Do civilizovaného světa zavítá roztahovačné náboženství a zákeřná špionáž. Nakolik nám obě okoření hratelnost a nakolik jde naopak o zalátování pro poškozenou hru?
Civilization je už dlouhé roky obecně nahlížena jako TA nejlepší herní strategie, která je dostupná. Z pomyslného Olympu ji sice co se výše hodnocení svrhla Company of Heroes, my grand stratégové ale víme, že nějaké pachtění se v zákopech druhé světové války se nemůže rovnat epické cestě jednoho národa za globálním vítězstvím.
Jenže strategie nejsou v éře onlinovek a válečných masomlejnů zrovna žánrem, který by generoval stohy bankovek. Po ultrakomplexní Civilization IV tak předloni přišla Civilization V, která se snažila ohlodat složitost až na kost a nabídnout hratelnost nováčkům v sérii. Podařilo se ji to, ale za cenu vysokých obětí – variabilita a možnosti už zkrátka nebyly, co bývaly.
Právě určité okořenění tohoto má přinést datadisk Gods & Kings, jež vrací motiv špionáže a náboženství, populární v Civilization IV.
S CIVILIZACÍ DO ŠKOLY Existuje slušná šance, že vás nudí dějepis (i když čtete-li preview na Civilization V, tak asi né). Možná i proto vás potěší, že v minulosti došlo k akademickým pokusům vyučovat dějepis skrze hraní Civilization. Kurt Squire se o to snažil se třetím dílem série a došel k poměrně potěšujícím výsledkům, totiž že hry mohou ulehčovat učení (hráči si skrze v Civilization snáze asociují jména egyptských/sumerských/německých měst a technologií), ač knihy jako takové nevystřídají (což je logické, protože pak bychom školní verzi hry nemohli hrát).
Squirův pokus je co se týče Civilization zatím ojedinělý (nebo mne klame paměť), možná by ale nebylo od věci za podobné záležitosti lobbovat. Není náhodou, že v nedávném rozhovoru se o kladném vlivu některých her na studium rozmluvil i český (!) ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl a vyčítal ministerstvu školství, že to zcela ignoruje... |
POSTARŠÍ KRÁLOVNA STRATEGIÍ
Nejprve úvod pro případ, že o Civilization slyšíte poprvé (pamětníci nechť další čtyři odstavce přeskočí). Jedná se o „grand strategii“, v níž budujete města, trénujete vojska a zkoumáte výzkumy na bratru 6000 letech od úsvitu věků po éru post-postmodernismu.
V praxi to znamená, že na začátku existuje jediné město a krajina kolem něj je plná lesu a přírody. Postupně ale zabydlujete planetu, rozbíjíte hlavy sousedním názorům (či s nimi kooperujete), svými tanky drtíte lučištníky (popřípadě naopak, pokud dlabete na výzkum) a nakonec máte několik možností, jak globálně zvítězit.
Obecně je Civilizace velmi bohatá na návykové látky – protože se hraje na jediné mapě světa (náhodně generované), postup skrze jedinou hru od začátku do konce obvykle trvá 20 i více hodin. To znamená, že lidem mnohdy kontinuita (doslova) nedá spát a MUSEJÍ u monitoru sedět, než si odškrtnou další strategický plán… na který ale naváže DALŠÍ plán. Autor tohoto textu doporučuje všemi deseti.
Série vznikla již v roce 1991 a během let přicházela se stále komplexnějšími nápady. Pak ovšem přišla Civilization V, u níž se přímo dá krájet snaha o revizi celého konceptu. Předloňský díl není ani zdaleka tak revoluční jako Civilization Revolution (2008), osekané strategické možnosti ovšem hrubě nepotěšily fanoušky série přicházející z Civilization IV s jejími dvěma datadisky. Oproti nim Civilization V chyběla náboženství i špionáž, a urychlená hra ani zdaleka neumožňovalo podobné finesy jako její předchůdce.
Firaxis se logicky (a oprávněně; vývoj her nezlevňuje) snažil vyjít vstříc novým hráčům, hrozilo ale, že se od něj zároveň odvrátí jeho původní komunita. Co naplat, že Civilization V přinesla alespoň výrazně komplexnější (a zábavnější) taktické souboje? Jakmile stratégům chybí strategické možnosti, hned je oheň na střeše.
KRÁLOVSTVÍ ZA BOHA
Jak tedy obě novinky fungují? Nejprve si posvítíme na nové zpracování náboženství. Podobně jako v Civilization IV ani v Gods & Kings mu nechybí značná porce „ateistické pragmatičnosti“, která věřícím velkou radost nejspíše neudělá. Co se herních mechanik týče, opět není rozdíl mezi islámem, buddhismem či křesťanstvím.
Základem je totiž surovina jménem Víra, kterou podobně jako Zlaťáky a Kulturu hráč získává z měst/populace/sociálních politik svého národa. Jakmile akumuluje větší než malou porci víry, může si jednoduše zvolit Panteon a vybrat první typ náboženského světonázoru (podobně jako sociální politiku). Tím ho ovšem uzamkne pro ostatní hráče, takže kdo dřív přijde, ten dřív věří.
Teprve poté, co se následně narodí Velký prorok (alias unikátní občasná postava, jež umí Velké věci TM), může si hráč vytvořit regulérní náboženství. A lze si ho i libovolně přejmenovat!
