I třetí příběhová expanze karetní hry ze světa The Elder Scrolls má co nabídnout.
Karetní hru The Elder Scrolls: Legends, která si obvykle žije spokojeným a poklidným životem ve stínu výraznějších žánrových kolegů, minulý rok na podzim potkaly viditelné změny, které souvisely zejména s novým klientem a výměnou týmu vývojářů. Místo DireWolf Digital se tak nyní o projekt stará studio Sparkypants. Po čase se však situace uklidnila a skoro se zdálo, že je zase vše ve starých a snad i trochu lepších kolejích, o čemž svědčilo vydávání nových aktualizací nebo uvedení další kolekce karet. A nově jsme se dočkali v pořadí již třetího příběhového rozšíření. Je i v tomto směru všechno tak, jak má být?
Znovu na ostrovech, kam byste neuklidili ani svou tchýni
Předešlé expanze, a to Fall of the Dark Brotherhood a Return to Clockwork City, operovaly s podobnou myšlenkou jako hlavní díly ságy The Elder Scrolls, takže se dalo říct, že jsme vždy sledovali příběh vlastního, v kontextu širšího světa neurčitého hrdinu s označením Forgotten Hero. Jeho příběh však skončil, a tak nyní dostává prostor velmi určitý a konkrétní bývalý špeh Talym Rend. Ten se vydává do oblasti Shivering Isles, dějiště stejnojmenného datadisku pro The Elder Scrolls IV: Oblivion, aby se pokusil navrátit rozum svému synovi. A protože jde o Shivering Isles, tak samozřejmě nesmí chybět ani účast a vliv samotného daedrického prince šílenství, Sheogoratha. S tímhle chlapíkem s kočičíma očima, zvláštním módním vkusem a přehnanou zálibou v sýrech je přece vždycky o zábavu postaráno.
Struktura rozšíření je na první pohled tradiční a podobná tomu, co jsme v The Elder Scrolls: Legends mohli vidět dříve. Obsah Isle of Madness se rozprostírá přes tři akty, vždy rozdělené na dvě epizody, přičemž se každá odehrává na vlastní mapě bohaté na ikony různých událostí. Ty mohou čítat prostý rozhovor nebo možnost volby, v naprosté většině případů však postup zajistí pouze absolvování karetních zápasů, jejichž pestrost a svéráznost přesně odpovídá šílenství a bizarnostem typickým pro Shivering Isles.
Jen v rámci prvního aktu vás čekají aktivity jako provokování dobytka, replikace magické hudby, boj v roli slavných, ale dávno mrtvých hrdinů, případně řešení sporu dvojníků, který je zjevně inspirován jedním vedlejším questem z datadisku Shivering Isles. A jak příběh postupuje, může dojít ještě na větší pošahanosti. Při tom všem se však tvůrcům daří skvěle využívat existující mechaniky a karty The Elder Scrolls: Legends, díky čemuž není žádný zápas stejný. Naprostá většina potyček je tedy dost zábavná a věrohodná, nemluvě o ideální podpoře vyprávění. Nutno však podotknout, že obtížnost většiny bitev či hádanek není nastavena příliš vysoko, pouze v posledním aktu jsem se potýkal s menšími komplikacemi. Kdo ale hledá výzvu, jako vždy má k dispozici režim Master, díky němuž lze absolvovat celou expanzi při podstatně vyšší obtížnosti.
Všechno je lepší dvojitě
Při hraní se ale samozřejmě nesetkáte jen s již zavedenými mechanikami a kartami. Postupem v příběhu a vyhráváním příslušných zápasů lze získat několik slušivých titulů a hlavně 55 nových karet, s nimiž se setkáte i během hraní na straně protivníků. Obecně vzato platí, že je značná část z nich dost dobře využitelná, a ani příliš nezáleží na tom, jak jsou nebo nejsou vzácné. Pro každý z barevných atributů je k dispozici celá řada nových kousků, které opravdu není těžké zařadit do svých balíčků. Samozřejmě se najdou karty, které jsou více či méně k ničemu, případně snadno najdete vhodnější alternativu v obsahu předešlých obsahových přídavků, ale samotného mě překvapilo, pro kolik nových karet jsem díky jejich vlastnostem a potenciálu našel šikovné využití.
