Fallout 76 – dojmy z battle royale módu Nuclear Winter

Člověk by řekl, že touhle dobou už se herní studia přestala snažit hledat způsoby, jak něco vytěžit z popularity subžánru battle royale. Že všichni vývojáři vidí, jak si hráči našli své favority, a tak z dalších pokusů o rozšíření přesyceného trhu nikomu pšenka nepokvete. Proto jsem byl dost překvapený, když společnost Bethesda na tiskové konferenci na výstavě E3 oznámila, že se pod názvem letní aktualizace pro Fallout 76 skrývá právě battle royale režim, tentokrát pojmenovaný Nuclear Winter. Ten je už nyní k dispozici v rozpracované verzi každému vlastníkovi Falloutu 76, proto jsem se rozhodl, že navzdory zklamání z oznámení a mému minimálnímu zájmu o většinu battle royale počinů zkusím zjistit, jestli tahle nukleární zima stojí za čas a energii.

Hoří jak troud

Na první pohled může Nuclear Winter působit jako obyčejný battle royale počin, jen v prostředí Falloutu 76. Základ je samozřejmě klasický. Na mapě, která se postupem času stále zmenšuje díky smrtícímu kruhu ničivé ohnivé bouře, soupeří 52 hráčů v týmech po čtyřech, hledají stále lepší a lepší výbavu, bojují mezi sebou a snaží se zůstat naživu jako poslední, protože každý má jen jeden život. Pokud jste se někdy setkali s libovolným battle royale titulem, máte už nyní slušnou představu o tom, co od základních mechanik módu Nuclear Winter očekávat. Přesto je tu ale několik zvláštností, které stojí za to zmínit.

V první řadě se tvůrcům povedlo uspokojivým způsobem implementovat prvky a speciality Falloutu 76 a série Fallout jako takové. Nejde jen o základní výbavu typu zbraní, pomocných předmětů nebo zbrojí (které vždy nacházíte vcelku, ne po částech). Během pohybu po mapě v okolí města Flatwoods musíte dávat pozor i na radiaci či na mutanty ovládané umělou inteligencí, jejichž likvidací na sebe sice můžete upozornit, ale z jejich těl vám může padnout solidní výbava. Na rozdíl od živých hráčů se s nimi navíc můžete porvat za pomoci systému VATS. Občas také není od věci vyhledat Power Armor (nepočítejte však s tím, že vám pomůže přežít za hranicemi bouře) nebo dostatek stimpacků, díky nimž se můžete vyléčit nebo naopak urychlit oživení vážně zraněného spoluhráče.

Do Nuclear Winter můžete navíc snadno importovat postavu vytvořenou ve standardním režimu Falloutu 76, jen musíte počítat s tím, že se spolu s ní přesunou jen základní S.P.E.C.I.A.L. atributy. Jestli chcete pořádnou výbavu a možnosti zlepšování postavy, nezbude vám než na mapě v každém jednotlivém zápase hledat speciálně označené bedny a další úložiště předmětů, obírat padlé nepřátele a mutanty a plnit výzvy či postupovat po tzv. Úrovních Overseera, což je rank, který je určen pouze pro Nuclear Winter.

Dostatek radiace pro všech 52 hráčů

Za poslední dvě zmíněné činnosti často dostanete nové karty perků. Vaše postava může naráz využívat jen sedm karet, tudíž si musíte vždy dobře rozmyslet, které s sebou ponesete do boje. Ani perky, z nichž některé nikde jinde ve hře nenajdete, přitom Nuclear Winter nemohou opustit. Jediné, co se vám může do Adventure nebo Survival módu nového Falloutu přesunout, jsou občasné kosmetické odměny a základní zkušenostní body a zátky, které získáváte hraním zápasů.

Vývojáři nelhali, když slibovali možnost zažít Fallout 76 téměř se všemi jeho možnostmi, jen koncentrovaný na menší mapu a do 20 minut, což je průměrný čas jednoho zápasu. Při hraní jsem měl většinou vážně pocit, že hraju nejen battle royale, ale i něco, co je skutečně zasazené do světa Falloutu. O tom svědčí i prvky typu správy inventáře, figurek a komiksů, jejichž nalezení volně v prostředí vám v rámci daného zápasu zlepší určité statistiky, případně stavění. V krabicích nebo ve výbavě padlých nepřátel tak není problém nalézt nákres, který lze okamžitě a prakticky kdekoliv použít na bleskurychlé postavení automatické střílny, obranné věže nebo tlusté zdi. A to všechno bez nutnosti hledat jakékoliv suroviny.

