V minulém článku jsem zde psal o věcech, které na RPG hrách zbožňuji a kvůli kterým je fakticky hraji. Ovšem nic není dokonalé a i na mých milovaných…
V minulém článku jsem zde psal o věcech, které na RPG hrách zbožňuji a kvůli kterým je fakticky hraji. Ovšem nic není dokonalé a i na mých milovaných RPG hrách často narážím na věci, které mi vyloženě vadí, a které mi kazí herní prožitek. Tento článek bude o něco kratší než obvykle, neboť mi na RPGéčkách (naštěstí) tolik věcí nevadí a tak není moc co kritizovat. Věci, které na RPG hrách nesnáším, jsou:1) Pseudokomplikovaný děj Jak už jsem psal, běžnou hlavní zápletkou RPG hry je záchrana světa. To je bohužel čistá realita. Aby tvůrci zamaskovali svou nevynalézavost a neschopnost vytvořit pořádný příběh, vytvářejí iluze o komplikovanosti. Úplně hloupý úkol s cílem zabít nemrtvého alchymistu pak obalí vrstvou irelevantních keců. Místo, abyste vylezli na věž, alchymistu skopli dolů a šli si pro odměnu, musíte z úst nemrtvého chcípáka poslouchat, jak Ingorr, bůh sedmi duší podvedl svou ženu Reoalu, strážkyni Zkázných stezek, s Myrií, královnou mořského života. Jak pak Almuis, vrchní bůh seslal na Ingorra kletbu, neboť Myrie byla jeho sestrou a jak ho Reoala v návalu sentimentu kletby zbavila. Jak se pak Ingorr rozhněval na vůli Almuisovu, sestavil armádu démonů a Almusie zabil. A jak se mocichtivý Ingorr se svou démonní armádu rozhodl zničit svět. „Pouze amulet věčnosti, pradávný artefakt ukovaný v Nebezské kovárně může Ingorra zničit. Ten byl ale zničen a rozdělen na sedm částí,“ dodává nemrtvý alchymista vzápětí. Já, celý znavený nudnými kecy, chci celou situaci co nejrychleji skončit. Ovšem možnosti konverzace nic takového neumožňují. Můžu se zeptat, jak na celou situaci reagovala Myrie, jak se prostému bohu jako Ingorr podařilo zabít nadboha Almuise, ale možnost: "sklapni už konečně a připrav se na smrt," bohužel nevidím. Zajímají vás takovéto bláboly? Tvůrci si pravděpodobně myslí, že ano, ale mě rozhodně ne, akorát mi kazí prožitek ze hry.
2) NucenostNa RPG hrách miluji svobodu. Samozřejmě, každá svoboda má své hranice. Hráč se musí smířit s pocitem, že vždy bude nějakým způsobem limitován. Někdy nás ale tvůrci limitují až příliš. Úplně nejvíc ze všeho nesnáším, když mě hra zavře do nějaké odporné špinavé hrobky s tím, že dokud jí neprolezu, nedostanu se ven. V takovéto chvíli ze mě opadá veškeré nadšení z hraní RPG a to jediné, co chci, je se co nejrychleji dostat pryč. Nevadí mi ten dungeon. Vadí mi, že v něm nejsem svobodně. Kdybych pobíhal po mapě a narazil na tenhle dungeon, bez řečí bych ho důkladně prozkoumal. Ale takhle, když mi hra sprostě nařídí: "Prozkoumej ho, jinak se odtud nehneš!" mě žádné prozkoumávání nebaví a netěší.
3) ZávěrRPG hry neumějí gradovat. Ještě se mi nestalo, že bych byl po konci RPG hry tak uzemněný, jak např. po konci Bioshocku Infinite. Místo, abych se těšil, jak to celé dopadne, jen otráveně pokračuji k cíli. U filmů je závěr něco neodmyslitelně podstatného, u RPGéček je to jen nápis "A tak náš hrdina porazil zlo a v celém království zavládl mír." Jsou zde zlaté výjimky, ale u 90% RPG her se setkáte právě s tímto koncem. Ke konci často speedrunuju, abych si mohl přečíst těch pár závěrečných slov a pustit se do jiné hry. A to je škoda.
4) Přespríliš umluvené postavy/ nízká informační hodnotaV každém RPG se dostanete do městské lokace. Narazíte v ní na tucty obyvatel, z nichž vám každá má co říct. Některý má pro vás nový quest, některý chce obchodovat, většina si s vámi chce jen prohodit pár slov. Často se však stává, že postav, které vám mají co říct, je zbytečně moc. Navíc zjišťujete, že dialogy ani nevnímáte, protože jsou o ničem. Mlynáře se můžete zeptat, jak mlýn mele, kolik toho umleli, jak se mouka prodává a podobně. Škoda jen, že jsou to informace k ničemu. Dalším problémem, který z tohoto vyplývá, jsou odpovědi. Poté, co vám kovář poví, jak se mu kuje, se ho můžete zeptat, jak se takový meč kuje, kde bere železo a proč nemá rozpálenou výheň. Jistě, ptát se na to nemusíte. Pak riskujete, že minete nějaký quest. A co je v tom případě lepší. Znuděně pročítat nepodstatné žvásty s myslí v oblacích, nebo se okrádat o možný herní zážitek?
5) Nulová inovaceNa RPG hrách mi vadí ještě jedna věc. Podobají se jako vejce vejci. Vývojáři už se pomalu ani nesnaží o nějaké inovace. Samozřejmě, na povrch se každé RPG zdá jedinečné a svébytné, uvnitř jde však o pořád tu samou, tisíckrát použitou kulisu. Je mi jasné, že do takového RPGéčka není snadné vnést nějakou výraznou inovaci. Na druhou stranu, dnešní RPGéčka si se podobají až moc, což je jako celek znehodnocuje. Kéž by se vývojáři nebáli víc riskovat a vnášet do svých her výrazné inovace. Ale to se jen tak nestane. Z finančního hlediska jde o risk a to se vydavatelům nelíbí. Hmm, škoda.
Tak to byl můj pohled. Jak říkám, RPG hry srdečně zbožňuji a i když se mi na nic pár věcí nelíbí, pořád jde o můj vůbec nejoblíbenější žánr a to jen tak něco nezmění.
