Take On Helicopters – Civilní záležitosti

Rodinný podnik na prvním místě

Stejně jako tomu bylo u předešlých počinů tuzemských vývojářů, i Take On Helicopters je rozděleno na několik částí. Nejobsáhlejší z nich je samozřejmě příběhová kampaň. V ní se hráč vžije do role pilota Toma Larkina, jenž se svým bratrem Joem musí udržet v chodu společnost Larkin Aviation, kterou zdědili po otci. Z počátku to s firmou nevypadá vůbec dobře, nemá nijak daleko od uzavírky, a tak bratrům nezbývá nic jiného, než přijmout každou prácičku, která se namane. Můžete si být jisti, že kontraktů není vůbec málo, a co víc, jsou neuvěřitelně různorodé a pokaždé máte jiný cíl. Jednou pomáháte ochráncům přírody s filmováním velryb, jindy přijde na řadu vyhlídkový let, pak se zase musíte předvést na setkání válečných veteránů, a tak pořád dál, až se jednou všechno trochu zamotá, ale to už bych prozrazoval příliš.

Důležité je, že ne všechny mise musíte nutně plnit. Kromě desítky příběhových scénářů máte totiž k dispozici i řadu nepovinných úkolů, které by byla díky finanční odměně škoda minout. Každopádně, ať už plníte příběhové nebo nepovinné úkoly, v průběhu celé kampaně můžete poměrně snadno do detailů prozkoumat Seattle, kde se Take On odehrává. Na první pohled je člověku jasné, že je město opravdu zpracované podle své reálné předlohy, což s sebou nese hlavně dost variabilní prostředí zahrnující venkovské čtvrti, hustě zastavěné centrum, průmyslové oblasti nebo zalesněné kopce za hranicemi města. To všechno navíc oplývá slušnou dávkou detailů, mezi něž patří i to, že po silnicích pořád jezdí auta a další dopravní prostředky. Při detailnějším zkoumání sice zjistíte, že auta nejsou nic jiného než nehmotné kulisy, ale komu by to vadilo, když na silnicích přistává jenom idiot a ze vzduchu, kde strávíte přinejmenším 98% času, to vypadá nádherně. Stejně jako zbytek Seattlu.

Připraven k letu

Seattle a jeho okolí však není jediné prostředí, do kterého se dostanete. Ještě tu je osamocená ropná plošina využitelná hlavně v editoru (o něm později), a také obrovská mapa jižní Asie. Z velké části jde sice o pustinu, ale co je důležitější, o dost uvěřitelnou pustinu, v níž narazíte na vše, co se v takovém prostředí dá čekat, třeba vysoké pohoří, zelenající se pole nebo pár vojenských areálů. Ačkoliv to může vypadat tak, že Asie také slouží spíše pro potřeby editoru, není tomu tak, protože ji navštívíte i v kampani, konkrétně ve třech vzpomínkách Joea Larkina, jenž kdysi sloužil jako armádní pilot. Jak se dá čekat, tyto pasáže jsou trochu akčnější a hektičtější, takže si na své přijdou i ti z vás, kteří by civilní lety nejradši vyměnili za letecké bitvy.

Take On je poměrně přístupné i svátečnějším pilotům.

Prostředí je jedna věc, nejdůležitější jsou ale samotné vrtulníky, s nimiž se taktéž nejlépe seznámíte v průběhu kampaně. Take On Helicopters nabízí celkem tři třídy helikoptér. Lehké, určené spíše pro vyhlídkové lety nebo akrobacii, střední, s nimiž si užijete klasičtější práci jako třeba převoz pasažérů, a nakonec těžké, použitelné v první řadě na převoz nákladu. To všechno je pak doplněno plně funkčními armádními stroji. Každá třída vrtulníků je pochopitelně trochu odlišná, takže musíte mít na paměti pár pravidel, z nichž nezákladnější asi je, že byste se měli vyhnout prudkým úhybům do stran, jinak vám hrozí velké riziko pádu. Pokud máte s sebou ženskou pasažérku, její vřeštění při prudkých manévrech sice dokáže vyloudit úsměv na tváři, ale i tak bacha. Stejně tak je nejlepší se vyvarovat i sebemenšímu škrtnutí vrtule o nějaký hmotný objekt, což může mít pochopitelně stejný následek. Ve výsledku jsou ale všechny vrtulníky poměrně lehce ovladatelné, a i když to chce notnou dávku trénování, zvyknete si. Ať už půjde o vzlet, jenž jde aktivovat buď automaticky, nebo po vzoru skutečnosti zapínáním každého důležitého prvku v kabině, samotný pobyt ve vzduchu nebo vždy trochu komplikované přistávání, určitě si za čas zvyknete. Díky tomu je Take On poměrně přístupné i svátečnějším pilotům, i když je očividně hra určena pro ostřílené piloty nebo veterány série ArmA.

