Seznam kapitol
Příjemná evoluce hybridní konzole, ale také pár zvláštních problémů.
Posun AI ve hrách díky NVIDIA ACE
Je to tady, AI ve hrách přestává být synonymem pro předem naskriptované chování postav, které jen slepě následují kód. Co umí NVIDIA ACE?
Červen se nesl ve znamení řady prezentací i zajímavých titulů, dominovalo mu ale především vydání nové, mimořádně očekávané konzole od Nintenda. Japonská společnost má za sebou dost možná nejúspěšnější životní cyklus konzole v historii, kdy i přes zastaralý hardware dokázala vydávat jednu výbornou hru za druhou.
Díky tomu, ale do velké míry také proto, že jde o hybridní systém, se Switch prodával mimořádně dobře a může se poměřovat s těmi největšími prodejními úspěchy jako Nintendo DS či PlayStation 2. Přesto se poslední roky konzole nesly především v duchu očekávání výkonnějšího nástupce, a že jsme si na něj museli počkat docela dlouho. Nyní je ale Switch 2 konečně tady a v dnešním článku se tak podíváme na to, jestli čekání stálo za to.
Specifikace:
- CPU: 8 jader ARM Cortex-A78C
- GPU: Nvidia Tegra T239 (architektura Ampere)
- RAM: 12 GB LPDDR5X
- Úložiště: 256 GB UFS 3.1
- Displej
- Velikost: 7,9 palců
- Typ: LCD (LED)
- Panel: IPS
- Rozlišení: 1080p
- Refresh rate: 120 Hz
- VRR: Ano
- HDR: Ano
- Výstup
- Rozlišení: až 4K
- Refresh rate: až 120 Hz (maximálně 1440p)
- VRR: Ne
- HDR: Ano
- Baterie: 5 220 mAh
- Váha: 534 g (včetně Joy-Conů)
- Cena: 12 490 Kč (Alza)
Evoluce
Nintendo není známé zrovna tím, že by dělalo velmi podobné konzole, jen o něco výkonnější. Většinou mělo každé nové zařízení nějaký velký nový prvek, který novinku odlišoval od předchozího zařízení, a to i když se bavíme třeba o velkém prodejním propadáku v podobě Wii U a jeho tabletu. Už od oznámení ale bylo jasné, že tentokrát to bude jinak. Firma ostatně vůbec poprvé pojmenovala konzoli stejně a pouze dodala číslo dva, aby bylo nadmíru jasné, že jde o přímého nástupce.
A promítá se to prakticky na všem. Zatímco Switch byl pro Nintendo revolucí, Switch 2 pevně staví na jeho základech. Dokládá to nejenom celkový vzhled a podobné ovladače, ale také stejné uživatelské rozhraní či zpětná kompatibilita. A konzole vás také ihned po spuštění vybídne, abyste si data z původního Switche přesunuli, pokud tedy předchůdce vlastníte.
Toho jsem samozřejmě využil, a ačkoli to bylo i kvůli recenznímu účtu trochu složitější, nakonec vše proběhlo bez problémů a mohl jsem začít hrát bez většího nastavování. Nutno ale říct, že mi vlastnění dvou Switchů trochu zkomplikovalo život, protože Nintendo nově přineslo tzv. Virtual Game Cards.
V zásadě jde o poměrně zajímavý systém, jenž má umožnit půjčování digitálních her, ale z nějakého důvodu to také zkomplikovalo hraní jedné hry na stejném účtu v rámci dvou různých zařízení. Pokaždé, když Switch vyměníte za Switch 2 a naopak, musíte odkliknout, že chcete virtuální cartridge (virtuálně) přesunout a spustí se animace. Opravdu nerozumím, proč je to řešeno zrovna takhle nešikovně a zbytečně to zdržovalo mé testování. Ale ve výsledku jde samozřejmě spíš o maličkost.
