Syndicate – dojmy z preview verze

Udělat kvalitní remake chce opravdu solidní, těžké a pořádně chlupaté koule. Toto specifické žánrové odvětví totiž schovává spoustu léček, a pokud si vývojáři nedají pozor, většinou to končí fiaskem. Syndicate z roku 1993 se mohl pochlubit velmi jedinečnou sci-fi atmosférou a neotřelými nápady a po remaku doslova volal. Chopili se jej kluci ze Starbreeze Studios, tvůrci bravurní akce The Chronicles of Riddick , kteří udělali správný krok a místo prakticky identického portu vsadili na změnu žánru a pouze částečné zachování určitých reálií, atmosféry a prvků. Vznikl Syndicate, akční frenetická si-fi střílečka se špetkou Deus Ex i Call of Duty.

Pro čip koleno si vrtat

Příběh si opět nechám pro sebe a zmíním to jediné, co člověk pro určité pochopení děje potřebuje vědět. Píše se rok 2069 a svět je zasažen technologickým pokrokem. Nový mozkový čip, který propůjčuje svým majitelům různorodé schopnosti a dovednosti, je žhavým zbožím a technologický trh se stává válečnou zónou. Pro bezpečí obřích korporací jsou stvořeni agenti, čipovaní vojáci, kteří brání zájmy společností a dělají za ně špinavou práci. Průmyslová špionáž, vykrádání tajemství i vraždy, na pořadu dne je všechno. Vítejte do řad společnosti EuroCorp.

Jak už jste pochopili, vžijete se do role nového agenta jedné z nejmocnějších korporací na planetě a jako první také okusíte modifikovaný čip, který je silnější a mocnější, než co v sobě nosí ostatní. Váš úkol se zdá být prostý, jak už to ale známe z kvalitních detektivek, něco se přece jen pokazí.

Mnozí se báli přílišné podobnosti s titulem Deus Ex: Human Revolution, Syndicate je ale od něj žánrově vzdálen stejně, jako kterákoliv jiná střílečka.

Už po prvních krocích si ale hráč začíná všímat velmi originálního podání. Čip ve vaší hlavě kromě fešného uživatelského rozhraní nabízí především užitečnou informační databázi, která se promítá přímo do okolí. Vystřílené náboje tedy vidíte holograficky přimontované vedle vaší zbraně, cíl mise levituje přímo v prostředí a prakticky každý objekt ve hře má vedle sebe tabulku s názvem a údaji. Je to rozhodně skvělý nápad, který ale z nezvyku některé hráče zajisté lehce vyvede z míry. Hned na začátku jsem se marně snažil zvednout láhev od piva, dokud mi nedošlo, že ten tabulkový název a chemické složení levituje ve vzduchu pouze pro mou informaci, nikoliv možnou interakci.

Hráč se navíc téměř nikdy nenudí. I když rozhodně narazíte na klidnější situace, sexy hlásek vaší čipové asistentky vám je příjemně vyplní. Ta navíc není ve hře pouze na okrasu, nýbrž vám přináší užitečné informace o tom, co se děje v okolí, co po vás chce velitelství a dokáže i zamezit případnému zranění včasným varováním. Zkrátka spolujezdkyně k nezaplacení.

Tradiční prvky v novém hávu

Veskrze klasickou FPS střílečku zachraňují dvě věci. Prvotřídní ovládání, o kterém se více rozepíšu v nadcházející recenzi, a poté samotné funkce čipu. Mnozí se báli přílišné podobnosti s titulem Deus Ex: Human Revolution, Syndicate je ale od něj žánrově vzdálen stejně, jako kterákoliv jiná střílečka. Funkce čipu jsou totiž zcela jiné a především celé zaměření hry směruje více k akčním, než RPG prvkům. To ale zdaleka neznamená, že byste si se svým udělátkem v hlavě neužili pořádnou legraci.

