Nový přírůstek do pestré rodiny taktických stříleček vypadá nadějně.
Pravděpodobně pro vás nebude novinkou, že mnohdy neprávem pozapomenuté série ze stájí Ubisoftu v současné době zažívají menší renesanci. Splinter Cell, Rainbow Six, Rayman... Tato zvučná jména se po delší odmlce vrátila nebo vracejí. Někdy může být diskutabilní, nakolik je takové zmrtvýchvstání prospěšné celé sérii - tu nakonec může případné selhání i kompletně potopit. Většina výsledků ale mluví jasně - skvělý Blacklist, zábavné Siege, vtipné a nápadité Legends.
K těmto se před dvěma lety poněkud překvapivě přidalo rozporuplné Ghost Recon: Wildlands, které hráče zaujalo svou hratelností a obřím otevřeným světem, který nabídl zábavu na desítky hodin. Pravda, Wildlands jaksi pozapomnělo na své hardcore kořeny, přesto se ale jednalo o hru, kterou se (obzvláště pokud vás bylo na hraní více) vyplatilo projít. Krok Ubisoftu vydat se u Wildlands tímto směrem v mnoha případech nezůstal bez odezvy a nejeden videoherní veterán titul odsuzoval za odklon od toho, co série představuje. Možná proto se nyní Ubi pokouší o menší reparát.
Pokračování s poditulem Breakpoint je totiž zajímavou syntézou otevřenosti a rozmanitosti Wildlands s rafinovaností jeho předchůdců. Podívejme se na hru blíže po několika hodinách strávených v betě.
Příběh
Právě příběhová linka byla Wildlands vyčítána nejvíce. Samotné zasazení v Bolivíi a premisa boje proti drogovému kartelu na papíře nezněly špatně, jejich provedení bylo ale až žalostně nezajímavé a příběh tak nakonec táhl jen charismatický záporák. Oproti tomu začíná příběh Breakpoint vypadat minimálně zajímavě, byť už v této chvíli zavání určitými klišé. Z prosluněné Bolívie se tentokrát přesouváme na ostrov Auroa v Jižním Pacifiku. Kartel střídá zběhlá vojenská jednotka Wolves ovládající technologii Skell, soubor nejmodernějšího a nejničivějšího robotického a armádního vybavení. Zdejší záporák - kdysi Ghost- je důstojnou a nevyzpytatelnou nemesis, kterou není radno podceňovat.
Z těch několika střípků, které jsem měl během hraní možnost zahlédnout se zdá, že Ubi se opravdu snaží přinést fungující linku, která vás chce zaujmout a motivovat k dalšímu hraní. Nakolik se to ale zdaří, je zatím otázkou. Strach z nezajímavosti, která potkala Wildlands, zatím přetrvává. Dáno je to především složením samotných misí, jež očividně podléhají šablonám, které už léta známe z jiných her. Titul tudíž obsahuje ono typické NAJDI a OPAKUJ, díky čemuž se trochu obávám, že i Breakpoint nakonec podlehne repetetivnosti, a to jak ve vedlejších, tak i v hlavních misích.
Hratelnost
Po vzoru Wildlands nabízí i Breakpoint rozsáhlé možnosti úprav vaší postavy, jejíž vzhled si vyberete na začátku hry a později jej můžete dále libovolně měnit. Stejně jako u Wildlands je zde tuna vozidel, zbraní a oblečení, jejichž hledáním strávíte podstatnou část hry. Nově totiž můžete ve hře sbírat informace o předmětech a místech, případně osobách, čímž se dostáváte k novému a lepšímu vybavení (které má nově úrovně, podobně jako například loot v Division). To si sice můžete pořídit i v obchodě, ale jeho valnou část najdete rozesetou po světě. Stačí jen hledat.
Takový přístup k Breakpoint sedí a také v dalších ohledech se vás tentokrát hra nebude snažit vodit za ručičku, což je vítaná změna. Třeba takové hledání úkolů na mapě připomíná spíše než cokoliv jiného Exploration Mode z AC: Odyssey, což hře přidává na atraktivitě a hráče to nutí přemýšlet. Obecně se hra přiklání spíše ke tvrdšímu survivalu (ale ne tak moc, jak bychom chtěli) s důrazem na military prvky, v jejichž čele stojí daleko taktičtější a promyšlenější přístup. To podporuje i samotná AI, která sice není z nejchytřejších, přesto má uši jako rys a není od věci si na ni dávat pozor.
Proto se budete krčit, plazit a nakonec i válet v blátě, jelikož prostředí tady hraje velkou roli. Sice se opět nejedná o nic světoborného, ale interakce s okolím je vítanou změnou, která má na hratelnost znatelný vliv. Pomalejší postup podporuje i zdejší systém výdrže, kterou můžete úplně vyčerpat sprintem nebo rychlými skluzy z kopců. Ty mohou nakonec vést až k fatálnějším zraněním, která musíte vyléčit buď pomocí obvazu, nebo speciální injekce.
Oklikou se tak dostávám k další novince Breakpoint, kterou je táboření. V táborech, které mimo jiné fungují i jako body rychlého cestování, můžete vyrábět léky a další předměty ze surovin nalezených ve světě. Také si v nich můžete zvolit jednu ze čtyř specializací, a nadále pak vybranou specializaci rozšiřovat pomocí perků. Navíc můžete získat časově omezený bonus, který vám například zlepší střelbu, léčení a podobně. Táboření se tak zatím jeví jako dobrý nápad, který hře sedí a rozhodně by byla škoda jej při hraní nevyužít.
Posledním prvkem, kterému bych se v rámci hratelnosti chtěl věnovat, je hra více hráčů. Zde vlastně platí to, co u Wildlands - tedy že titul si ve více lidech užijete daleko více. A možností, jak se v partě (chcete-li, četě) vyřádit, je tu do sytosti: od blbnutí v autech po rozsáhlé operace na nepřátelských základnách.
Grafika a shrnutí
Vizuální stránka Breakpoint je rozporuplná. Na jednu stranu vypadá prostředí hry velice pěkně a je srovnatelné, ne-li lepší, než Bolívie z Wildlands. Ať už se jedná o stromy, močály, realistické bláto a prach, které pokryjí vaši postavu, vše je nadmíru pěkné, funkční a reálné, vezmeme-li v potaz i to, že už teď v Breakpoint střídáte hned několik biomů. Navíc zde najdete solidně vypadající nasvícení, které sem tam dovede vykouzlit opravdu působivé scenérie, které vám nejednou vyrazí dech. Hra si ale podle mne hodně kazí nevýraznými, podivně naanimovanými obličeji bez osobnosti.
Ghost Recon: Breakpoint zatím vypadá jako lepší, důstojnější a masivnější pokračování Wildlands, které klade větší důraz na taktiku a tichý postup. Hra vám ovšem odpustí více, než je zdrávo. Nepřátele nejsou až takový oříšek a léčení nebudete používat až tak často, navíc vás hra za prozrazení ve většině případů dostatečně nepotrestá. Přesto se ale jedná o zábavný, místy intenzivní titul, který vás dozajista zabaví na dlouhou dobu. Je ale otázkou, jestli ho nakonec nepotká osud jeho staršího předchůdce. Tedy: budeme si i u Breakpoint říkat, že ve dvou se to lépe táhne, ale v jednom to nestojí za nic?
