Call of Duty: Modern Warfare 3 – Multiplayerové peklo

Recenze z hraní PC verze

Čas letí neuvěřitelně rychle. Dávné události se zdají jako včerejší, lidi, kteří před dlouhými věky oslavili plnoletost, mají najednou na krku tři děti a skoro ani neví jak, a stejně tak mě připadá jako by to bylo před týdnem, co jsem se střídajícím se nadáváním na optimalizaci a radostí z novinek recenzoval Call of Duty: Black Ops. I když, on ten rok zas tak dlouhá doba vlastně není. Každopádně, i díky tomu je jasné, co jsem od nového Modern Warfare z hlediska multiplayeru čekal. Pořádné novinky, jež by žánr posunuly zase o něco dál, nebo aspoň stejnou zábavu jako v minulých letech. Zatímco singleplayer nového CoD se úspěšně veze na povedených skriptech a excelentním výstupu kapitána Price, a Special Ops zase stojí a padá na ideální spolupráci s parťákem, v multipalyeru zkrátka skutečné novinky jsou potřeba, zvlášť když se s tím setkáváme každý rok. Takže, dočkali jsme se aspoň něčeho?

Návrat prokletého systému

Vzhledem k tomu, že jsem si na zhodnocení zvolil PC verzi, samozřejmě mě zajímala jedna z nejvíc vytrubovaných novinek, a to návrat dedikovaných serverů, a to v takové formě, jakou si pamatujeme ze zlatých dob CoD2 nebo CoD4. Takže, dedikované servery tu opravdu jsou. A fungují skvěle. Je jich dost, admini jsou očividně svědomití, a pokud jste sám admin, opravdu si můžete navolit prakticky cokoliv. Rotaci map, povolení toho či kterého prvku, kick/ban všelijaké havěti, atd.

Potud dobré zprávy. Špatné zprávy bohužel výrazně převažují. Sledgehammer Games (stále odmítám věřit, že ten zoufalý zbyteček Infinity Ward je schopný nějaké produktivity) totiž odvedl přinejmenším poloviční práci. Všechny, opravdu všechny dedikované servery jsou totiž pouze nehodnocené, takže za pobyt na tom kterém serveru nezískáte žádné zkušenosti a nepostoupíte ani o mravenčí krok. Server browser se navíc musí nejdřív povolit v nastavení hry, což je sice drobnost, ale dost pitomá drobnost.

Jeden z nejhorších matchmaking systémů v dějinách PC her se vrátil – Iwnet.

Ptáte se, co dělat, když chcete zkušenosti a nahrabat si nejvyšší level, jenž se tentokrát ustálil na osmdesáti, prestige mód nepočítaje? No, říká se mi to vážně těžko. Radši se něčeho pevně chytněte, eventuálně si strčte klacek mezi zuby, abyste si nepřekousli jazyk při výkřiku. Já to totiž musím říct. IWnet se vrátil. Jeden z nejhorších matchmaking systémů v dějinách PC her, možná dokonce vůbec nejhorší, je zpět. Se vším. A už pár dní po vydání je v něm děr jako v ementálu a vás jako hráče může naštvat zatraceně rychle. Najde se sice pár šťastlivců, kterým všechno běží jako po másle, ale většinu hráčů ta prokletá bestie bez důvodu vyhazuje z přípravné lobby, migrace hosta téměř nikdy nefunguje, někdy vám to vhodný zápas hledá klidně i tři minuty, a tak pořád dokola, však to spousta z vás určitě zná z MW2. Je to peklo. Ale když nic jiného, aspoň může MW3 sloužit jako smutný příklad toho, jak to může dopadnout, když se někdo neumí poučit. Ale co, PC hráči nikoho nezajímají, že ano, a samotné tvůrce hry už vůbec ne. Aspoň že základy private matche a systém party, kdy vás může kámoš pozvat a to vám zaručí, že při jakékoliv hře budete v jednom týmu, zůstaly při starém.

