FIFA 12 – zpátky na trávník

Není tajemstvím, že jsou ročníky fotbalového simulátoru FIFA jako cereálie. Musíte být opravdu velcí milovníci, abyste poznali rozdíl. Jedenáctý ročník všechny příjemně překvapil a v zásadě nás obdařil dosud nejlepším fotbalem, který byl na trhu k mání. Mnozí se navíc domnívali, že už to lepší být nemůže a jediná cesta dál vede skrze kompletní rekonstrukci série. Ale EA na to šlo jinak. Místo toho, aby přidávalo další vrstvu inovací navrch, kompletně změnilo směr a vydalo se někam jinam. Riskantní krok, ale všichni víme, že kdo neriskuje…

Impekt Endžín

Tentokrát už nebude problém poznat, kde je zakopán zázračný pes (a tím nemyslíme Lassie). Jak už jste se mohli dočíst z mnoha novinek i článků, revoluce současného dílu spočívá především ve třech pilířích – Impact Engine, Precision Dribbling a Pro Player Intelligence. Takže to pojďme rozpitvat hezky popořadě.

O novém fyzikálním enginu, který byl ve vývoji pěknou řádku let, už se psaly básně od jeho oznámení. Jako každý nový vynález má ale svá pro a proti a je na každém hráči, aby rozhodl, co převažuje. Úplný začátek totiž nikoho zvlášť neoslní. Opomenu-li překopané menu, uhlazenější modely hráčů a úvod do zápasů připomínající začátek televizního přenosu (opravdu efektní), první pocity po výkopu jsou zhruba stejné, jako u předchozího dílu a fanoušek může být rád, že je to barevné a pohyblivé.

Opravdový fotbalový fajnšmejkr ale zaostří a zpozorní. FIFA v animacích vynikala vždy, ale tentokrát se pánové vývojáři překonali. Pohyby jsou plynulé, realistické, váha hráčů a jejich fyzické předpoklady se promítají do hry a rozdíl je cítit už jen z toho, jak se hráči pohybují. Na to má obrovský vliv nový Impact Engine, což rozhodně není jen sbírka držkopádů. Každá část těla fotbalistů je nyní přesně sledována a veškeré nárazy vypočítávány v reálném čase. To v zásadě znamená, že můžete dát sbohem přednastaveným animacím a všechny piruety se kalkulují na místě. Nyní je zatraceně rozdíl, zda unikajícího útočníka přetáhnete skluzem za špičku kopačky, nebo mu rovnou sjedete po stehně.

Hodně záleží na tom, zda se budete prodírat obranou v tanku jménem Rooney, nebo jezevčíku Messim.

Ale není to jen o agresivních skluzech a smrtících saltech ve vápně. Hráč bude muset sledovat i obyčejný běh a takticky myslet dopředu, protože stačí jen obyčejné škrtnutí ramenem, aby se váš milovaný rychlík ocitl ksichtem v trávě. Záleží samozřejmě na tom, zda se budete prodírat obranou v tanku jménem Rooney, nebo jezevčíku Messim. Jejich fyzické předpoklady totiž určí, zda od vás obránci budou odpadávat, nebo vám postačí dobře nastavená noha, která ukončí vaše trápení. Zkrátka budete muset u přehrávek i myslet.

Defense!

Tím se dostáváme ke druhé velké novince – obraně. Ve všech předchozích ročnících se jednalo o nudnou záležitost a dobu, kdy každý většinou drtil tlačítko pro odebrání míče a modlil se, aby jej dostal zpět co nejrychleji. Automatickým řízeným střelám ale můžete zamávat, protože EA podstoupilo radikální krok k vylepšení obrany. Nyní po stisknutí odebíracího tlačítka bude váš hráč útočníka jen stínovat a na vás bude správně odhadnout čas a zakročit dalším tlačítkem. Ano, je to těžké a bude trvat, než si na to zvyknete, ale ve výsledku se z obrany stává zábavná a nesmírně motivující záležitost, kde každý odebraný míč pocítíte na vlastní kůži.

Maličkosti v podobě přivolání druhého hráče na pomoc či hlídání určitých útočníků samozřejmě zůstaly, zastavit útok ale bude zpočátku problém i pro zkušené „fifany“ a novinka především nádherně ukazuje, o kolik dřiny jsme přicházeli s obyčejným tlačením Ačka (v případě PS3 Xka). Nyní se bude makat pořádně a furt, takže žádné flákání.

Když už jsme u obrany, přijde vhod vylepšení k preciznímu driblování. Často se budete divit, z jaké šlamastiky se můžete vymotat se zkušenými hráči, přidržením určitého tlačítka se ale dostane do módu driblování, kde se s hráčem otáčíte doslova na pětníku. Osobně jsem této funkci moc na chuť nepřišel, je ale životně důležitá především tehdy, když se snažíte ubránit míč u čáry a čekáte, než vás dohoní spoluhráči a vy budete mít komu přihrát. Také je zajímavé sledovat rychlou změnu v činech AI, která většinou pobíhá kolem a čeká, co s míčem vyrobíte za lolkovinu.

Laurel a Hardy

Znáte ten pocit bezmoci, kdy nastartujete slibně vypadající útok, ale místo nabíhání vaše spoluhráči jen tupě stojí a civí, jak vás udupávají u postranní čáry? Podobné minely budou ve dvanáctce spíše výjimkou, a to především díky vylepšení umělé inteligence a věcičky zvané Pro Player Intelligence. V předchozím dílu se jednalo o službu, jež monitorovala hráče a propůjčovala jim jejich reálné fyzické i psychické předpoklady. Rooney tak byl od míče takřka neodstavitelný, Iniesta skvěle kombinoval a Messi se dokázal proplést pod nohama deseti obránců. Nyní se k tomu přidává ještě uvědomění o okolní situaci, což je parádička vítaná.