Jednou jsem tak kupříkladu zalezl do prostorné garáže, k jednomu východu postavil střílnu, ke druhému jsem se postavil osobně se zatraceně silnou brokovnicí a následně jsem dokázal odolávat několika frajerům v Power Armorech. Což ale mohlo být způsobeno zrovna tak mými úžasnými taktickými schopnostmi jako neschopností nepřátel cokoliv trefit, aniž by za to pořádně mohli. Už v základní hře leckdy stojí zacházení se zbraněmi za pendrek a Nuclear Winter situaci nijak nezlepšuje. Můžete být sebevíc přesní, můžete mít ovládání jednotlivých typů zbraní sebevíc zažité, ale kvůli ne úplně uspokojivé technické stránce, odezvě a celkovému řešení serverů se stejně může stát, že netrefíte ani vrata od stodoly. Nebo trefíte, ale moc tím nezměníte, zatímco prošpikovaný nepřítel se vám vysměje, na pohled vystřelí jednu jedinou ránu z té nejslabší zbraně a je po vás. Přitom není míra zdraví nejmenší, ačkoliv nemám pocit, že by byl průměrný čas na zabití výrazně větší než třeba v Apex Legends.

Ohnivé zápolení

Právě tituly jako Apex Legends, které jsou poháněny prověřenými a v rámci online hraní spolehlivými enginy, dokazují, že technické zázemí dělá s herním zážitkem divy a může leckdy rozhodovat o úspěchu a neúspěchu samotného titulu. Za tohoto stavu někdy ani nezáleží na tom, že je Nuclear Winter v jádru zábavným počinem a jedním z těch originálnějších battle royale pokusů. Ano, stále se bavíme o něčem, co tvůrci označují komickým pojmem „pre-beta“, ale leckdy jsem se setkal s problémy, které dávaly jasně najevo, že hned tak nezmizí. Samozřejmostí jsou pak obyčejné bugy. Vzpomínám třeba na situaci, kdy jsem s kolegy zlikvidoval nepřátelský tým, ale z těla jednoho padlého stále vycházely hlasité zvuky střelby, které přebíjely vše ostatní. Což byl docela problém, jelikož se zápas chýlil ke konci, a tak bylo zaregistrování zvuků činnosti a pohybu zbývajících nepřátel zcela klíčové.

Faktem nicméně je, že ačkoliv grafika Falloutu 76 nikdy nedokázala oslnit (screenshoty v tomto článku byly pořízeny při nízkém nastavení, převážně z důvodu marné snahy dosáhnout optimálního výkonu), atmosféra je někdy ohromující. VFX tým Bethesdy Game Studios se překonal a zejména v těsné blízkosti ohnivé stěny se můžete kochat nádhernými efekty, které samy o sobě optimalizaci a výkon nijak viditelně nezhoršují, a také dost bezútěšnou atmosférou, jíž ještě umocňují zvuky nebo poletující vločky popela. I z dálky je na důsledky ničivé bouře velmi působivý pohled, a když se náhodou ocitnete za její hranicí, v těch krátkých okamžicích před smrtí lze obdivovat krásně a přirozeně spálenou zemi.

Rád bych obdivoval i vybuchující atomovky, které jsou v módu Nuclear Winter k dispozici, aby zasáhly určitou oblast, problém ale je, že je moc lidí nevyužívá. Vlastně jsem je ještě nezažil, přitom jejich mechaniky ve hře jsou již přístupné. Stačí najít čtyři libovolné části nukleárních kódů a kufřík na odpálení a hned můžete všem rozjasnit už tak slunečné odpoledne v Appalachii. Ale jak se zdá, nikomu se do toho zatím nechce. Podobně opomíjená je také možnost využívat vaše nákresy C.A.M.P.u ze základní hry, v jejímž případě si ani nejsem jistý, jestli už je tvůrci implementovali. Opět jde totiž o něco, s čím jsem se ještě nesetkal, a na rozdíl od atomovek jsem nenarazil ani na žádné doprovodné herní prvky.

Sociální služby

Nuclear Winter však není jen o boji. Jakmile zapnete hru a zvolíte, že si chcete nový mód zahrát, připojíte se nejprve do prostředí Vaultu 51, v němž zpravidla čekáte 2 minuty na připojení ostatních hráčů a začátek zápasu. Jakmile absolvujete zápas za zápasem, může čekání ve Vaultu rychle omrzet. Na druhou stranu ale nabízí příjemný sociální zážitek. Vidíte ostatní hráče, kteří čekají spolu s vámi, můžete do sebe mlátit pěstmi, ale nijak si neublížíte, a není problém trochu komunikovat. Prostředí krytu navíc obsahuje několik společných činností, třeba možnost chopit se hudebních nástrojů a trochu si zanotovat. Takřka vždy jde o aktivity, které lze nalézt i v základní hře, ale když začnete přátelsky řádit s hráči, o nichž víte, že vám za pár minut půjdou nemilosrdně po krku, je to hned o ničem jiném. A jestli je tu nějaká věc, která jiná rozhodně není, je to nutkání mnoha hráčů běhat jen ve spodkách. Prostě normální online zážitek.