Do Berlína, Paříže, Londýna a do Prahy

Při tom všem nadáváním na IWnet jsem letmo zmínil jeden ze základních pilířů všech online stříleček, a to map. Stejně jako v případě minulých dílů kromě Black Ops, kdy to bylo naopak, i tentokrát je většina map vytvořená na základě bojišť ze singleplayeru, takže se podíváte třeba do Paříže, Berlína, do zašpiněných ulic polorozpadlé vesničky v Africe, a samozřejmě také do Prahy. Mapa Lockdown, skládající se z uliček kolem Staroměstského náměstí, je plná českých nápisů, architektura je navíc dost charakteristická, jinak řečeno, otázka nejoblíbenější mapy je zodpovězena. Jenomže, i v případě celkem šestnácti map platí, že klady jsou nemilosrdně ušlapány pod náporem nechutných záporů. Ačkoliv za to může z části singleplayer, naprostá většina map je hustá městská zástavba. Občas se sice najdou odlišnosti v podobě staveniště, letiště, zmíněné vesničky nebo zasněžené základny, ale ty nic nezmění na tom, že téměř všechny kousky jsou neuvěřitelně stereotypní a co je horší, nesmírně obtížné na zapamatování, což je zrovna v případě Call of Duty průšvih jako hrom. A navíc jsou na všech mapách snipeři ostudně znevýhodněni. Jinak řečeno, ohlašovaný návrat ke stylu CoD4 se nekoná ani ve snu prodejného komunitního manažera Infinity Ward.

A tím ještě nekončím. Je sice fajn, že se tentokrát podařilo z velké části vyhnout mapám, které jsou ráj pro zákeřné campery (noční můra v podobě Estate, Karachi a Invasion z MW2 je tedy úspěšně za námi), což ale nahradil jiný problém, a to naprosto dementní respawny. Na to jsem si stěžoval i u Black Ops, ale tam se s tím člověk setkal jen v určitých módech a mapách. V Modern Warfare 3 je to ale na denním pořádku, vždycky a všude. Až moc často se mi stalo, že jsem dvě vteřiny po respawnu schytal headshot, párkrát jsem se osudově zasekl, protože se na stejném místě jako já objevili další dva spoluhráči, a vrchol byly četné okamžiky připomínající jednu z proslulých scén čtvrté epizody Star Wars, kdy Han Solo na Hvězdě Smrti s vítězným pokřikem pronásledoval skupinu imperiálních vojáků, aby záhy zjistil, že na něj za rohem čeká trochu početnější oddíl. Jak asi tušíte, na rozdíl od Hvězdných Válek tyhle scény nikdy neskončily vtipně nebo šťastně. Vždycky na mě za rohem vybaflo třeba 6 právě se objevivších nepřátel s plně připravenými kvéry, což vám zaručeně zkazí nejedno úspěšné tažení.

Tentokrát se podařilo z velké části vyhnout mapám, které jsou ráj pro campery, což ale nahradil jiný problém, a to naprosto dementní respawny.

Starej se o svou zbraň a ona se postará o tebe

V multiplayeru samozřejmě nesmí chybět zbraně. Modern Warfare 3 jich nabízí docela dost. Najdeme tu staré klasiky jako třeba M4A1, SCAR, AK-47, UMP .45, Spas-12, Model 1887 (bůh nás chraň) nebo Barrett .50. Vrátil se i Dragunov nebo český Skorpion (tentokrát zařazen do sekundárních zbraní), a v tomto ohledu přišla řada i na pár novinek, jako je útočná puška CM901, samopal MP7, sniperka MSR, brokovnice USAS 12 a další slušně vypadající špuntovky. Jenom mě neuvěřitelně štve, že se tentokrát zase zapomnělo na legendární Colt 1911. Ačkoliv na první pohled vypadají všechny nové zbraně jako pouhé reskiny těch původních, naštěstí tomu tak není, ve většině případů je ten rozdíl dost citelný. Navíc se tvůrci tentokrát polepšili i z hlediska ozvučení.

