Konečně jsme na vlastní pěst podnikli výlet do předaleké galaxie v dobách Staré Republiky. A vy se určitě ptáte, co všechno jsme na svých cestách viděli.
Na pozvánku do betatestu jsem čekal opravdu dlouho. I proto jsem se nakonec rozhodl pojmout mojí návštěvu v trochu větším stylu. Tím chci říct hlavně to, že jsem si nezkusil pouze jednu jedinou třídu, ale rovnou dvě, a to rytíře Jedi a Pašeráka. Nejde ani tak o to, že mě doteď nejvíc lákaly právě tyto dvě třídy a já se potřeboval rozhodnout, kterou nakonec zvolit. Spíš to bylo z důvodu, že v The Old Republic pravděpodobně nenajdeme odlišnější třídy. Ale dost řečí, vás určitě zajímá samotná hra, takže vzhůru na to. Nejdřív rozeberu úvod za obě třídy, a teprve pak se podíváme na obecné herní principy.
Není emocí, pouze míru
Jakmile se poprvé dostanete do hry, vyberete jeden ze serverů, jež jsou příhodně pojmenovány podle původních Knights of the Old Republic, stranu a třídu, samozřejmě přichází na řadu tvorba postavy. Ta není zas až tak rozsáhlá, jako třeba v Dragon Age, ale i tak vám umožňuje si snadno vytvořit hrdinu podle svých představ. Upravovat můžete třeba barvu očí, styl vlasů a vousů, barvu kůže, tělesnou stavbu nebo celkový styl tváře, který v sobě zahrnuje tvar obočí, nosu nebo úst. A samozřejmě také jméno. Nic dalšího vás už ale zdržovat nebude.
Nějakou dobu již víme, že každá z celkem osmi tříd má svůj vlastní příběh. Zápletka ohledně rytíře Jedi začíná na planetě Tython, jež je mimochodem kolébkou řádu Jedi. Hlavní ale je, že povrch planety zabírají především zalesněné pláně, prastaré chrámy a prostorné jeskyně. Místo na úvodní dobrodružství jako vyšité. A čeho že se týká? Celý Tython je pod nátlakem mohutných dvounožců jménem Flesh Raideři, kteří terorizují každého obyvatele i návštěvníka, a to i přesto, že má jít o primitivní rasu. Vy jako nadějný učedník přilétáte na planetu zrovna ve chvíli, kdy je situace snad nejhorší, a jak se dá očekávat, brzy se dostanete do centra všeho dění a nemáte za úkol nic menšího, než problém s Flesh Raidery vyřešit. To samozřejmě zahrnuje tunu běhání, zabíjení, vykecávání se s rozličnými postavami a v neposlední řadě také získání prvního světelného meče. Ten samozřejmě nemáte od začátku, prvních pár hodin pobíháte s cvičnou zbraní, která sice vypadá jako neškodná a trochu odfláknutá zářivka, ale můžete si být jistí, že nepřátelé s ní mohou dostat přes hubu velmi snadno, a jen tak už nevstanou. Zároveň si buďte jistí, že se do boje dostanete dost často, ať už jde o začátek prologu, nebo jeho konec.
A náplň questů? Z počátku máte na krku hlavně aportovací úkoly ve stylu „pobij 10 Flesh Raiderů“, postupem času se ale úkoly stávají mnohem zajímavějšími, a tak si užijete třeba likvidaci plynových náloží, průzkum odlehlých míst, zničení určitých objektů, likvidaci klíčových protivníků nebo pomoc mistrům Jedi. Na rozdíl třeba od úvodních questů ve World of Warcraft se jen tak nezačnete nudit a úkoly nejsou ani v nejmenším jednotvárné. A kromě toho, občas i ta odměna stojí za to, vždycky přece musíte myslet i na nějakou pořádnou výbavu. Poměrně brzy totiž zjistíte, že Jediům ani v nejmenším nestačí meč a roucho.
Kde mám loď?
Musím ale říct, že i když je Jedi sám o sobě lákavý a z počátku velmi zábavný, už jenom proto, že je to tank, který se vždy hrne do první linie, postupem času se mi putování s ním zdálo trochu stereotypní, nebo minimálně moc obyčejné. Pašerák je naštěstí jiné kafe, bez přehánění můžu říct, že mě bavil po celou dobu. Možná je to tím, že jeho příběh a hlavně skutky jsou celkově také odlehčenější, můžete si dovolit flirtovat se ženskýma a nejste vázání žádným kodexem. Na rozdíl od Jedie začíná pašerák na planetě Ord Mantell, jež je pro změnu sužovaná problémy se separatisty podporující sithské Impérium. Problém ale je, že na planetě jsou zároveň přítomny zástupy republikových vojsk, takže je povrch jedním velkým a také zpustošeným bojištěm. V roli pašeráka se s jeho osobní lodí dostanete na oběžnou dráhu planety zrovna ve chvíli, kdy v ní zuří bitva, a tak nezbývá nic jiného, než urychleně přistát. No co, stačí chvíli počkat a pro zábavu pomoci místní milici v udržení pořádku. Co čert nechtěl, jakmile si na chvíli odskočíte, vaši loď si někdo vypůjčí a vezme na výlet, z něhož se jen tak nechce vrátit. V tu chvíli se pro vás situace stane osobní záležitostí, a jak se dá čekat, dokud problém na Ord Mantellu nevyřešíte, s lodí se můžete rozloučit. Velké dobrodružství, jehož náplň je z hlediska questů podobná jako u Jedie, tedy může naplno začít.
