Nová hra Svena Vinckeho, krále nezávislých studií. Vyhrála láska k žánru?
Když se naplno rozbouřila nová vlna kickstarterových projektů, těžko jsem si tehdy mohl vůbec představovat, že budu do roka recenzovat hned několik titulů, které se podařilo zafinancovat právě díky téhle crowdfundingové platformě. Ještě zajímavější ale je, že s pomocí Kickstarteru dostalo zelenou velké množství zatraceně propracovaných titulů, mezi něž se řadí i Divinity: Original Sin od Larian Studios. Hra, která dokazuje, jak moc vděční bychom tomu Kickstarteru měli být.
Do Rivellonu ve dvou
Věřte nebo ne, čeká vás klasická hra na hrdiny, jak jsme ji už před lety poznali třeba v Baldur´s Gate. Skládat družinu, obchodovat, vylepšovat, krást, bojovat i kecat budete vlastně napříč celou hrou a tady by asi nebylo namístě nijak honorovat titul, který tyhle tradiční hodnoty až ortodoxně vyznává. Co je ale třeba vypíchnout, to je až maniakální snaha již prověřené koncepty nějakým způsobem inovovat a když ne přímo radikálně měnit, tak alespoň přinášet provedení, jaké zatím v žánru nemá obdoby.
Typickým příkladem budiž snaha ozvláštnit vaše putování kooperační složkou Divinity, která nejenže dává druhému hráči do rukou plnohodnotnou hru, ale do jisté míry ho i tlačí nesouhlasit s vámi a vlastními názory měnit a leckdy i komplikovat celé vaše snažení.
Do místního světa, Rivellonu, přijíždíte ve dvojici jako takzvaní Source Hunters. Do těchto míst jste byli povoláni kvůli vraždě, jejímuž pachateli se máte dostat na kobylku. Že postupem času nebudete řešit pouze jednu mrtvolu a že vám cestu bude křížit jeden ,,Muahaha“ boss za druhým, to snad ani nepovažuji za spoiler – právě naopak cítím povinnost vás na jistou klišovitost místní chásky upozornit. Sám jsem s ní ale překvapivě neměl problém, poněvadž ji celkem umně vyvažuje interakce s místní populací.
V kontrastu s jednoduchým příběhem shledávám postavy, rozhovory a úhrnem vše, co souvisí s interpretací značně tradiční story. Většina postav je sice čitelná více než bradavky pod mokrým tričkem, Lariani jim však vtiskli natolik zajímavé průpovídky, že i klasický bojechtivý parťák vás bude svými promluvami bavit. Tvůrci šli dokonce tak daleko, že postavám dali možnost osvojit si talent, jenž umožňuje rozprávět se zvířaty a my si tak můžeme dotvářet místní kolorit i z perspektivy drůbeže a nejrůznějších čtyřnohých mazlíčků.
,,Tvůrci šli dokonce tak daleko, že postavám dali možnost osvojit si talent, jenž umožňuje rozprávět se zvířaty a my si tak můžeme dotvářet místní kolorit i z perspektivy drůbeže a nejrůznějších čtyřnohých mazlíčků."
Pokud jste tedy slyšeli, že Divinity po stránce scenáristické nemá, čím by protřelého konzumenta umění uchvátila, je to pravda pouze napůl. Drtivá většina rozhovorů totiž za kapku soustředění rozhodně stojí a to ani nemluvím o tom, že se dvojice hlavních protagonistů v rozhovoru klidně může pustit do křížku.
S partou do lesa
Ten pravý RPG binec ale začíná až ve chvíli, kdy naberete ke své dvojčlenné skupince ještě další neohrožené soudruhy. Slovo binec používám zcela záměrně, neboť ani Divinity: Original Sin není na první úchop zrovna z příjemného materiálu. Nenechte se zmást krásnou, jakoby malovanou grafikou, která okamžitě evokuje lehce přístupnou hru. Nové Divinity je sofistikovaným RPG, a pakliže nemáte v úmyslu studovat některé mechaniky ve značně obsáhlém manuálu, troufám si tvrdit, že všechny jemné nuance systému sotva pochytíte jen tak ze hry.
Neberte tedy na lehkou váhu ani upozornění stráží zkraje hry, abyste se prozatím vyhnuli divočině. Nepřátelé jsou tuzí, osobně mi tempo hry vyhovovalo a desítky prohraných bitev, na něž prostě scházely schopnosti, s odstupem času stejně považuji za královsky strávený čas. Hra mě nutila taktizovat a tlačila mě do užívání všeho, co nabízí a to je klasický kámen úrazu přehnaně lehkých her, kde stačí proniknout do základních mechanik a zbytek jednoduše nemá cenu studovat – ne tak zde!
,,Nové Divinity je sofistikovaným RPG, a pakliže nemáte v úmyslu studovat některé mechaniky ve značně obsáhlém manuálu, troufám si tvrdit, že všechny jemné nuance systému sotva pochytíte jen tak ze hry."
Ten má luk, ten má meč a ten plive oheň
Zlatý hřeb zdejšího snažení potom představuje boj, který je tahový, zábavný a zapojuje do akce takřka vše, co se válí okolo. Zejména počáteční pokusy cestovat mimo zdi Cesealu jsou na taktiku hodně náročné, a pokud nemáte čas, ani se do soubojů nepouštějte. Jejich hlemýždí tempo mi kolikrát dovolilo zúčastnit se pouze jedné šarvátky, než jsem musel hru odložit a jít dělat něco jiného.
