Na Gamescomu v Kolíně nad Rýnem jsme si zahráli překvapivě zábavnou evoluci MMO žánru od tvůrců Guild Wars 2 či Aion.
Představte si, že havarujete na planetě plné roztodivných artefaktů, z níž utekla obzvláště mocná rasa proto, že jí něco zabilo. K tomu přidejte stylizovanou grafiku, klasické MMORPG ovládání, rychlý a stylový soubojový systém, několik potěšujících vylepšení a slečnu se sexy fialovým ocáskem. Dostanete Wildstar.
MMORPG žánr se poslední dobou motá v začarovaném kruhu. Majoritu trhu totiž kontroluje World of Warcraft, a aby některý další titul byl úspěšný, musí mu ukousnout aspoň minimální procento zákazníků. Jenže ono se to dělá těžko, když má Blizzard tolik let zkušeností v oboru a ještě jej podporuje síť hráčů, kteří případného přeběhlíka stáhnou zase zpět k nim. Vždyť na co je MMO, když nemůžete hrát s přáteli?
Řešení tedy představují jen úplně jiné, revoluční, druhy onlinovek (nejúspěšnější je v tomto případě EVE Online), nebo malé evoluce žánru, které si vydělají aspoň na provoz a do zapomnění upadnou až po několika měsících, aby nakonec přešly na výhodné mikrotransakce (z poslední doby třeba Rift, který má ještě stále šanci se udržet na klasickém předplatném, LOTR nebo Age of Conan). Wildstar se řadí do té druhé skupiny, ale nabízí toho tolik, že možná stojí za úvahu.
Z WoW a dalších klasických MMO si totiž bere základní ovládání i kameru, vizuální styl je stejně jako v případě WoW lehce komiksový a již po několika sekundách strávených s hrou se budete cítit jako doma. Velice rychle však zjistíte, že i drobná vylepšení mohou s hratelností slušně zamávat. Jeden příklad za všechny: telefon. K čemu je dobrý? No, když přijdete do oblasti s nestvůrami a zapomněli jste si vzít příslušný quest na jejich zabití, nic se neděje – zadavatel vám sám zavolá a zeptá se, jestli úkol nechcete splnit, když už tam jste. A stejným způsobem lze splněné questy i odevzdávat a nemuset se tak zdlouhavě vracet do vesnice, kde vás pošlou jen o pár set metrů dál vyrubat další dávku potvor…
Řekni mi, co rád děláš, a já ti na to dám quest
Příjemný osvěžením systému úkolů jsou speciální linie pro čtyři odlišné druhy hráčů MMORPG. Pokud jste objevitel, který za každou cenu musí prozkoumat první a poslední, získáte speciální questy a schopnosti (objevení nepřístupného schodiště apod.) – z questů jmenujme například objevení tajné jeskyně, vyšplhání na nejvyšší strom v okolí a další. Pokud se ale cítíte být spíše vojákem, tedy člověkem, jenž ze všeho nejradši bojuje, užívá si bossfighty a public questy – tak je tedy mějte schopnost vyprovokovat!
Nebo raději víte první a poslední o příběhovém pozadí hry? Pro vás je potom určený vědátor, který každou potvoru složitě zkoumá, dostává za to bonusy a je schopný odhalit její slabiny. Anebo jste sociálně založený sběrač? Není problém, dostanete sadu úkolů vztahující se ke sbírání kůží, budování příbytků a sociální interakci s ostatními hráči. Není sice pravděpodobně možné hru dohrát jen těmito questy bez toho, abyste zabrousili do klasického MMORPG schématu, ale i tak se jedná o sympatické oživení.
Zvlášť ve chvílích, kdy se ve hře ještě náhodně objevují speciální dungeony (trochu to připomíná rifty z Riftu), nebo můžete splnit různé challange – pokud například rychle rubete potvory, objeví se hláška „Ty jo, tobě to zabíjení jde, dokážeš zabít dalších 10 potvor za 2 minuty?“ nebo se ozve „O co, že na tuhle horu nevyběhneš dřív, než za pět minut?“ A všechny tyto prvky přinášejí vítané oživení – hráč je schopen pochopit, co má udělat, nezabere mu to moc času, odmění ho to, ale hlavně jej to vytrhne od klasického grindování.
Bojuj, srabe!
I když, ony ty souboje taky nejsou nijak fádní. I ty nejmenší potvory totiž mívají speciální útoky, jimž se můžete rychlým uskočením vyhnout, a získat za to bonusové zkušenosti a soupeře třeba na chvíli omráčit. Souboje jsou díky tomu parádně plynulé, akční a nezvrhávají se pouze do rutinního vymačkávání klávesových kombinací. Samozřejmě ale různé schopnosti k naklikání nechybí, jen je nelze uplatňovat podle dopředu naučeného makra, ale je nutné se k soupeřům (odlišených vizuálně i schopnostmi) přistupovat s respektem a učit se různé taktiky, které se s každým level upem drobně mění.
To pravé si však užijete až při souboji s větším počtem nepřátel najednou, kdy se to speciálními schopnostmi a nebezpečnými zónami, z nichž je třeba uskočit, jenom hemží. Hraní pak připomíná snahu klavírního virtuosa o zahrání složité skladby, ale pokud se vám náhodou něco nepovede, na rozdíl od něj nejste nijak penalizováni. Prostě jenom nedostanete bonusové zkušenosti a další odměny, a útok vás zraní trochu víc, než ten obyčejný. Nejde však o nic, z čeho byste si měli dělat těžkou hlavu.
Nic by tak nemělo bránit ani nepříliš zkušeným hráčům ponořit se do zajímavého příběhu, v němž proti sobě bojují dvě frakce (Exil a Dominon) a postupně odhalují tajemství planety Nexus, kde se snoubí fantaskní flóra s technologickými artefakty a stopami po civilizaci zmizelé za neznámých okolností. K prožití příběhu má sloužit poměrně masivní fázování, které však není tak výrazné, aby spolu nemohli hrát hráči v různé fázi příběhového questu – v úvodu šlo třeba o vypnutí terraformovacího stroje, jenž měl na svědomí zuřící sněhovou bouři, nebo vztyčení tábora pro přeživší ztroskotance.
Co dodat – těšíme se
Wildstar zní a na první pohled i vypadá dobře, přestože tvůrci ještě nepromluvili třeba o endgame obsahu ani o PvP. Ostatně, na to všechno ještě mají čas, když zatím není stanovené žádné datum vydání. I přes to však působí Wildstar až nezvykle vyladěně a nové prvky dokonale zapadají do známé hratelnosti. Pokud tak máte rádi MMORPG, určitě tenhle titul sledujte, mohl by totiž po sakra dlouhé době sesadit z trůnu World of Warcraft.