Je to MMO, nebo ne?
Ať se rozhodnete pro jakoukoliv třídu, po vyřešení problémů na úvodní planetě se můžete těšit na výlet do jiných hvězdných systémů. Kam, proč a co bude následovat, to vám z různých důvodů neřeknu, už jenom proto, že se situace jednotlivých tříd poněkud liší a já se zas až tak daleko nedostal. Nebo spíš nechtěl dostat. Každopádně, i těch několik hodin v úvodní zóně bohatě stačí k tomu, abyste se ve světě The Old Republic pořádně rozkoukali a pochopili fungování světa. Ať už jde o boj, rozhovory, nakupování zásob, používání skillů nebo obyčejný průzkum lokací, to všechno se vám dostane pod kůži neuvěřitelně snadno, i když jste třeba nikdy před tím neměli s žánrem MMORPG tu čest. Zkušenější hráči budou mít ale samozřejmě výhodu.
V základu to sice je MMORPG, které by se nejlépe dalo přirovnat k Warhammer Online, zároveň se ale poměrně bez problému dá hrát jako singleplayerové RPG. Občas jsem tedy narazil na živou společnost, která mi z vlastní vůle pomohla s pár problémy, většinou jsem ale jednal na vlastní pěst, a i tak to byla neuvěřitelná zábava. Minimálně v roli pašeráka, za Jedie se mi po nějaké době zdálo hraní nesmyslně obtížné. Zatímco jsem si tedy se Smugglerem na levelu 5 bez problému poradil i se čtyřmi elitními vojáky, mého Jedie na stejné úrovni v mžiku skolila i dvojice řadových Flesh Raiderů. Z části za to určitě mohl fakt, že výstroj se po čase opotřebuje, což u postavy stojící tváří v tvář nepříteli přeci jen nastává trochu rychleji než u frajera, co kosí protivníky z bezpečné vzdálenosti. Určitě si říkáte, co je na tom, tak se holt dá koupit výstroj nová. Ano, dá. V tu chvíli ale nastává jiný problém, a to že je zaprvé na Tythonu málo obchodníků, a za druhé jsou jejich ceny mírně přemrštěné. Proto vám radím. Pokud se rozhodnete ve finální hře jít cestou rytíře jedi, věnujte se i vedlejším úkolům abyste si trochu vydělali a nabrali víc zkušeností, jinak se v polovině prologu nemilosrdně zaseknete. Nejde sice o neřešitelný problém, ale radši se na to připravte.
Obtížnost stranou, zvlášť když je z určitého hlediska spíše přínosem než záporem, a oživení v podobě sondy, jež vás vzkřísí na místě, nebo přesun do nejbližšího lékařského centra nic kromě času nestojí. Mnohem podstatnější je, že všechny rozhovory jsou skutečně plně nadabované. A to skvěle, bez jakýchkoliv výraznějších chyb. Osobně to vidím tak, že jestli The Old Republic něčím udělá díru do MMO světa, bude to právě dabing. Spolu se stylovou grafikou, detailním prostředím a občasnými cut-scénami navíc dělají nadabované rozhovory s atmosférou neuvěřitelné divy, a tak máte opravdu pocit, že nehrajete MMO, ale Knights of the Old Republic 3. Zároveň budou mít ze hry určitě radost i ti, co se o The Old Republic zajímají jenom kvůli tomu, že je to jejich milované Star Wars. Ať si různí hnidopichové říkají, co chtějí, žádné nesrovnalosti ve hře prostě nejsou, nebo jsem minimálně na žádné nenarazil.
Málem bych zapomněl na hudební doprovod. Star Wars bez epického soundtracku, to přece není ono. V roli Jedie mi ve sluchátkách zněly převážně songy z třetí filmové epizody, Smugglera pak doprovází mix všech možných tónů. V samotném úvodu pak nechybí klasická titulní melodie a občas přišla řada i na komplet nové skladby. Řeknu vám, už se nemůžu dočkat, až uslyším víc. Hlavně z ústřední skladby, která je k poslechu třeba v traileru s názvem Signs of War, skutečně běhá mráz po zádech.
Dobrodruzi, piloti, válečníci, těšte se
Nicméně, i když jsem v The Old Republic strávil pěkných pár hodin, rozhodně to nestačí. Už jenom proto, že jsem si nestačil pořádně vyzkoušet řadu dalších prvků, třeba NPC společníky, osobní lodě, vesmírné bitvy nebo Flashpointy a Operations, tedy obdoby dungeonů a raid (prostě nebylo s kým hrát). Rozhodně jsem si ale pobyt v betě užil, hlavně tedy za Pašeráka. Mám takový pocit, že se snaha neudělat z Jedie, eventuálně ze Sitha suverénně nejsilnější třídu tak trochu vymkla kontrole, ale vzhledem k tomu, že ve finální hře beru jednoznačně Smugglera, asi mě to moc mrzet nebude. I tak jsou si ale obě třídy víceméně podobné a ať tak jako tak, The Old Republic vypadá víc než slibně. Ať už z pohledu MMO žánru nebo z hlediska Star Wars reálií. Sice se zatím nedá říct, jestli má hra šanci zasadit World of Wacraft smrtící ránu a vyšoupnout ho z trůnu, ale má určitě na to stát se jeho rovnocenným rivalem, potažmo kolegou.