Co takhle černý nástřik? Nebo snad kameru?

O kus výše jsem zmínil, že za splněné mise získáváte peníze. Ty lze využít nejen na nákup nových strojů, ale i na jejich vylepšování. Z poměrně rozsáhlé nabídky si můžete vybrat třeba různě barevné nástřiky, ale hlavně všelijaké přídavné pomůcky, třeba kameru, reflektor nebo závěs pro lano. Pro potřeby některých nepovinných misí si navíc určité komponenty koupit musíte, takže rozhodně nejde o nic nadbytečného, což by se dalo říct i o občasné údržbě. Stejně jako každý jiný stroj, i helikoptéry nevydrží věčně, a tak musíte sem tam prohlédnout celý vrtulník a najít nějaký problém. Pokud budete úspěšní, rozpočet nutný na opravdu se razantně sníží. Možná se ptáte, odkud tohle všechno řídíte. Po celou dobu kampaně máte k dispozici heliport, což je vlastně taková vaše základna, kde můžete nejen volit vylepšení vrtulníků nebo je kupovat, ale máte odtud i přístup ke všem misím. V neposlední řadě také můžete nasednout do zaparkovaného SUV a prohlédnout si Seattle hezky zblízka. Při této činnosti si navíc můžete všimnout toho, že se vaše ruce konečně hýbou spolu s volantem, ale to jsem trochu odbočil.

Hra obsahuje poměrně dost spojitostí s Operací Flashpoint i s Armou.

V rámci kampaně bych zmínil ještě jednu věc, která určitě potěší všechny fanoušky Army nebo původní Operace Flashpoint. Take On Helicopters totiž obsahuje poměrně dost spojitostí, ať už jde o přítomnost Briana Frosta, hlavního protagonisty Army II: British Armed Forces a Private Military Company, nechybí ani jedna postava z Operace Flashpoint, část Asie je zpracována podle Takistánu, a co mě osobně potěšilo nejvíc, je několik kousků ze soundtracku OFP i Army II, i když to se samozřejmě neváže jenom ke kampani. Prakticky kdykoliv má každý vrtulník k dispozici rádio/iPod obsahující slušnou řádku songů, mezi nimiž si určitě vybere každý, a některé skladby pocházejí právě z obou zmíněných legend. Díky tomu, a i díky dalším věcem je vlastně Take On Helicopters mimo jiné plnohodnotným pokračováním Army, což může být pro leckterého fanouška jedním z největších plusů.

Kampaň není všechno

O příběhové kampani by to už bylo všechno, takže je nejvyšší čas se podívat na to, co Take On nabízí dál. Pokud jste naprostým nováčkem nebo jen chcete osvěžit nějaký konkrétní problém, disponuje hra sérií tutoriálů, které probíhají přesně tak, jak byste od nich čekali, a naučíte se v nich opravdu všechno. Nevíte, k čemu slouží ta která páčka v kabině? Tak proč si nepustíte tutoriál věnující se manuálnímu startu krok za krokem? Že nevíte, jak správně přistát? I na to existuje tréninková mise. Chcete se dobře naučit manipulaci s lanem? Žádný problém. Havarijní stav? Překvapivě i to se můžete v tutoriálech dobře naučit.

Pokud rádi létáte bez jakéhokoliv cíle, nebo potřebujete za chodu vyzkoušet joystick, který jste si právě přinesli z obchodu, určitě vám přijde vhod další složka hry, a to volný let. Jednoduše si vyberete jakýkoliv vrtulník, eventuálně můžete nastavit místo, kde váš let začne, a hurá do hry, nic ani nikdo vás neomezuje, prostě si létáte, kam je libo, přičemž si ještě můžete vybrat, jestli se stanete vzdušným postrachem Seattlu nebo jižní Asie.

Jediným nepřítelem je čas

Cože? Ono se najde ještě něco? Samozřejmě že najde, Take On je totiž opravdu rozsáhlá hra. Mezi další možnosti, jak si pořádně zalétat, patří desatero závodních misí, kdy prolétáte předem danou dráhou, ohraničenou červenými kruhy, v co nejkratším čase. V dojmech z preview verze jsem psal, že nejde o nic pro nováčky a že slušného času dosáhnou jenom zkušení piloti. No, nic se nezměnilo, pořád jde o parádní výzvu hodnou těch zručnějších pilotů. Proletět celou dráhu sice téměř nikdy není problém, ale dosáhnout dobrého času, to už problém je. A pořádný. Rozhodně se nejedná o žádný důvod k frustraci, jenom je to zkrátka trochu tužší výzva.

