Criminal Girls 2 - když je vězení peklem

Recenzovaná verze: PlayStation Vita

Některé hry je opravdu těžké soudit objektivně. Někdy je totiž hra takový slepenec, že jednotlivé části fungují skvěle, ale ne dohromady. Někdy je jeden herní aspekt dokonalý a druhý děsně nudný. A někdy vám nedostatek invence vynahradí další doplňky a minihry. Criminal Girls 2: Party Favors je jednou z těch, u kterých dopředu nemůžete vědět, jestli se budete bavit celou dobu nebo to bude spíše utrpení, které bylo hned na začátku příběhu slíbeno hlavním hrdinkám.

Tato hra je totiž ve svém principu trochu jako doktor Jekyll a pan Hyde. Dělí se také na dvě naprosto rozdílné poloviny, které jedna bez druhé nemůže existovat, a přitom byste je klidně mohli jinde vidět odděleně. A ani by vám to nepřišlo divné. Jen tady nevím, jestli bude doktor Jekyll dostatečným tahounem a pan Hyde dostatečně zvrácený na to, aby vás oba udrželi ve střehu a pozitivně zaujaté až do konce.

Proč zrovna já?

Když už jsem u těch otázek, kterých je perex plný, už jste někdy dostali práci, o kterou jste ani nestáli? Nemyslím případy, když vám rodiče řeknou, že musíte něco udělat doma, nebo když vám byt vytopí soused nad vámi a vy musíte znovu natáhnout omítky a vymalovat. Nebo když vám šéf zadá projekt, který nechcete, a přiřadí vám kolegu, kterého byste nejraději viděli jako jednoho ze zombií ve Walking Dead. Ale totálně mrtvého! I když, zrovna Criminal Girls 2 to k tomu poslednímu nemají zrovna daleko.

„Jste tedy něco jako výchovný poradce v káznici pro mrtvé nezletilé.”

Představte si, že se ocitnete někde, kde to neznáte. Nějaký hlas vám prozradí, že jste ztratili paměť (na což jste už stejně sami přišli, vždyť máte v mozku úplně vymeteno) a oznámí vám, že jste takzvaný Program Instructor v ženském vězení a máte se starat o partu holek. Proč proboha? Co jsem udělal tak špatného? No samozřejmě trpíte amnézií, takže logicky nevíte, co jste tak mohli udělat.

Pak ale ještě zjistíte, že ta parta delikventek jsou pěkně divné individua a vydržet s nimi fakt nebude zrovna med. Navíc se vězení jmenuje Hell a ty holky máte navíc pozitivně motivovat a vlastně je napravit. Dát jim druhou šanci. Jenomže jak, když jsou všechny mrtvé? A ne všechny vás začnou hned na začátku uznávat jako svého právoplatného programového instruktora (osobně se mi více líbilo oslovení senpai-san, jaké bylo použito v dabingu, než tenhle překlad v titulcích). Některé mají dost nadřazené myšlení, jiné vám opovrhují, další je hloupá, úzkostlivá nebo mluví prostřednictvím své plyšové hračky. To však není hlavní problém hry.

Živý nebo mrtvý?

Z příběhu se dovídáte, že nejsou tyto delikventky plnohodnotným trestanci, ale že bohužel zemřely dříve, než byly schopny spáchat nějaký ze svých nejodpornějších zločinů, za které by určitě skončily v pekle. Jste tedy něco jako výchovný poradce v káznici pro mrtvé nezletilé. Jenomže vy sami ani přesně nerozumíte tomu, co máte dělat, co vyžadují vaše pracovní povinnosti. Navíc ve zprávě stojí, že máte přes Hell Tower provést šest dívek, ale vy jich najednou dostanete sedm. Jde tady o pouhou administrativní chybu nebo je jedna z pachatelek trestných činů již právoplatně odsouzena a pouze se snaží z pekla uniknout mezi živé?

