Zaklínač 3: O víně a krvi - tři hodiny v Toussaintu

Konečně. Konečně se splnilo mé přání navštívit polské studio CD Projekt RED ve Varšavě. Tohle preview ale není o tom, jak jsem na tamních chodbách škemral o podpisy do mého artbooku Zaklínače 3, ani o tom, jak jsem předával ocenění za hru roku. Tohle preview je v první řadě o mých dojmech z hraní O víně a krvi, druhé expanze pro Zaklínače 3, která je zároveň posledním dobrodružstvím Geralta z Rivie, minimálně v rámci her. Obsah datadisku jsem mohl procházet přibližně tři hodiny a během té doby jsem načerpal celou řadu dojmů.

Poznámka na úvod: První polovina článku popisuje vývoj úvodní část příběhu datadisku, která se rozprostírá zhruba přes necelé dvě hodiny. Přesto však nejde o spoilery, které by prozrazovaly něco víc o následném vývoji děje, podstatě příběhu nebo o vyvrcholení datadisku. Sdílení veškerých informací v článku povolili sami tvůrci po přímém dotazu na riziko spoilerů v případě určitých novinek.

Pokud ale přesto nechcete vědět žádné detaily o úvodu příběhu O víně a krvi, můžete ihned přeskočit k upozornění, které hlásá: „Zde končí popis úvodních pasáží datadisku. Následuje popis nových herních prvků, monster a dojmy ze samotné mapy Toussaintu.“

Zde začíná část článku popisující některé detaily o úvodních pasážích příběhu o Víně a krvi.

Neveselá hrozba ve veselé zemi

Když nás zaměstnanci studia nahnali k počítačům, příliš jsem nelenil a zatímco zahraniční kolegové dávali přednost připravenému gamepadu, já se chopil myši a klávesnice a rázem se objevil uprostřed Velenu. Stačila trocha jízdy v sedle, oškubání jedné vývěsky a už jsem se dostal do potyčky dvou rytířů v zářivé zbroji s tlupou banditů. Domluva plná vzletných výrazů nepomohla, takže se ke slovům dostaly meče a štíty. Po boji se Geralt dozvěděl, že pro něj poslala Anna Henrietta ze vzdálené země Toussaint, kterou ohrožuje nebezpečné, systematicky vraždící monstrum. Geralt nemohl odmítnout žádost staré známé ještě z dob knižní ságy, konkrétně z knihy Paní jezera, a v doprovodu rytířů se vydal do Toussaintu řešit další problém, na nějž stačí jen rozmrzelý, sarkastický zaklínač.

Už během úvodní cut-scény je jasné, že Toussaint je z vizuálního hlediska místo nesrovnatelné s Velenem, Novigradem nebo ostrovy Skellige. Všechno je jasnější, příjemnější na pohled, barevnější, ostřejší. Bohužel nebyl čas obdivovat krásy nově navštívené mapy, protože po prvních vteřinách na půdě Toussaintu se Geralt stal účastníkem konfliktu rytíře s bizarním obrem. Překvapilo mě, jak brzy dojde v O víně a krvi na bossfight, ale překvapení nebylo co platné, musel jsem bojovat. Obr se choval skoro stejně jako ledový obr na Skellige, takže s jeho porážkou nebyl nejmenší problém a já se záhy konečně pustil do vyšetřování vraždy, kterou spáchalo záhadné monstrum. Vše začalo na pravděpodobném místě činu na břehu řeky. Poměrně záhy tedy dochází na použití zaklínačských smyslů, a jak jsem později zjistil, i v případě O víně a krvi se s jejich využitím rozhodně nešetří, což by mohl být ve finále menší kámen úrazu.

V tu chvíli jsem ale nechtěl příliš přemýšlet o tom, jestli mi bude přemíra používání zaklínačských smyslů vadit stejně jako v případě Srdcí z kamene. Raději jsem pokračoval s vyšetřováním v nedaleké krčmě, která se malebně rozprostírá hned nad řekou. Po chvíli povídání, které mě nasměrovalo dál, jsem neodolal a zamířil ke krčmáři, abych si trochu osvěžil gwint. Příznivce téhle karetní hry jistě potěší, že s O víně a krvi přichází do hry pátý, fialově značený balíček s motivy skelligských klanů, a že se v rámci vedlejších úkolů v Toussaintu můžete zúčastnit dalšího gwintového turnaje.

