Uncharted 4: A Thief's End – rozloučení ve velkém stylu

Určitě to znáte - jste něčeho velký fanda, sledujete každou novinku, a když to konečně přijde, výsledek vás nakonec možná i trošku zklame. Jenže tohle není případ Uncharted 4. Nedokážu si představit, pod jakým tlakem muselo studio pracovat, když má za sebou takto věhlasnou sérii, jejíž druhý díl kompletně redefinoval žánr akčních adventur. Dají se vůbec splnit tak vysoká očekávání? Lze po čtvrté v řadě ještě vůbec něčím překvapit? Jestli to nějaké studio dokáže, pak je to jednoznačně Naughty Dog, kteří opět vymáčkli maximum nejen ze samotné konzole, ale především ze sebe samých. S klidem bych mohl tuto recenzi začít a zároveň zakončit konstatováním, že jde o nejlepší akční adventuru, jakou si můžete zahrát, že vás totálně odrovná ve všech směrech a stejně jako v kině při pohledu na hodinky kdy očima oddalujete závěr filmu, se budete modlit, aby tahle neskutečná jízda neskončila.

Sic Parvis Magna

Je to ale poměrně nedávno, kdy to se hrou zase tak dobře nevypadalo a fanouškům se začalo rosit čelo. V době, kdy měl být čtvrtý díl oznámen, odešla ze studia kreativní ředitelka Amy Hennig a nakonec i vedoucí vývoje Justin Richmond. Vše se ale nakonec v dobré obrátilo, prázdná místa totiž zaplnila dvojice Bruce Stanley a Neil Druckmann. Druhého zmiňovaného pána fanoušci série jistě znají, protože se podepsal pod úspěchem druhého dílu s podtitulem Among Thieves, přičemž se poté přesunul do týmu, který pracoval na survival thrilleru The Last of Us.

Z rozhovorů s herci a dabéry nakonec vyplynulo, že díky přesunům na vedoucích pozicích se značná část příběhu vyškrtla. Rozdíl mezi stylem vyprávění třetího a čtvrtého dílu je markantní, a přestože původní směřování příběhu neznáme, po dohrání hry si jsem jistý, že právě tato změna v týmu byla rozhodující v tom, že Uncharted 4 nebylo pouze skvělou hrou, ale rovnou uměleckým dílem, podobně jako ty nelepší knihy nebo filmy. Poznáte to z jemných nuancí, které znáte z druhého dílu a ve trojce chyběly a občas ucítíte i rukopis z The Last of Us. Jde především o jakousi lidskost, která se projevuje především při hře s emocemi a pro mě i například důležitým faktem, že autoři nezapomněli na Elenu, jejíž vztah s Drakem dodával druhému dílu patřičný šmrnc, přičemž ve trojce se na Elenu trochu zapomnělo.

Čtvrtý díl stojí na příběhu daleko více než ty předchozí, přesto se z něj nestala nudná adventura. Nejde ani tak o poměr mezi jednotlivými prvky, ale jejich dokonalý mix a načasování. Podobně jako dvojka i čtvrtý díl si drobně pohrává s přeskakováním časové linie, nejde však o nic extrémního, tvůrci tím dokázali hráčům skvěle podat příběh Drakeova bratra Sama a především jejich společnou minulost. Minulostí jsou však i předchozí dobrodružství, Nathan totiž žije poklidným životem se sličnou Elenou Fisher po svém boku. Emotivní podání příběhu jasně dává najevo, že Drake je spokojený - ví, že na něj doma čeká žena a vychlazená jedenáctka v ledničce. Přesto ho ale stále láká nějaké to dobrodružství, což ho na jednu stranu poměrně tíží. Vnitřní spor pak dosáhne crescenda, jakmile se objeví na scéně Nathanův bratr Sam, který měl být už 15 let mrtvý. Šťastné shledání ale okamžitě vydere na povrch jeho vnitřní boj - dodržet slib, který dal manželce, anebo pomoci bratrovi v nouzi a vrhnout se do dalšího (teď už vážně posledního) dobrodružství? Znáte Nathana, takže jistě víte, jak jeho Sofiina volba dopadla.

