Co nabízí drobný přídavek, který představuje hrdiny tří nadcházejících DLC pro nového Wolfensteina?
Wolfenstein 2: The New Colossus se v nadcházejících měsících dočká tří placených singleplayerových DLC. V nich se ale nevrátíme do kůže BJ Blazkowizce, naopak se vžijeme do role tří zcela nových postav likvidujících nacisty. Tyto postavy představuje čerstvě vydaný přídavek The Freedom Chronicles - Episode Zero, k němuž mají bezplatný přístup majitelé Season Passu a ti, kteří si hru předobjednali v určitých edicích nebo v obchodech. Za zmínku přitom stojí fakt, že je to vůbec poprvé od dob stařičkých dílů od Muse Software z 80. let, kdy v singleplayerovém titulu ze série Wolfenstein hrajeme za někoho jiného než za Blazkowicze. To a skutečnost, že sehnání Episode Zero může být poněkud složitější, je dostatečným důvodem pro to, abychom se podívali, co může vlastně tenhle přídavek nabídnout a co čekat od nových hrdinů.
Tři postavy, tři příběhy
Episode Zero je v první řadě předobjednávkovým bonusem, takže by bylo bláhové si myslet, že jde o kdovíjak rozsáhlou záležitost. Tak to opravdu není. I když se budete při hraní zdržovat, přídavek dokončíte za necelou hodinu. Hlavní ale je, co v něm lze zažít. Postupně si zahrajete za všechny tři postavy, které budou hvězdami nadcházejících DLC. Jedná se o hráče amerického fotbalu Josepha Stalliona, agentku OSS Jessicu Valiant a kapitána americké armády Geralda Wilkinse. Jejich představení přitom vždy doprovází jednoduché, komiksově laděné cut-scény, v nichž se dozvíte něco málo o původu těchto charakterů a o jejich motivech v boji proti nacistům. Vždy se jedná o hodně prosté pohnutky, takže nevěřím, že by bylo absolvování Episode Zero nutné pro pochopení děje následujících DLC. Všechno, co se v tomhle přídavku dozvíte, se dá shrnout několika větami, které určitě nebude těžké vecpat i do plnohodnotných příběhů jednotlivých hrdinů.
Po stránce hratelnosti se pak Episode Zero příliš neliší od základní hry a od krvavého tažení BJ Blazkowicze. Stallion, Valiant i Wilkins mohou bojovat Rambo stylem, při němž není problém mít v každé ruce jednu zbraň, nebo za pomoci plížení. Vývojáři z MachineGames ale rozdělili herní možnosti Blazkowicze, konkrétně přístroje, které mu dodávají určité schopnosti, a tím čerstvé protagonisty do určité míry odlišili a vtiskli jim po herní stránce unikátní tvář. Joseph Stallion tak může z rozběhu prorazit určité typy stěn, Jessica Valiant se dokáže protáhnout uzoučkými větracími otvory a Geralt Wilkins se může na speciálních chůdách vyzdvihnout výše.
Tím ale odlišnosti nekončí. Každá postava disponuje jinou zbraní pro boj zblízka a pro házení. Wilkins používá stejné sekerky, jaké má k dispozici Blazkowicz, zatímco Valiant vládne klasickými vrhacími noži. A pak je tu Stallion, jenž mlátí nácky holými pěstmi a může házet plechovky. Během hraní se mi také zdálo, že postavy mají odlišnou odolnost vůči poškození. Joseph je očividně chlap jako hora, a tak pro něj není přímý boj žádný problém. Ale když jsem zkoušel akční přístup s Jessicou Valiant, měl jsem značné problémy i při konfliktu s dvěma nepřáteli. A to jsem měl vždy nastavenou střední obtížnost, tedy Bring 'em On!. Jak se zdá, tvůrci si občas trochu pohráli s odolností, aby tím nabádali k hernímu stylu, který je pro danou postavu charakteristický. Jessica je koneckonců agentka a vražedkyně, takže dává smysl, aby využívala hlavně plížení. Dá se tedy očekávat, že takto zaměřené bude i její plnohodnotné DLC, zatímco v případě přídavků s odolnějším Wilkinsem a Stallionem dostane přednost akční postup.