Po troše karbanu jsem ale musel vyrazit dál, a to na nedalekou vinici, v jejímž sklepení mě čekal další bossfight, pro změnou s bruxou. Přání fanoušků se tedy splnilo a oblíbená bestie je zpět. A rozhodně je dobré si ji držet od těla. Ta nahatá mrcha měla pár es v zubech (rukávy přeci jen nemá), ale i tak nebyla její porážka kdovíjaký problém a já navázal na vyšetřování, které pro změnu mířilo na velkolepý rytířský turnaj.

„Přání fanoušků se splnilo a bruxa je zpět. A rozhodně je dobré si ji držet od těla.“

Pro čest, slávu a lidskou domýšlivost

Na turnaji panovala skutečná idylka. Všichni jsou veselí, nikdo očividně nic neřeší, jedinou důležitou věcí jsou hrdinské výkony samozvaných Jánošíků v naleštěném brnění. Jeden z rytířů se v aréně pustil do boje s bestií nazvanou šarlej (neplést s postavou Sapkowského husitské trilogie), která vypadá trochu jako obří, zkamenělá želva na steroidech. A ten boj pro rytíře nedopadl moc dobře. Geralt musel tudíž znovu zakročit, kdo jiný by si koneckonců mohl poradit s příšerou, která se utrhla ze řetězu? Za relativně krátkou dobu mě tak čekal již třetí bossfight a tenhle mi už dal trochu zabrat, a to hlavně proto, že jsem byl nějakou dobu líný se podívat do bestiáře a zjistit, co na tu kamennou potvoru vlastně platí.

Prosté švihání mečem a uskakování vážně nestačilo a já s potěšením zjistil, že podobně jako v případě Srdcí z kamene vyžaduje téměř každý souboj s bossem odlišný přístup. Po zajímavém boji ale přišla na řadu samotná Anna Henrietta a v ten moment se daly věci do pohybu. Po dlouhém rozhovoru, jenž zahrnoval i menší vzpomínání na události Paní jezera, totiž došlo ke zjištění toho, kdo může být další, již čtvrtou obětí záhadného monstra, přičemž dotyčného bylo samozřejmě třeba zachránit.

Anna Henrietta je zjevně nejen ženou nemalého půvabu a majitelkou pozadí, které Geralt s velkým potěšením očumoval, ale i ženou činu. A tak se spolu se zaklínačem koňmo rozjela napříč ulicemi města Beauclair až k paláci, který na město shlíží. Nalezení příští oběti ale nebylo jen tak, nejdřív bylo třeba dát dohromady indicie schované v předmětech spojených s místní slavností. V tu chvíli bylo třeba se rozhodnout, co budu shánět, a nakonec jsem skončil s úkolem strhnout stužku z rohu falešného jednorožce, kterého jsem musel nalákat košíkem mrkví, a vylovit z jezera umělou zlatou rybu. Z jejího dosažení se záhy vyklubala fantastická příležitost ukázat Geraltovu přímočarost a vtipnou neomalenost.

Geralt a Anna Henrietta následně dali dohromady všechny indicie vedoucí k místu, kde začalo pronásledování monstra napříč ulicemi, které skončilo v opuštěné stodole. Pronásledovaná nestvůra se očividně rozhodla Geralta zbavit, takže došlo na další, na první pohled poměrně náročný bossfight. Pomaloučku polehoučku jsem ale zmenšoval zdraví mého protivníka, a jakmile už měl na kahánku, došlo k menšímu zvratu, při němž na scénu vstoupil starý známý z knižní ságy - upír Regis. CD Projekt RED tak splnil další přání mnoha fanoušků.

Vstupem Regise na scénu však skončil dovolený průchod příběhovou linií, ale ještě jsem měl čas, takže mi jeden z asistentů z řad vývojářů doporučil splnění jednoho vedlejšího úkolu. Než jsem se k němu dostal, uprostřed města mě zastihl klučina s dopisem od Yennefer, přičemž mi bylo řečeno, že vztah s Yen v původní hře může mít dokonce vliv na znění tohoto dopisu, minimálně v případě několika slov. Po zajímavém zjištění následovala opětovná návštěva turnaje a chudáka, kterému bylo málem osudné setkání se šarlejem. Mladík se chce očividně dostat do hlavy (a nejspíš také do postele) blonďaté krásky, která o něj po zpackaném boji ztratila zájem, přičemž plán na nápravu je prostý a zahrnuje účast Geralta v turnaji.

