout speciální tlačítko a dostanete rovných pět set zlaťáků ro ulehčení hry. Dále je možnost nastavit si hustotu a hojnost „eventů” (náhodných, neočekávaných události) a další. Je to zajímavé a zábavné zpestření hry, které též jen tak neomrzí.

Nemůžou tu chybět ani komunitou vytvořené mapy a workshop. Komu tedy nestačí základní počet map, může si stáhnout nějaké další, či si rovnou udělat vlastní. K tomu je potřeba alespoň základní znalost angličtiny, protože hra neobsahuje češtinu.

Sám bych sandbox i skirmishe vyzdvihl nad nemastnou neslanou kampaní. Mají větší znovuhratelnost a lepší a optimálnější možnosti, jako jsou rozmanitější mapy, vybírání útočiště, dostupnost všech věcí a dokonce i delší herní doba. Plně se vyrovnají i prvnímu Crusaderu a jediné omezení může být hráčská kreativita. Tak na co čekáte? Vybudování několikatisícové armády a poražení všech těch otravů bude chvíli trvat.

Multiplayer cestou do pekel

Čím začít? Asi tím, že v této době je na serverech asi stejně pusto, jako na Sahaře. Nejen, že na hráče téměř na serverech nenarazíte, ale nejdříve by se musely nějaké servery načíst. Já měl to štěstí, že se mi jeden načetl a to rovnou i se třemi hráči. Tím odpadla nutnost počkat na budoucí oběti čepelí mých vojáků a šípů lukostřelců, a rovnou mě to vhodilo do hry. Stejně jako v případě skirmishů byl na výběr seznam základních map a Lordů. Po připojení jsme se rozdělili do dvou týmů po dvou lidech, nezaháleli jsme a hned začínali stavět zásobárny, dřevárny a hradby. Už nám pomalu končil mírový čas, doba, kdy v zemi neustálých bitev na 15 minut zavládla tichá dohoda neútočení, když to mé spoluhráče a nepřátele odpojilo ze hry. Marně jsem čekal, protože se nakonec nikdo nepřipojil a tím můj zážitek smutně skončí.

Abych to shrnul, pro milovníky hry více hráčů bych tento titul rozhodně nedoporučil. Nejenže z hlediska funkčnosti, jako je latence, prostě a jednoduše nefunguje, ale narazil jsem i na nepříjemné lagy, kterých se nedalo zbavit, a značily nestabilitu připojení.

Audiovizuál, který jsme nečekali

Grafická stránka hry je opravdu špatná. Samozřejmě, je to strategie a z dálky to není tak poznat, ale z blízka vypadají modely postav opravdu nekvalitně a uměle. Samotný Lord byl v prvním Crusaderu zpracován lépe (i na tehdejší 2D grafiku) a uvěřitelněji. Žádné grafické orgie se tedy nekonají a vývojáři se nezmohli na víc, než předělávku stylizace do 3D podoby. Rozhodně má větší potenciál a oproti moderním RTS hrám značně pokulhává a nápadně připomíná nepříliš povedený Stronghold 3.

Hudební stránka hry je přívětivá a pěkně podkresluje hutnou atmosféru. Přes komentování Stribea není sice slyšet až tak často, ale ve zbytku hry si ho užijete až dost. Občas jemná melodie, jindy temné burácení bitvy. To ale nemění nic na tom, že není ve většině případech moc nápadná, originální a snadno se dá ignorovat. Každopádně tenhle nedostatek vyvažují zvuky, jež jsou velmi kvalitně zpracované a dodávají na autentičnosti. A pokud máte zvuk na reproduktorech, dejte si pozor - burácení bitvy může být slyšet až k sousedovi.

Jak fanoušek k druhému Crusaderu přišel

Na konec se sluší říct, že nový díl této zavedené značky není špatná strategie. Jenom jsem u něj měl rozporuplné pocity. Inovacemi a grafickou stránkou zaostává, obsahem se řadí mezi průměrné strategie a ani jako Stronghold moc dobře neprorazil. Tudíž zůstává přesně napůl cesty mezi starými díly a vysněným pokračováním. Nabízí chudou kampaň, nefungující multiplayer a jediné, co tohle všechno zachraňuje, jsou již zmíněné skirmishe a sandbox, který rozhodně ostudu prvnímu dílu neudělal. Lidé hledající kvalitní strategii v tomhle titulu modlu nenajdou, a to samé platí i o zkušených stratézích. Ale nenáročným hráčům, kteří hledají nějakou strategii pro chvilkové zabavení, bych hru doporučil. Zabere vám nějakých 20-25 hodin. A pro všechny ostatní - počkejte si na slevu.