Do nekonečna a ještě dál

Kampaň Uncharted 4 neustále překvapuje. Neustále. Příběhem, zvraty, skvěle zvládnutým prostředím a jeho rozlohou, ukázkovou prací s postavami, novinkami v soubojích a skvěle dávkovanou zábavou. Vývojářům by stačilo vylepšit již použité prvky z předchozích her, přesto se nebáli popustit uzdy své tvořivosti a přispěchali hned s několika novinkami. To je vždy odvážný krok, přidávat do zajeté a fungující hratelnosti nové prvky se ne vždy vyplácí, nicméně vizionářství autorů očividně nechybí. Vzpomeňme si na začátky The Las of Us, kdy si v Naughty Dogu vůbec nebyli jistí, jak jejich hra bude přijata a báli se o dobré jméno svého studia.

„Vaše pomyslná cestička není autory předem nalajnovaná tak, jako jsme byli zvyklí.”

Patrně nejmarkantnější novinkou je otevřenější prostředí. Srovnání s moderní Larou Croft je na místě, nicméně Uncharted 4 je stále nalajnovaným dobrodružstvím, pouze okolní hranice už nejsou tak viditelné a omezující. Co do level designu se podařilo vytvořit otevřené prostředí přesně takové, aby vytvářelo iluzi opravdu obrovského a otevřeného světa. Přestože jsme ze série zvyklí spíše na koridorovitější přístup, do hry o objevování a prozkoumávání světa se otevřenější prostředí naprosto skvěle hodí. Nabobtnáním prostoru však tato novinka nekončí - nově totiž k vašemu cíli vede hned několik cest. Dalo by se tedy říci, že je pouze na vás, kterou se vydáte. Pravda je však taková, že je pouze na vás, kterou z nich objevíte. Často se totiž stane, že se proskáčete přes neuvěřitelné překážky až ke kýženému cíli, abyste vzápětí zjistili, že sem vedla vlastně úplně jednoduchá a daleko kratší cesta. Ruku v ruce s tím jde také fakt, že vaše pomyslná cestička není autory předem nalajnovaná tak, jako jsme byli zvyklí. Úchopy tolik nebijí do očí a římsy pro skoky více splývají s okolím. Svět působí více uceleněji a reálněji, přesto se nemusíte bát, že byste museli dlouze tápat. Genialita level designu Uncharted tkví v tom, že se můžete často vydat - opravdu - kudy chcete a dostanete se k cíli.

S tím souvisí i nové vybavení. Lano s hákem vám dovolí překonávat nejrůznější průrvy, vylézat na výše položená místa nebo naopak slaňovat tam, kde byste si po doskoku zlámali všechny končetiny. Pokud jste měli strach, že tento prvek, který je nakonec ve hře velmi hojně používaný, naruší charakteristickou hratelnost, báli jste se zbytečně. Po hodince hraní už budete mít pocit, že jde o nedílnou součást celé série, ostatně houpat se na lanech umí Drake už od prvního dílu. Lehce za polovinou si přivlastní i horolezecký cepín, díky kterému se může zabodnout do zvětralých hornin. Avšak právě tento nástroj je prakticky ihned zapomenut a Drake ho vytahuje jen zřídka kdy, trošku tak nedává smysl jeho přítomnost ve hře. S otevřeným prostředím přicházejí také dopravní prostředky, kterých si vyzkoušíte hned několik a poslouží právě k překonání delších vzdálenosti, například z džípu je možné kdykoli vystoupit a prozkoumat okolí. Nechybí ani oblíbené puzzly a prostorové hádanky, jejichž dávkování bych popsal frází “tak akorát”. Je jich poměrně dost, ale ne zase tolik, aby vás každá další nudila ještě víc. Jejich provedení je již tradičně lišácky fikané, někdy jde pouze o hrátky s prostorem a perspektivou, jindy bude třeba zapojit logické uvažování, stále však platí, že rychle pochopíte, oč běží a pokud ne, Nathan vám to pomocí klasických hlášek po chvíli osvětlí.

„Stealth není bůhví jak propracovaný, přesto funguje dobře.”

