Projděte si spolu s kamarády potemnělé paluby Sulaka a zavítejte na Hedley’s Hope. Jenom nezapomeňte, že tam někde venku syčí i kamarádi mimozemští. A že vám občas skočí na hlavu
Filmy podle her a hry podle filmů povětšinou znamenají kardinální průšvih. Jenže jsou tady i výjimky, hry, které se jako klíště nedrží děje své předlohy, a místo toho servírují zbrusu nový příběh, jenž má s původním dílem společné prostředí nebo hlavní hrdiny. Chronicles of Riddick stavělo na charismatickém hlavním hrdinovi a Aliens: Colonial Marines staví na… na charismatických a syčících vetřelcích, tmě a neuvěřitelně husté atmosféře, kterou by člověk ani smartgunem neukrojil.
Samotné vžití se do hry je při pomalejším postupu dokonalé: jak tak procházíte potmělými prostory a posloucháte řeči svých kolegů, připadáte si jako ve filmu. A když pak najednou zhasnou i nouzová světla a detektor pohybu začne pískat jak šílený, budete mít co dělat, abyste přes studený pot dokázali pevně uchopit myš.
Autoři z Gearbox Software však neútočí na hráčovy nejniternější obavy jen za pomoci ohraných triků známých ze všech filmů s vetřelci; právě naopak se snaží jeho zážitek doplnit a obohatit. To znamená mimo jiné návštěvu nikdy předtím neviděných zákoutí (z nichž některé jsou však inspirované nepoužitými artworky z filmů), nové druhy vetřelců (přidány byly až po odsouhlasení modelů samotnými producenty) a unikátních pasáží v mechanických robotech, nazývaných Power Loadery.
Ve dvou se to lépe táhne. A co teprve ve čtyřech!
To vše potom budete moci objevit v atmosférické singleplayerové kampani, kde se bude střídat plížení ztichlými koridory s frenetickou akcí, kdy nebudete vědět, kam dřív otočit hlaveň. S pocitem strachu i hordami nepřátel vám pak můžou pomoci vaši kamarádi, s nimiž si můžete celou kampaň projít v kooperativním režimu. A sázka na přátele je znát – zatímco atmosférické pasáže budou evidentně fungovat spíše při hraní jednotlivců, akce se ve chvíli, kdy hraje jen jeden hráč, zdá být lehce nepřehledná.
Samozřejmě je otázkou, jestli to tak nemá být: vetřelci si přeci jen libují v lezení skrz ventilační šachty a útoky ze všech myslitelných směrů a nějaká ta nepřehlednost by v rámci atmosféry rozhodně nemusela být na škodu. Jenže pokud po pár kousancích umřete a budete muset nahrávat dřívější pozici, asi vám nikdo nenamluví, že to je něco pro podpoření atmosféry. Ale kdo ví, možná se bude počet nepřátel dynamicky měnit i podle toho, jestli zrovna hrajete s některým ze svých přátel, nebo sami.
Zdá se ale, že množství atmosféry a zašpiněných trenýrek si budete moci do jisté míry určit sami. Hra by totiž neměla obsahovat moc předskriptovaných sekvencí, a tak bude jen na vás, jestli raději zvolíte pomalejší postup vpřed, nebo se do každé místnosti vrhnete s krví v očích, písní na rtech a s prstem křečovitě tisknoucím spoušť. Druhý přístup ale osobně nedoporučuji, neboť byste mohli přehlédnout jak tiché drnkání na nervy, tak perfektní audiovizuální stránku celé hry.
Jak to vlastně vypadá?
V rámci vetřelčí série a hororových dojmů totiž hraje podstatnou roli vizuální stránka i hudební a zvukový doprovod. A ten je v tomto případě skutečně nádherný – jednotlivé skladby a hlavně chytře zvolené okamžiky, kdy hudba zcela ztichne, se zaryjí do paměti stejně, jako klapot tisíců malých nožiček o tenký plech ventilační šachty, nebo zvuk pulzní pušky, která zní úplně stejně, jako ve filmu. To nejlepší však pravděpodobně představuje samotné vyobrazení vetřelců a mariňáků, jež skutečně vypadají jako živí.
Podstatnou roli v celé hře pak samozřejmě hraje i tma, do níž si budete svítit halogenovou svítilnou a doufat, že najednou neuvidíte jenom pár vysouvacích čelistí. I když, třeba ve slíbeném kompetitivním multiplayeru (spekuluje se i o DLC s novými mapami po vydání apod.), by takový pohled mohl být i příjemným vytrhnutím ze stereotypu a hlavně objevením dobrého známého. A být sežrán kamarádem je skoro pocta, no ne? :)
Nechme však spekulací a počkejme, až autoři ukáží víc, než jedno krátké demo a předváděčku na Gamescomu. Srdce fanoušků Vetřelců si již získali díky věrnosti předloze, srdce hráčů však uchvátí až samotná hratelnost. A na její hodnocení je v současné chvíli brzo, zvláště, když není známé, jestli se bude počet nepřátel zvyšovat v závislosti na počtu hráčů, či jestli se v kampani nebudou objevovat i nějací náhodní vetřelci, kteří by případně znepříjemnili suverénní průchod úrovní nějakému starému mazákovi.
