Assassin’s Creed 4: Black Flag

Pamatujete si ty časy, kdy jedinými herními sériemi, které s pravidelností chrlili na nás rok co rok novou verzi, byly sporty? Já ano, protože jsem s úžasem sledoval některé své známé, jak byli schopni si kupovat každý rok stejnou hru v novém obalu a upravenou soupiskou.

Tuto schopnost adoptovali i dvě z největších značek minulé generace konzolí. Na otázku, zda se dá při tomto zběsilém tempu, a tak říkajíc sériové výrobě, přinášet stále nové zážitky, vám zkusím odpovědět o řádek níže.

Letošní ročník Assassins Creed , tedy Assassins Creed IV : Black Flag je v pořadí již šestou hrou ( desátou , pokud počítáme i přírůstky v podobě her pro přenosné konzole ), což asi uznáte i vy, je na sérii, která vznikla v roce 2007 , poměrně úctyhodné číslo. O čem toto číslo svědčí, na jedné straně je to popularita této značky u hráčů, avšak na straně druhé dává tušit, že studnice nápadů pánů vývojářů z Ubisoftu bude asi vyčerpána, čehož důkazem jsou i poslední dva ne zcela povedené díly. Zatímco v Revelations byla hlavním problémem do očí bijící stagnace série (odmyslíme si nepotřebný systém bomb a dostanete Brotherhood ), v případě loňského AC3 měl problém hlubší kořeny plynoucí z nepříliš přitažlivého hlavního hrdiny, příběhu a některých nevyladěných herních mechanik. To, že něco není se sérií naprosto v pořádku, si zjevně uvědomili i v Ubisoftu , ale místo toho, aby se zastavili a zkusili se zamyslet, kam sérii dále posunout, rozhodli se problém vyřešit ještě větším sešlápnutím plynu, respektivě Vykasání plachet a nahnat hráče na otevřené moře vydáním dalšího dílu zasazeného do Karibiku.

Ať žijí piráti, rum a povolný ženský!

Příběh samotný, který hned od začátku tlačí na pilu a vrhá vás s novým představitelem Edwardem Kenwayom do děje bez jakékoliv snahy logicky navázat na předešlou mytologii a jen podle šablony kopíruje obsah předešlých dílů s novými historickými postavami pohybujících se v 17. století v karibských vodách Vám dá tušit, že se jen tak o nějakou tu Assassins game nejedná. Zatímco v případě historické části příběhu se dá tento fakt ještě jako tak snést díky zajímavému prostředí pirátů, v případě úseků odehrávajících se mimo Animus je to , že tvůrci po událostech v AC3 sami nevěděli jak je vyplnit a výsledek , se kterým přišli vypadá místy jako parodie na Ubisoft už přímo do očí bijící . Jinak řečeno , všechno to, co bylo v předešlých dílech zde zůstalo , ale jen jako šablonovitě mechanicky přidáno.

Přesně tohle samé tvrzení platí i pro gameplay , který se dá rozdělit na dvě části. Tou první jsou všechny herní mechaniky z předchozích dílů , které neprošly téměř žádnou změnou . To by se na jedné straně dalo považovat , na první pohled, za plus , protože až na mírně rozbitý soubojový systém, který byl problémovým v každém díle , se jedná o osvědčené a zábavné mechanismy , které tvoří základ série. Při bližším prozkoumání však začnete zjišťovat, že jsou zde opět spíše jen proto, že pro tvůrce hry bylo jednodušší jejich slepě zkopírovat, jak je vyladit nebo redefinovat něčím novým. Gameplay si totiž většinu času, na rozdíl od svých předchůdců, vůbec není vědom jejich nedostatků a designem misí na ně neustále poukazuje. Prvním kamenem úrazu je velké zastoupení různých druhů stealth misí, které se autoři rozhodli ve větší míře přidat paradoxně kvůli tomu, že nechtěli být obviněni z toho, že hráčům nastavují již tutéž samou kašičku. Co si bohužel při tomto rozhodnutí neuvědomili je, že krása freeruningu je v možnosti se rychle přesouvat a ne před každým překonáním překážky se zastavit a odsledovat si, jestli vás někdo může spatřit. Spoustu misí tak budete opakovat, dokud se buď nesmíříte s tím, že se při jejich hraní nebudete bavit tak, jak chcete, nebo dokud se vám nepodaří si stylem pokus / omyl najít tu správnou trasu, kde si vás nikdo nevšimne. V konečném důsledku se vám do plnění misí příběhových ani velmi nebude chtít a budete si raději užívat volné běhání a plnění vedlejších questů .

Že jste to někde už viděli? Ano v předešlém dílu!

