Dobýváme planety ve velkostylu, cestou, necestou, časem, nečasem.
Toho, že pořádných RTS je značně pomálu si všimli nejspíše i tací, kterým je klávesnice cizí, nejpokročilejší taktikou je pro ně pokropit nepřítele dřív než on pokropí vás a strategická surovina je sprosté slovo. Milovníci druhé světové si už nějaký ten pátek užívají Company of Heroes 2, modernisté volí Wargame a milovníci emzáků nedají dopustit na StarCraft 2. Stojaté vody válečných real-time strategií jen čas od času rozčeří nějaký ten nesmělý (většinou nezávislý) pokus, rychle mizící v propadlišti dějin. Potenciálně nadějné projekty obvykle dojíždějí na nedostatku prostředků, obsahu nebo prostě nefunkční hratelnosti. Mezi tím vším kličkuje Etherium, dílo někde na pomezí nezávislého a klasického titulu, slibující masivní sci-fi bitvy v proměnlivém prostředí. A nelže.
V Etherium jsou bitvy masivní, o tom můžeme polemizovat, proměnlivé však jsou a hektické dvakrát tak. Hráči StarCraftu zřejmě zaskočeni nebudou, vyznavači uvolněných strategií však mohou být prvotními nájezdy soupeře zaskočeni. Nezávisle na obtížnosti vám nepřátelská AI pořádně snaživě šlape po zelí co chvíli nájezdem skupinky jednotek. Nic, co by nevyřešilo pár dobře postavených obranných věží, ale tempo se hned od začátku bitvy drží na hraně a je třeba rychle jednat. Předně je třeba se soustředit na etherium, cennou a zároveň jedinou surovinu okolo které se celá hra točí. Za ní pořizujete naprosto všechno, od jednotek po vylepšení budov. Úkolem je tedy dobývat jednotlivé zóny herního pole, navýšit těžební limity a ideálně smést nepřítele z povrchu prostým zničením jeho základny. Z vzájemného oťukávání a budování těžebních strojů se tak rychle stává nervydrásající souboj a závod o každý zdroj, který na mapě najdete, zakončený frontálním atakem na nepřátelskou bázi. Není čas vydechnout.
Kampaň však není jen slepenec náhodných potyček na různých mapách. Naopak je až překvapivě propracovaná a vyjma RTS složky nabízí i lehce komplikovanější tahovo-karetní systém. Možná to zní zvláštně, nejde však o nic jiného, než o soubor tahů, během kterých můžete útočit na ostatní flotily, dobývat území na planetách nebo používat (a lízat) karty s různými strategickými efekty. Jednou zabráníte v pohybu všem lodím visícím u stejné planety jako vy, podruhé zahrajete na jednu z planetárních kolonií politickou rošádu. K tomu všemu dostáváte body vědy a špionáže, které můžete využít k odemknutí dalších jednotek a špiclování nepřátel. Základní premisou kampaně je totiž nasbírat dost vítězných bodů, získaných za plnění misí unikátních pro každou z tří frakcí. A není nic lepšího, než nějakou tu misi vhodným dobytím nebo útokem nepříteli překazit.
Samotný boj klame tělem. Z počátku může vypadat jednoduše a nudně, na bojišti pobíhá pár základních jednotek a sem tam se navzájem pokropí salvou kulek. V pozdějších částech hry však na bojiště přibydou masivní bojové kolosy a pořádně se ukáže, která strana se technicky a vývojově připravila lépe. Hned napoprvé se mi totiž stalo, že jsem nevědom její důležitosti nevyvinul žádnou vzdušnou výzbroj (nedejbože protileteckou artilerii) a nepřítel mě naprosto netknut položil na lopatky několika letkami bitevníků. Je třeba myslet dopředu a směřovat svůj vývoj k všestrannosti.
K tomu všemu je tu i často zmiňovaný systém počasí, který opravdu funguje a umí značně zamíchat kartami na bojišti. Většinou jde o různé bouře, ať už sněžnou nebo písečnou, často však zasáhne zrovna to místo, kde se něco děje a kromě očekávaného efektu na jednotky (nehybnost, nízká přesnost) značně ztíží i přehled o vývoji boje. Naštěstí vám Etherium umožňuje takové psí kusy s kamerou, že můžete svým jednotkám doslova dýchat na krk a v případě nouze je možno ovládat jednotky z naprosto bezprostřední blízkosti. Z té navíc dostává boj naprosto nový rozměr a na mraky létající munice a výbuchů je radost pohledět.
Zatím veskrze pozitivní. A ne nadarmo. Je až překvapující, jak povedeně působí celkové zpracování. Za solidní cenu dostanete opravdu hodně zábavy, každá bitva zabere od dvaceti minut až po hodinku, a i při jednom hraní jich zakusíte opravdu hodně. Každá frakce se navíc liší, tudíž je o solidní znovuhratelnost postaráno. A to nebyl v době recenzování pořádně dostupný multiplayer, kde čekají další hodiny návykového boje.
Ani graficky Etherium nijak nezklame. Žádné vizuální orgie to sice nejsou, ale rozhodně nevypadá zastarale. Jedinou vadou na kráse je přemrštěná pastelovost. Ano, je fajn, že se od sebe jednotlivá prostředí ostře liší, slušelo by se však ubrat zářivosti a až rušivé přebarvenosti. Umělecká stránka grafiky tak narušuje příjemnou uhlazenost a vyladěnost titulu. To samé by se dalo říct o ovládání a anatomii HUDu. V hromadě ikonek má zpočátku i všímavější hráč, nehledě na průchod tutoriálem, slušný hokej a nějakou dobu trvá, než si navykne na umístění a funkci některých ovládacích prvků.
Etherium překvapilo, o tom žádná. Z tichého projektu se stal solidní RTS nášup. Stále sice nedosahuje atmosféry Company of Heroes, vybalancovanosti StarCraftu nebo taktické hloubky Wargame, srdce kovaných stratégů však potěší. Ostatní mají možnost zkusit něco nového a přičichnout k povedenému zástupci křečovitě se zmítajícího žánru.
Verdikt
Etherium přináší návykovou a trvanlivou hratelnost, překvapivě propracovanou kampaň a hektické bitvy pro náročnější hráče. Nejde o nijak přelomovou nebo bezchybnou záležitost, rozhodně by však z pohledu hráče nebyl její nákup krok vedle.