Když už ale na boj došlo, ocenil jsem prostředí, které se tvůrci rozhodli zapojit. Trochu jsem si tak připomněl první BioShock, kde si voda s elektřinou rozuměli stejně dobře, jako si rozuměl oheň s olejovou skvrnou a třeba takové podpálení nepřátelským mágem se dá řešit v poklidu rozpoutáním bouřky nad bojištěm.
Soubojový systém si ovšem rozumí i s obyčejnými předměty okolo. Na dotěrného orka lze shodit kupříkladu truhlu, jež se válí v dosahu teleportačního kouzla, nebo lze přenést rovnou nějakého nepřítele a zblízka ho seznámit s hlavou jeho kumpána.
Larian Studios se povedl ještě jeden významný kousek. Celý RPG systém koreluje se soubojovými mechanikami tak dobře, že každý nový bod, nová úroveň, hráči zase o něco ulehčí jinak opravdu tuhé souboje. Hned trojice investičních oblastí totiž ovlivňuje počet akčních bodů, na nichž tahové souboje stojí. I prosté rozdělování bodů tedy vyžaduje poznání družiny do té míry, kdy jste nuceni vědět, čí povolání si žádá více akčních bodů do startu, a kterému stačí ,,jen“ vysoká frekvence jejich dobíjení. Proč to celé tak obšírně popisuji? Protože tady +1 k rychlosti znamená víc než zrychlení kroku o 1,32 % a já si díky tomu uvědomil, jak důležité je, opravdu pocítit postup na novou úroveň.
,,Na dotěrného orka lze shodit kupříkladu truhlu, jež se válí v dosahu teleportačního kouzla, nebo lze přenést rovnou nějakého nepřítele a zblízka ho seznámit s hlavou jeho kumpána."
Pokud byste navíc chtěli do soubojů se značnou výhodou, nikdo vám nebude bránit v užívání stealthu, který si Divinity dovolilo zpracovat až groteskně, kdy se v závislosti na prostředí vaše postava promění buďto v keř, nebo v kámen. Stealth navíc ani zdaleka nesouvisí pouze s výší daného skillu, ale též s vaším osobním umem, kterak se vám zadaří prokličkovat mezi zraky nepřátel, což mě osobně okouzlilo a přimělo používat kradmý postup i přesto, že jsem jinak hodně přímočarý RPG hráč.
Vyrábět, učit se a číst
Čas od času však i to mlácení po hlavách začne nudit a v takové chvíli nastupují na scénu další činnosti. Zajímavě Divinity přistupuje ke craftingu. Výroba je zde přítomna, na všechno ostatní si už ale budete muset přijít sami. Chcete si se svým lučištníkem vyrábět speciální šípy sami, namísto utrácení velkých sum při jejich koupi? V zásadě máte dvě možnosti, buď se stanete opravdu zručným kapsářem a budete je získávat nelegální cestou, nebo se vrhnete na dráhu řemeslníka.
Pakliže zvolíte druhou možnost, budete potřebovat nejen materiál a patřičný skill, ale ještě navíc budete muset načíst materiály. Těžko se slovy popisuje, jak taková maličkost dokáže vtáhnout do světa, můj pocit však pochopí ikaždý, kdo se bude hodiny shánět po čtvrtém dílu specifické knihy, aby v něm nakonec našel kýžené informace. Tleskám.
Na uvěřitelnosti světa se podepisuje i spousta výbavy, kterou je nejprve potřeba identifikovat, než si jí budete moci osadit parťáky. Všemožné výbavy napočítáte obrovské množství, vizuálně sice mnoho odlišných kousků nenajdete, mnohdy se ale liší alespoň barevně, když už ne tvarem. Nutnost nejdříve lupou ohledat nalezené předměty sice není permanentní, často je však vyžadována a postupem času, když už padají nové kousky po desítkách, není identifikace desátého meče zrovna zábavná, což s poměrně zmršeným managementem postav často dohání k šílenství.
Kolem a kolem
Zatleskat je potřeba i soundtracku, který kombinuje vítězoslavné melodie s klidnými atmosférickými party a dohromady funguje velmi dobře. O grafice už byla řeč, tak si jen postesknu nad absenci plně otočné kamery a stejně zkonstatuji, že na líbivosti jí to ani trochu neubírá. To jsou ale už jen zbytky skutečně povedené hry.
Se značným zpožděním, ale přece jsme se nakonec podívali pod poklici nejnovější hry Larian Studios a můžeme s klidem prohlásit, že nezávislé RPG Divinity: Original Sin opět slaví vítězství vášně nad nenasytností vydavatele. V Rivellonu je toho k prozkoumání opravdu hodně. Věřím, že se vyplatí poctít ho návštěvou!
Verdikt
Opravdu bytelné RPG, které nás poctilo výjimečně zábavným soubojovým systémem a překvapilo neskutečnou mírou interaktivity prostředí. Bohužel na stejné laťce nezvládlo udržet děj, který je plný klišé a management postav, jenž se čas od času zvrtne v pořádný chaos.