Skladiště, nádraží i ostrov
Je však třeba podotknout, že i přes všechny změny je hratelnost prakticky shodná se základní hrou. Což ale nepovažuji za zápor, koneckonců proč měnit něco, co funguje. A že hratelnost Wolfensteina 2 funguje opravdu na jedničku. Nečekejte tedy nové nepřátele, zbraně, základní možnosti pohybu nebo odlišnosti v případě sbírání lékárniček a munice. Dokonce zde nechybí ani vylepšování zbraní, i když funguje automaticky, takže stačí najít nějaký upgrade a postava ho sama nainstaluje. Jen mě trochu mrzí, že všechny postavy zatím postrádají jakýkoliv charakter. Pevně doufám a věřím, že v plnohodnotných DLC se vše změní, ale v Episode Zero hrdinové nepromluví ani slovo, a tak dělají dojem sice odlišných, ale jinak anonymních protagonistů. To je velký rozdíl oproti základní hře, v níž Blazkowicz komentuje kdeco, což mu dodává na charakteru a uvěřitelnosti.
Před vydáním Episode Zero jsem se také obával toho, že vývojáři jednoduše vezmou prostředí ze samotného Wolfensteina 2 a do něj vsadí jiné příběhy. Občas to tak může vypadat, obzvlášť v první třetině věnované Stallionovi, ale povětšinou prostředí sestává z povědomých, ale víceméně nových lokalit. S Josephem navštívíte skladiště Panzerhundů, Jessica Valliant se dostane do honosných lokací a Wilkins navštíví základnu, která disponuje vlakovým nádražím nebo výhledem z okna na zalesněnou a hornatou krajinu. Vždy vás čeká několik místností plných nepřátel, často s možností volit mezi akčním a plíživým postupem, přičemž si nemám jak stěžovat ani na design úrovní. Ten je naprosto v pořádku a opět v souladu se základní hrou. Výjimečně dokonce dojde i na menší puzzle.
Je to skutečné?
Episode Zero navíc odhaluje, jak vlastně příběhy nových postav zapadají do širšího univerza série Wolfenstein. Možná se nabízí otázka, k čemu bychom vlastně potřebovali Blazkowicze, když tu máme trojici hrdinů, kteří zvládnou plus mínus totéž. Díky nim by tudíž snaha zbavit svět nadvlády nacistů musela být naprostá hračka. Tvůrci tento případný rozpor obešli chytrým, ale velmi prostým řešením. Stallion, Valliant a Wilkins nejsou skutečnými postavami, ale hrdiny komiksů a příběhů souhrnně nazvaných The Freedom Chronicles. Ty dává dohromady jistý Curtis Everton a nacisté je samozřejmě označili za teroristickou propagandu.
Není to tedy tak, že zatímco BJ Blazkowicz bojuje na Manhattanu, v New Orleans a Novém Mexiku, v jiných částech světa řádí další figury s podobnými možnostmi a schopnostmi. Spíše je to tak, že zatímco BJ osvobozuje Ameriku, Everton někde sedí a vytváří příběhy s cílem podpořit morálku odbojářů, přičemž se při tvorbě inspiroval tím, co Blazkowicz dokáže. Jedná se o opravdu brilantní řešení, díky němuž existence protagonistů DLC nenabourává příběh základní hry a celé série. Navíc byste neměli mít pocit, že vám po stránce příběhu něco unikne, když přídavky a celou iniciativu The Freedom Chronicles necháte být.
Z Episode Zero se tak vyklubala sympatická jednohubka, která zabaví na několik desítek minut a která dost jasně naznačuje, co čekat od chystaných DLC a jak vývojáři hodlají pojmout a odlišit jednotlivé postavy. Zároveň je ale zjevné, že když zůstanete u základní hry, o nic v zásadě nepřijdete, alespoň z příběhového hlediska. Rozhodně je tu ale vidět zajímavý, přitom velmi prostý koncept dodatečného obsahu.
Bude určitě zajímavé sledovat, jak autoři tento koncept dál rozvinou a jak se trojice nových hrdinů v budoucnu předvede. Když je tvůrci nadabují a pošlou je do ještě svéráznějšího prostředí, na které by podle dosavadních informací mělo dojít, mohli bychom se dočkat povedených přídavků. Snad budou vhodným bonusem pro kohokoliv, kdo chce z nového Wolfensteina vytěžit ještě něco navíc.
Wolfenstein 2: The New Colossus koupíte na PC, PS4 a Xbox One v našich obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.
