České studio Amanita Design přichází s dalším počinem, nazvaným Botanicula. Jde o stejný zázrak jako jejich předešlé hry?
Nikdo snad nepochybuje o tom, že brněnské Amanita Design udělalo velkou díru do herního světa. Vše začalo několika drobnými projekty a čirou fantazií v podobě obou Samorostů, po nichž následoval první velký počin, Machinarium. Následně si vedoucí studia Jakub Dvorský odběhl k filmařině za otcem a synem Svěrákovými a nějakým růžovým plyšákem, a nyní se zkouší prosadit znovu, s adventurou nazvanou prostě Botanicula. A jak to vypadá, už tak obrovská díra do světa se ještě zvětší.
Stromy se samy nezachrání
Zatímco o většině kvalitních adventur se dá říci, že vypadají obyčejně, ale ve skutečnosti jsou dost netradiční, Botanicula je netradiční po všech směrech už od samého začátku. Na první pohled určitě upoutá pozornost unikátní vizuální styl, jímž se Amanita tolik proslavila. Často to ani nevypadá, že jde vlastně jenom o strom a jeho větvě, na nichž se hra odehrává. A přesto, tak zdánlivě obyčejná věc, jako strom, je zpracovaná tak kouzelně, až oči přecházejí. Spousta detailů, pestrých a živých barev, někdy dokonce prostředí reaguje na pouhý pohyb myši (především všudypřítomné listí), všechno dává dohromady fantastickou grafiku a atmosféru, která vás upoutá, i kdybyste se sebevíc bránili. Ruku v ruce s tímto pozitivem jde i parádní ozvučení a soundtrack. V celé hře se sice nějak zvlášť nemluví, ale obecné zvuky jenom napomáhají neuvěřitelně unikátní a strhující atmosféře.
Botanicula boduje fantastickým vizuálním stylem a atmosférou, která vás upoutá, i kdybyste se sebevíc bránili.
Určitě vás ale napadá, o co vlastně v Botanicule jde? Vždyť screenshoty ani videa toho moc nenapoví, což je mimochodem jenom dobře. Ujmete se totiž pětičlenné party netradičních živočichů, kteří se shodou okolností dostali ke zvláštnímu semínku, jež je pro potřeby všeobecného blaha potřeba zasadit. Tomuto jinak jednoduchému cíli však brání něco, co by se s trochou fantazie dalo považovat za pavouky. Jsou to prostě černé koule s úzkýma nohama, a vaši partu a obecně vše živé nemají nijak v lásce, na rozdíl od ostatních obyvatel, kteří vám většinou rádi pomohou při putováním za vznešeným cílem. Často ale od vás chtějí menší protislužbu, takže kromě samotné snahy o překonání nepřátel např. pátráte po peříčkách, hledáte zatoulaná mláďata, nebo se naopak snažíte pochytat množství jakýchsi kachen. Že to postrádá smysl? Na papíře možná, ale ve hře má svůj smysl všechno. Ten se většinou dozvídáte z vtipných cut-scén. Především v úvodu ale občas chybí pořádné vysvětlení toho, proč to či ono děláte, díky čemuž může nastat drobná ztráta motivace, ale naštěstí nejde o nijak častý a závažný problém.
Klikání a objevování
Všechno se přitom ovládá přesně po vzoru předešlých titulů od Amanita Design. Nějaký volný pohyb po scéně tak není možný, pro přesun jsou vždy třeba šipky na krajích obrazovky, případě naskriptované scény. Na všechny aktivní prvky, ať už jsou důležité nebo ne, stačí jenom klikat, popř. táhnout myší a akce se dostaví sama. Ano, v prostředí jde velmi často narazit na řadu interaktivních, ale zároveň nedůležitých prvků. Rozhodně jde o vítané zpestření, zvlášť v případě, že jde o živá stvoření (mouchy, pavouci, šneci, houby a spousta těžko popsatelných tvorů), díky čemuž si můžete doplňovat encyklopedii všech stvoření, jež v průběhu hry potkáte. A buďte si jisti, že taková přehlídka bizarních tvorů se jen tak nevidí.
Postupem hrou si můžete doplňovat originální encyklopedii těch nejbizarnějších tvorů.
Botanicula se celkově ovládá parádně a snadno, s čímž souvisí další trochu záporný fakt, a to že je hra často až moc jednoduchá. Postupem času narazíte na nejednu situaci, kdy už musíte přemýšlet, většinou jde ale jen o to, všímat si prostředí a klikat na vše, co jde, a on už se výsledek nějak dostaví. Je jasné, že tento problém nastává kvůli tomu, že je hra očividně určena všem věkovým kategoriím, což plně schvaluji, ale jde přeci jen o adventuru, a tak by trochu víc obtížnějších rébusů neuškodilo. Třeba Machinariu to jenom prospělo, tedy za cenu přítomnosti návodu.
Juchů
Společně s občasným výpadkem pořádných vysvětlivek jde ale o jedinou skvrnu na jinak čistém a do posledního detailu vyleštěném štítu, jímž Botanicula bezesporu je. Unikátní grafický styl, netradiční prostředí, snadné ovládání, kvalitní a stylové ozvučení, tuna vtipu s drobnou příměsí parodie, všechno do sebe skvěle zapadá jako kolečka dokonale sestaveného a promazaného soukolí, jež ve výsledku tvoří vynikající adventuru. Kromě toho Botanicula stojí pakatel, rozjedete ji prakticky na čemkoliv (tedy i na Linuxu), a hodí se opravdu pro každého. Ať už si ji chcete zahrát sami, nebo byste ji rádi věnovali své babičce, kterou zajímá, co je na těch hrách tak zvláštního, nebo máte malého synka/mladšího bráchu a chcete mu ukázat něco nového, ve všech případech vás určitě nečeká žádné zklamání. Naopak, na tenhle kousek budete dlouho v dobrém vzpomínat.
Verdikt
Ať už jste desetiletý kluk, třicátník nebo šedesátiletý důchodce, Botanicula vás nepochybně zabaví za každou cenu. Unikátní audiovizuál ve spojení s netradičním prostředím a zápletkou tvoří dohromady nesmírně originální a vtipnou adventuru, kterou je doslova radost hrát.
