Fable III – Albion tě potřebuje!

Hry jako takové se v současnosti vydávají na cestu jednoduchosti a vysoká kreativita při jejich tvorbě zavádí méně zkušené hráče do slepých uliček, z nichž není úniku. Proto oceňuji přístup britského studia Lionhead, jemuž šéfuje Peter Molyneux. Dokážu si představit, že mnohým předchozí věta vykouzlila úsměv na tváři. Ano, Molyneux mnohdy přehání a slibuje prvky, které ve hře nakonec hledáte horko těžko, přesto jsou jeho díla velmi kvalitní, nepostrádají pestrost a originalitu.

Nic nového pod sluncem

Série Fable patří k tomu nejlepšímu z jeho portfolia. Když si kouzelný svět Albion zamilujete, není úniku a budete k obrazovce přikováni. Fable III ze zavedeného standardu pochopitelně nevybočuje. Opět tu máme příběh naivního rázu, plno humorných úkolů, pohádkovou atmosféru a akci jako řemen. Patříte-li tedy mezi příznivce prvního a druhého dílu, budete se při hraní trojky cítit jako ryba ve vodě. Čtení recenze v takovém případě postrádá smysl. Fable III je cíleno na vás a nepochybuji o tom, že si jej patřičně užijete.

Jsou-li vaše zkušenosti s touto sérií bídné, nezoufejte. Přestože mluvíme o třetím pokračování, neznalost reálií zážitku příliš neškodí. Jsou tu samozřejmě postavy známé z minulých dílů, vězte však, že se v příběhu neztratíte. Dějová linka se odehrává půl století po událostech dvojky, přičemž Albion se drasticky přetransformoval do industriální podoby. Po prozkoumání některých lokací budete nevěřícně kroutit hlavou, v jaké míře se změnily. Komíny, z nichž se valí oblaka kouře znečišťující tak malebný svět, jsou zastoupeny ve velkém měřítku. Na každém kroku se setkáváte s novými technologiemi a dalšími znaky průmyslového růstu a lidé pracují v továrnách od rána do večera a od večera do rána.

Jak vyplynulo z předcházející věty - něco tady nehraje. Albionu vládne Logan, který není svým způsobem kralování vůbec oblíben. Jeho rozhodnutí jsou nepopulární a jeho povaha černá jako uhel. Buď se podřídíte jeho vůli, nebo zemřete. A aby to bylo zajímavější, hlavní hrdinou není nikdo jiný, než jeho bratr, případně sestra (jaké pohlaví zvolíte je čistě na vás). Zřejmě si dokážete představit, jak si takový příslušník královské rodiny žije. Izolován od všedních starostí prostých lidí s přepychovým životem plným radovánek. Idylka bezstarostnosti se však záhy vytrácí.

Cesta na trůn

Královstvím se začínají šířit drby o králových zločinných manýrech a hned na to jste postaveni před dilema, díky němuž vaše náklonnost k Loganovi rozhodně nevzroste. Má to však i svou světlou stránku, jelikož právě tato událost poskytne hlavními hrdinovi a jeho přátelům první impulz ke vzpouře. Přípravy na revoluci proto mohou začít. Co by však prostý princ zmohl proti králově armádě? Byť se v boji důkladně cvičil, jeho šance by byly skutečně malé. Jeho otec, za něhož jsme hráli ve druhém dílu, mu však zanechal jisté dědictví. Již na začátku se z něj stává nový Hrdina posilněn kouzelnými schopnostmi.

I když může Fable III na první pohled vypadat jako nefalšované RPG, zdání klame. V prvé řadě jde o akcí napěchovaný titul a až někde v ústraní najdete hrstku RPG prvků. Neočekávejte žádné rozdělování bodů do síly, many, staminy a podobně. Za plnění úkolů, zabíjení protivníků a další aktivity získáváte cechovní pečetě. Tím se ostatně dostáváme k názorné ukázce kreativity Lionheadu. Ve hrách je naprosto běžnou záležitostí textová nabídka. Ve Fable III se však s ničím takovým nesetkáte. Získávání nových kouzel, speciálních gest, schopností či vylepšování zbraní provádíte v pomyslné Cestě na trůn. Jak pokračujete v příběhu, dostáváte se přes uzavřené brány k silnějším schopnostem.

