Blogování: Část 4. - Plagiátorství a citace

Po dlouhé době neaktivity se opět vracím mezi živé blogaře. A čím jiným započít další kapitolu, než další částí Blogování? Tentokrát bych se rád podíval na plagiátorství, citace a kontext. Pokud jste zrovna začínajícími blogery, nebo už máte několik článků za sebou, věřím, že vám tento článek pomůže v obou případech.

Nezapomeňte se také podívat na předchozí části - Úvod k blogům a blogování, O čem je možné psát a Kritika.

Plagiát - hanba práce

V první řadě si je potřeba uvědomit co je a co není plagiát a plagiátorství. Přesná definice ani rozsah plagiátu neexistuje (případně se můžou takové definice od sebe značně lišit), přesto se s ním lze setkat v mnoha situacích.

Nejčastější jsou například školy, kdy studenti z internetu stáhnou nějaký referát a mermomocí ho předkládají před komisy nebo kantora jako vlastní výtvor. V tom momentě se jedná o plagiát, protože student pokládá cizí práci za svou. O plagiát jde i ve chvíli, když se změní jen první odstavec, nebo doupraví určité věty. Samotný základ práce (nikoli myšlenka) je pořád cizí.

V momentě, kdy dotyčný práci píše zcela sám a využívá citací ve správném formátu, rozsahu a dodržuje další pravidla, o plagiát se nejedná.

Zjednodušeně řečeno - plagiát je ukradení textu, aniž by si toho byl původní autor vědom, nebo čtenáři nevěděli skutečný původ textu. A i tomu se nedá vždy vyvarovat. Kromě tohoto existují ještě dvě varianty textu.

Text, který má neznámého autora (většinou jde například o úryvky knih, přísloví, rčení a citace). A text, který je tzv. „open-source". To znamená, že na něj nemá nikdo práva nebo nemá duševního vlastníka (autora), tudíž je dostupný jakémukoli používání.

Možností, jak zamezit plagiátorsví z vaší strany, je nevyužívat cizí text. Můžete z něho čerpat inspiraci, informace nebo slovní zásobu - text samotný pak ale musí být napsaný vámi. Nedílnou součástí spousty článků je ale citace.

„Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní.“ ~ Platón

S citací jste se určitě setkali na základních školách. Jde o využívání částí cizího textu, aniž bychom porušovaly zákon o plagiátorství a autorských právech. Samotné citace jsou poměrně složité, a ne vždy je dokáže člověk správně zapsat. Citace můžeme rozlišovat na přímé a nepřímé (parafráze). Rozdíl mezi nimi je celkem zjevný už ze samotného názvu.

Přímá citace znamená, že vezmeme originální úryvek, který žádným způsobem nebudeme upravovat, a to ani v případě, že obsahuje gramatickou chybu (!). V takovém případě se do textu vpíše (sic!), latinsky „takto”.

„Tak jsem si mislela (sic!), že jsem mrtvá.”

Nepřímá citace, nebo více známá jako 'parafráze', pak pracuje na stejném principu jako citace přímá. Vezme se originální úryvek, s tím rozdílem, že ho můžeme upravovat. Pozměnit stavbu vět nebo několik slov, tak, aby vyhovovaly.

V obou případech existují pravidla a situace, kdy napsat nejdou. Přímou citaci například nelze napsat v momentě, kdy jí překládáme z cizího jazyka. Nepřímou citaci pak "nelze" napsat například v momentě, kdy přepisujeme například definici nebo citát (v takovém případě už je většinou počeštěný citát samotnou parafrází a museli bychom vytvořit dvojitou parafrázi - což nevim, kdo by zvládl).

Guru citací

Správně napsat citaci je ve většině případech poměrně lehké. V jiných případech je to pro obyčejného smrtelníka nadlidský úkol. Proč? Zapomene se uvést jeden titěrný detail a citace se považuje za neplatnou - lidé s hlavou zastrčenou v řitním otvoru by to pak mohli považovat za plagiát.

Vůbec nejjednodušším způsobem jak zapsat citaci je pomocí uvozovek. To jsou takové ty čárky dole a nahoře. „” <- přesně tyhle. Vidíte? Dole a nahoře, jak jsem říkal. Uvozovky uvozují - vymezují chcete-li - citaci.

