Forza Horizon 2 – prosluněná a promáčená jižní Evropa

Recenzovaná verze: Xbox One

Spin-off věhlasné závodní série Forza Motorsport v roce 2012 zaujmul svým arkádovým stylem a především do té doby v sérii nevídanou volností, kterou nabízela vcelku rozsáhlá lokalita zasazena do amerického Colorada. S právě recenzovaným druhým dílem Forza Horizon opět vývojáři z Playground Games a Turn 10 dokázali, že sedí na správných židlích. Jaký k tomu mám důvod? To se vám budu snažit povědět v následujících řádcích.

Rozmanitý jih Francie a sever Itálie

Forza Horizon 2 mě přivítala velkým stylem, značně jednotvárné a pusté Colorado z prvního dílu nahradila prosluněná a promáčená jižní Evropa, konkrétně jih Francie a sever Itálie. Druhý fiktivní motoristický a hudební festival Horizon vás zavede do šestice měst: Sisteron, Nice, Saint-Martin, Castelletto, Montellino a San Giovanni s pěkně zpracovanou krajinou obsahující louky, pole, vinice, stožáry, zámečky, letiště, přístav a pochopitelně i moře. Do šestice měst se sjíždí závodníci z celého světa, aby pobavili diváky, dopřáli si pořádnou dávku adrenalinu a pokud budou mít štěstí, tak vydělali spoustu peněz.

Vy jste jedním z nich, jste naprostý zelenáč, kterého čeká trnitá a značně dlouhá cesta na samotný vrchol. Naštěstí nejde o nudnou cestu, tahle je zábavná a stejně jako v případě prvního dílu vás Forza Horizon 2 do ničeho nenutí a už vůbec to nedělá okatě. Hlavním cílem je sice dokončení hromady šampionátů, kdy se vám po odjetí šesti desítek závodů zpřístupní finále festivalu, které nebude rozhodně poslední. Jak se ale k jednotlivým vrcholům festivalů dopracujete, je už na vás. Sami si zvolíte, jakého druhu šampionátu se zúčastníte. Máte rádi klasická/moderní americká muscle vozidla, ikonické rallye, offroad, sportovní auta, superrychlé sporťáky nebo klasiky z celého světa? Není problém, stačí si vybrat, koupit auto z dané kategorie a už si to štrádujete k festivalu, kde vás vždy čekají čtyři závody rozdělující se na okruhy a sprinty. Jen mějte na paměti, že některá auta jsou opravdu drahá, dovolit si je budete moci až po dokončení minimálně jednoho finále.

Festival není jedinou zábavou, kterou na silnicích zažijete.

Dobrou zprávou je, že kdykoliv můžete zapomenout na závodění a jen tak se projíždět po mapě a čas od času vyzvat soupeře s umělou inteligencí na souboj jeden na jednoho. Head-to-head závody jsou vcelku jednoduché, zejména když se ve vytyčené trase nachází kruhový objezd. Ten totiž AI neprojede nijak zběsilým tempem, kupodivu se řídí pravidly a je schopna kruhák celý objet. To má pochopitelně za následek, že bez sebemenšího problému vyhrajete. Na mne to působilo divně, v závodech je AI drsná, dokáže vás potrápit a zabojovat o pozici, nemluvě o jejím chování při volné jízdě krajinou. Nedivte se tak, když si to budete štrádovat po dálnici za zvuku turbomotoru nadupaného Ferrari při rychlosti přes 260 kilometrů v hodině a najednou se proti vám v protisměru vyřítí nějaký sporťák, v horším případě SUV. To prostě AI dělá…

Závod proti stíhačkám, vyhlídkovým balónům nebo parnímu vlaku

V honbě za penězi vám budou pomáhat speciální závody určené pro diváky. Jde o velkou show, kdy se v předem daném automobilu utkáte s letkou stíhaček, velkým nákladním letadlem, vyhlídkovými balóny nebo parním vlakem. Nejednou mi při takovém závodě připadalo, že proti takovýmto soupeřům nemám šanci, neustále jsem byl poslední, což se nakonec těsně před cílovou páskou změnilo a hra mi hlásila, že natočila epické finále. Musím se ještě omluvit sousedům, že jsem pozdě v noci křičel, jako by se opakovalo Nagano 1998. To už se mi dlouho u žádné hry nestalo.

