The Elder Scrolls Online – stará série v novém podání

Cesta k MMO žánru

Psal se rok 1994, když světlo světa spatřil první díl sáhodlouhé série The Elder Scrolls. Jak se postupně objevovali jeho následovníci, hráčská základna rychle rostla, stejně jako chuť užít si hru po boku živých spoluhráčů. Dlouho zoufalí hráči se to nakonec rozhodli rozjet na vlastní pěst a začali vyvíjet Skyrim Online, umožňující hru pro více hráčů. To zřejmě probudilo vývojáře ze ZeniMax Online, jenž v dubnu 2012 konečně oznámili vývoj TES: Online. PC verze vyšla už 4. dubna 2014, ale majitelé moderních konzolí PlayStation 4 či Xbox One si bohužel budou muset počkat až do června.

Reklama versus realita

Příběhová linie poněkud ohraným způsobem začíná ve vězení, odkud se nám samozřejmě brzy podaří uprchnout a naše působení v online fantasy světě tak může vesele započít. Hned z úvodu hráče nemile překvapí poměrně zastaralá grafika. Pokud si nadšeně prohlížíte nádherně propracované trailery a vzápětí zapnete samotný Elder Scrolls: Online, pocítíte ono zklamání ještě silněji. Takto obrovitá hra se samozřejmě potýká i s řadou dalších problémů, bugů a nedodělků. Občas tak narazíme na různě se vyskytující černé díry v okolí nebo třeba postavy zaražené po kolena v podlaze. Tomu se ale u hry takových rozměrů dá vcelku porozumět.

„Hned z úvodu hráče nemile překvapí poměrně zastaralá grafika.“

Na druhou stranu umí na hráče parádně zapůsobit různorodost lokací i nepřátel a vyplatí se bez ostychu prozkoumávat nejrůznější hrady, katakomby, přístaviště, jeskyně… Zvídavé povahy teď zajisté právoplatně zpozorněly. Ano, taková variabilnost prostředí spolu s neuvěřitelně gigantickým světem a možností to vše si užít s přáteli, přináší neopakovatelná a neocenitelná dobrodružství.

Cestujeme pohodlně

Abychom se cestováním úplně nestrhali a zůstaly nám i nějaké síly na nebezpečné boje, budeme moci cestovat vícero způsoby. Prvním z nich je zakoupení si koníka, jenž oplývá třemi statistikami – rychlostí, výdrží a nosností. Ze začátku může být kůň horší, než se vydat pěkně po svých, ale každý den máme možnost koupit mu speciální steroidy, které mu určitou (námi zvolenou) statistiku trvale vylepší.

Zdá se, že tenhle fantasy svět obývají jen poslušní oři, jenž se na zapískání okamžitě objeví, při čemž postava na ně automaticky naskakuje, takže koně není třeba složitě hledat kolem. Stejně tak rychlý je i seskok a tohle „transportní vozidlo“ tak zbytečně nezatěžuje pozornost. Sedlo je však vyhrazeno jen vyloženě k cestování a žádný úder z něj není možné provést. Naopak ostatní na nás mohou klidně útočit a lehce nás ze sedla i sundat. Další vymožeností (za určitý poplatek) je teleportace k již objeveným svatyním, u kterých se objevíme i pokud jsme zamordováni nějakým neřádem.

Ach, ta stereotypnost

Ne úplně šťastně dopadla kampaň. Ne, že by byla krátká, potkali jsme v ní málo postav nebo byly nějak odbyté rozhovory. Ale ta stereotypnost! Velice rychle začnou nudit prakticky stejné úkoly, omezující se na – jdi tam, něco tam vezmi, zmáčkni nebo zabij a přijď mi o tom podat zprávu. Někdy zadavatel úkolu sám přijde k místu, kde se vše odehrálo, což někdy vypadá zvláště (třeba když po dlouhém boji vyjdeme dveřmi a uvidíme pohodově stát dav spřátelených vojáků, kteří nám klidně uvnitř mohli pomoci). Na druhou stranu to ušetří dlouhé cestování za zadavatelem úkolu, takže jeho návštěva místa děje většinou potěší.

„Velice rychle začnou nudit prakticky stejné úkoly, omezující se na – jdi tam, něco tam vezmi, zmáčkni nebo zabij a přijď mi o tom podat zprávu.“

Snad nejhorší jsou ale ukecané questy, kde jako poslíčci běháme mezi řadou lidí a nekonečně si s nimi povídáme. Buďme upřímní, tohle zavání absencí pořádné a vitální akce! Jasně, že jsou mise někdy ozdobeny hádankou či více možnostmi v rozhovoru, kdy rozhodujeme, jak celý příběh skončí. V zásadě to však celý dojem z velmi podobných úkolů nezachrání. Ve hře bohužel chybí i čeština, takže většině rozhovorů budou rozumět jen anglicky zdatnější hráči.

