Výpověď zaměstnance Ubisoftu šokovala herní průmysl. Jak by to celé mohlo být?
Včera internet obletěla zpráva informující, že jeden zaměstnanec Ubisoftu měl během školní prezentace o programování říct, že je francouzská společnost tlačena Microsoftem a Sony k tomu, aby hry na PC byly uzamknuty na 30 snímků za sekundu, stejně jako konzolové verze. Na první pohled vyjádření působí šokujícím dojmem, než se ale začneme my hráči rozčilovat, je třeba se na celou situaci podívat a zamyslet se.
Jako první je důležité si uvědomit, že v originálním článku stojí, že to měl dotyčný programátor naznačit, nikoliv říct na plnou hubu. Je možné, že si to zvědavý student přebral po svém a nepochopil, jak to bylo myšleno. Osobně si nemyslím, že by si tohle Microsoft nebo Sony dovolili a kdyby ano, tak by byla chyba Ubisoftu, kdyby k tomu přistoupil a nechal sebou takhle manipulovat. Je sice pravda, že v současné době nová generace konzolí PlayStation a Xbox zaostává a vývojáři si neví rady. Podle dostupných vyjádření musejí často přistupovat ke kompromisům, kdy jejich hra bude mít lepší grafické zpracování a více postav na obrazovce na úkor frekvence snímků za sekundu a rozlišení – tohle zaznělo ústy producenta Assassin's Creed: Unity, nejinak tomu bude u Far Cry 4.
Kdybychom si přece jen připustili, že je na tom něco pravdy, tak proč by to onen programátor řekl studentům, kteří mu pokládaly otázky? Přece by mu muselo být jasné, že se to okamžitě dostane na internet a on bude mít u vedení velké problémy. Hrozila by mu kupříkladu finanční pokuta nebo dokonce vyhazovat. Pracovní smlouvy totiž často obsahují podmínky mlčenlivosti, aby zaměstnanci nemluvili o věcech, o kterých se nesluší mluvit. Nejde jen o vyzrazení tajemství (prokecnutí nějaké hry), ale také o tyhle interní věci. Stejné je to v případě novinářů, při recenzování hry, jež ještě nevyšla, musíme často podepisovat NDA, kde podpisem stvrdíme, že souhlasíme s podmínkami – většinou nesmíme v recenzi zmiňovat určité věci ze hry, které vyzrazují děj (nebo jakékoliv jiné spoilery), a samozřejmě nesmíme recenzi vydat dříve, než si to přeje dotyčná firma.
Osobně to na mě působí tak, že si to někdo vymyslet a ještě více chce rozzuřit už tak naštvané hráče, kteří si vylévají zlost v komentářích. V tom mě utvrdila druhá údajná odpovědět programátora Ubisoftu. Na otázku ohledně toho co se stalo s Watch Dogs měl odpovědět, že před vydáním hry musí zaslat kopii výrobci konzole, který řekne, co se má zachovat a co vyhodit. Víme o tom, že před vydáním hry probíhá certifikace u Microsoftu a Sony, ale že by to bylo až takhle přísné? Vždyť to nedává žádný smysl, v tomto případě Ubisoft investuje nemalé finanční prostředky do vývoje hry, aby před jejím vydáním, kdy je vše dokončeno, ze hry na žádost Microsoftu/Sony odebral obsah, s nímž se kupříkladu vývojáři babrali několik měsíců? Co by pak s takovým obsahem firma dělala? Zahodila by ho (čti smazala z disku) nebo snad schovala pro možné pokračování, které v tu dobu u nové značky není ještě stoprocentně jisté – kdyby se Watch Dogs špatně prodávalo, tak by Ubisoft druhý díl odpískal.
Ne, tomu se mi jednoduše nechce věřit. Mohl jsem tuhle zprávu pojmout jako informativní, ale nechtěl jsem se snížit na úkor bulváru a raději jsem z toho udělat úvahu. Se zvědavosti jsem se obrátil na několik svých známých pracujících v úspěšných velkých studiích po celém světě. Od nich mi bylo řečeno, že se s ničím takovým nesetkali a bylo by s podivem, kdyby Ubisoft k něčemu takovému přistoupil.
Zbytek odpovědí působí mnohem věrohodnějším dojmem, kdy se dočteme o tom, že u her typu Watch Dogs (s otevřeným světem) si musejí na konzolích vybírat mezi grafickou věrností a plynulostí. To je ostatně případ AC: Unity, kdy frekvence snímků za sekundu a rozlišení jde stranou a raději je nám naservírovaná hra s lepším grafickým kabátkem, větším počtem postav současně na obrazovce a chytřejší umělou inteligenci.
Pokud máte zájem, můžete si přečíst všechny otázky a odpovědi a udělat si vlastní názor. Budu rád, když mi svůj názor sdělíte níže v komentářích. Jen vás poprosím, ať je v mezích slušnosti. Nejprve se nad vším zamyslete a potom teprve piště.