Aktivit v otevřeném světě není nikdy dost, řekli si vývojáři a přidali výzvy v podobě ,,opuštěných” aut. Na mapě mezi jihem Francie a severem Itálie jich naleznete spoustu. Dělí se do tří obtížností. Ze začátku jsou hodně jednoduché, pak ale narazíte na mnohem složitější a určitě mi příští týden po vydání hry dáte za pravdu, že uspět a překonat minimální rychlost v měřeném úseku, kdy vás navíc tlačí čas, není zrovna procházka růžovým sadem. Nebudu vám prozrazovat vše, ale zjistil jsem, že ty nejtěžší výzvy nejdou za normálních okolností – rozumějte, když pojedete po silnici – splnit. Trať je totiž často vytyčena v úseku s alespoň jednou prudkou zatáčkou, do které prostě musíte brzdit a potom už se nestihnete rozjet na minimální stanovenou rychlost. Čeká vás tak opakování. Po několikátém pokusu (přestal jsem je raději počítat) je snazší a hlavně rozumnější si vyhlédnout zkratku po louce, poli nebo přes vinici, hlavně netrefit strom, stožár a další překážky, kterými jsem byl občas doslova přitahován.

Na dlouhou dobu se můžete zabavit i u sbíráním zapomenutých reklamních poutaků, které vás obdarují značným počtem zkušenostních bodů a dalšími bonusy. V neposlední řadě jsou tu opět měřené úseky s kamerami, kde se můžete s přáteli přetahovat o maximální rychlost. Zapomenout nesmím ani na hráči milované hledání starých rezavějících aut v opuštěných stodolách. Oblast vám bude vyznačena na mapě, stodolu už ale musíte najít sami. Určitě se vám to podaří, odměnou vám budou historické skvosty, které odtáhnete do garáže a šikulové v montérkách vám je dají do původního stavu.

Pohled z kokpitu se všemi náležitostmi umocní váš pocit ze závodění.

Forza Horizon 2 se drží novinky, kterou představila loňská Forza 5. Jde o systém Drivatar měnící značným způsobem závody. Tenhle systém totiž nejen přiřadí jména vašich kamarádů a kolegů z Clubu k umělé inteligenci protivníků, ale zároveň zajistí, že soupeři v singleplayeru se budou alespoň trošku chovat jako vaši kamarádi. Nepůjde tak o analyticky přesné počítačem řízené závodníky projíždějící zatáčky s chirurgickou přesností. Naopak, AI působí lidštějším dojmem a nedá vám svou pozici jen tak zadarmo, navíc dělá chyby a bourá.

Lov XP a perků

Stejně jako v případě prvního dílu, i u Horizontu 2 jsou ústředním bodem kariéry různobarevné pásky na zápěstí, které postupně získáváte zároveň s větším levelem. Každá páska vám odkryje nové výzvy, závody a bonusové mise. Zkušeností body, které vám zvyšují level, získáváte za dobrá umístění v závodech a za plnění vedlejších úkolů. Jako další tu jsou perky usnadňující vám hru. Jsou založené na klasických RPG hrách a dá se říci, že tímto způsobem vývojáři vyjadřují, že jste zkušenější, ostřílenější, a tak si můžete dovolit menší usnadnění. Kupříkladu si lze odemknout perky dávající slevu v autosalonu při nákupu nového žihadla nebo větší přínos XP atd.