Každý hráč nyní bude mít přehled o dění na hřišti po svém a konstruktivnější hráči uprostřed hřiště dokáží vykouzlit gól i z takřka prohrané situace. Navíc jsou si všichni vědomi výhod i slabin svých spoluhráčů a celá hra se tak přizpůsobuje v závislosti na tom, za koho hrajete. Pokud patříte mezi fanoušky Barcelony (jako já), jejich neopakovatelný styl „až do kasy“ se promítne i ve hře. Naopak pokud hrajete za někoho, kdo má mezi útočníky dlouhány na hlavičky, ostatní se budou snažit hrát po křídlech a všelijak nabízet vzdušné přihrávky, které většinou musí v jejich případě končit gólem. Díky této kombinaci jsou herní situace na hřišti unikátní a hlavně realistické. Spoluhráči nabíhají, pomáhají, bojují o míč a snaží se všelijak ukázat, že jsou to profíci ve svém oboru. Více rozumu pobrali i brankáři, kteří sice stále občas hází nepotřebné šipky za míčem, ale už dokáží bránit svůj prostor daleko lépe.

Každý geniální nápad má své mouchy a zde občas kolize mezi vlastními hráči končí prohraným zápasem.

Vtipné situace vznikají především díky Impact Enginu, jehož kiksy jste měli možnost vidět v našem nedávném videu. Každý geniální nápad má své mouchy a zde občas kolize mezi vlastními hráči končí prohraným zápasem. Podobné situace jsou ale spíše úsměvné a hlavně záleží na tom, jak rychle dokážete dostat novinky do krve.

Kouč těžký chleba má

Na poli módů a míst, kde se v nové FIFĚ můžete vyřádit, moc novinek nepřibylo. Vrací se turnaje, rychlé hry i Pro aktivity, ve kterých osedláte jednotlivé hráče, případně vlastního dvojníka. Rozhodně má smysl zmínit inovovanou Kariéru, která nám „zmanažerněla“ a více prohloubila statistické prvky. Najdete tu mnohem více tiskovek a žurnalistiky obecně, přechody jsou lépe zmáknuté a systém morálky hráčů také přibližuje manažérské rozhodování realismu. Hráči se vám nyní budou ozývat se svými problémy a vy jako správný kouč musíte poslouchat a přizpůsobovat svou strategii i morálce týmu. V horším případě se totiž může stát, že vám nejlepší hráči odejdou ke konkurenci a vám zbydou jen oči pro pláč.

Po dlouhé době se musíme obejít bez Gambrinus ligy a české a slovenské reprezentace.

Mnohem větší revoluci ale přináší multiplayer, kde září Football Club. Veškeré snažení ve hře vám nyní přidává body, které se aplikují právě zde a po výběru svého týmu budete společně s ostatními hráči z celého světa přispívat k jeho rozvoji a podpoře. Football Club by se dal přirovnat k sociální síti FIFY. Spojuje hráče do jednotlivých fandících skupin a dává jím různé úkoly, které připomínají situované zápasy z předchozích dílů. FIFA 12 tak o něco více nutí hráče být online a přispívat do společné kasy vašeho oblíbeného týmu, což je rozhodně krok správným směrem.

What a finish!

O audiovizuální stránce nemá cenu mluvit. Až na lepší osvětlení a realističtější vizáž hráčů se z grafického hlediska žádná revoluce nekoná. Tu nejvíce pocítí majitelé PC, kam FIFA poprvé doráží ve stejné verzi, jenž poctí i konzole. Skládáme tedy EA poklonu a děkujeme, že nás tentokrát nezklamalo a na osobních počítačích můžeme zažít pořádný fotbal. Větší novinky ale patří práci pod kapotou a kromě fešného nového menu velkou obměnou prošel leda tak tým komentátorů. K ověřenému Martinu Tylerovi se přidává nováček Alan Smith a snaží se ze všech sil. Nové duo je rozhodně svěžím vánkem pro zvukovou stránku, ale musím uznat, že mi chybí Andy Gray a jeho vtípky. Menší náhradou je druhá dvojice komentátorů – Clive Tyldesly a Andy Townsend, kteří se nám postarají o turnajové zápasy.

Kdo nikdy nenavštívil přeplněný Camp Nou, může si to realisticky užít alespoň ve FIFĚ.

Naopak soundtrack a pověstné řevy fanoušků nikdy nezklamou a dávají jasně najevo, proč je dobré ve fotbale vlastnit pořádné licence nejen na týmy a jejich dresy.

Když odezní chorály

Se vším všudy je FIFA 12 nejlepším fotbálkem, který v současné době můžete koupit. Srovnání s konkurenčním Pro Evolution Soccer 2012 letos opravdu postrádá smysl a osobně doufám, že Konami příští rok více zatlačí na pilu a překvapí nás také. Nával novinek od EA je opravdu markantní a ač neradi využíváme slovíčko „revoluce“, tentokrát zkrátka sedí. Jsme rádi, že se vývojáři nebáli vydat do neprobádaného území a vyzkoušet něco nového a neokoukaného. Těšíme se, až dorazí vyleštěnější Impact Engine, next-gen grafika a možná i nějaké to pohybové ovládání. Do té doby se uvidíme na trávníku číslo 12.