Dojmy z Gamescom dema Kingdom Come: Deliverance

Na letošní výstavě Gamescom samozřejmě nemohlo chybět ani české studio Warhorse s očekávaným středověkým RPG Kingdom Come: Deliverance. Náš vyslanec Filip Němec, který vám už několik týdnů přináší své dojmy z německé herní výstavy, měl však tak nabitý program, že se ke stánku studia nestihnul dostat. Proto jsem se vydal přímo do kanceláří Warhorse, které se nachází v budově Fóra Karlín se skvělým výhledem na Prahu, abych si čerstvé demo Kingdom Come vyzkoušel sám. Dostalo se mi tedy možnosti znovu navštívit virtuální české země v 15. století, z nichž jsem si odnesl řadu dojmů.

Vzhůru na cestu

Hned v úvodu dema mě uvítala cut-scéna, v níž pánové Ratzig a Hanuš, který má tvář samotného Dana Vávry, řeší přepadení nedalekého statku. Záhy tedy dojde k rozhodnutí poslat na místo jednotku vojáků a zjistit, co se stalo. Do této jednotky se vetře i hlavní hrdina Jindřich, protože se zdá, že mezi útočníky byl i člověk zodpovědný za zavraždění jeho rodičů. Velitel oddílu kapitán Bernard není z Jindřichovy účasti kdovíjak nadšený, ale svolí, a tak hrdina rázem navštíví životem kypící nádvoří Ratají, vyslechne poznámky svého nadřízeného, nasedne na koně a spolu se zbytkem jednotky se vydá na cestu.

Ihned jsem mohl obdivovat krásy českého prostředí, jehož zpracování nepřestává fascinovat. Ve veřejné alfě a betě Kingdom Come jsem strávil víc času, než by možná bylo zdrávo, takže jsem byl přesvědčený, že už jsem se tím prostředím přejedl, ale opak je pravdou. Stačilo chvíli jet po cestě dosud neviděnou částí mapy a hned jsem si připadal jako doma, přičemž jsem pořádně nevěděl, kam koukat dřív. Prostředí navíc disponuje celou řadou zajímavých detailů. Na cestách leží koňské bobky, v korunách stromů lze zpozorovat ptačí hnízda, větve a křoviny se sklánějí nad cestu, lidé zevlují u osamoceného zájezdního hostince, zkrátka a dobře, svět Kingdom Come žije a i nadále vypadá nádherně.

Po chvíli poklidné a dobře ovladatelné jízdy na koni se na horizontu začal rýsovat kouř a první budovy v místě zvaném Neuhof. Výprava tedy dorazila na místo určení a já mohl sledovat pěkně zpracovanou cut-scénu a dost nepěkný masakr. Útočníci se na statku opravdu vyřádili, a tak jsou všude mrtví lidé i koně a obecně tu panuje boží dopuštění. Někdo tak musí zjistit, co se stalo, a ten někdo je zase Jindřich, který se do všeho opět pouští ze své vlastní vůle a za nepříliš velké radosti kapitána Bernarda. Tím začíná velmi zajímavý, skoro až detektivní úkol, v němž musíte přijít na to, co se vlastně v Neuhofu stalo a kam mohli útočníci zmizet.

„Stačilo chvíli jet po cestě dosud neviděnou částí mapy a hned jsem si připadal jako doma, přičemž jsem pořádně nevěděl, kam koukat dřív.“

Případy detektiva Jindřicha

V tu chvíli bylo jasné, že vás hra příliš nevede za ruku. Sice máte na mapě vyznačenou oblast, kde byste měli operovat, ale jinak si musíte vše najít sami. Narozdíl od jiných titulů vám tedy nikdo neřekne, kam přesně jít, stejně tak není možné zapnout nějaký detektivní mód, který vám hned zvýrazní všechny relevantní stopy a objekty. To už je na vás a na vaší schopnosti rozpoznat cokoliv neobvyklého. Při vyslýchání přeživších jsem si následně otestoval poměrně tradiční systém rozhovorů, v nichž mohou mít značný vliv RPG prvky a schopnosti vaší postavy, stejně tak jsem vnímal poutavé a přesvědčivě napsané dialogy.

Během zpovídání místních však bylo možné narazit i na různé chyby. Animace tváří zatím nejsou kdovíjak dechberoucí. Některé jsou v pořádku, občas ale tváře postav působí dost mrtvým dojmem, za což mohou hlavně netečné oči. Nejhorší je momentálně synchronizace pohybu úst při mluvení, nicméně marketingový manažer Warhorse Jiří Rýdl mluvil o tom, že se tzv. lip-sync snad bude ještě řešit.

