ABZÛ – hra, do které se ponoříte

Recenzovaná verze: PC

Jak už bylo na Zingu a vlastně po celém internetu několikrát zmíněno a dokola omíláno, aktuálně nás obklopuje relativní herní sucho, které by s koncem tohoto měsíce mohlo, respektive mělo, zmizet. To ovšem neznamená, že nevychází vůbec žádné hry. Nevychází akorát ty tříáčkové od velkých gigantů. A kromě nějakých větších her se dočkáváme i menších projektů. Jedním takovým je i unikátní ABZÛ, který měl na starost art director velmi oblíbeného Journey na PlayStation.

ABZÛ v mnoha ohledech opravdu je unikátní hrou a stejně tak je v několika ohledech naopak docela standardní hrou. Nenajdete tu žádné dialogy nebo vyloženě aktivní příběh, nečekejte ani nijak zvlášť prominentní herní prvky nebo samotnou hratelnost. Se vším všudy se dá hra spíše popsat jako relaxační zážitek, který není tak úplně pro každého.

Základním kamenem ABZÛ je samotná voda, ve které se po celou hru nacházíte. Můžete klasicky plavat do všech úhlů a tím se pohybovat dál po relativně lineárním světě. Ten je rozdělen do kapitol a každá kapitola nabízí minimálně jednu velkou oblast s pokaždé odlišnou tématikou, kde se můžete volně pohybovat, jak dlouho chcete, dokud se nerozhodnete pokračovat dál. Tuhle hru ale z hratelnostního hlediska drží nad vodou (v čistě pozitivním smyslu, i když si to trochu protiřečí s náplní hry) život kolem vás. Najdete zde hejna ryb, stejně jako jednotlivce nebo další hejna například žraloků, delfínů, rejnoků a dokonce třeba želv. Ryby vám uhýbají v cestě (narážku na umělou inteligenci ryb z Call of Duty: Ghosts si z dobré vůle odpustím), delfíni na vás reagují a pyskoun kupříkladu požírá menší rybky.

Mořský svět kolem vás prostě žije svým životem a vy je můžete či nemusíte nijak vyrušovat. Na větších rybách (případně savcích) se pak můžete svést a částečně (čtete s obtížemi, protože se vzpírají) je ovládat. Není tak problém se podržet za hřbetní ploutev delfína a udělat pár výskoků z vody s nějakým tím saltem nebo otočkou za doprovodu zbytku delfínů, opakujících stejnou akci po vás.

Jak už jsem zmiňoval, samotný příběh není ve hře tak aktivní a je vyobrazen podobně jako ve zmíněném Journey, tedy za pomocí neverbálních technik, jako třeba obrazů. Záleží hlavně na vaší představivosti a kreativitě. Je hlavně na vás, jak všechno posoudíte a jaký příběh si v hlavě vytvoříte, a to i přesto, že nějaký základ, události i konec ve hře najdete.

„Nenajdete tu žádné dialogy nebo aktivní příběh, nečekejte ani nijak zvlášť prominentní herní prvky nebo samotnou hratelnost.”

Kromě samotného plavání do nitra oceánu vás také čekají tři volitelné, dodatečné prvky, které můžete během hraní využít. Tím prvním je sbírání mušlí jakožto sběratelského předmětu. Druhým je vypouštění dalších druhů živočichů do místního ekosystému skrze „skryté bazénky” a v neposlední řadě vás čeká meditace, kterou lze provést u speciálních soch. Ta vám nabídne možnost sledovat jednotlivé druhy živočichů kolem vás a prostě meditovat a chvíli si odpočinout. Do jednotlivých odemknutých/objevených meditačních míst se pak lze snadno dostat z hlavního menu, stejně tak jako se vrátit do libovolné kapitoly po dohrání hry.

Co se samotného ovládání hry týče, to je velmi prosté a minimalistické, takže tady by vás žádné problémy čekat neměly. Klasicky se hýbete, klasicky otáčíte kamerou, jedním tlačítkem pak zrychlíte, dalším se chytnete větších živočichů. Třetím provádíte interakce a spouštíte jakýsi echo-sonar, díky kterému můžete k vaší postavě přilákat pár rybek a blbnout s nimi, a čtvrtým tlačítkem můžete provádět salta a různé otočky, na které okolní život reaguje.

„Mořský svět kolem vás prostě žije svým životem a vy je můžete či nemusíte nijak vyrušovat.”

Autoři hry ovšem ke hře doporučují gamepad. Na klávesnici a myši se dá hra ovládat relativně normálně (byť do jisté míry toporně), ale gamepad je přeci jenom intuitivnější, a to díky regulaci rychlosti jak pohybu, tak i kamery. Samotná hratelnost ovšem tvoří jen polovinu, ne-li třetinu toho, na čem tahle hra staví a naštěstí nepadá. Tou druhou, minimálně stejně tak důležitou částí je totiž audiovizuál hry. A ABZÛ se nedá z tohoto hlediska popsat jinak než jako umělecké dílo.

Samotná grafika je totiž nádherná podívaná s osobitým stylem a důrazem na barvy a hudba je něco, co si člověk musí poslechnout, aby dokázal pochopit to, co se s obtížemi snažím popsat. Dohromady prostě ABZÛ tvoří vážně interaktivní umělecké dílo, které vám dokáže vykouzlit úsměv na tváři a zatajit dech, když například proplouváte kolem neuvěřitelně obrovských velryb za doprovodu skvělé orchestrální hudby.

Tahle hra ale samozřejmě není dokonalá v každém slova smyslu. Sem tam můžete najít menší bugy, občas nějaká velká ryba částečně propluje skrz jinou a v některých případech můžete narazit na menší pokles snímků za sekundu; největší problém ABZÛ ale spočívá ve dvou věcech. Tou první věcí je její délka, protože samotná hra vydrží na takové to klasické dohrání asi jenom dvě až dvě a půl hodiny. Osobně bych si dokázal představit, že by byla ještě o něco delší. Sám jsem splnil všechny achievementy/trofeje a to mi, včetně prvního standardního dohrání, trvalo zhruba pět hodin.

Druhým problémem je pak to, že ABZÛ zkrátka není pro každého. Pokud dokážete ocenit podobné hry, nebo ještě lépe – pokud například hry jako Journey a Flower patří mezi vaše nejoblíbenější, budete v tomhle případě v sedmém moři. Pokud vám ale podobné hry nic moc neříkají a jste opravdu na vážkách, jestli do hry vrazit 20 eur, kterých ABZÛ stojí, mohlo by se stát, že vás to prostě nebude bavit. Naštěstí můžete v případě Steamu vždycky využít refundace. Navíc vás dokáže hra zkrátka uklidnit, když zrovna máte den blbec nebo nervy v háji, a to se vždycky hodí.