Jak už to chodí, dalším logickým krokem v Civilization nebude chytit se společně za ruce a přemýšlet, co nám víra říká o naší roli ve světě, nýbrž rozšířit náboženství pokud možno do celého světa. K tomu slouží především misionářské jednotky zakoupené opět za Víru. Ve finální verzi mají být i inkvizitoři, kteří budou šíření cizí víry limitovat.
Náboženství obohacuje hru především v raných epochách, přičemž redaktor PC Gameru, který si Gods & Kings ochňapal, opěvoval především možnost substituovat náboženstvím určité geografické znevýhodnění – tedy nedostatek luxusních surovin zvyšujících štěstí.
Všechno dobré ale jednou končí a vliv náboženství postupem vědeckého pokroku upadá. Cena misionářů se během renesance neúnosně zvyšuje, proto si posviťme na druhou možnost, jak vrazit sousednímu národu nenápadně nůž do žeber.
ODSTÍNY ŠEDI
Zatímco v Civilization IV převzaly pochodeň korporace (takže hra kousavě udělala rovnítko mezi náboženstvím a kapitalismem, haha), Gods & Kings nahradí Ježíše Krista Jamesem Bondem. Právě od renesance se totiž odemknou první tajné operace.
Ani špionáž ale nečekejte podobnou jako v Civilization IV. Špióni nejsou jednotky pochodující po mapách, namísto toho se veškeré jejich mise odehrávají nutně v tabulkách. Není to sice důvod skákat z oken, takové odtržené zpracování ale trochu zamrzí a ukazuje na nesystematičnost implementace špionáže.
I přes izolování špionáže od mapy jejich mise – jako průzkum, krádež technologií či převrat v městských státech (konečně!) – trvají několik tahů. Svého druhu se tak docela podobají vysílání agentů v Assassin’s Creed II: Brotherhood… což byla akce… ale není hold každý den posvícení.
Sympatická je naopak možnost vyšmejdit i to, co AI plánuje. V multiplayeru je sice podobná mise nemožná (Firaxis ještě nezapracoval na čtení myšlenek hráčů), během singleplayeru by ale takové informace mohly mít kruciální význam. Zvláště, pokud by s nimi šlo i obchodovat. To ale dosavadní informace už nesdělují.
Co si naopak pochvalují je možnost využít získané informace o válce k preventivní přípravě, což je element, který zásadně ovlivňuje celou hratelnost.
FIRAXIS A JEHO ŠKRALOUP
Mimo obou zásadních featur přihodí datadisk ještě několikero nových vůdců a upravený scénář jménem Empires of the Smoky Skies. Dočkáme se v něm… steampunkové alternativní reality plné nových vůdců, surovin, technologií a dalšího haraburdí, které by nám jinak vytvořila modderská scéna (ale k té viz níže).
Naději nezvedá ani rétorika Firaxisu ohledně nevychytaných „detailů“ Civilization V, především multiplayeru a umělé inteligence (autorovi těchto řádků se AI zdála poměrně richtig, leč to možná říká více o něm než o hře samotné).
Hlavní designér hry Ed Beach sice na jednu stranu zmiňuje vylepšení detailů hry více hráčů, jeho prostý výrok je ale zalitý desítkami slov, z nichž přímo číší uhýbací PR rétorika. Podobně nejasně působí i zmínky o umělé inteligenci.
Je možné, že Firaxis neduhy skutečně opraví k plné spokojenosti komunity, leč vyjádření o nich prozatím působí přinejmenším nepřesvědčivě.
BÁJEČNÍ MUŽI Z MODDERSKÝCH SKUPIN Spešl scénář Empires of the Smoky Skies sice zní vcelku pozoruhodně – zcela třeba mění podmínky vítězství a přidává unikátní jednotky – svým způsobem se ale příliš neliší od řady jiných fanouškovských modifikací, jež získáte zadara. Pro Civilization IV je tak možné stahovat přímo gigabajty různých úprav hry. Některé přicházejí se simulací vietnamské války, jiné se strategií zasazenou do Elder Scrolls, další věrně simulují originální fantasy půtky, a najdou se i takové, jež Civilization konvertují do vesmírné grand strategie či do taktické strategie á la XCOM. Pro majitele jde o hotové požehnání, protože modifikace mnohdy neupravují jenom grafiku (tj. nedělají z moří vesmír a námořních lodí kosmolety), ale zásadně překopávají i tradiční hratelnost toho či onoho dílu. Fakt je, že někteří povrchnější hráči možná budou muset oči protřít vazelínou - pro někoho může Civilization IV působit zastaralým a překomplikovaným dojmem. Není ostatně náhoda, že se Firaxis snažila v pětce systém zjednodušit, cílela titul i na hráče sérií nepolíbené.
|
JEŠTĚ JEDEN TAH?
Jakkoliv můžeme s povděkem kvitovat náboženství a špionáž, expanze nezodpovídá otázku, dojde-li k napravení zásadních nedostatků Civilization V jako AI a multiplayeru.
Firaxis rozhodně není společností, která by na své fanoušky běžně dlabala – její práce na XCOM: Enemy Unknown to potvrzují. Nejasná rétorika jim ale v nápravě reputace nepomáhá.
Leč s definitivním soudem vyčkáme ještě měsíc. Civilizaci V plnou bohů a králů budeme si moct vyzkoušet od 22. června (Jún) 2012.