V průběhu rozhovorů jsem měl také možnost se blíže seznámit se samotným Jindřichem. Za sebe mohu prohlásit, že jeho aktuální a podle všeho finální tvář, kterou mnozí tak kritizují, nepovažuji za problém. Zvyknul jsem si na ni dost rychle a po chvíli jsem ji přestal vnímat. To už se bohužel nedá říct o anglickém dabingu (v otázce českého dabingu se nic nemění, stále platí, že na něj možná dojde po vydání hry). Při poslechu jsem měl občas pocit, že si Jindřich dost šlape na jazyk, výjimečně se dokonce zdálo, jako kdyby ho daboval někdo jiný. I dabing hry má tedy stále své mouchy, přičemž nejde jen o hlavního hrdinu, ale i o další postavy, s nimiž jsem se při hraní dema setkal. Opět ale platí, že v mnoha případech jsou hlasy zcela v pořádku.

Při vyšetřování místa činu jsem si ale zároveň všímal dalších detailů a celkově velmi kvalitní grafické stránky hry. Interiéry budov jsou přesvědčivě vybavené, při přechodu z přítmí do otevřeného, slunečním svitem zalitého prostranství lze pozorovat výborné osvětlení celé hry a místní psi jsou správně ostražití a na Jindřicha okamžitě vrčí. Už dlouho jsem navíc neviděl tak dobře zpracované kaluže krve. Do února 2018 se sice může ještě ledacos změnit, ale jsem přesvědčený, že po stránce grafické kvality a detailů se nemá Kingdom Come opravdu za co stydět. Mimo zmíněných animací tváří a občasného prolínání oblečení postav s částmi jejich těl působilo rušivě snad jen výjimečné doskakování detailů některých objektů, jinak vše už teď vypadá jednoduše skvěle.

„Narozdíl od jiných titulů vám nikdo neřekne, kam přesně jít, stejně tak není možné zapnout nějaký detektivní mód, který vám hned zvýrazní všechny relevantní stopy a objekty.“

S mečem do lesa

Po chvíli vyšetřování mě pátrání zavedlo do nedalekého lesíka, v němž se mají skrývat útočníci. Jde o jeden z příkladů možnosti přistupovat k určitému problému různými způsoby. Buď se do lesíka vydáte sami a budete riskovat, že tam najdete někoho, na koho prostě nebudete stačit, nebo přetrpíte další nepříjemný rozhovor s Bernardem, který s vámi pošle jednoho z vojáků. Já zvolil druhou možnost, a tak jsem měl při procházce nádherně zpracovaným lesem menší společnost. Po chvíli pátrání, při němž se opět musíte spoléhat hlavně sami na sebe a ne na nějaký ukazatel, jsem narazil na dvojici nepřátelských vojáků. Jeden z nich ležel zraněný na zemi, takže nepředstavoval problém, druhý se však rozhodl bránit.

Konečně tedy došlo na boj, další tolik probíraný aspekt Kingdom Come: Deliverance. Po několika úderech mečem nepřítel padl k zemi a já si hned uvědomil, že ve srovnání s betou mi boj tentokrát připadal mnohem svižnější a plynulejší. Po stránce mechanik a základních principů se nezměnil, stále tedy máte možnost máchat a blokovat mečem v několika směrech a z různých stran a tím případně vytvářet i různá komba. Měl jsem ale pocit, že je sice všechno stále autenticky zpracované, ale zároveň ne tak těžkopádné a neohrabané, za což možná mohl fakt, že můj Jindřich byl oproti betě mnohem zkušenější a lépe vybavený. Za zmínku přitom stojí fakt, že kdybych měl v boji přeci jen problém a zároveň bych neměl po ruce ozbrojeného kolegu, nabízela se možnost prostě a jednoduše nepřítele nalákat zpátky na statek, kde by se o něj postarali ostatní vojáci, s nimiž jsem přijel.

Po boji nezbývalo než prohledat těla obou banditů, najít u nich jedno významné vodítko a posunout pátrání dál. V ten moment ale demo skončilo. Já naštěstí mohl hrát dál, a protože jsem neměl možnost pokračovat v úkolu, rozhodl jsem se nasednout na svého koně a dál zkoumat prostředí, které mi s každým krokem připadalo krásnější a krásnější. Zvlášť když jsem se za západu slunce zastavil ve vísce u řeky, v podhradí Ratají nebo v boudě kořenářky uprostřed lesů. Tvůrci prostředí si zkrátka už nyní zaslouží metál. Kamkoliv jsem dojel, tam jsem mohl jen obdivně hvízdat. Při tom všem jsem také mohl poslouchat poklidný, ale velmi kvalitní hudební doprovod, který ještě zvýrazňuje už tak výtečnou atmosféru hry.