Drobné inovace se dočkal i samotný boj. I jakožto fanoušek série musím přiznat, že přestřelky občas působily trošku tuctovým dojmem a rozhodně to není něco, na čem by série stavěla svůj úspěch. Kvituji tedy drobný upgrade v podobě funkčního stealth přístupu. Po vzoru dalších TPS a FPS stříleček si můžete označovat nepřátele a díky tomu sledovat jejich pohyb, přičemž určitý stealth už přinesl druhý a třetí díl, díky otevřenějšímu prostředí je však konečně tento model dotažen. Můžete se potají houpat na římsách a útočit ze zálohy nebo se přesouvat ve vysoké trávě a jako divoká šelma čekat na svoje okno příležitosti. Stealth není bůhví jak propracovaný, přesto funguje dobře a nelze se při odhalení vymlouvat na špatné herní mechaniky. Nepřátelé jsou celkově poměrně krátkozrací a i když vás zahlédnou, dá se jim rychlým úskokem ztratit z očí. Pochválit je třeba také totální volnost co se týče stylu boje. Level design umožňuje jak akční přístup, tak i pomalý a kradmý styl útoků ze zálohy, což je rozhodně dobře.

Vše výše popsané je kvalitně odvedená práce, která staví na principech předchozí tří dílů. Co je ale ještě o úroveň výše, je práce s postavami. V rámci herní produkce bych se nebál mluvit o genialitě či brilantnosti. Vlastnosti příběhu a jeho podání jsem nakousnul už v úvodu, tady se naprostá většina ostatních titulů absolutně nechytá. Esem v rukávu je samotná práce s postavami v kontextu technického zpracování. Předchozí díly připomínaly spíše kvalitní béčkový film, plný skvělých efektů a dobře načasovaných hlášek. Čtyřka jde však v tomhle ještě dál a pracuje s postavami jako s živými bytostmi. Tomu pomáhá jejich vizuální zpracování a upřímně řečeno, nechápu, jak autoři dosáhli takového výsledku. Zatímco doposud se pocity postav a jejich vnitřní myšlenky musely dávkovat hráči pomocí dialogů, postavy Uncharted mohou mluvit daleké méně a přesto vám sdělí vše podstatné. Samozřejmě za to může precizní využití motion capture technologie, kde především zpracování mimiky je obdivuhodné. K tomu přispívá i skvělý dabing postav, kterému vévodí výkon Nathanova alter ega, kterým je opět Nolan North. V recenzích si často stěžuji na zdlouhavé filmečky, v Uncharted 4 jsem však hltal každou sekundu. Přestože Naughty Dog pracují s virtuálními postavami, mnoho hollywoodských filmařů by se zde mohlo učit.

„Malinkou kaňkou na jinak mistrovském díle je možná trošku natahovaný konec.”

Samotné postavy ve hře působí přirozeně a organicky. Samovolně reagují na události a samozřejmě jen tak nezavřou ústa. Po vzoru předchozích dílů si většinu hry projedete minimálně ve dvou. Těšit se můžete na rozhovory plné sarkastických narážek, skvělých vtípků ale čas od času i srdcervoucí konverzace. Uncharted 4 totiž hraje na strunu emocí podstatně více, než díly předchozí. Ostatně, je to také poslední díl série a po skončení hry vám bude jasné, že minimálně pro postavu Nathana Drakea to rozhodně platí. Nemusíte se však bát, zakončení hry a tím i série je dalším majestátním kouskem. Ostatně cela hra působí jako jedno velkolepé představení, kdy vývojáři tasí jeden trumf za druhým, jako by se celé ty roky připravovali na okamžik, kdy budou mít k dispozici dostatečný výkon a tvůrčí prostor. Malinkou kaňkou na jinak mistrovském díle je možná trošku natahovaný konec, čímž trošku utrpí výsledná gradace, kterou začnete od určité chvíle cítit. Ve výsledku jde však asi o takovou chybu, jako když dostanete k narozeninám Ferrari bez vyhřívaných sedaček. V danou chvíli to zamrzí, přesto v kontrastu celku jde o zanedbatelný nedostatek.