Skilly získáváte za aktivitu v závodech, stačí dobře odstartovat, někoho předjet, zadriftovat, srazit nějaký předmět na trati nebo nebourat a body se vám jen pohrnou. Dostat je můžete rovněž za ,,blbnutí” mimo závod, při jízdě krajinou platí to samé jako v závodě, navíc se počítá i populární pálení gum. Jen si dávejte pozor, ať do něčeho silně nerazíte, v takovém případě se totiž s dávkou bodů můžete rozloučit. Mně se v závodě stalo, že do mě protivník zezadu naboural a na body jsem mohl zapomenout. Pokud ovšem budete šikovní, můžete si snadno a rychle přijít klidně na 60 tisíc skill bodů za jeden jediný závod. Při ztrátě bodů vám nepomůže ani přetočení závodu o pár vteřin nazpět, které vám dovolí napravit špatně projetou zatáčku či srážku s jiným autem, body ale zpět nedostanete.

Ze seznamu aut si vybere každý

Nebyla by to Forza, kdyby nenabízela rozsáhlý seznam aut všech světových značek. Horizon 2 se v tomto případě nenechala zahanbit a pochlubila se carlistem čítajícím dvě stovky aut. Ve hře tak naleznete exotické supersporty, americké muscle vozy, závodní krasavce, historické kousky, džípy, dodávky a další stroje. Jen okrajově zmíním značky jako Acura, Alfa Romeo, Aston Martin, Audi, BMW, Bugatti, Chevrolet, Dodge, Ferrari, Ford, Honda, Jaguar, Lamborghini, Lotus, Mazda, McLaren, Mercedes-Benz, Mitsubishi, Nissan, Pagani, Renault, Subaru, Toyota nebo Volkswagen. Na kompletní seznam se můžete podívat detailně zde.

Dostali jsme se k tuningu, který se dělí na dvě oblasti. Ostřílení závodníci a experti se mohou pustit do detailních úprav svého vozu, kde se mohou sami rozhodnout, co na auto aplikují. Okamžitě se dozvíte, zda vámi zvolená úprava automobilu pomohla nebo nikoliv. Většina hráčů podle mého stejně sáhne k automatickému vylepšení, kde akorát zvolíte třídu, na kterou chcete své auto vylepšit, a hra udělá vše za vás. Nechybí ani zvelebňování čtyřnohých krasavců prostřednictvím různých designů a vinylů. Využít můžete změnu barvy nebo se pustit do mnohem větších proměn a v editoru si vytvořit vlastní styl, který vám budou ostatní hráči závidět. Se svým výtvorem se můžete pochlubit ostatním hráčům, kteří si ho od vás mohou stáhnout. Pokud se necítíte na vytváření vlastních vinylů a designů (polepit můžete všechny části vozu), tak zavděk jistě vezmete úpravy jiných hráčů. Ty si můžete pochopitelně stáhnout a využít na svém autě. Zaujalo mě především jedno provedení na Corvettě s průhlednou kapotou, kde se při rozjíždění krásně hýbal motor.

Tuning je rozdělen do dvou kategorií, úpravy jsou pouze na vás. Vytvořit si můžete vlastní design a vinily.

Na půl cesty mezi arkádou a simulátorem

Než se pustím do multiplayeru, musím zmínit hratelnost, respektive ovládání. To není tak arkádové jako u nejnovějších Need for Speed, i přesto je značně vzdálené od svého simulátorového kolegy. Osobně mi ovládání hodně sedlo a řekl bych, že je to dobrá hranice mezi realistickým pojetím jízdy a arkádou, díky čemuž se do hry snadno dostane jak ostřílený závodník, tak začátečník. V menu naleznete hojné možnosti pro nastavení jednotlivých pomocníků a obtížnosti, kdy si můžete určit spoustu věcí, které mají vliv nejen na řízení automobilu, ale stejně tak na počet zkušeností získaných v závodě.