Na samotě u jezu

Když jsem projížděl vesnicemi a pozoroval všechny ty autenticky vypadající domy, napadlo mě, jestli náhodou jeden z nich nemůže patřit i Jindřichovi. Odpověď však zní ne. Hrdina si sice může za své služby vysloužit komůrku s postelí nebo si někde pronajmout nocleh, ale svůj dům v Kingdom Come zkrátka nemá a mít nebude. Podle slov Jiřího Rýdla je Jindřich s ohledem na potřeby hry a jejího příběhu tak trochu bezdomovec. Jestli tedy tento článek čte nějaký snaživý modder, který postrádá nápad, tady mu jeden předkládám. Možnost naplno se zabydlet v tom překrásném prostředí by rozhodně přišla vhod.

„Po několika úderech mečem nepřítel padl k zemi a já si hned uvědomil, že ve srovnání s betou mi boj tentokrát připadal mnohem svižnější a plynulejší.“

Těm, kteří mají zájem o historii a hlubší poznání doby, v níž se Kingdom Come: Deliverance odehrává, se bude jistě hodit deník, v němž najdete záznamy o významných místech, událostech nebo osobách. Vše je psané stylem, který připomíná úryvky z nějaké učebnice, každý záznam navíc doprovází zajímavé ilustrace, takže ti, co touží po vědění, si určitě přijdou na své. Na svých cestách jsem si ještě stihnul vyzkoušet rychlé cestování. V zásadě funguje podobně jako v jiných hrách, takže je možné se takto dostat jen na místa, která jste již navštívili. Při cestování po mapě ale opravdu sledujete trasu a postup vaší postavy, takže nestačí někam kliknout, načež jste ve vteřině na požadovaném místě.

Nakonec jsem se vrátil zpět do Ratají, abych zjistil, že jsem si nějakým záhadným způsobem znepřátelil místní stráže. Alespoň jsem si tedy mohl neplánovaně vyzkoušet boj s více nepřáteli naráz. Vždy se můžete zaměřovat jen na jednoho protivníka, ale není takový problém zároveň zasáhnout i někoho, kdo stojí vedle něj, takže boj s více nepřáteli je teoreticky možný. Jenomže je také dost náročný, zvlášť když jdete proti dobře vybaveným strážím. Stejně jako ve skutečnosti, i ve hře stačí malá přesila a máte problém. Můžu upřímně říct, že jsem se držel docela dlouho, ale nakonec mě stráže udolaly a tím demo definitivně skončilo.

Více národností, více přízvuků

Během boje jeden ze strážníků trousil německé nadávky, což je jeden ze zajímavých detailů, jimiž Kingdom Come disponuje. Hra je sice v základu nadabovaná v angličtině, ale různé postavy z různých zemí mají různé přízvuky a občas uslyšíte nejen německé, ale i české nadávky. Kupříkladu zmíněný Hanuš nejde pro slovo kurva moc daleko. V hospodách lze dokonce slyšet, jak někdo zpívá české písničky, i když má jít hlavně o jakýsi vtípek. Nepřátelští Kumáni zase mohou mluvit maďarsky. A jestli chcete mít představu o tom, co asi v hospodách uslyšíte, může se vám hodit jedno starší video od Dana Vávry.

Z Gamescom dema Kingdom Come: Deliverance jsem si každopádně odnesl povětšinou pozitivní dojmy. Herní prostředí je stále úchvatné, soubojový systém mi připadá o něco svižnější a zábavnější, grafika a hudební doprovod dělá velmi dobrý dojem a i rozhovory dokážou zaujmout. Hlavní ale je, že úkol, který jsem plnil, konečně působí dojmem pořádného herního obsahu, který bych od takového titulu očekával. Téměř všude je ale znát obrovský cit pro autenticitu, zároveň se s vámi hra nijak zvlášť nemaže a nevede vás příliš za ruku, což je rozhodně příjemná změna.

Vývojáři očividně ve snaze o vytvoření realistického RPG zase pokročili o kus dál, ačkoliv se stále dost obávám technických chyb a nedostatků a také celkové kvality anglického dabingu, hlavně v případě hlavního hrdiny. Na základě necelé hodiny strávené v jednom segmentu rozdělané hry však nehodlám hodnotit výsledek. Budu zkrátka doufat, že až Kingdom Come příští rok v únoru konečně vyjde, zanechá v každém hráči pořádný a co nejpozitivnější dojem. I kdyby se ale vše pokazilo, alespoň můžeme už teď s jistotou počítat s těmi nejrealističtějšími a nejkrásnějšími procházkami českým středověkým prostředím, jaké si lze v oblasti videoher představit.

Přečtěte si také komunitní rozhovor s tvůrci Kingdom Come: Deliverance.