Časová dotace je na žánr akčních adventur více než nadprůměrná. Na ploše dvaadvaceti kapitol, každá zabere zhruba 50 minut, dostáváte minimálně 14 až 15 hodin čisté herní zábavy. Nicméně, vzhledem k otevřenějšímu prostředí a nespočtu skrytých informaci a pokladů je dost možné, že se při troše prozkoumávání dostanete až na rovnou dvacítku. Tady ale rozhodně nekončíme. Zatímco online část byla v Uncharted 2 pouze doplňkem, ve třetím díle se již stala plnohodnotnou součásti hry a s hrou více hráčů ve čtvrtém díle mají v Naughty Dogu velké plány.

Víc hlav, víc headshotů

O hře více hráčů jsme toho na Zingu napsali a napovídali už hodně. Online zápolení jsem si vyzkoušel už vloni na Paris Games Week a v uzavřené a posléze i otevřené betě. Už tehdy nabízel multiplayer skvělý zážitek, který se od toho co nabízí hra ve finále, nikterak výrazně neliší. Je vidět, že autoři si jsou vědomi důležitosti hry více hráčů, zatímco v druhém díle šlo spíše o experiment, který překvapil svou oblíbeností, ve třetím díle už šlo o plnohodnotného bratříčka příběhového režimu. Přesto, jak sami autoři přiznávají, multiplayer Uncharted 3 nebyl dokonalý a se čtvrtým dílem se ho snaží k dokonalosti dovést.

I jakožto fanoušek série uznávám, že multiplayer druhého potažmo třetího dílu byl sice zábavný, přesto v porovnání s dalšími hrami z žánru third-person akčních her nenabízel nic navíc. Naughty Dog se tak rozhodli pro dva celkem odvážné kroky - jednak hru více personifikovat (nejen vůči jednotlivým postavám, ale sérii vůbec) a notně přidat na dynamice celého online zápolení. Na pařížské prezentaci se ostatně nechali slyšet, že: „bylo třeba přidat do hry hned několik nových prvků, abychom dokázali vytvořit tak dynamickou hratelnost, jakou jsme si představovali.“

Uměla inteligence a multiplayer?

Zmíněnými prvky jsou samozřejmě pomocníci (v originále sidekicks) a magické artefakty. Vaši AI parťáci jsou řízeni čistě prostřednictvím umělé inteligence, což může pro neznalého hráče působit jako pěst na oko. AI v online hře? Nestačilo by jen navýšit počet hráčů? Tihle parťáci však nejsou jen do počtu a svůj účel rozhodně plní. Nejen že s vámi organicky spolupracují, především ale spolu s živými hráči vytváří mix, který prostě a jednoduše funguje a především baví. Autoři zde zúročují nejen znalosti získané při vývoji The Last of Us, ale také nástroje, které pro hru vyvinuli. Parťáci jsou totiž řízeni AI právě z TLoU a hra převzala od svého postapo brášky i finanční model. Za zabíjení nepřátel získáváte herní měnu a právě za ni si můžete přivolávat pomocníky.

Do svého zbraňového repertoáru můžete vybírat z pěti sidekicků a je třeba volit na základě vašeho stylu boje a připravované taktiky, pomocníci jsou totiž diametrálně odlišní. Sniper si vyleze na vyvýšené místo a kryje vás zpovzdálí, Savior naopak jako asasín kmitá po mapě a je připraven vás kdykoli oživit. Oblíbený byl v betě především Brute, což je obrovský pancéřovaný kolos s drtící silou rotačního kulometu. Velmi zákeřně pak působí Hunter, který se pohybuje extrémně rychle a jeho hlavním úkolem je chytnout vás zezadu a nechat ostatní, ať se postarají o vaši kapitulaci. Zatímco sniper je jistou smrtí při pohybu v otevřených prostorech, Brute je vynikající díky své palebné síle a výdrži, přesto jeho rychlost pohybu je extrémně malá. Potrpíte-li si na teatrálnost a jste vyznavačem Rambo stylu, tohle je kamarád do nepohody. Savior a Hunter jsou skvělí pomocníci pro takticky smýšlející hráče a přestože neoplivají velkou palebnou silou, několikrát jsem zažil, že právě oni často byli jazýčkem na vahách.