Dalším problémovým bodem , za které může nepromyšlené zkopírování , je velké množství předmětů ( colectibles ) , které můžete sbírat a odemykat si tak různé bonusy . Zatímco v předchozích titulech se jednalo o příjemné rozptýlení , v případě ACIV je jejich množství přestřeleno a také dalším důkazem nepromyšleného designu. Kamenem úrazu je jejich rozložení.  Nenacházejí se totiž pouze na místech, kde se pohybujete během standardního hraní, ale i na různých pustých ostrovech, na které byste jinak vůbec nebyli motivováni jít, jelikož každé zastavení vaší lodi, přesun na souš a zpět je neuvěřitelně monotónní a zdlouhavé. Dá se namítnout, že k jejich sbírání vás přímo kromě faktu, že vám svítí na mapě, nic nenutí, ale stejně se v tom případě nabízí otázka, na co ve hře vlastně jsou. Stejným nedostatkem trpí i crafting , ve kterém po vzoru Far Cry 3 lovíte různá zvířata, abyste si upgradli svou výbavu, což je zvláště v pozdějších fázích hry nutností, pokud chcete přežít.

Za druhou podstatně zajímavější část gameplayu se dají označit zmíněné námořní bitvy, které na první pohled hrají ve hře první housle. V zásadě se jedná o masivní rozšíření námořních částí z AC3 o možnost plně si upgradovat svou vlastní loď, s níž se můžete volně plavit po širém herním světě, účastnit se potyček s jinými loděmi, případně se pokusit dobývat pevnosti. Jsou to právě tyto momenty, když držíte kormidlo ve svých rukou a řvete na svou posádku příkazy o tom, jak mají natáhnout plachty nebo kdy mají pálit, s jakým tipem munice, když pocítíte dynamiku hry, kterou podtrhuje to, že po dostatečném poškození lodi nebo pevnosti, na kterou útočíte, můžete plně plynule přeskočit do bitvy proti její posádce ve snaze získat ji pro sebe. Přičemž to, jak námořní bitvy probíhají, ovlivňuje dynamicky měnící se počasí a vlny.

Dokud dobytím pevnosti si obohacujete  svou pokladnu a odkrýváte zajímavá místa na námořní mapě , v případě úspěšného obsazení nepřátelské lodě získáváte kromě jejího nákladu, se kterým můžete později obchodovat , i možnost udělat rozhodnutí , co s ní chcete udělat. Na výběr jsou celkem tři možnosti - opravit poškození své lodi na moři potopením zajaté lodě, pustit ji a snížit tak svůj " wanted " level nebo nechat si ji a začlenit do své flotily, kterou pak můžete posílat na různé obchodní cesty (náhrada systému trénování ostatních Assassinů z předešlých her ) .

K moři se vážou i další novinky v podobě lovení různých ryb a podvodných sekcí, ve kterých můžete prohledávat vraky lodí ve snaze najít poklad. Všechno to funguje skvěle a jediným problémem celého tohoto námořního tažení je jen občasná zdlouhavost, pokud se máte na moři přesunout větší vzdáleností, kterou však po první návštěvě významnějších osad můžete zcela eliminovat využitím systému rychlého cestování.

V konečném zúčtování kvůli oběma zmíněným částem působí gameplay schizofrenně, kdy se nezbavíte pocitu, že se tvůrci soustředili na širé vody Karibiku natolik, že dění na souši působí místy nudně a nepromyšleně.

Multi hrál by i Capo di Tutti?

Po vzoru předchozích dílů, ACIV nabízí i multiplayer, ve kterém si své zabijácké schopnosti můžete změřit s jinými hráči. Kromě standardní plejády módů z předešlých dílů přibyly dva nové - Artifact assualt (přejmenován Captute the flag) a Game Lab, ve kterém si hráči mohou upravovat nastavení hry, jak se jim zachce a vytvořit si tak unikátní mód podle svých představ. Kromě nových módů nabízí multiplayer široké možnosti customizace, od výbavy vašich postav po výběr jejich zabijáckých animací. O této herní složce platí v zásadě totéž, jako tomu bylo v předešlých dílech - jedná se o vcelku unikátní multiplayerový zážitek, který však díky své neobvyklosti a z toho plynoucí nutnosti strávit prvních pár hodin jeho poznáváním nemusí padnout každému.

Black Flag vychází jako jedna z prvních her, zároveň jak na staré tak i na nové generaci konzolí, ovšem z pochopitelných důvodů běží na obou na stejné verzi engine, který známe z AC3 . V případě PS3 verze to znamená, že hra vzhledem k věku konzole vypadá velmi slušně, za což může především její primárně zasazení na širé moře, kde není třeba vykreslovat tolik polygonů, k čemuž se připojuje i stabilní framerate . Celou atmosféru zvýrazňuje skvělý pirátský laděný soundtrack, který jako bonus obsahuje tentokrát i různé zpívané námořnické skladby, které vaše posádka místy zpívá při dlouhých plavbách.

Podobně jako jiné hry v poslední době ACIV podporuje propojení s tabletem , na kterém si můžete během hraní zobrazit mapu a využívat jej jako pomůcku při navigaci bez nutnosti neustále pauzírovat hru, což je velmi příjemná vlastnost .

Thanks Mark A.!

... zde pokračujte v psaní ...