Jak jsem slíbil, pokračuju v rekapitulaci knižních příběhů bělovlasého zaklínače Geralta. Tentokrát rozeberu v pořadí druhý svazek, nazvaný Meč Osudu.
Jak jsem slíbil, pokračuju v rekapitulaci knižních příběhů bělovlasého zaklínače Geralta. Tentokrát rozeberu v pořadí druhý svazek, nazvaný Meč Osudu.
Zase ty povídky...
Ano, Meč Osudu staví na několika povídkách, stejně jako první knížka. Opět v nich sledujeme nejen osudy samotného Geralta, ale i jeho přítele Marigolda, čarodějky Yennefer, ovšem hlavně je v této knize pořádný úvod do následující pětidílné ságy o Geraltovi a dívce Ciri. Ale dost řečí, vzhůru na stručný popis všech povídek.
První povídka jménem Hranice Možností hned z počátku názorně ukazuje, jak velkou nedůvěru chovají lidi k zaklínačům. Geralt loví Baziliška pro dobro vesničanů, a stejně ho někteří z nich chtějí okrást. V tom jim však zabrání záhadný cizinec Borch Tři Kavky a jeho dvě Zerrikánské společnice. Po splnění úkolu se Geralt s Borchem spojí, a po menší večeři a přespání v hospodě oba vyrážejí na společnou cestu. Zanedlouho potkají Geraltova přítele Marigolda, jehož však stráže nechtějí pustit přes hranice kvůli lovu draka. Vzhledem k tomu, že je Geralt zaklínač se však všem cestovatelům podaří projít skrz a za chvíli mají možnost přidat se k velké výpravě, jíž mimo jiné tvoří banda trpaslíků pod vedením Yarpena Zigrina, dále rytíř Eyck z Densele, černokněžník Dorregaray, ale hlavně čarodějka Yennnefer. Společně tedy vyráží na lov obrovského ještěra, jenž terorizuje místní kraj. Jenomže, problémy na sebe nenechají dlouho čekat...
Následující povídka s názvem Střípek Ledu se týká především soužití Geralta s Yennefer. V tomto příběhu se toho sice stane hodně, na scénu přijde mnoho postav, např. čaroděj Istredd, krvelačný bandita Cikáda atd. nicméně obsah povídky nestojí za řeč, slouží spíše jako ukázka Geraltovo morálních hodnot.
Následuje příběh pojmenovaný Věčný Oheň. Geralt opět potká svého přítele Marigolda, a opět má možnost vidět, jaké následky může mít Marigoldovo sukničkářství a nevymáchaná huba. Ale co je hlavní, zanedlouho oba potkají půlčíka Diantyho a všichni tři narazí na záhadného tvora, jenž na sebe dokáže vztí prakticky jakoukoliv podobu. A jak se dá čekat, opět to s sebou přinese spoustu problémů, jež Geralt chtě nechtě musí vyřešit.
Trochu se obětovat, tak zní název předposlední povídky, v níž se Geralt stane svědkem zajímavé události. Kníže Agloval se zamiloval do jedné mořské panny. Bohužel, i tato povídka moc nestojí za řeč a osobně ji považuji za nejslabší část celé knížky, ovšem i tentokrát přichází na řadu důležitá věc, a to závažné rozhodnutí, týkající se ochoty, důvěry a lásky.
Poslední klasická povídka, jež má stejný název jako knížka samotná, tedy Meč Osudu, konečně vypráví, jak se Geralt setkal s dívkou Ciri, jenž mu má být osudem. Celá povídka má dějiště v elfském lese Brokilonu, a vzhledem k tomu, že kde jsou elfové, tam je vždycky o "zábavu" postaráno, a navíc je tato povídká dost zásadní pro budoucí příběh, jde o hodně dlouhý a poutavý příběh, jehož podrobný průběh by však byla škoda prozradit. Věřte tomu nebo ne, ale je to tak.
Knížku Meč Osudu uzavírá epilog nazvaný Něco končí, něco začíná, ale řeknu jen, že jde o hodně překvapivý konec, v němž navíc potkáme snad všechny důležité postavy zaklínačského universa.
Inu, Meč Osudu podle mě sice není zas tak kvalitní jako první díl Poslední Přání, ale i tak ho rozhodně dopuručuju. Po tomto svazku následuje pětidílná sága o Geraltovi a Ciri, ale o tom napíšeu zase někdy jindy.