Umělá inteligence v multiplayeru na první pohled budí dojem obětních beránků vyslaných na porážku, parťáci však nejsou loutky vyslané proti vám, jen abyste získaly pár chechtáků navíc. Nejen že se jim časem dobíjí zdraví stejně jako vám ale mají ho i stejné množství. V mnoha směrech jsou tak rovnocenným soupeřem, který dokáže nepěkně zavařit. Především jsou ale skvělým doplňkem pro vaši bojovou strategii. Možnost do jisté míry ovládat jejich pohyb, kdy jim můžete určit, kam mají jít, nebo kde mají stát.

Magie a Uncharted?

I druhá novinka online hry budí na první pohled dojem něčeho nepatřičného. Uncharted působí jako akční hra založená na realističnosti, přesto pokud se podíváte pozorně na první tři díly, vždy v určité míře koketuje s magií či okultismem. A jelikož se multipalyer rozhodně nesnaží tvářit nějak vážně, magické artefakty do něj padnou naprosto dokonale. Podobně jako AI parťáky si je můžete kupovat za nasbírané peníze a vybírat lze rovněž z pěti možností. Povědomý vám bude obrovský zlatý monument El Dorado, který po seslání ničí nepřátele v okolí. Z Uncharted 2 se připomene Chintamaniho kámen, který oživuje padlé nepřátele, a nakonec z třetího dílu poznáte džina, který je tou nejlepší volbou, pokud vyznáváte boj nablízko. Vaše rány uštědří nepříteli daleko větší poškození a navíc získáte nadlidskou rychlost. Pokud jste v takovou chvíli v pozici nepřítele, hodí se Indrova věčnost, což je artefakt, který po vhození do prostoru zpomalí nepřátele v blízkém okolí. Na první pohled neškodný, ale za to pro takticky smýšlející hráče velmi šikovným předmětem je Hůl Ayara Manca, který vysílá pulzy po celé mapě, které na tři vteřiny odhalí na radaru všechny nepřátele.

Na Uncharted 4 je vidět, že hlavní fokus vývojáři směřovali na příběh, co se týče obsahu je multiplayer o něco chudší, autoři tak plánují jeho bezplatnou podporu po celý následující rok a rozhodně toho nebude málo. Nové mapy, herní režimy, zbraně, doplňky. V současnou chvíli nabízí hra trojici herních režimů, které patří k léty prověřené klasice. Team Deathmatch asi není třeba představovat, stačí jen doplnit, že se hraje 5 proti 5, přičemž počet postav na mapě se zvětšuje s rostoucí přítomností pomocníků. Druhým v seznamu režimů je Velení, což je pouze variace na oblíbený režim Control, kde zabíráte na mapě vyznačené body, a konečně Rabování, kdy musíte sebrat a donést na svou základnu poklad, není tedy třeba dlouho přemýšlet, aby každému došlo, že jde o variaci na Capture the Flag. Rabování jako jediný režim probíhá ve čtyřech proti čtyřem a je tak jasné, že pokud toužíte po taktizování a týmové sehranosti, toto je režim právě pro vás. Do seznamu režimů by se daly zahrnout i list tréninkových soubojů proti AI protivníkům, ve kterých máte za úkol sbírat body za používání sidekicků a magických artefaktů, jde tak především o tréninkový režim určený pro seznámení se hrou, vyšší obtížnosti však dají pořádně zabrat.

„Multiplayer na rozdíl od kampaně neběží v 1080p.”

Více potěšení přináší až seznam map, kterých je celkem osm a jsou logicky inspirovány lokacemi, které navštívíte v kampani. Vyzdvihovat promyšlený level design asi není třeba, jednotlivé mapy jsou dobře rozvrhnuté a především členité, takže využijete všechny přednosti série Uncharted. Vizuálně jim rozhodně není co vytknout, nicméně lze poznat, že multiplayer na rozdíl od kampaně neběží v 1080p. Autoři se v rámci nejlepšího možného online zážitku uchýlili ke snížení rozlišení, aby mohlo být dosaženo 60 snímků za sekundu, což je samozřejmě základ prvotřídního multiplayeru. Technicky je tak na tom hra více hráčů velmi dobře. Při hraní nejsme svědky žádných poklesů či záseků a stejně tak hledání her a připojování do nich probíhá hladce a rychle. Trochu kontroverze způsobila přítomnost mikrotransakcí. Ty však slouží pouze pro některé kosmetické bonusy a odemčení dalších postav, nejde tak o nic, za co by se bylo třeba na tvůrce zlobit, naopak jde o minimální úlitbu za to, že po následující rok bude všechen dodatečný obsah do multiplayeru zdarma.

