The Infectious Madness of Doktor Dekker – detektivka na pohovce

D’Avekki Studios z Velké Británie se sice zaměřují na hry, ale ne nutně pouze na ty počítačové. Nabízí i deskovky a jejich preferovaným žánrem jsou detektivky a záhady. Ve svém novém díle se spoléhají jednak na obrovské množství videí a za druhé na velkou svobodu hráče. Necháte se nakazit od svých pacientů šílenstvím?

Kdo je kdo

Jako mladý a nadějný psychiatr se ujímáte ordinace brutálně zavražděného doktora Dekkera. Nejen, že se musíte postarat o své nové pacienty, jež se pohybují na hraně šílenství, policie zároveň doufá, že odvedete práci za ni. Předpokládá, že zjistíte, zda některý z pacientů nebyl vrahem doktora Dekkera. Než však začnete první schůzku, seznámíte se se svou sekretářkou Jayou, která je tak trošku dotěrná, ale zároveň vás může zásobit užitečnými informacemi, protože s lékařskou etikou a lékařským tajemstvím si hlavu zrovna neláme. Ale potom už se musíte věnovat svým novým pacientům. Nejprve je musíte trochu poznat, pak se musíte pokusit pomoci jim s jejich problémy, a navíc ještě musíte zkoumat, zda mají všichni alibi, či zda měli důvod doktora Dekkera zabít. S Mariannou, Brycem, Claire, Elin a Nathanem se potkáte v každém z pěti aktů, občas sice potkáte i jiné pacienty, těm ale nemusíte věnovat tolik pozornosti.

Postupně rozkrýváte jak životy svých nových pacientů, tak poměry v ordinaci a možné motivy k vraždě. Velmi sympatické je, že na začátku každé hry je vrah náhodně vybrán a tomu je celé vyprávění přizpůsobeno. Pokud tedy budete spokojeni, nic vám nebrání zahrát si znovu (a zároveň to nebude nuda, protože půjde o pozměněný děj).

Bez angličtiny to nepůjde

Což je samozřejmě pro mnoho hráčů škoda. Ale je to logické, hra se spoléhá na to, že budete sami aktivně vypisovat velké množství slov a převod do jiných jazyků by byl dost náročný. Nejen, že by bylo potřeba přeložit všechna videa, také by bylo nutné vyřešit otázku zadávání, nebo snad integrovat do hry slovník.

Velká svoboda na jednu stranu umožněna velmi zajímavou mechanikou, na druhou stranu samozřejmě nefunguje na 100 %. Klíčová slova jsou občas propojena tak, že ač zamýšlíte jednu věc, dostanete odpověď na něco úplně jiného, případně přeskočíte celou logickou posloupnost, která by vás k této odpovědi měla zavést. V tomto ohledu jsem také měla dojem, že na plno otázek nebyly odpovědi.

„Velmi sympatické je, že na začátku každé hry je vrah náhodně vybrán a tomu je celé vyprávění přizpůsobeno. Pokud tedy budete spokojeni, nic vám nebrání zahrát si znovu (a zároveň to nebude nuda, protože půjde o pozměněný děj).“

Zajímavá je také mechanika, jež vám ukáže, jak daleko ve hře jste. V menu můžete vidět různé statistiky – kolik otázek jste položili, kolik klíčových slov jste odhalili, jak daleko jste v aktu nebo v celé hře, či kolik jste použili nápověd. Hvězdičky či puntíky u vašich pacientů a jejich odpovědí vám pak ukážou, zda jste se již dozvěděli všechno, či se musíte dále ptát. Co však chybí, je stav vašeho mentálního zdraví. Během sezení s pacienty se vyvíjí, a i vy se můžete stát obětí šílenství. Nevíte ale, jak dobře nebo špatně na tom jste.

Správně se ptát

Hra vám na začátku sice vysvětlí, jak funguje, i přesto vám bude chvíli trvat, než to celé vychytáte. Vizuál je celkem „jednoduchý“. Na pozadí vidíte svého pacienta, po levé straně je vyskakovací menu, kde můžete pacienty střídat, přehrávat si jejich odpovědi, pročítat si své poznámky, či se podívat, na co jste se již zeptali. A nahoře řádek, do kterého zadáváte otázky. Respektive slova. Hra pracuje s takzvanou technikou zrcadlení – tím, že opakujete slova, která vaši pacienti řekli, jim umožňujete jejich výroky dále rozvíjet.

Příjemným ulehčením je v tomto ohledu možnost si odpovědi pacientů znova přehrát, a pokud máte zapnuté titulky, můžete rovněž vidět klíčová slova zvýrazněná (pokud by vám to ale přišlo moc jednoduché, můžete tuto nápovědu vypnout). Zároveň také můžete jednou za čas (frekvenci můžete nastavit v rozmezí od 30 vteřin do šesti minut, případně ji úplně zakázat) vyťukat slovo nápověda a dostanete tak návrh, na co se zeptat. Především v počáteční fázi ji asi budete používat častěji, do jisté míry vám umožní odhalit všechny herní mechaniky.

Přesto však není vždy lehké odhalit klíčová slova či věty, které děj posunou kupředu. To je také více méně jediná slabina hry. Samozřejmě není (zatím) možné vyrobit takovou hru, kde na každou otázku dostaneme odpověď. Propojení špatných otázek s odpověďmi ale není zrovna povedené, jelikož jejich náhodné střídání prostě často nebude dávat smysl. Jestliže vám někdo řekne o kočce a vy se na tu kočku vzápětí zeptáte, očekáváte, že odpovědí bude něco jiného než „netuším, o čem mluvíte“.

Svoboda nebo kletba

Strávila jsem ve hře 11 hodin, nesnažila jsem se vždy zjistit úplně všechno, pokud by to tak bylo, potřebovala bych samozřejmě o pár hodin víc. Libovůle při kladení otázek nám dává ve hře svobodu, ale zároveň je největší slabinou tohoto díla. Plynulé slovní výměny, kdy se přesně trefujete do klíčových slov, se střídají s momenty, kdy nevíte, jak se ptát, či se chcete ptát dál, ale nemůžete, protože autoři už dál diskuzi rozvíjet nechtějí. Lehko se tak může dostavit pocit frustrace. Přesto jde o povedenou hru, která vás chytí, a pravděpodobně si ji zahrajete víckrát.

Pokud máte rádi detektivky a oceníte lovecraftovskou atmosféru, jistě si toto dílo užijete. Dejte si ale pozor, bez velmi dobrých znalostí angličtiny a bloku na poznámky se tu neobejdete! Pokud však máte obojí připraveno, nic vám nebrání ve skvělé zábavě, hra si rozhodně svou cenovku zaslouží a může vám nabídnout desítky hodin zábavy.