Vraťme se ale zpět. Vašim hlavním úkolem je tedy projít s dívkami vězením Hell Spire a pozitivně je při tom motivovat. Když se na některé ale podíváte, spíše motivují ony vás, než naopak. Jejich vzhled je tak předimenzovaný, že se klidně nesoustředíte na to, co jim povídáte. A holky si toho jsou i vědomy. Ale nebojte, některé vypadají úplně normálně a jiné zase, jako by jim bylo tak 13.

V dungeonech které procházíte, na vás ale kromě zavřených dveří a různých nástrah, čekají taky duše odsouzených zločinců, kteří zde zůstaly uvězněny. Jde o klasické nepřátele, se kterými budete bojovat víceméně podobně, jako v klasickém tahovém RPG. S sebou do boje si vždy můžete vzít jen čtyři dívky a zbytek mít jakoby v záloze. Ty jde měnit i během boje, vždy jen jednu za kolo, ale hned z několika důvodů to není vhodné. K tomu ale až později.

„Holky ale můžete před útokem ještě namotivovat. Existují zde čtyři způsoby, jak je povzbudit, ale ne všechny zabírají na všechny stejně.”

Útoky se dělí na fyzické a magické (stejně tak u nepřátel) a podle úrovně vašich dívek se mění možnosti, jaké se při vašem tahu nabízí. Třeba plošný efekt útoků. Zaútočit lze totiž vždy pouze jednou dívkou, ale v pozdějších fázích jdou (opět v závislosti na úrovni dívky) přibrat do útoku další jedna, dvě nebo i tři dívky a tak je opravdu velmi znát, jestli se za každé kolo vrhne do boje jedna nebo všechny čtyři dívky. Ve svém kole pak ještě vždy před útokem můžete použít jeden z předmětů z inventáře, nebo místo útoku použít podpůrné vlastnosti. Zvýšit si obranu, útok, rychlost nebo se magicky vyléčit.

Tyto možnosti ale nejsou přístupné vždy a hra sama vždycky zvolí u každé holky nějakou z možných variant akcí, které už má dívka v rejstříku. Vy si pak sami rozhodnete, jestli je v danou chvíli lepší zaútočit dvěma holkami, vyléčit celou partu nebo seslat kouzlo s druhotným jedovatým efektem. Vy si musíte vybrat dobře, protože v každém dalším kole se nabídka akcí mění. S tím jsem ale měl problém málokdy, takřka vždycky se objevila aspoň jedna možnost, která mi v dané situaci vyhovovala.

Holky ale můžete před útokem ještě namotivovat. Existují zde čtyři způsoby, jak je povzbudit, ale ne všechny zabírají na všechny stejně. Co jednu povzbudí, druhou odradí nebo naopak. Je to jeden z aspektů, na který musíte brát při výběru skupiny zřetel. Dobře povzbuzené holky dokážou způsobit více zranění, vyléčit více životů a podobně. Motivace navíc vydrží několik kol, ale pokud pak dívku vyměníte za jinou, nebude nově příchozí naladěna ani pozitivně, ale ani negativně.

Sladká odměna?

V bitvě pak holky sbírají zkušeností body a takzvané CM. Tyto kvalifikační body fungují trochu jinak než tradiční dovednostní body v jiných RPG. V každé lokalitě najdete něco jako záchytný tábor, kemp, a zde můžete za CM nakupovat léčivé, vzkřišující a další podpůrné lektvary. Posledně jmenované vám třeba v boji na pár kol navýší útok.

Za určitý počet kvalifikačních bodů si můžete odemknout také minihru Motivace a tím se právě dostáváme k výše zmíněnému panu Hydovi. Za určité množství CM bodů se můžete pokusit odemknout nové schopnosti jednotlivé dívky a to v závislosti na tom, jak dobře si hráč při motivování povede. Tato minihra totiž zobrazí dívku (později i dvojice) ve velmi lechtivé pozici a hráč musí provést několik různých úkonů.

„Tato minihra může být hlavním trnem v oku většině lidí, protože vlastně využívá lechtivě laděný trest jako určitou formu modifikace chování.”