Konkurence pláče, Naughty Dog opět přepisuje historii

Věnovat se vizuálnímu zpracování snad ani není třeba - stačí se podívat na screenshoty. Naughty Dog mají ve svém vlastnictví patrně tajný algoritmus, který z jakékoli konzole dokáže vymáčknout maximum. Dokázali to už s dvěma generacemi PlayStationu a povedlo se jim to opět. HW za méně než deset tisíc korun předvádí vizuální orgie, které mnohdy poráží i počítačové sestavy za několikanásobek. Především kvalita textur je neuvěřitelná, i při bližším pohledu působí všechny předměty a povrchy neuvěřitelně. Co je snad ještě více obdivuhodné, jsou modely postav, v bonusech se můžete podívat z blízka na každý charakter a lze se přiblížit až na takovou vzdálenost, že si všimnete jednotlivých pórů na kůži. Když začne foukat vítr, nepřiléhavé části oblečení se vlní ve větru a především svalstvo se chová velmi reálně. Při pohybu paží jde vidět napínání a povolování ramenních či zádových svalů, což je detailnost opravdu nevídaná. Kapitolou samou pro sebe je potom mimika i posturika, která je svým vlastním vizuálním jazykem, který autoři hojně využívají. Neverbální komunikaci a přesun emocí by mohl závidět i Joel a Ellie. Na úrovni je jako vždy i hudební doprovod, jenž tentokrát exceluje, protože se o něj postaral harcovník akčních a dobrodružných filmů Henry Jackman. Soundtrack přidává nové, ale především využívá staré známé melodie, které fanoušci série dobře znají. Protože jsem hrál se sluchátky pro PS4, všímal sem si i skvělého ozvučení prostředí. Drolení se zvětralé skály pod rukami nebo dopad na dřevěnou podlahu. Vše znělo tak říkajíc neuvěřitelně uvěřitelně.

Pro našince je třeba pochválit i kompletní české titulky, a to včetně zápisků v deníku a všech poznámek. Mnoho hráčů si neuvědomuje, jak složité je připravit českou lokalizaci do konzolové hry, když jde o tak malý trh, jako je ten náš. Bohužel český překlad často skřípe a rozhodně není bezchybný. Dialogy mnohdy nenavazují tak jak by měly a mnoho frází je přeloženo vyloženě chybně, přesto jde o skvělou příležitost, jak si hru užít i v případě, že nevládnete angličtinou, přeloženo je totiž opravdu vše a to je to hlavní.

„Uncharted 4 je nejenom mistrovským dílem přesahující hranice běžné videoherní produkce, ale také velmi důstojným koncem jedné z nejslavnějších herních sérií.”

Naughty Dog pomyslná zadní vrátka pro potenciální další díl zapečetila neproniknutelnou závorou. Dalšího dobrodružství s Nathanem Drakem se už asi nedočkáme. Tedy, ne že by to nebylo možné, udělat nějaký ten prequel není nikdy problém, Drake toho zažil jistě mnoho dalšího, co předchozí díly nestihly popsat. Nicméně tvůrci se dušují, že tohle byl díl opravdu poslední a rádi by se posunuli někam dál. Je však jisté, že Sony se bude snažit protlačit alespoň nějaký další titul, který by nesl název Uncharted. Můžeme tak pouze doufat, že studiu brzy dojdou peníze a budou nuceni se k jejich značce vrátit. Uncharted 4 je nejenom mistrovským dílem přesahující hranice běžné videoherní produkce, ale také velmi důstojným koncem jedné z nejslavnějších herních sérií. Udělit maximální hodnocení chce neprůstřelné argumenty a stoprocentní přesvědčení. V tomto případě otázkou ale není, jestli si hra zaslouží devět nebo deset bodů z deseti. Tou pravou otázkou je, jestli tohle náhodou není rovnou na jedenáct z deseti.