Svatyně místo menu

U originálního ztvárnění menu tím však nekončíme. Zajímavou myšlenkou je místo, které se jmenuje Svatyně. Skládá se z několika částí a kompletně nahrazuje běžné menu. Svatyni lze navštívit kdykoliv (i v boji), stačí pouze stisknout tlačítko Start. V první místnosti je k dispozici mapa celého Albionu, pomocí které se dostanete během chvíle kamkoliv chcete. Vedle místnosti s mapou existují ještě další čtyři – zbrojnice, pokladnice, místnost LIVE a šatna. Jejich funkce jsou čitelné z pojmenování.

Možná jste dospěli k názoru, že jde o zbytečně komplikované řešení. Uznávám, že výměna zbraně nebo kouzla není zrovna nejrychlejší, během chvíle si však zvyknete. Svatyně vám nabízí prohlídku vlastního majetku a je mnohem příjemnější vidět například meč na vlastní oči, než si pouze přečíst jeho jméno. To ani nemluvím o osobní pokladnici. Vydělané zlaťáky se kupí na hromadu a v pokročilých fázích hry si připadáte jako strýček Skrblík. Jen škoda, že si v nich nemůžete zaplavat.

Nyní ale přistupme k důležitějším aspektům. Jak jsem zmínil výše – základním kamenem Fable III jsou akčně laděné střety s oponenty. Soubojový systém na mě zapůsobil velmi pozitivně. Tlačítkem X provedete běžný útok a dalším mačkáním tvoříte komba. K dispozici je ovšem také silný útok. Ten aktivujete kombinací X a levé páčky. Než však ránu udělíte, hrdina se musí pořádně rozmáchnout, což nějakou dobu trvá. Souboje jsou plynulé a občas se spustí speciální útok, který si navíc vychutnáte ve zpomaleném a přiblíženém záběru. Funguje to skvěle a některé „dokončováky“ nepostrádají ani špetku humoru. Podobně funguje i střelba z pistole a sesílání kouzel. Magii rozhodně neignorujte. Až zkombinujete dvě kouzla, peklo, které s nimi lze vyrobit, jistě oceníte.

Sranda musí být

Fable III vás nejednou rozesměje. Humor je ingredience, která tvoří podstatnou část celého herního koktejlu. Strávil jsem několik dlouhých chvil čtením náhrobků. Některé popisky mě dokázaly velmi pobavit. Směšné jsou i úkoly. Opravdu si nejsem jistý, s kolika opravdu vážnými jsem se setkal. Příkladem budiž nahánění drůbeže v přestrojení za obří slepici. Ve Fable III jsou některé momenty, na které jen tak nezapomenete. Co se úkolů týče, byl jsem prostě mile překvapen – skvělé nápady si zasloužily o značnou zábavnost. Klobouk dolů.

Celá recenze byla až po sem hotová óda. Jenže Fable III není bezchybná hra. Nejvíce mě zklamala obtížnost. Postupujete snadno a i když to zní možná neuvěřitelně, nemůžete zemřít. Nepřítel vás může pouze na pár sekund omráčit, což vám přinese směšnou ztrátu jedné cechovní pečetě. Ani délka není nikterak oslnivá. Pokud budete vyloženě spěchat, za nějakých dvanáct hodin uvidíte závěrečné titulky. Po nich nicméně lze pokračovat a pustit se do vedlejších úkolů, kterých je dostatek.

Poněkud nedomyšleně mi připadala druhá část hry, kdy vládnete. Je však těžké o tom psát, když nechci zbytečně vyzrazovat děj. Prozradím jen, že na vašich bedrech spočine osud celého Albionu, jste během krátké doby postaveni před několik těžkých rozhodnutí a jako dobrý hrdina budete mít situaci mnohem těžší.

Co se týče vizuálu, ani grafická stránka příliš neexceluje. Engine už má přece jen ledacos za sebou. Atmosféra je nicméně i přesto kouzelná a Fable patří mezi ty hry, kde je kvalita tvořena nápady a detaily, nikoliv slintáním nad grafickým pozlátkem. Zkrátka a dobře, zřídkakdy narazíte na hru, u které si vyloženě odpočinete, zasmějete a nostalgicky navštívíte staré známé. Fable II je tou hrou.