Interpunkce (tečky, čárky, středníky, otázníky, vykřičníky, ad.) se píše téměř vždy před uvozovkami. Pokud technicky vzato citujeme například větu co pronesl nějaký člověk, interpunkci píšeme před uvozovkami. V případě že „citujeme” jedno slovo, tudíž ho nemyslíme zcela tak vážně, píše se případná interpunkce za slovem.

[špatná varianta] "Říkal jsem, že to nevím", prohlásil Pepíček, když skočil z okna.[správná varianta] „Říkal jsem, že to nevím,” prohlásil Pepíček, když skočil z okna.

Pokud za citaci nepřímo dosadíte zdroj („...,” vyjádřil se Jarda Omyl pro časopis Jelito), není co jiného řešit. Takový typ se používá jen v případě, pokud citujete určitou osobu. V případně například knihy nebo ilustrace se pak využívá typ druhý, značně složitější. Po podrobném prohledání ovšem zjistíte, že je to stejně snadné jako výše uvedené citace.

Z technického hlediska postačí psaní klasických anglických uvozovek - " (pravý SHIFT a jedna z kláves vedle Enteru - záleží na rozložení klávesnice). Pokud jste ale výjimečně českým patriotem, lze psát takové uvozovky dvojím způsobem. Ten snažší je, že se spodní uvozovky nahradí dvěmi čárkami ,, a horní zůstanou klasické anglické ". Druhou možností, technicky nejsprávnější, je s použitím ALTu.

Spodní uvozovky: ALT+0132 „Horní uvozovky: ALT+0148 ”

Text, který se cituje, se zakončí závorkou, ve které jsou uvedené tři informace. V případě ilustrace se vloží to samé pod ní. Je také dobré samotný citovaný zdroj od zbytku odlišit. Ať už změnou formátování nebo odsazením.

Vzor: Jméno autora, název knihy, datum vydání

Příklad:

Sem přijde nějakej šíleně dlouhej žvást o něčem, co vás zajímá a ostatní ne. Bude to vypadat hrozně pěkně a vy si budete připadat strašně dobře, protože jste četli knihu. KNIHU! Ve 21. století. To je docela výkon, takže byste na sebe měli být pyšní a koupit si dortík. (Honzíkec Calný, Honzasovy kecy, 2077)

Samotný vzor se ovšem může lišit. Můžete do něj zahrnout více informací (překlad, editor, nakladatelství nebo citované strany). Důležité ovšem je, aby citace obsahovala minimálně název citovaného díla a jeho autora.

Obrázková říkanka

Čistě z formálního hlediska by se měli citovat i ilustrace a přílohy. Z praktického hlediska to ale nemá význam ani smysl. Dohled původního autora většiny fotek a obrázků není možné a lidé si je tak jako tak přehazují jako horký brambor.

Pokud se přecijen najde ilustrace a příloha, kdy vyloženě cítíte, že by tam měl být uveden autor - udělejte to. Nijak zvlášť hrotit se to ale nemusí. Pod samotný obrázek stačí uvést něco ve smyslu

Fotku pořídil: Ferda Tatarák

Reference

Pokud někdo někdy projížděl Wikipedii (nebo spíš kdo ne?), určitě si všiml takových odkazů dole. Wikipedie je uvádí jako "reference". Otázkou je - co to je? Odpovědí je - jsou to reference!

V článku/textu se může v konkrétních bodech uvést reference, na kterou se později odkáže. Když se například mluví o něčem odborném nebo podstatném a autor je línej to dále rozvádět, může použít referenci. Konrétní úsek označí číslovkou od jedné a dál [1]. Ke konci se do referencí vpíše stejná číslovka a za ní odkaz o dané věci.

Například takto: 1. Číslo - Wikipedia

V případě referování ilustrace se používá stejná technika. Kromě jména díla (případně i zdroje) se uvede i jméno autora.

333. Mona Marge - Leonardo DiKapr

Někteří z vás se možná ptají, jaký je rozdíl mezi externími odkazy a referencemi. V zásadě jde o to, že externí odkazy vás odkazují na nějaké další věci, které se daného tématu týkají. Referece vás přímo odkazují na danou část, aniž by byla pro text zásadní (v případě ilustrace to neplatí).

„!”

Nejsem si jistý, jestli jsem řekl všechno správně, nebo vlastně řekl „všechno”, pravdou ovšem zustává, že si se zbytkem určitě poradíte. A snad jsem tedy poskytl jakýsi základ pro... Něco. Napište, pokud je něco, o čem byste se rádi dozvěděli (ať mám práci, jen do mě!).

... zde pokračujte v psaní ...