Zbraně jako takové navíc potkalo pár drobných vylepšení. Ačkoliv jsou stále přítomné všelijaké challange, za jejichž splnění získáváte zkušenostní body a obrázky na vylepšení vaší vizitky (vývojáři očividně nepochopili význam tvorby vlastních emblemů v Black Ops a tak udělali velký krok zpět k MW2, protože je systém úplně stejný), ohledně zbraní je to tentokrát trochu jinak. Challange jako takové jsou taktéž úplně stejné jako v minulých dílech, ale vylepšení kvérů už nedostáváte za ně, ale za levelování samotné zbraně. To je naprosto nezávislé na klasickém levelování, a jak se dá čekat, čím víc nepřátel postřílíte, tím se bude rank vaší oblíbené špuntovky zvyšovat a vy tak dostanete na výběr větší množství attachmentů. Ty jsou víceméně totožné s těmi v MW2, najdeme tu tedy tlumič, ACOG optiku, Red Dot Optiku, senzor tlukotu srdce nebo všemi nenáviděný granátomet.

Challange jako takové jsou úplně stejné jako v minulých dílech, ale vylepšení kvérů už nedostáváte za ně, ale za levelování samotné zbraně.

Aspoň že jsme se dočkali nových postřiků, volitelných stylů zaměřovače optiky po vzoru Black Ops a také něčeho jako perky pro dané zbraně, jež vám zaručí třeba rychlejší přebíjení, větší průraznost kulek nebo snížení zpětného rázu. Takže, novinek ohledně samotných zbraní je sice málo, ale aspoň nějaké jsou.

Ještě se zmíním o jedné sviňárně, a to o návratu klasického zalehnutí. V Black Ops to fungovalo naprosto špičkově, když jste běželi a zalehli, chvíli trvalo než jste mohli střílet. Nikdo tak na rozdíl od předešlých dílů nemohl používat zalehnutí jako neuvěřitelně zbabělou techniku jak sejmout férového protivníka. Tentokrát se klasické zalehnutí vrátilo, a spousta hráčů ho neváhá používat. Když to totiž kdysi dělali ti skvělí moudří progameři, i když pak vypadali jako zbabělé slepice, proč to nedělat taky.

Když samotná zbraň nestačí

Návrat hlásí i klasické perky, jako třeba Scavenger, díky němuž můžete od všech padlých protivníků sbírat munici, Hardline na snížení potřebného počtu killstreak bodů, nebo Quickdraw, který výrazně urychlí přehození zbraní. Může se zdát, že jsme se dočkali i nových kousků, ale nedočkali. Všechny nové perky jsou totiž staré, jen přejmenované, případně s pár poupravenými vlastnostmi. Aspoň že se určitých změn dočkaly death streaky, jež vám poskytnou menší výhodu, pokud často umíráte. Juiced vás chvíli po respawnu trochu popožene, Revenge ukáže pozici vašeho vraha, a nechybí ani klasika jako Final Stand, kdy po smrtelném zásahu padnete na zem jen s pistolí, a pokud vydržíte dostatečně dlouho naživu, zase vstanete a můžete dál vesele běhat.

Stejně tak nechybí ani další provařená klasika, a to killstreak odměny, získatelné za daný počet zabití v řadě. Ty jsou tentokrát rozděleny do dvou balíků. Jeden pod názvem Assault, zaměřující se na prosté zabíjení. Obsahuje třeba UAV, Care Package, senzační ovladatelnou sentry známou ze singleplayeru, raketu Predator, šikovný oblek Juggernauta nebo nálet pěti vrtulníků najednou.

Druhý nese název Support a už podle názvu je jasné, že se soustředí na podporu týmu, takže očekávejte hlavně rozšířené UAV, rušičku UAV, EMP, Stealth bombardér, vrtulník odhalující pozice nepřátel, a také jednu naprostou hovadinu, a to falešnou Care Package. Tváří se jako typická bedna, na kterou nepřítel zapomněl, a když jí zkusíte sebrat, vybouchnete. Větší blbost už vážně vymyslet nemohli, něco takového postrádá veškerý smysl. Aspoň že se u Support balíku po smrti vaše body nevynulují. Každopádně, stejně jako v minulosti si v rámci obou balíků můžete libovolně navolit tři streaky, které budete používat.