Vývojáři zřejmě chtěli vzít fungující koncept z předchozích her série a jednoduše ho vložit do online podání. Naneštěstí to ale v MMO pojetí nevypadá natolik uvěřitelně a realisticky, jak by mělo. Když takhle luštíme hádanku, abychom otevřeli pevně zapečetěné dveře, je podivné, že ostatní hráči jimi sem a tam volně procházejí. Takové situace dosti ruší onu magickou fantasy atmosféru a působí dosti umělým dojmem.

RPG systém

Vlastní odstavec si zaslouží skvěle promyšlený RPG systém. Jednoduchý, přehledný a fungující. Skilly jsou roztříděny do skupin, ze kterých si pak konkrétní skilly volíme. Každá zvolená schopnost se pak postupně vylepšuje a stává se tak čím dál tím více silnější. To, jaké můžeme mít schopnosti, záleží na naší rase, třídě, frakci i spolcích, do kterých jsme se zapojili. Pouhým připojením se do guildy válečníků ihned získáváme novou skupinu schopností, ze kterých si pak jednoduše můžeme zvolit to, co je nám nejbližší.

Nové koření

TES: Online přináší oproti předchůdcům i mnoho vítaných vylepšení. Například hromadné prohledávání těl nepřátel, kdy otevřením inventáře u více blízkých mrtvol zobrazíme jednotný panel, což šetří čas i energii. Oceňuji i systém těžení, ve kterém je daný objekt (např. kámen) nejdříve nutné najít, než z něj vytěžíme potřebné suroviny. Ty jsou navíc omezeny a brzy tak musíme hledat dále. Snad se nám takové těžení nepromění spíše v hledání.

„TES: Online přináší oproti předchůdcům i mnoho vítaných vylepšení.“

Magický kámen Skyshard taktéž hezky zpestřuje hru. Jakmile se nám podaří najít tři tyhle speciální šutry, dostaneme 1 skill bod navíc. Zato NPC nepřátele jsou na můj vkus až příliš nevšímaví a pokud se jim alespoň trochu snažíme vyhnout (není potřeba ani plížení), hloupě civí před sebe a ne a ne zaútočit. Možná jsou jen líní či vystrašení a raději nás ani nechtějí vidět, těžko souditi.

Často kritizovaná je také cena. V obchodě si můžeme pořídit standardní edici za zhruba 1500,- korun, při čemž Imperial edice nás vyjde na 2200. V internetových obchodech lze sice hru pořídit o něco levněji (u nás za 1098 korun), ale stejně se dle mého názoru jedná o nemalou investici, zejména pokud je za zmiňovanou cenu dostupných jen 30 dní, po čemž musíme platit měsíční poplatky (dalších 60 dnů za 718 Kč).

Párty může začít

Jedno velké pozitivum tu ale přece jenom je. Jedná se přece o MMORPG se vším všudy! Ostatní hráči tak nejenom promění vyprahlou pustinu v alespoň trochu zalidněnou oblast, ale skrze kontakty projasní i naši vlastní cestu. Interakce zde nerušeně probíhá hned na několika úrovních. S tuláky kolem lze nejenom chatovat ať už přímo či v různých skupinových chatech, ale dokonce si je přidávat i do seznamu přátel. Vývojáři nás pochopitelně neochudili ani o skupinové plnění úkolů či obchodování (takže chat je klasicky zamořen nabídkami k obchodu). Pokud zrovna nemáme nikoho po ruce, můžeme využít i speciální nástroj, díky kterému nám hra dohodí jiné hráče do skupiny.

„Vývojáři nás pochopitelně neochudili ani o skupinové plnění úkolů či obchodování.“

Válka tří

Desátý level nám navíc otevírá neopomenutelnou část hry – Cyrodiil. Zemi neutuchajících bojů. Dle rasy, kterou jsme si na začátku vybrali (vyjímaje Imperial), jsme zařazeni do jedné ze tří frakcí, které spolu svádí neustálý boj o území, hrady a další pozemky. V bojích o dané lokace nefigurují jen samotní hráči, ale taktéž hradby, brány a obléhací stroje. To vše lze navíc průběžně opravovat speciálními soupravami, takže boje umí být pořádně dlouhé, někdy kapku nepřehledné, avšak nanejvýš zábavné.

„Boje v Cyrodiilu umí být dlouhé, někdy kapku nepřehledné, avšak nanejvýš zábavné.“

Mezi lokacemi, které naše frakce vlastní, se můžeme snadno teleportovat, pokud tam tedy zrovna neprobíhá boj, takže toho zde ani moc nenachodíme. Vše je očividně zaměřeno přímo na boj. Za různé úkony pak získáváme alianční body a dosáhnout můžeme i různých vojenských hodnostní. Do Cyrodiilu můžeme cestovat kdykoliv, avšak musíme počítat s tím, že pokud se procházíme coby level 10 a narazíme na soupeře s číslem 50, máme okamžitě na kahánku. Válečná zóna Cyrodiilu je ale naprosto dobrovolná a pokud nejsme zastánci PvP, nemusíme se obtěžovat zde vůbec chodit.

Na Elder Scrolls Online se detailně podíváme minimálně ještě jednou, poté co proběhnout v online světě změny – nový obsah, patche opravující chyby apod.