Představte si následující situaci. Vcházíte do velké vstupní haly nepřátelské společnosti. Všude spěchají manažeři a uklízeči, reklamní plakáty poblikávají holografickým žvástem a ochranka vás měří pohledem. Operátorka vám prostřednictvím čipu naťukala kamufláž, která vám dovolí projít dveřmi jakožto zaměstnanec firmy, takže se bez problémů dostáváte hlouběji do budovy. Krční obratle hlídkujícího vojáka jen rychle křupnou a už spěcháte do místnosti se servery, odkud ukradnete nejnovější čipovou technologii. Ale ouha, během cesty výtahem slyšíte poplašné sirény. Nejspíše našli tělo a nyní hledají nepřátelského agenta. Výtah zastavuje a vyskakuje kamerka, která vás ihned rozpoznává jakožto infiltrátora. Do kabiny začíná pronikat uspávací plyn, takže rychle otevíráte poklop v horní části a vyskakujete na výtah. Pár rychlých parkourových kroků a už jste o patro výše.

Celá budova ale stojí na uších a dostat se někam nepozorovaně už není možné. Je načase vytasit těžký kalibr. Přes pár nepřátel projdete takřka bez zastavení, ve větší místnosti už se na vás ale sesype vícero kusů nepřátelského masa. Je načase pustit do akce čip. Na horním balkóně se tulí snipeři, kteří vám dokáží nepříjemně pocuchat ofinu, takže se nabouráte do čipu jednoho z nich a přimějete ho, aby chvíli bojoval za vás. Horní balkón už vás tedy nemusí nějakou dobu zajímat, protože jsou ostřelovači dost zaneprázdněni tím, že do nich šije vlastní kolega. Dole už ale začíná být horko a po pár dobře mířených ranách využijete funkci přehřívání zbraní, což vyústí v menší výboj a zranění hned tří vojáků, kteří měli to štěstí být v blízkosti. Těm už pak stačí pár kulek, aby šli k zemi.

Syndicate dokazuje, že pro opravdu působivý grafický zážitek není zapotřebí dokonale ostrých textur ani sebevíc realistického ztvárnění.

Nesmíte zapomínat ani na prostředí, které je vám často nápomocné. Díky čipu totiž dokážete dálkově ovládat a nabourávat se do mnoha rozličných přístrojů, jako jsou plynové uzávěry, obranné střílny a mnohé jiné, což často nesmírně pomáhá. Zatím ale není situace tak vážná, aby to bylo zapotřebí, a tak se nabouráte do čipu jednoho z posledních vojáků a využijete funkci sebevraždy. Ten si vystřelí mozek z hlavy a elektrický výboj pošle na onen svět dva zbylé členy ochranky. Mezitím se sniper na balkóně postaral o dva své kolegy a dal si hlaveň k bradě. To už zvládne sám...

Hollywoodský nářez

Ke konci bych rád zmínil jeden důležitý aspekt, který pozvedává zážitek z hraní na zcela jinou úroveň. Tím je, možná trochu překvapivě, samotná audiovizuální stránka titulu. Syndicate dokazuje, že pro opravdu působivý grafický zážitek není zapotřebí dokonale ostrých textur ani sebevíc realistického ztvárnění všeho možného, jak se nás snaží přesvědčit mnohé jiné hry. Zde přitom stačilo tak málo, „jen“ bravurně zvládnuté osvětlení a pečlivě zasazené částicové efekty, díky kterým některé scény prakticky dosahují kvality CGI filmečků, což jsem opravdu nečekal. Syndicate často ohromuje svou filmovostí a dobrým zasazením ústřední postavy do prostředí a i když to čas od času přežene s osvětlením, povětšinou budete jen nevěřícně zírat, jak nádherně zpracovaný futuristický svět před vás tvůrci vyskládali. Pár známých herců, elektronický úderný soundtrack a velmi kvalitní synchronizace mluveného slova a rtů už jsou pak jen třešničkou na beztak sladkém dortu.

Syndicate překvapil. Od velmi osvěžujícího začátku až po sci-fi nářez uprostřed, Starbreeze se povedlo ukuchtit navýsost kvalitní akční střílečku, která ve svém jádru přináší to nejlepší, co FPS žánr může nabídnout. Již brzy vám přineseme plnohodnotnou recenzi (již 21. února v 18:00 hodin), kde se víc zaměříme na jednotlivé prvky a především vám povíme, jak je na tom kooperativní multiplayer. První hodiny ve zkorumpovaném světě budoucnosti ale dokážou potěšit jako málokterá jiná hra.

Recenzi Syndicate očekávejte na Zingu již 21. února v 18:00 hodin.