Průjem, drogy, mizerná vězení a podprůměrné hry … vítejte v Mexiku!
Je zvláštní, jak si některé série dokáží opakovaně vydobýt cestu na pulty obchodů i přesto, že v podstatě všechny jejich díly stály za starou belu. Call of Juarez (dále jen CoJ) je toho zářným příkladem, avšak dlouho to vypadalo, že se The Cartel stane po letech prvním dílem, který by své sourozence mohl nechat daleko za sebou. Jenže to by nesměl ráčkovat a kulhat.
Bez ohledu na to o kolik je nové CoJ lepší, než starší díly, jde stále o docela podprůměrnou záležitost, kterou sráží především pohodlnost vývojářů. Ale k tomu se ještě dostanu. Hra samotná vám na začátku umožní vybrat si ze tří hratelných postav – policista Ben McCall, Eddie Guerra z protidrogového a FBI agentka Kim Evans, nápadně připomínající Halle Berry – kdy se zbylých dvou ujme buď umělá inteligence, nebo online spoluhráči.
S nimi pak budete mít za úkol srazit do kolen jeden z drogových kartelů, což rozhodně není úkol pro jednu osobu. Pokud hrajete s živými lidmi, je to docela fajn, především proto, že každá postava dostane před misí nějaký speciální úkol, jenž musí splnit tak, aniž by ji zbylé dvě viděly. Velice zajímavý a sympatický prvek, jenž gamese dává docela šmrnc. Bohužel, pokud hrajete s umělou inteligencí obdařenými spolubojovníky, celý koncept jde do kytek, protože ti ho okázale ignorují. A jelikož jde o víceméně jediné plus celé hry, dokážete si asi sami představit důsledky.
A nezachrání to ani na dnešní dobu docela dlouhá kampaň, jejíž dohrání vám zabere nějakých třináct, čtrnáct hodin, ani změna prostředí. Hra se totiž z divokého západu přesunula do moderní doby, což spousta fanoušků kvitovala s nevolí, ačkoliv mně osobně změna nevadila. Naprosto nezajímavé a nudné levely a lokace, které jsou neustálou variací na najití vhodného krytu a postřílení nepřátel, už jsou ovšem věc jiná. Naprosto stupidní nepřátelé budiž pověstným posledním hřebíčkem do rakve.
Stejně mizernou práci studio Techland (vážně se začínám obávat o doposud relativně dobře vypadající Dead Island) odvedlo i v případě jízdních vsuvek, jichž je ve hře požehnaně a všechny jsou stejně nezábavné, plné kiksů, bouraček a smrtí, které mnohdy ani nelze předvídat. A to radši ani nezmiňuji nešťastně zvolený pohled kamery, jež je ale do jisté míry o osobních preferencích. Pokud jste doufali, že čest titulu zachrání alespoň obstojné audiovizuální zpracování, můžete přestat. Nejde vám to a stejně by to nemělo cenu.
The Cartel pohání Chrome Engine 5, který si tvůrčí celek Techland vyvinul sám, očividně před dlouhými roky. Ne že by byla grafika vyloženě odpudivá (i když je), je jen stará. Průmysl už se dávno posunul někam jinam, což by ale nevadilo, kdyby tvůrci měli svůj produkt dokonale zmáknutý a ždímali z něj co to dá. Místo toho to ale vypadá, jako kdyby se s enginem stále ještě učili zacházet a hráči jim sloužili pouze jako pokusná morčata (znovu opakuji … pro boha živého, nezpraste Dead Island!).
Obdobně rozporuplně působí i děj hry, jež se může pochlubit hodně špatným scénářem, plným idiotských dialogů a katastrofálních imitací přízvuků, které jsou někde na hranici urážlivosti a rasismu. Přihoďte k tomu ještě otřesné uživatelské rozhraní – menu vypadá jak z deset let staré gamesy – a musí vám být jasné, že tahle hra na vyšší ligu nemá ani kdyby byla dodávána s úhledně zabalenými balíčky toho nejčistšího heroinu. Asi by ji to ovšem činilo mnohem snesitelnější.
Za malé bezvýznamné plus na závěr tak lze označit snad jen multiplayer, který se snaží trochu oživit zažité principy. Celý model stojí na nutné, řekněme kooperaci mezi jednotlivými členy týmu. Bonusy totiž získáváte nejen za to, když se držíte v jejich blízkosti, ale taktéž třeba za to, když váš spoluhráč zabije někoho, koho jste lokalizovali (průzkum tak má poprvé smysl). Deathmatch díky tomu není tak chaotický a celkově hra více hráčů působí relativně příjemně, ačkoliv se i ona musí vypořádávat s neduhy singleplayeru.
Ne, ne a ne. The Cartel není dobrá hra. Není to ani průměrná hra. Je to prostě jen snaha přiživit se na známé značce a o další rok, či dva prodloužit její životnost. Jak se říká, snaha se cení, ale v tomhle případě by za plivnutí do tváře fanoušků vývojáři zasloužili vypískat (případně vyliskat, pokud vám Word tohle slovo neopravuje). A je to vážně škoda. Docela dlouho The Cartel vypadalo jako příjemné akční rozptýlení.
Verdikt
Co říct víc než promarněná šance. Začíná mě pomalu unavovat, jak často to musím opakovat.
