Marrákéš je krásné, slunné město, kterému hrozí stanné právo a státní převrat. To je něco, co Agent 47 nesmí dopustit.
Jak už to tak bývá - další měsíc, další epizoda pro Hitmana. Tentokrát se plešatý zabiják vydává do Marrákéše, jak už jsme mohli nějakou dobu vědět. Jeho cíli jsou Claus Strandberg, bývalý ředitel banky, který okradl místní občany o miliardy, a jeho „kolega”, armádní generál Reza Zaydan. Oba spolupracují na pobouření veřejnosti, aby se mohl uskutečnit státní převrat a vyhlásit stanné právo. A to se samozřejmě stát nesmí.
Možná už si dokážete představit, jak Marrákéš v podání Hitmana vypadá. Asi tak, jak vypadá v podstatě jakákoliv země třetího světa. Najdete zde moderní konzulát, jakž-takž stojící opuštěnou školu a velké tržiště, ve kterém vám obchodníci nabízejí boty, koberce a kdejaké cetky. Najdete zde také například soukromou restauraci, ve které se kouří vodní dýmka po tuctech, nebo třeba podzemní garáž a tunel.
Celkově vzato nejen, že Marrákéš oproti Sapienze nevypadá tak velice, on ani tak velký není. IO-Interactive tentokrát co do velikosti levelu trochu ubrali, o to více se zdá celý areál živější, plnější a zajímavější. Tady máte zmíněnou restauraci nebo tržiště plné lidí a jen kousek dál máte protestanty a skupinku lidí vylepující propagandu. Marrákeš zkrátka působí oproti Sapienze víc solidně, nemáte všechny zajímavé body a prvky od sebe rozházené tři bloky daleko, ale máte to od sebe pár kroků, přitom to ani nepůsobí všechno naplácaně.
Také oceňuji, že cíle tentokrát nejsou namačkané v jedné a té samé budově nebo oblasti, jak tomu bylo v Sapienze i Paříži. Jak už bylo zmíněno, bankéř se pohybuje v místním švédském konzulátu, zatímco generál se nachází ve zmíněné opuštěné škole, která nyní funguje jako velitelství. Do obou oblastí se můžete dostat hned několika způsoby a obleky, ale obě nabízejí úplně odlišnou architekturu a možnosti. Škola je prostě opuštěná, zničená a nejdete zde hodně chodeb a pár děr ve zdech, zatímco konzulát je velká, čistá úřední budova, kterou hlídá spousta policistů.
I přesto Marrákeš pořád (a naneštěstí) trpí tím, čím trpěla Sapienza, ačkoli už ne tak moc – část levelu je pořád poměrně nevyužita. A mám tím na mysli celou část tržiště, zabírající tak třetinu. Je sice hezky zpracované (byť vzhledem k optimalizaci hry, která se sice od minula zlepšila, ale perfektní to není, dost náročné), ale de facto ho nijak nevyužijete. Pár přilehlých budov a střech, které jsou vám přístupné, vám dají poměrně pěkný pohled a možná i nějaký ten převlek, klíč, kartu nebo informaci, kterou můžete využít, ale tím to vlastně končí. Zajímat vás budou hlavně oblasti s cíli, a to je poměrně škoda.
Dalším nedostatkem je také samotný dabing. Každá postava má, stejně jako všude jinde, americký přízvuk a opět uslyšíte některé stejné hlasy. Osobně mi to v Sapienze tak nevadilo, protože tam byly přítomná alespoň italská jména, tady nic takového nenajdete. A je to opravdu škoda, trochu to kazí ten pocit „autenticity” a toho, že Agent 47 cestuje všude po světě, ale co se dá dělat.
Suma sumárum, Marrákéš nevypadá tak ambiciózně jako Sapienza. Nenajdete zde řadu unikátních budov ani oblastí, není tu moře, kostel, velká vila nebo laboratoř. Je to zkrátka menší level, který je ale pořád stejně nabitý a působí i o něco živějším dojmem. Pokud jste tedy chtěli o něco přízemnější misi, máte vyhráno. Pořád ale čekejte jistou „otevřenost” ve stylu švýcarského sýru, jako jsme se dočkali v případě Paříže a několikrát zmíněné Sapienzy. Jde o obstojnou misi, na kterou se vyplatilo ten měsíc čekat. Snad jen škoda dabingu a toho, že samotné tržiště je sice pěkné na pohled, ale vlastně k ničemu uvnitř.
Přečtěte si naší recenzi Hitmana z Paříže a rychlé dojmy ze Sapienzy.
