Nová kapitola hororu?
Jen málo hororovek za sebou zanechalo takový dojem, jako Until Dawn z roku 2015. Vlajková loď studia Supermassive Games byla zároveň jednou z TĚCH her, kvůli kterým se vyplatilo koupit PlayStation 4. Na první pohled sice tehdy titul působil spíše jako interaktivnější filmová exkluzivka, ale v jádru se jednalo o vpravdě unikátní zážitek, který dovedl napnout od začátku až do konce a při tom vás párkrát pořádně vystrašit.
Příběh se sice skládal z několika dnes už provařených klišé, ta už neoddělitelně patří k danému žánru. Proto by tak epizodkám zdejší mladistvé party asi nejvíce sedělo označení odvětví hororu, které známe jako slasher, jelikož i Until Dawn mělo svého Jasona Vorheese. Toho zde reprezentoval podivný muž zvaný Psycho, který naši partičku neustále sledoval a pronásledoval. Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá, a celá situace se časem začala značně komplikovat. A to hlavně díky mistrovskému tahu vývojářů, kteří se časem do příběhu nečekaně rozhodli vložit mystiku a nadpřirozeno v podobě indiánského folklóru.
To ale nebylo všechno. Tím, co hru posunulo na naprosto jinou úroveň, byla právě vaše rozhodnutí, která jste už nemohli vzít zpátky. Známý efekt motýlích křídel, zde dotažený k dokonalosti, znamenal, že každý váš krok má nebo bude mít svoje následky. To nakonec mohlo vést i k tomu, že některá z hlavních postav příběhu trvale zemřela. A tak se vám mohlo podařit zabít všechny- ano, všechny- protagonisty hlavní příběhové linky. Nebo jste se mohli pokusit o to, aby naopak všichni přežili.
Until Dawn zkrátka nekladl meze a nabídl pestrou škálu dalekosáhlých rozhodnutí nebývalé šíře. A v tomto duchu se jej pokusí následovat i antologie Dark Pictures, která má za cíl překonat nastavenou laťku a redefinovat hororový žánr.
Do rukou se mi nedávno dostala ochutnávka první části tohoto ambiciózního projektu se jménem Man of Medan. Je tedy nasnadě podívat se na to, jak vlastně nejnovější počin studia Supermassive Games vypadá a jak se hraje. A hlavně, jak moc se liší od svého předchůdce.
Na lodi sám nebo ve dvou
Zhruba dvacetiminutové demo, které jsem v rámci hraní prošel, ze hry neukázalo moc a spíše zklamalo svou celkovou délkou. Tomu se ale nemůžeme divit vzhledem k tomu, že celá hra má mít kolem šesti hodin, a tak si tvůrci ty největší trumfy schovali až na datum vydání. I těch pár minut ale stačí na to, abyste pochopili hlavní herní mechanismy a alespoň na chvilku nahlédli do zdejšího příběhu.
Man of Medan nezapře určitou podobnost s předchozí tvorbou studia Supermassive Games. Předně si hned na začátku všimnete pekelně rychlých quick time eventů, které i zde vyžadují vaši neustálou pozornost a svižné prsty. U nich mi oproti Until Dawn zatím chybí nějaký větší dopad na vaši hru, opět ale připomínám, že se jednalo jen o ukázku a plná hra tak může vypadat úplně jinak.
Titul vám nabízí i několik časově omezených rozhodnutí v rámci dialogu. Vaše volby proto mají své následky a jiné odpovědi tak znamenají jiná příběhová vyústění. Jenže tolikrát vyzdvihovaný efekt motýlích křídel tu jaksi postrádá prostor, nebo se to tak prozatím jeví.
Navzdory výše zmíněnému ale pomocí jednotlivých dialogů a voleb celkově tvoříte osobnost vašeho hrdiny. Po vzoru Until Dawn vám tak i Man of Medan nabízí svoji verzi menu vlastností postavy a vztahů s ostatními přáteli. Jak moc ale tato funkce ovlivní samotnou hratelnost, je zatím těžké odhadnout.
Pomalu se tak dostávám k nejzajímavější části dema, kterou byla bezesporu možnost kooperace. The Dark Pictures Anthology sice můžete klidně hrát sami, ale tou pravou zábavou je až hra více hráčů. Demo zatím nabídlo sdílený příběh, který můžete projít online ve dvou. Po vydání by hra měla ještě obsahovat režim lokální kooperace, kterou si můžete užít až ve čtyřech hráčích.
Právě co-op ukazuje obrovský potenciál Man of Medan, potažmo celé antologie. V jeden čas se tu teď nerozhoduje jeden, ale více hráčů najednou. To tak do hry vnáší faktor nejistoty, jelikož nikdy nevíte, jak se vlastně kolega rozhodne, nebo jestli při konfliktu včas zmáčkne tlačítko. Zároveň vás ale hra vede ke vzájemné spolupráci při vypjatějších momentech.
Titul navíc není lineární, a to i navzdory poněkud osekanějšímu demu. I proto by byla škoda jej odložit hned po prvním zahrání, jelikož hra vám nabízí různé cesty a nikdy vám neřekne, která je ta správná. Trvanlivost Man of Medan bych se tak z původních šesti hodin s klidem nebál odhadnout na dvojnásobek, možná i trojnásobek původní cifry. Zábavy totiž hra nabízí dostatek.
Ukázka, kterou jsem si zahrál, byla sice krátká, v jisté míře naskriptovaná a nedala mi tolik svobody, kolik bych si představoval. Nicméně ale dokázala, že myšlenka Supermassive Games má smysl a vývojáři vědí, co dělají. I když tak zatím celý projekt stále obestírá rouška tajemna, přeci jen jsme nyní o něco moudřejší.
The Dark Pictures Anthology - Man of Medan vychází 30. srpna 2019 na PC, PlayStation 4 a Xbox One. hru předobjednáte na Xzone.cz.