No a samozřejmě nesmí chybět ani řada klasických samostatných misí, jež se často moc neliší od scénářů v kampani. Co je ale důležité, téměř každá mise je vytvořena tak, že je její cíl při každém hraní odlišný, což je dost vítaná vychytávka. Samostatné mise ale provází jeden dost nepříjemný bug, a to problém s ukládáním. Jakmile totiž rozehrajete nějakou misi, uložíte si ji v průběhu a pak třeba odstartujete jiný scénář, vždy se spustí save z té předešlé mise. Netřeba říkat, jaký je to průšvih. Snad to bude co nejdřív napraveno.

Po stopách chyb

Bohužel, tohle není ani zdaleka jediná chyba, na kterou jsem během hraní narazil. Nejviditelnějším problémem je určitě časté padání hry, dále mi neuniklo ani to, že určité postavy k sobě občas mluvily jakoby skrz vysílačku, a přitom od sebe stály sotva metr. Stejně tak jsem občas zahlédl i řadu grafických chyb. Řadě textur totiž trvá docela dlouho, než se plně vykreslí, a tak třeba půl minuty vidíte většinu scény v bílé barvě. To se děje zejména při startu některých misí. Dá se sice namítnout, že bugy ke hrám od Bohemia Interactive neodmyslitelně patří, že budou určitě brzo odstraněny a že samotnou hru většinou nijak zvlášť neruší, a je to vlastně i docela pravda, ale to nic nemění na tom, že tu ty chyby prostě jsou.

Je libo něco vlastního?

K problémům hry by to naštěstí bylo víceméně všechno, a tak je nejvyšší čas se ještě věnovat dalšímu obsahu hry, protože já ještě neskončil. Take On Helicopters totiž obsahuje i editor, s nímž jste se mohli setkat už v Armě i Operaci Flashpoint. Základ je sice pořád stejný, nechybí základní prvky jako jednotky, skupiny, moduly, body trasy nebo spínače, stejně tak si můžete pohrát s opravdu velkou škálou jednotek, od vrtulníků přes lidi až po auta nebo lodě. Kdo alespoň na chvíli zkoušel editor v některé z výše zmíněných her, bude jako doma. A kdo ne, bude doma během chvíle. Zároveň však nastalo pár technických změn. Zejména body trasy jsou značně rozšířené pro potřeby vrtulníků, už na první pohled je jasné, že se změnilo i uživatelské rozhraní (nutno říct, že k lepšímu), a tentokrát má každý velmi snadný přístup k debug konzoli a k přehledu všech použitelných skriptů. Jinak řečeno, tvorba vlastních misí je zase o něco jednodušší a zábavnější, což je hlavní. Vlastně moment, i tady se najde jeden problém, a to vadné ukládání vašich misí, při němž se prostě při ukládání vaší první vytvořené mise klasickou cestou nevytvoří potřebná složka, a tak ji nejdřív musíte vytvořit manuálně. Tento problém by ale měl být určitě napraven.

Tvorba vlastních misí je zase o něco jednodušší a zábavnější.

Každopádně, to bychom měli kampaň, tutoriály, samostatné mise, závody s časem, editor, ale to ještě pořád není všechno. Pokud dáváte přednost blbnutí s dalšími piloty, tak právě pro vás je určen multiplayer. Bohužel, v době recenzování nebyl k dispozici žádný pořádný server, každopádně se připravte na to, že s největší pravděpodobností bude online složka stejně jako v případě Army podřízena uživatelským misím. A pokud někdo dává přednost oficiálnějšímu stylu, je k dispozici třeba scénář spočívající v klasickém závodu vrtulníků. Prostě klasika.

V neposlední řadě disponuje Take On Helicopters také nádhernou grafikou. Tedy, ne že by se od enginu Army II dalo očekávat něco jiného než super vzhled, ale i tak to prostě musím zmínit. Realistické ozvučení je pak spíše takovou třešničkou na dortu. Soundtrack už jsem zmínil, tentokrát mluvím o ozvučení jako takovém, jež vynikne hlavně při burácení motoru všech vrtulníků. I dabing je na hodně vysoké úrovni, pokud teda nepočítám výše zmíněné problémy s „vysílačkovým“ hlasem.

Máte povolení přistát

Vzhledem k tomu, že jsem chybám věnoval prakticky jen jeden odstavec, musí vám být asi jasné, že ve výsledku se Take On Helicopters povedlo. I přes množství více či méně rušivých bugů jde o fantastický simulátor, jenž ve svém oboru nemá žádnou konkurenci. Kromě toho jde také o obrovský titul, jenž je až k prasknutí nabitý obsahem, v němž si každý virtuální pilot najde svoje, a v neposlední řadě může Take On pro někoho sloužit jako trochu civilnější pokračování Army. Co víc si přát? Snad jenom opravu bugů, ale to je snad jenom otázka času. Jinak je ale Take On Helicopters perfektní veledílo, které žádného příznivce simulátorů nebo vrtulníků nesmí minout.