Z hlediska designu a kreseb samozřejmě čerstvé karty využívají motivy a témata Shivering Isles, potažmo čehokoliv spojeného s panováním Sheogoratha, takže na nich často uvidíte postavy, nepřátele, monstra nebo zbraně známé z nezapomenutelného datadisku Oblivionu. A protože jedním ze základních motivů Shivering Isles je zdvojení, dává jen smysl, aby některé nové karty byly dvojité. Zpravidla tedy zahrnují dva různé tvory nebo předměty, a jakmile si takovou kartu líznete, ve vaší ruce se ihned rozdělí na dvě samostatné, takže můžete mít rázem k ruce například dvojici odlišných jednotek, přičemž vynesení jedné z nich žádá 2 body magicky a druhé 4. Jedná se o dost prostou novinku, ale díky ní je možné docela dobře ztenčovat váš balíček karet a zároveň mít během zápasu poněkud širší možnosti.
Některé nové karty pak mohou uvést dvě zcela nové podmínky herní plochy, která v rámci expanze prošla menší, ale adekvátní vizuální obměnou. Konkrétně jde o podmínky Mania a Dementia. Zatímco Dementia udílí poškození protivníkovi, pokud máte na příslušné polovině bojiště nejsilnější jednotku, Mania dovoluje hráči, jehož jednotka má na dané části herní plochy nejvyšší zdraví, sáhnout po další kartě. V tomto případě může mít novinka za následek ještě pestřejší zápasy, více taktických možností nebo výraznější a intenzivnější soupeření s protivníkem. Obzvlášť v případě Dementie.
Těžko si stěžovat, jen toho sýra mohlo být víc
Tohle všechno dává dohromady pestrou, chytlavou a svéráznou expanzi, která nabízí celou řadu dobře navržených karet, jež snadno najdou využití i v multiplayeru nebo v Areně, kde si je vyzkoušíte i bez vlastnictví Isle of Madness. Hlavně tu ale máme dost možná nejzajímavější příběh ze všech dosud vydaných rozšíření The Elder Scrolls: Legends. Schválně jsem se jím příliš nezabýval, protože má rozhodně čím překvapit. Navíc se ho daří s pomocí herních mechanik dobře vyprávět a díky tomu, že se tentokrát vše točí okolo konkrétní postavy, je vše podstatně osobitější. Talym Rend by možná zasloužil lepšího dabéra, stejně tak vedlejším postavám, které se kolem nového hrdiny točí, by prospělo více prostoru. Jako spor jednoho muže s Sheogorathem a jeho říší však příběh Isle of Madness funguje skvěle a ve výsledku na mě zapůsobil víc než zápletka Fall of the Dark Brotherhood či Return to Clockwork City.
Na poměrně hektický a možná i trochu přeplácaný konec expanze jsem přitom dospěl zhruba po 6 hodinách hraní, takže si nelze stěžovat ani na herní dobu. I díky tomu věřím, že je cena 19,99 dolarů za balík všech tří aktů víc než vyhovující. Dost stylový rub karet se (samozřejmě zdvojenou) podobiznou Sheogoratha už je v tomto případě jen příjemným bonusem navíc. Koneckonců ale nemusíte platit naráz, jako vždy je k dispozici možnost koupit každý akt za herní měnu (1000 zlata), případně jeden či dva akty za herní měnu a zbytek za nižší obnos reálných peněz. Ať už se vám ale zamlouvá jakýkoliv způsob platby, jsem přesvědčen, že jestli vás TES: Legends stále baví, případně vás láká nový příběh ze světa The Elder Scrolls, bylo by naprosté šílenství Isle of Madness minout.