Abych se ještě na chvíli vrátil k perkům, existuje navíc třetí balík Specialist, jenž se zaměřuje právě na perky. To pak funguje stejně, za určitý počet zabití získáte nějaký perk, jenž se samozřejmě po smrti deaktivuje.

Smysl střílení

Pomalu se dostávám ke konci, takže je nejvyšší čas ještě zmínit herní módy. Z jejich strany neočekávejte prakticky nic nového, vrátil se Team Deathmatch, Free-For-All, notoricky známé Search And Destroy, jejich hardcore verze, dále třeba Demoliton, Barbones, Domination nebo Headquartres.

Nové jsou pouze dva módy, a to Kill Confirmed, kdy se body za zabití nepřítele vám samotným sice přičtou, ale pro potřeby zvyšování týmového skóre musíte sebrat psí známky, jež zůstanou nad mrtvolou protivníka. Zní to sice divně, ale jde o celkem slušnou a trochu odlišnou zábavu.

Druhý nový mód nese název Team Defender. Nejde v něm o nic jiného, než že se na mapě nachází pouze jedna jediná vlajka, a ten tým, který jí drží, resp. přenáší déle, získává víc bodů. V podstatě jde o takový mód King of the Hill s tím rozdílem, že nestačí někde stát a držet pozici, ale člověk se s tou vlajkou musí pohybovat. Přiznám se, že mě tento mód nijak zvlášť nenadchnul, z hlediska hratelnosti nepřináší vůbec nic nového.

A tak je to vlastně v MW3 skoro se vším. Nepřináší vůbec nic nového. Pokud nepočítám World at War, každé moderní Call of Duty přišlo se slušnými inovacemi. CoD4 byla inovace sama o sobě, Modern Warfare 2 spoustu věcí překopalo k lepšímu a Black Ops zářilo z hlediska uživatelské tvorby. Třetí Modern Warfare proti tomu všemu působí jako pěst na oko, která jenom neohrabaně využívá všech stálých prvků a myslí si, že to projde. Možná by prošlo, kdyby tu nebylo tolik chyb, minimálně v případě PC verze. Většina map za moc nestojí, respawny nedávají sebemenší smysl, některé nové killstreaky se moc nepředvedly (některé naopak ano, to uznávám), nové perky jsou pouze ty staré s jiným názvem, a tomu všemu pak kraluje ďábelský IWnet, proti němuž působí každá zabugovaná hra jako skvěle odladěná záležitost.

Přečtěte si recenzi singleplayeru Modern Warfare 3

I díky tomu jsou dedikované servery druhořadá záležitost. I když na druhou stranu, samy o sobě fungují skvěle, a pokud vám nevadí, že nikam nepostoupíte, a pokud najdete dobrý server s vhodnou rotací map, můžete se skvěle bavit. Stále je to totiž Call of Duty držící určitou úroveň zábavy, jen se ale tentokrát utápí v šedých vodách průměru. Zkrátka jde v rámci série o obrovský krok nazpět. Asi jako kdyby se najednou lidstvo vrátilo do 50. let. Tohle přirovnání navíc nepoužívám náhodou, protože stejně jako byli u nás v 50. letech tvrdě trestáni slušní a samostatně myslící lidi, tak i vás Modern Warfare 3, potažmo IWnet mimo dedikované servery, nemilosrdně trestá za to, že jste věrný fanoušek PCčkář. Radím vám, pokud jste proseděli desítky nebo stovky hodin u některého z předchozích dílů, a tím překvapivě myslím i MW2, tak u něj s klidným svědomím zůstaňte. Tohle vám akorát zničí nervy a brzy poznáte, že hrajete pořád to samé.