Rozhodně jde o zajímavý quest, v němž nechybí pestré rozhovory, výběr zbroje ani výzvy turnaje. Čekala mě třeba střelba na terče s podobiznami temerských a redanských vojáků (Toussaint koneckonců spadá pod Niflgaard) nebo jízda na koni zpestřená střelbou a šviháním meče rovnou ze sedla.

Zde končí popis úvodních pasáží datadisku. Následuje popis nových herních prvků, monster a dojmy ze samotné mapy Toussaintu.

Geralt vinařem

Po chvíli hraní vedlejšího úkolu vývojáři rozkázali změnu uložené pozice, díky níž jsem si vyzkoušel další novinky, které druhá expanze Zaklínače 3 nabídne. Jedna z nich je možnost barvit zaklínačské zbroje. Napříč Toussaintem můžete koupit, najít nebo vyrobit barvy, které lze přímo v inventáři aplikovat na libovolné zaklínačské vybavení. Ihned jsem tedy Geralta oblékl do mé oblíbené mistrovské vlčí zbroje a rukavice obarvil na červeno, hrudní část na černo, kalhoty na bílo a boty tuším na růžovo. Koneckonců šlo jen o test.

Po hraní s barvičkami ale přišly na řadu významnější novinky. V určité fázi se Geralt stane majitelem vinice, potažmo sídla spojeného s vinicí, které můžete dál upravovat. V hlavní budově na vás čeká majordomus, který může za nějaké ty peníze a trochu čekání nechat sídlo vylepšit. Pokud máte dost peněz a nevíte co s nimi, není problém nechat si zkrášlit interiér, přistavit zahrádku s bylinkami, stáj pro Klepnu, která zvýší její výdrž, případně umístit v domě stojany na zbraně nebo vylepšit Geraltovu postel. I její použití mimochodem přináší určité bonusy. Ve sklepě domu vás zase čeká vlastní laboratoř zahrnující stůl, s nímž můžete manipulovat s mutageny.

V Toussaintu tedy není problém vytvořit Geraltovo místo odpočinku a věřím, že se tahle novinka bude zamlouvat hlavně těm, kteří podobně jako já během hraní původní hry nastřádali desítky tisíc a neví co s nimi. Ale jestli vás rekonstrukce Geraltova nového domova neláká a raději byste bojovali, můžete se těšit na další novinku v podobě mutací. Jedná se o zcela nový systém integrovaný do sekce Postava, umožňující odemčení, přesněji řečeno vyzkoumání 12 dalších schopností a dokonce i zpřístupnění dalších slotů pro aktivní schopnosti z původní hry. Vyzkoumané schopnosti se na sebe mnohdy vážou a výsledkem jejich odemčení a aktivace může být opravdu znatelné vylepšení možností boje, přičemž podle slov tvůrců se plný potenciál mutací odemyká až s New Game+. Příkladem jejich vlivu může být třeba kritický zásah znamením, po němž nepřítel exploduje, nebo vyléčení namísto smrti, díky němuž má Geralt také imunitu vůči zranění.

Po vyzkoušení těchto novinek jsem ještě dostal možnost se jen tak toulat Toussaintem a zkoušet cokoliv, co mě napadlo. Ihned jsem tedy zamířil k novým místům zájmu v podobě pevností nepřátel, které fungují poměrně zajímavě. Pokud vyčistíte pevnost, v okolních táborech se sníží počet nepřátel. Pokud při boji v pevnosti nestihnete zastavit protivníka volajícího o pomoc, dorazí posily. Nutno říct, že nepřátelé mi dávali docela zabrat, takže jsem raději v rámci úspory času z pevnosti utekl a zkusil další nové aktivity, při nichž můžete pomáhat rytířům v nesnázích a vinařům s jejich dodávkami. Přirozeně tím, že vyčistíte nedaleké hnízdiště příšer. Lovci otazníků na mapě si tak určitě přijdou na své a rád vidím, že na mapě Toussaintu nejsou k dispozici jen mnohokrát viděné aktivity.

