Jaký by měl být další Splinter Cell?

V poslední době se okolo této legendární značky zas tak moc rozruchu neudálo. Vydání kontroverzního Splinter Cell 3D na přenosný zázrak od Nintenda nikoho příliš neoslnilo a hra to spíše pěkně schytala. Taktéž ani fanouškovské filmečky náš hlad po plnohodnotném pokračování příliš neukojí. Bohužel byl jeho vývoj pouze skromně oznámen a krom jmen vývojářů máme jen matoucí obrázek. Bude to návrat ke stylu Chaos Theory, který fanoušci tak žádají?

Podezřelé ticho před bouří by mohlo již brzy skončit. E3 je tady co nevidět a všichni fanoušci stealth akcí lačně upírají oči na tým okolo Jade Raymond a čekají, zda znovu dokáže posunout sérii někam dál. Ale co by v nejlepším případě měl nový díl mít, aby zaznamenal větší úspěch?

Rambo styl nebo kradmý postup?

Poslední velké ztvárnění Sama Fishera představilo poměrně zajímavý krycí systém. Grafické zpracování, jež volně přecházelo mezi černobílým a barevným světem, celé prostředí příjemně oživilo a dalo hráčům jasně na výběr, který styl hratelnosti si chtějí vybrat.

Bohužel v případě, že jste se rozhodli pro starý dobrý kradmý postup docela brzy narazila kosa na kámen. Zbraňový arzenál sice byl celkem našlapaný a každý hráč si našel tu svou zbraň, ale jejich jednotlivá vylepšení už na tom byla o poznání hůře. Obzvláště s tlumičem to bylo docela tristní a většina hráčů v konečném důsledku hrála jen s jednou zbraní.

Nějak tento neduh pořešit by rozhodně stálo za to. Když už hra chce být stealth, tak přece pořádně. Vlastně ještě jedna věc nám citelně chyběla! Nůž je standardní výbavou všech pěšáků a tak nevidíme důvod, proč by jej nemohl mít borec s výcvikem od speciálních jednotek.

Chtělo by to vycestovat

Byť nebyly kulisy Conviction přímo nudné nebo stereotypní, epičnosti minulých dílů také nedosahovaly. Kde jsou ty našlapané momenty v šanghajském hotelu z Double Agent nebo tiché plížení Jeruzalémem v Pandora Tommorow. Jasně, že u Conviction to bylo dáno komorností příběhu po vzoru seriálu 24 hodin, ale dnešní doba velí být více kosmopolitní.

Například by se mohl příběh svést s tématy, která teď hýbou světem tak, jako to udělal Homefront. Takový konspirační propletenec ohledně Usámy by vyvolal dost velký rozruch. A nakonec ani ta Korea není úplně marná. Ostatně by mohli autoři čerpat z Clancyho knih, který se již tomuto tématu také obšírněji věnoval.

Takže naše rada zní: jednoznačně rozšířit portfolio kulis. Jen Washington každého neuhrane. Konspirační příběh je sice super, ale dá se udělat na první pohled mnohem více cool, než se to podařilo minule.

Trocha té reality nikdy neuškodí

Větší důraz na akční složku hry je sice poměrně příjemný, ale některé prvky jsou nyní vyloženě k vzteku. Například když hrajete nějakou misi, kde musíte zůstat skrytí a nepřítele najdou mrtvoly. Proč je sakra nemůžeme odklidit někam do kumbálu?

Vždyť tohle uměly již mnohem starší hry a zrovna u Splinter Cellu by prvek skvěle dotvářel atmosféru špionáže. Navíc nám v současném stavu chybí některé stylové chvaty z prvních dílů. Třeba když se Sam v úzké uličce zapřel dva metry nad zemí a pak na nebohou oběť zaútočil jako Batman z vrchu. Prostě to chce mnohem větší návrat ke kořenům, kdy byly některé prvky naprosto vymazlené.

Hodní a zlí si dají přes hubu

Jestli nás něco u Conviction vyloženě zklamalo, pak to byla absence klasických multiplayerových módů. Kooperativní kampaň byla dobře provedená a příjemně prodloužila singleplayerový zážitek. Navíc skvěle kooperovala s DLC a systémem Uplay.

Ale jak se říká, nabídni někomu prst a za chvíli nemáš celou ruku. Stejné je to i u téhle hry. Konečně by to chtělo postoupit na vyšší metu a přinést plnohodnotný kompetitivní multiplayer se vším, co k tomu patří. Když dokázali v Montrealu i do Brotherhoodu začlenit zdánlivě nepoužitelnou herní složku, tak proč by to nešlo i zde. Multiplayer z dřívějších dílů byl navíc dokonalý.

Kontroverzní černobílá

Přestože u nás sklidilo střídání barevného a černobílého módu jen samou chválu, našli se i tací, kterým se to až tak moc nelíbilo. Přitom je řešení velice jednoduché. Buď zavést možnost to vypnout anebo k tomu přistoupit trochu jemněji.

Například lze nechat přebarvovat pouze postavu a ne celé prostředí. Nebo upravit míru efektu tak, abychom se po 70% herního času neplížili v černobílých kulisách. Každopádně věříme, že si Jade i s tímto poradí.

Klid před bouří

Jak vidno, věcí, které by se šiklo změnit nebo které by borci v Torontu měli přidat je úctyhodná hromada. A to jsme se ještě zdaleka nevěnovali všemu. Faktem ale je, že na hře dělají jen samí šikovní lidi s citem pro věc, a tak se i přes skálopevné mlčení není čeho obávat. Můžeme jen doufat, že Ubisoft závoj mlčení roztrhne již na E3 a konečně nám ukáže, jakým směrem se bude značka ubírat. Teprve pak se ukáže, jestli jsme se alespoň v něčem trefili. My ale víme jedno. Chceme Chaos Theory 2!