Buď rychle seškrábat vodorovným, nebo svislým pohybem prstu bubliny, které na dívkách ulpěly. Případně se přesně v daný čas dotknout určitého místa nebo se trefit “slizem” na určité místo. A časem se otevřou i další minihry. A podle toho, jak úspěšní budete, tolik získáte celkových bodů a za ty postupně odemknete novou schopnost, ať už aktivní, pasivní nebo automatickou.

Tato minihra ale může být hlavním trnem v oku většině lidí, protože vlastně využívá lechtivě laděný trest jako určitou formu modifikace chování. Nebo má možná navodit pocit, že jste jediným mužem ve hře a můžete si ze svého postu dovolit být na holky trochu hrubý, trochu perverzní. Nebo to má něco společného s vámi jako postavou a znamená to, že jste se dopustil nějakého nevhodného sexuálního chování?

Nicméně pokud se přenesete i přes to, může být problém ještě někde jinde. Většina dívek vypadá normálně, ale jak jsem již říkal, najde se pár velice hodně štědře obdařených holek, ale taky jedna/dvě, které vypadají, že budou ještě určitě pod zákonem. Dalo by se tak klidně říct, že Criminal Girls 2 budou vyvolávat otázky ohledně vhodnosti a nevhodnosti motivačních miniher.

Západní verze Criminal Girls 2 je ale ve skutečnosti od původního japonského vydání upravena. Jde ale spíše o snahu zmírnit prezentaci miniher. Cenzura se neodchýlila od původních herních technik, ale původní hra ukazuje holky spíše jako otrokyně se svázanými pažemi a nohami. Motivace obsahuje také trestní část, ve které s vámi musí holky vést dialog. Tato část byla kompletně vypuštěna a jen pro zajímavost, v Německu hru Criminal Girls 2 rada Unterhaltungssoftware Selbstkontrolle (USK), udělující zde hrám rating, úplně zakázala.

Jak se vám líbí?

Další oblastí hry je její vzhled. Asi nebudete od japonského PS Vita dungeon crawleru očekávat nějak šílené grafické ztvárnění. Velkou část tvoří dialogové scény v klasickém anime stylu, ale v boji a při průchodu lokalitami jsou holky prezentovány v 2D chibi stylu. Trošku u holek zamrzí množství použitých hlášek při útocích, protože občas nastane situace, kdy slyšíte jednu holku říkat několikrát po sobě úplně to samé. Ale to není hlavní problém hry.

Osobně mi nevadily ani dlouhé dialogy, protože dodávaly holkám plasticitu (myšleno povahovou různorodost). S některými pak více cítíte, s jinými tak nějak souhlasíte a některým byste nejraději nakopali… No však vy víte co. U mne byla hlavním problémem mapa. Jestli existuje možnost, jak si ji zobrazit nějak jinak a já ji nenašel, tak se tvůrcům omlouvám, ale její prezentace je více než tristní. Byla hodně malá a často jsem měl problém zorientovat se, kde vlastně jsem a hlavně kam mám vlastně jít, kde už jsem byl. Ono by nějaké to bloudění možná ani nevadilo, ale četnost útoků nepřátel je celkem velká a tak pořád dokola bojujete a bojujete a pořád dokola.

Má to ale výhody, protože netrpíte nedostatkem CM bodů a taky levelujete celkem rychle. Nové vlastnosti odemykáte celkem rychle a tak hra neztrácí tempo. V kombinaci s možnostmi, které se vám při souboji nabízí, jde o celkem zajímavý strategický prvek.

Co se týče zvukové stránky hry, nijak vás nenadchne, ale ani neurazí. Dabing je od základu japonský s anglickými titulky, takže nikde nemusíte hledat žádné možnosti s přepnutím hry z angličtiny na líbivější styl mluvy. Nicméně musím říct, že jsem nenarazil na nějakou zvlášť podivně přeloženou větu, což se ještě někdy u lokalizovaných japonských her stane.