Za sebe mohu doporučit přednastavenou obtížnost od vývojářů, která je středobodem. Chování vozů se přiklonilo spíše k simulátoru umožňujícího hráčům pocítit váhu vozu, změnu každé součástky pod kapotou, náhon na přední nebo zadní nápravy (nemluvě o čtyřkolkách) a celkově jsem měl z ovládání velmi dobrý pocit. Především pak v případě výkonnějších žihadel, jež jdou navíc opravdu těžko ukočírovat na silnici.

Systém Drivatar promění soupeře v kampani na nevyzpytatelné jezdce se jmény vašich přátel.

Co se poškození týče, to je spíše kosmetického charakteru, který jde ruku v ruce s arkádovějším pojetím stavějícím zejména na zábavnějším zážitku. Počítejte s tím, že se vám odře lak, promáčknou se blatníky, praskne přední sklo, upadnou zrcátka, rozbije se sklo na světle (brzdové začne poté svítit bíle) atd. Při nastavení poškození na simulaci se toho moc nezmění, akorát vám po několika tvrdších nárazech začne auto zatáčet a ztrácet výkon. Ten nakonec vyústí v to, že vám vůz pojede hodně pomalu. Po každém závodě se vám však auto automaticky opraví.

Multiplayerové řádění je ještě zábavnější

Po vyblbnutí v singleplayeru jsem se vesele pustit do multiplayeru a byl jsem mile překvapen. Hra více hráčů nabízí vše výše zmíněné okořeněné o zábavu s kamarády a dalšími hráči z celého světa. Multiplayer je ve značné míře integrován do kariéry, kdy se účastníte nejrůznějších závodů, jako jsou klasické sprinty, časovky, výzvy nebo zpestření vycházející z dětské hry na babu, kdy se vybraný hráč musí dotknout toho druhého. Pochopitelně nechybí možnost vytvořit si vlastní klub a společně s kamarády brázdit ulice francouzských a italských měst. Můžete si být jisti, že multiplayer vás na dost dlouhou dobu zabaví.

K dokonalosti chybí málo

Dlouho jsem se rozhodoval, že dám hře plný počet bodů, a to z toho důvodu, že mě hraní neskutečně bavilo a nemohl jsem se od něj odtrhnout. Jakmile budu mít chvilku času, tak okamžitě sednu do křesla, zapnu Xbox One a začnu opět pařit. Čeká na mne ještě singleplayer a koneckonců i multiplayer. Hodně se mi líbí změna počasí, sluníčko dokáží velmi rychle zastínit mraky s následnou bouřkou, hromy a deštěm. Jakmile začne pršet, začnou v autě automaticky fungovat stěrače (přední i zadní) a silnice se promění v nevyzpytatelnou cestu připomínající občas skluzavku. Zejména se silnými americkými auty jsem měl co dělat, abych vybral zatáčku nebo se rozjel. Autu se nechtělo, smýkalo se z jedné strany na druhou. I přesto jsem se neubránil pocitu, že déšť není úplně vyladěný a určitě by to na něm chtělo ještě zapracovat.

Zatím to vypadá, že konkurence ze stáje Sony na tom bude v tomhle ohledu o něco lépe – očekával jsem to, DriveClub se přece jen odehrává na uzavřených tratích, zatímco ve Forze Horizon 2 se projíždíte po otevřeném světě, který v závodech limitují akorát checkpointy (těmi musíte bez diskuzí projet, pokud tak neučiníte, musíte se vrátit. Pokud si na ně budete dávat pozor, můžete tak často vyhrát závod v multiplayeru).

Abych recenzi uzavřel, výsledné hodnocení naleznete níže, stejně tak plusy a mínusy, jen doplním, že Forza Horizon 2 jsou skutečně vydařené open-world závody, které vás nebudou bavit pár hodin, ale opravdu dlouhou dobu. Když jsem se díval na statistiky, tak v singleplayeru mám odježděno nějakých 15 hodin, v multiplayeru tři hodiny, a stále mě čeká spousta závodů a výzev. Nemluvě o multiplayeru, jenž může být téměř nekonečný.

Další naše gameplay videa z hraní Forza Horizon 2 naleznete zde.