Vault 51 je zvláštní i v tom, že funguje nejen jako lobby, čekárna na začátek zápasu a prostor pro řádné využití fotografického režimu, ale i jako příležitost pochytit příběhové souvislosti. Nebojte, stále se bavíme o Falloutu od Bethesdy Game Studios, takže Nuclear Winter žádný smysluplný příběh neobsahuje a nic vám neunikne, pokud vám battle royale není po chuti. Základem je skutečnost, že centrální počítač chce vybrat nového Overseera, a tak nechá o daný post bojovat 52 chudáků. Což je spíš odůvodnění toho, co dělá battle royale ve světě Falloutu, než základ nějaké reálné dějové linie. Přesto se vám se zvyšující úrovní Overseera mohou odemknout nové části Vaultu 51 či pásky s informacemi, díky nimž se lze dozvědět více o prostředí krytu. Jen počítejte s tím, že abyste něco zjistili, je třeba hrát Nuclear Winter dost aktivně, protože odemčení nových lokalit a pásek vyžaduje vcelku vysoké úrovně a levelování není zrovna nejrychlejší.

Naopak rychlost, s jakou se objevíte v zápase, mě zprvu dost překvapila. Žádný seskok z letadla, žádné slaňování z vrtulníku, po dvou minutách čekání a blbnutí ve Vaultu 51 se vám prostě zobrazí mapa, vy zvolíte jakékoliv místo, na němž se chcete objevit, a až přetrpíte nahrávání, už stojíte nohama pevně na zemi přesně na zvoleném místě. Něco takového je na jednu stranu dost osvěžující, navíc tím dochází ke kompenzaci čekání ve Vaultu. Na druhou stranu tím může vzniknout nemalý chaos. Opět nemohu nezmínit Apex Legends, kde máte ve vzduchu čas na to rozhodnout se, kam dopadnete, když třeba vidíte, že nepřátelé míří stejným směrem. Tady ale ne, a tak se může snadno stát, že budete ihned po respawnu dýchat na krk hrstce nepřátel a neuděláte s tím vůbec nic.

Apokalypsu je nejlépe podávat bez spoluhráčů

Raději moc nepočítejte s tím, že vám v takovém případě pomohou vaši spoluhráči, protože i oni mají možnost zvolit oživení kdekoliv na mapě. A hlavně nemají k dispozici mnoho způsobů komunikace a pořádné důvody pro spolupráci. Hlasový chat a možnost umístit značku na mapu nestačí a situaci nepomáhá ani to, že když zvítězí celý tým, skutečným vítězem je vždy jen jeden hráč. A když jste třeba těsně před koncem zápasu zemřeli, ale vaši kolegové ho stejně dotáhnou do zdárného konce, pro vás už se nic nezmění a nijak si nepřilepšíte. Jelikož možnost oživení po vaší smrti nebo odměna za úspěch zbytku týmu neexistuje, můžete se po skonání prostě odpojit.

Právě to vidím jako hlavní problém Nuclear Winter. Nejde ani tak o mizerné zacházení se zbraněmi, nespolehlivou technickou stránku nebo nedotaženou volbu startovního bodu. I to má na mém rozporuplném dojmu z hraní podíl, ale aspoň něco z toho se snad dá omluvit faktem, že zatím máme v rukou nehotový produkt. Horší je, že Nuclear Winter je zážitek určený pro týmy, ale hraní v týmu nijak zvlášť nepodporuje. Přesto tu máme několik velmi specifických, příznivých a typicky falloutích prvků, úchvatnou atmosféru nebo společné řádění uvnitř Vaultu 51. Chválím i skutečnost, že je Nuclear Winter k dispozici zdarma každému vlastníkovi Falloutu 76 a aspoň zatím vám nikdo necpe mikrotransakce (krabice, které se vám mohou zobrazit jako odměny, nejsou loot boxy, ale obyčejné truhly na ukládání předmětů v základní hře).

Jen se nemohu zbavit pocitu, že nikomu jinému než těm vlastníkům nemá battle royale režim moc co nabídnout. V tuto chvíli je zkrátka Nuclear Winter jen příjemným bonusem, ne konkurenceschopným projektem, majícím šanci uzmout nějaké hráče Fortnite, Apex Legends a dalším. A už vůbec nemá šanci po vzoru Fortnite udělat z neslavné a nepříliš úspěšné hry extrémně výdělečnou modlu milionů dětí po celém světě. Jestli máte loňský Fallout ve své knihovně, klidně nukleární zimu vyzkoušejte. Třeba vás podobně jako mě zabaví alespoň na několik hodin. Jestli ale hledáte jen co nejkvalitnější a nejdostupnější battle royale zážitek, raději se poohlédněte jinde.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.