Vysoká odezva způsobuje nepříjemný ghosting.
Přestože konzole Nintendo Switch 2 přinesla několik příjemných vylepšení, které jsme probrali v podrobném článku, zařízení má i pár nemalých problémů. A ten možná vůbec největší se týká displeje. Samozřejmě už jen fakt, že jde o LCD, znamená, že jde de facto o downgrade oproti OLED modelu prvního Switche, s displejem se ale pojí ještě jedna výraznější nepříjemnost, a tou je odezva. Právě na ni se zaměřil Tim Schiesser z kanálu Monitors Unboxed, který se dlouhodobě věnuje podrobnému testování především herních monitorů, tentokrát ale udělal výjimku a podíval se na handheld.
Především je třeba říct, co odezva vůbec je. Většinou se totiž v souvislosti se zobrazovacím zařízením mluví hlavně o refresh ratu, rozlišení či podpoře VRR, to jsou všechno důležité aspekty, ale odezva také hraje nemalou roli. Odezva, jež se udává v milisekundách, totiž značí, jak dlouho trvá, než pixel na monitoru změní jednu barvu na jinou.
V případě vysoké odezvy nastává tzv. ghosting, který bývá často vyvolán i softwarově, třeba důsledkem špatně implementovaného anti-aliasingu, ale tady jde o čistě hardwarovou záležitost. Jednoduše jde o to, že důsledkem pomalého přechodu mezi barvami na novém snímku stále zůstávají tmavší stopy předchozího snímku. Je to vidět především u rychle se pohybujících objektů, které tak za sebou zanechávají „duchy“, odtud také název tohoto fenoménu.
Není to ale tak jednoduché, ani nízká odezva nemusí být nutně výhra. Zobrazovací zařízení totiž mohou mít také opačný problém, tzv. overshoot. Ten nastává v důsledku toho, že se monitor snaží co nejrychleji změnit tmavší barvu na světlejší, ale barvu „přestřelí“ a až poté ji dorovná do požadované hladiny. Tím tak vzniká tzv. inverse ghosting, jenž se chová velmi podobně jako klasický ghosting, ale vyznačuje se světlou barvou, takže může být o to viditelnější.
Zpátky ale konečně ke Switchi 2. Z testů Monitors Unboxed vyplynulo, že má displej v průměru odezvu 33,3 milisekund, což je výrazně víc než typický LCD monitor, jenž má přibližně 6,3 milisekund. Nejlépe jsou na tom OLED panely, které mají běžně odezvu pod 1 milisekundu, ani LCD ale nebývá takto pomalé. Dokonce i LCD displej na úplně původním Switchi, který Tim Schiesser také otestoval, má odezvu „pouze“ 21,3 milisekund.
Znamená to, že při refresh ratu 60 Hz trvá displeji dvakrát tak dlouho přejít z jedné barvy na jinou, než je kadence samotných snímků, jež při stabilních 60 FPS činí 16,7 milisekund. Celkově je tak displej Switche 2 ten vůbec nejpomalejší, jaký kdy Schiesser testoval. Výsledkem je výrazný ghosting a rozmazanost rychle se pohybujících objektů, jak je vidět na známém UFO testu.
Jak je to ale vůbec možné? Schiesser spekuluje, že Nintendo nepoužilo žádný overdrive režim, který se u LCD monitorů běžně používá pro dosažení nižší odezvy, byť v krajních případech může způsobit overshoot. Overdrive ale způsobuje vyšší spotřebu, a to může být důvod, proč se Nintendo rozhodlo nechat displej úplně bez něj. I bez overdrivu by neměla být odezva až tak vysoká, je ale možné, že Nintendo zvolilo obzvlášť konzervativní napětí, aby co nejvíc navýšilo výdrž zařízení. Zapnutí overdrive režimu by však potenciálně mělo být možné updatem firmwaru.
Pokud jde o další aspekty displeje, Schiesser chválí vyšší refresh rate, podporu VRR, větší paletu barev či vyšší maximální jas. Ani ten ale není dostatečný pro podporu skutečného HDR, které je navíc prakticky zbytečné kvůli absenci jakýchkoli ztmavovacích zón, a tím pádem nízkého kontrastu. Výsledkem tedy je, že HDR v podstatě jen zvýší celkový jas obrazu, než že by přineslo skutečnou výhodu této technologie, tedy kontrast mezi tmavšími a světlejšími částmi obrazu. To je každopádně problém, který mají všechny klasické IPS LCD panely bez ztmavovacích zón.
