FEAR 3 – kdo se bojí, nesmí k Almě

První F.E.A.R. ve své době nabídl nevídanou a nesmírně lahodnou kombinaci hororu a pomalu se drtících omítek v tom nejlepším matrixovském stylu. I když se následující díly snažily o sebevětší evoluci, prvotní počin zkrátka nepřekonaly. Třetí díl se tak zdál téměř nepotřebným, i přesto jsme mu dali šanci. A překvapivě zaujal.

Alma rodí. Už zase

Řekněme si to narovinu, příběh (kromě jedničky) nebyl nikdy silnou stránkou série a v zásadě se jednalo o co nejstylovější odstřelení končetin, nejlépe ve skoku přes zábradlí se zpomalením. Nejinak tomu je i tentokrát. Na scénu se vrací Pointman z předchozího dobrodružství a zlotřilý a průhledný Paxton Fettel, kterému jsme poslali kulku mezi oči už v prvním dílu. Bratři na život a na smrt však musí spolupracovat, protože se matička Alma rozhodla porodit do světa cosi, co se nelíbí ani takovým ostříleným řezníkům, jako jsou dva hlavní protagonisti. Jejich strastiplná cesta tak vede přes celé město, které strádá pod tíhou halucinací a magnetických vln rodící ženštiny. Ať se ale příběh snaží sebevíc, nikdy není ničím víc, než jen zástěrou a pozadím pro zběsilé přestřelky.

Říká se, že hra dokáže uspět, když správně ukuchtí alespoň svou hlavní esenci. V tomto případě se jedná o samotné šarvátky v ulicích a F.E.A.R. 3 naštěstí nezklamal. Přestřelky mají spád, jsou akční a správně brutální, navíc jsou podpořeny několika detaily, které přispívají ke kvalitnímu zážitku.

Batoh plný nábojů

Prim tak hraje rozhodně implementovaný systém krytí, který je na FPS poměry jednoduše skvělý. Hráč se během vteřiny dokáže svižně přesouvat mezi překážkami, vykukovat či střílet naslepo. Vše je intuitivní a reaguje bleskurychle, což během soubojů s velkým počtem nepřátel potěší obzvlášť. Ti jsou totiž dostatečně inteligentní na to, aby vám nic nedali zadarmo a každá přestřelka je tak relativní oříšek. Postaví se vám totiž nejen řadoví vojáci, ale i granátometčíci, snipeři či těžkooděnci, a to věru potrápí. Navíc jim nedělá problém po bojišti pobíhat, schovávat se, házet šipky za překážky či rovnou proběhnout stěnou, takže nikdy nevíte, co vás za rohem čeká. I přes příběh plný patosu tak třetí díl splňuje svůj hlavní účel naplno.

Nebyla by to ale plnohodnotná řezanice, kdybychom si neužívali kvéry, co třímáme v ruce. Vedle naprosto klasického, byť lehce futuristického náčiní pro všechny vzdálenosti se najdou i některé více exotické kousky, jako je paprskomet, který sice není moc účinný, ale zatraceně efektní. Sejmout někomu hlavu ve zpomaleném čase jen tak neomrzí. Fettel navíc jakožto duch disponuje několika ujetými schopnostmi. Budete si tedy pohazovat s nepřáteli pomocí telekineze, převtělovat se do nic netušících vojáků a pak kosit své vlastní řady za doprovodu nechápavých hlášek kolegů.

Víc hlav víc ví

Na zábavné kampani má podíl ještě jedna maličkost – kooperativní režim. Kromě toho, že si všechny odehrané úrovně (v základu za Pointmana) můžete později projít i jako Fettel, který má zase jinou paletu schopností a nabízí tak rozdílný zážitek. Pravou šarádou je kooperativní kampaň, kterou můžete projít s parťákem. Každá přestřelka pak dostává úplně nový rozměr, nemluvě o tom, že je procházka zdevastovaným šedým městem přece jen zábavnější ve dvou.

Pokud vás omrzí kamarád, který to prostě neumí s ovladačem, má F.E.A.R. 3 v zásobě ještě další lákadlo. Tím je plnohodnotný multiplayer a některé vskutku ztřeštěné módy. Pokud by se jednalo o obyčejné vybíjení, nejspíše bychom nad tím mávli rukou. Jenže tady budete ve čtyřech kooperativně bránit pozice před nátiskem vojáků, honit jeden druhého v obleku duchů ve snaze udržet se naživu co nejdéle či sprintovat před blížící se smrtonosnou bouří v módu obligátně pojmenovaném „Kurva utíkej!“. Zda se tyto šílenosti zařadí do klasiky žánru a vytvoří stabilní komunitu, ukáže až čas. Již teď ale můžeme bez nadsázky říci, že je to zábavný, bláznivý a s troškou cviku i dlouhodobý dodatek k samotné kampani.

Šeď ve všech barvách duhy

Asi málokoho překvapí temná a ponurá atmosféra, občas zdobená cákanci krve a létajicími vnitřnostmi. To prostě hře sedí a o tom se nemá cenu hádat. I přesto, že jsem od třetího F.E.A.R.u nečekal prosluněné pláže ve stylu Dead Island, monotónnost hnědé barvy občas opravdu lezla na nervy. Díky bohu za občasné vylézání do uliček města za denního světla, kde vše připomíná současné moderní válečné tituly. Bohužel po většinu času se budete plazit v kanalizacích, běhat po nočním dvorku či prolézat industriálními komplexy, kde se na variabilitu nehraje. F.E.A.R. 3 je zkrátka o tom střílet do všeho, co střílí do vás. A tady do vás šijí všichni. Na procházky po městě tedy není čas, to ale neznamená, že vám stereotyp úrovní nebude vadit. Nejspíše ano.

Zvuková stránka stojí a padá s tím vybrat si ty nejhrůzostrašnější momenty a mezi přestřelkami je do vás vetřít, když to nejméně čekáte. Zatímco první díl lekačky a brnkání na naše nervy zvládal bravurně, zde už je cítit větší příklon k akci a pasáže, jež vyplňují tiché chvilky jsou tu „aby se neřeklo“. Paradoxně nejvíce pobaví hlášky vojáků, které posíláte na onen svět, i když mohou za chvíli sklouznout do monotónnosti.

Když je venku hnusně

Navzdory malým očekáváním (nebo možná právě proto) je F.E.A.R. 3 solidní frenetickou akcí, která dokáže vyplnit nudnou chvíli a zabavit na slušně dlouhou dobu, vezmeme-li v úvahu napěchovaný balíček s příběhem, kooperativní kampaní i osobitým multiplayerem. Hra se ale až příliš soustředí na střílení a zapomíná na další důležité aspekty hratelnosti, hororu a thrilleru, které by situaci rozhodně pomohly. Pojídání řad nepřátel futuristickým kulometem jsem si ale překvapivě užil.