Podíváme se na 3 situace pohledem českého práva.
Ve spolupráci s advokátní kanceláří SEDLAKOVA LEGAL vám představujeme speciální článek věnovaný cheatům a jejich možným následkům, který navazuje na první díl pojednávající o loot boxech.
A: Za co sedíš?
B: Vražda. Co ty?
A: Aimbot
Tento rozhovor je pro naši krajinu zatím spíše vtipem, ale v některých zemích v souvislosti s cheatovacími programy hrozí i 5leté pobyty za mřížemi.
Můžu skončit za mřížemi, když porazím Karla díky Wallhacku? Je cheatování zakázané? O tom více v článku.
Už od počátku věků se člověk snaží hledat a využívat nejrůznějších kliček a vychytávek, aby dostal oproti ostatním výhodu. Od obcházení placení daní, přes politiku, až po oblast sportu je to běžné. Není se proto čemu divit, že i ve hrách najdeme obrovské množství různých cheatovacích programů, botů nebo exploitů.
V počátcích, kdy se jednalo většinou o single player hry, nebyla tato oblast velkým problémem. Hráči si pomocí módů odemkli další levely, opravovali chyby apod. Cheaty byly dokonce často připojeny přímo vývojáři, aby vytvořily další cesty pro hráče, jak si jejich hru užít (lítat s raketometem je prostě fajn).
V současné době je však situace jiná. Velké množství titulů je multi player a herní společnosti musí nastavit stejné podmínky pro všechny hráče. Díky rovným podmínkám jsou hráči motivováni se zlepšovat a trávit ve hře více času a stát se legendou serveru. Mluvíme tedy o postupném získání schopností, abychom byli lepší, než ostatní, tedy o „skill“ aspektu. Cheater však „skill“ aspekt naprosto ignoruje a pokud hráč narazí na teleportujícího se aimbot-wallhackera, jde si raději hrát piškvorky.
Výdaje společností za anti-cheating systémy se zvyšují a není se čemu divit. I nejlepší online hra může ztratit většinu své hráčské základny jen na základě nadmíry cheaterů.
Co mi tedy hrozí za cheatování?
Podíváme se na 3 situace pohledem českého práva.
1) Běžný hráč používá cheatovací program.
2) Pro player, který soupeří o prize pool a používá cheatovací program.
3) Vytvářím cheatovací programy a prodávám je.
1) Běžný hráč používá cheatovací program
Nejprve je nutné říci, že hráč hry nezískává zakoupením vlastnictví k hernímu titulu, ale pouze oprávnění k jeho užití. Není proto správné tvrdit, že si s mou hrou můžu dělat, co chci, tedy i používat cheatovací programy.
To, co můžu, je většinou řečeno v EULA (End-User-License-Agreement), licenční smlouvě s koncovým uživatelem softwaru, která určuje, co uživatel smí a nesmí dělat. Dalším dokumentem, se kterým často souhlasíme, je Terms of Use, který podrobněji upravuje podmínky, které musíme plnit při používání software (případné budoucí spory, povolení ke sledování mé aktivity, poplatky atp.). Například League of Legends má ve svých Terms of Use zákaz použití všech programů třetích stran, které nejsou společností předem povoleny. („Using any unauthorized third party programs…“
Co to pro nás znamená?
Při užívání jakýchkoli třetích programů porušuji smluvní podmínky, a tímto porušením se vystavuji riziku zabanování mého účtu (cheatuju > ban). Zákon přímo používání cheatovacích programů neupravuje, sankce za jejich běžné užívání tedy hrozí jen od společností.
V situaci 1 se za mříže nejspíše nepodíváme. Čeká nás ban.
2) Pro player, který soupeří o prize pool a používá cheatovací program
Situace 2 je závažnější a může se jednat o podvod. § 209 Trestního zákoníku, tedy kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Omyl je rozpor mezi představou u podváděné osoby a skutečností (hráči hrají podle pravidel vs cheatují).
Tuto představu hráč učinil jednáním, kdy předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Škoda byla nikoli nepatrná, tedy nejméně 5000 Kč (což je při prize pool v statisících splněno).
Jedná se tedy o situaci, kdy by hráč mohl jít do věžení. Doba by se posuzovala podle způsobené škody a dalších okolností (např. pro škodu nejméně 5 000 000 Kč až na 10 let).
3) Vytvářím cheatovací programy a prodávám je.
U vytváření cheatovacích programů je situace podobná. Jedná se o oblast s větší závažností, která může způsobit herním společnostem miliónové škody. Tvůrci cheatovacích programů si nechávají za programy platit, a to nemalé částky, hry přichází o hráče a společnosti musí investovat do anti-cheat programů, které mnohdy ani nepomůžou. Některé země se snaží herní průmysl chránit, a proto začínají tuto oblast upravovat zákony.
Situace 3 se dopouštíme:
§ 270 - Porušení autorského práva, tedy neoprávněnému zásahu do zákonem chráněných práv k autorskému dílu. Odnětí svobody až na 2 léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
Případně § 230 - Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, kdy překonáváme bezpečnostní opatření, a tím neoprávněně získá přístup k počítačovému systému nebo k jeho části. Odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
V úvahu však připadá žaloba od společností na náhradu škody, kterou cheatovacím programem společnost utrpěla. Problémové bude však dokázat výši škody a najít spojitost (v právní terminologii příčinnou souvislost), mezi cheatovacím programem a například úbytkem hráčů. Právě prokázání souvislosti mezi vytvořením programu a vzniklou škodou je potom to nejdůležitější, aby mohla společnost v případném sporu před soudem uspět.
Čína a Jižní Korea
Tyto dvě země jsou v popředí úpravy oblasti vytváření a distribuce cheatovacích programů a najdeme zde i platnou zákonnou úpravu, která se přímo této oblasti týká. V Jižní Korei je nelegální jakékoli vytváření a distribuce cheatovacích programů, včetně aimbotů a hacků pro online hry s možnou sankcí odnětí svobody až na 5 let nebo pokutou pro jednotlivce až 43 tisíc dolarů.
Závěr
Za používání cheatovacích programu tedy většinou za mříže nepůjdu, jiná situace by byla v případě vytváření těchto programů, kdy při větší závažnosti a dostatku důkazů by byl pobyt možný.
Jako většina témat točících se kolem gamingu, je i cheating tzv." Gray area", čili zóna, která není přesně regulována a bude hodně záležet na daných okolnostech a například i soudcích (rozhodcích). Je ale dle mého jen otázkou času, kdy se objeví i v Evropě a na západě zákonná úprava, která přímo upravuje problematiku cheatingu (vytváření a distribuce), přítomnost cheaterů totiž ovlivňuje prodeje a ve výsledku snižuje hodnotu celého herního průmyslu.
Má stát do této oblasti více zasahovat, nebo vše nechat v rukou společností a anti-cheatovacích programů? Jaký je Váš názor?