„V určité fázi se Geralt stane majitelem vinice, potažmo sídla spojeného s vinicí, které můžete dál upravovat.“

Kýčovitý kraj

Následně nezbývalo než se jen tak toulat po mapě. A že se rozhodně je kde toulat. Mapa Toussaintu je už na pohled dost velká a rozdíl při srovnání nové mapy s úsekem mapy Velenu a Novigradu, který přidal datadisk Srdce z kamene, je přímo enormní. Novou mapu je zkrátka radost objevovat a nemalou roli hraje i zcela rozdílná povaha prostředí. V Toussaintu je všechno veselé, barevné, na pohled klidné a místní mluví úplně jinak než obyvatelé Velenu či Skellige. Určitě bych si dovedl představit, že tu strávím menší fantasy dovolenou.

Někdy je ale ta veselost a barevnost možná až příliš znatelná. V rámci naší tříčlenné česko-slovenské výpravy, která kromě mé maličkosti zahrnovala zástupce pořadu Re-Play a slovenského Sectoru, jsme se shodli na jedné věci. Ačkoliv je zjevné, že jde o zemi nezasaženou válkou, barevnost Toussaintu během dne je občas skoro až kýčovitá a na první pohled i trochu rušivá. Tahle země je vážně jiná a nesmírně se liší od všech těch temných, bezútěšných a špinavých lokalit, na které jsme ze série Zaklínač tak zvyklí. Nicméně jakmile při mých toulkách začalo pršet, veškerá malebnost Toussaintu byla ta tam. Především skyboxy a osvětlení dělají s atmosférou a barevností Toussaintu divy.

I když je všechno na pohled veselé, rozhodně to neznamená, že je také všude bezpečno. Monstra jsou stále přítomná, a to jak ta dobře známá z původní hry, například utopenci nebo ghúlové, tak i ta nová a staronová. Když jsem cestoval lesem k nedalekému přístavu, narazil jsem na archespory, které můžete znát už z prvního Zaklínače. Radostí ze shledání se starými (ne)přáteli jsem seskočil z koně a s mečem běžel vstříc odpudivé rostlině. Jakmile ale na Geralta dopadla přesně mířená sprška nějakého svinstva a jakmile se kolem samotné rostliny začaly množit vybuchující spóry, veškeré nadšení bylo pryč. Možná to bylo jen nedostatečnou úrovní postavy, možná tím, že šlo o hnízdo archespor, takže jich tam bylo víc. Ale přišlo mi, že staré známé rostliny jsou tentokrát vážně smrtící a zatraceně nebezpečné a Geraltovovi dokážou v mžiku znatelně ublížit.

Ještě před uplynutím stanoveného času jsem se chvíli kochal částečně přepracovaným uživatelským rozhraním a poté už jsem se musel s Toussaintem rozloučit. Rozhodně šlo o bohatou návštěvu a jen během těch tří hodin jsem viděl množství zajímavých věcí, které bez nejmenších pochyb potěší nejednoho příznivce Zaklínače. A to jsem ani zdaleka neviděl a nezkusil všechno, za zmínku stojí třeba nová výbava a další nová monstra. Leckoho jistě potěší, že tyto novinky zahrnují i odpudivé skolopendromorfy podobné stonožkám a Mantikoří zbroj (kazajku s bílými rukávy), kterou nosil Geralt v prvním díle. Obojí jste koneckonců mohli vidět na screenshotech vydaných před dvěma týdny.

Určitě mohu říct, že se zatím druhé rozšíření Zaklínače 3 vyvíjí dost slibně a rázem mám pocit, že Srdce z kamene byly vlastně jen takovou malou jednohubkou. O víně a krvi se zkrátka jeví jako nesmírně bohatá kombinace nového obsahu a snahy splnit četná přání fanoušků, takže nezbývá než doufat, že finální dojem bude stejný a že ho nepokazí případná kýčovitost Toussaintu či opětovná přemíra využívání zaklínačských smyslů. V tuto chvíli se ale zdá, že i kdyby se z těchto obav stal skutečný problém, byla by to jen malá skvrna od vína na jinak čistém a překvapivě bohatě zdobeném ubrusu.

Další informace nejen o datadisku O víně a krvi se dozvíte z novinky, která ukazuje změny uživatelského rozhraní a nové zbroje, a z rozhovoru, k jehož vydání dojde zítra. Nezapomeňte také na první teaser.

Zaklínač 3: Divoký hon - O víně a krvi vychází 31. května 2016. Speciální PC a PS4 edici předobjednáte v našich obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.

Závěrem děkuji Filipovi Ženíškovi, lokalizačnímu manažerovi Comgadu, za pomoc s určitými českými termíny.