Grand Kingdom - žoldnéři všech zemí, spojte se!

Recenzovaná verze: PlayStation Vita

Vsadím se, že naprostá většina hráčů není vysazena pouze na jeden žánr. Samozřejmě asi se najdou takoví, co dávají přednost třeba RPGéčkům, simulátorům nebo strategiím, ale občas si prostě všichni střihneme i něco z jiného soudku. Třeba jen aby “řeč nestála”. Pak jsou takoví, kteří zkoušejí od všeho něco a nemají přesně definovaný druh zájmu. Rozhodně se taky vsadím, že si při hraní už takřka každý z nás posteskl že “by tomuhle RPG slušelo trochu strategických prvků”, “že by si dokázal představit tuhle střílečku představit kombinovanou se závoděním” a podobně. Samozřejmě jsou ale také žánry, které k sobě vyloženě nejdou, a jejich mix by byl asi tak chutný, jako citronem pokapaná kravská mrva.

Abych se konečně dobral k výsledku své předmluvy, tak musím zabrousit takřka přesně rok zpět, kdy se v časopisu Famitsu z čista jasna objevilo oznámení studia Monochrome. Týkalo se hry Grand Kingdom pro konzole PlayStation 4 a PS Vita, u které se ve specifikacích dočtete, že jde o strategii. Ale v klidu vám mohu říct, že jde o informaci notně zavádějící. Nicméně k tomu až později. Na této hře je totiž krásně vidět, kam se až může dostat hraní na kapesní konzoli. Ačkoli je PS Vita mimo Japonsko takřka vymírajícím druhem, ve své domovině je podporována stále a stejně jako v případě Grand Kingdom, nejde o nějakou rychlokvašku, poskytující zábavu na jedno odpoledne.

Grand Kingdom na náš trh dodává společnost NIS America společně s PS4 verzí (podpora cross-save funkce), ale od prvního spuštění hry jsem měl pocit, že jí malý formát sedí přímo skvěle. Kapesní dobrodružství obřích rozměrů je nám vyprávěno prostřednictvím skupiny žoldáků, jejichž velitelem jste vy. Není moc důležité, kdo jste (i když své jméno i jméno družiny si sami zvolíte) a ani není důležité, jak dobří vlastně jste, protože všechno tohle za vás budou dělat vaši svěřenci. S vámi jakožto velitelem komunikují prostřednictvím vašeho zástupce Flinta Pokera a dalo by se říct, že také on domlouvá všechny kšefty a je tak vašimi ústy, očima a ušima.

Ocitáte se tak v takříkajíc klasickém fantasy světu plného válčících lidí, v lesích pobíhají přerostlí pavouci, potkáte obří houby, vlkodlaky a jinou havěť a dokonce si budete moci osedlat draka. Příběhová linie je svým způsobem kouzelná, ale také krátká. Pouhých 12 kapitol můžete při troše štěstí proběhnout za 10 hodin. Možná i za míň. Vaše skupinka se v kampani ocitne mezi mlýnskými kameny válečné mašinérie, v níž se navzájem drtí čtyři království kontinentu Rasonail. Najdete zde království ctěných rytířů Landerth, útočnou alianci klanů z horkého podnebí Valkyr, území benevolentních čarodějek Queendom of Fiel a magický národ vedený mladým kouzelníkem, království Magion. Mezi těmito čtyřmi královstvími se navíc nachází ještě lidé Ulnu, říše, která před sto lety zanikla. No a pak je zde také vaše neutrální žoldnéřská gilda.

V Japonsku byla krátká příběhová linie posléze doplněna o dalších 36 kapitol v podobě placených DLC. Ty jsou ale na západě zdarma součástí plné hry a rozšiřují tak singleplayer na velmi příjemnou herní dobu a navíc nás blíže seznámí s každým z výše zmíněných čtyř království (vždy 9 kapitol za každý národ).

Samotné hraní se pak skládá z několika různých úkonů. Předně jde o to vybrat si (najmout) tu správnou družinu. Svých malých armád můžete mít ve finále celkem 6, vždy po čtyřech členech a vlastně záleží pouze na vašich finančních možnostech. Na výběr je totiž docela dost velké množství povolání, celkem 17 různých druhů. Namátkou můžeme vybrat třeba třídu Noble, Lancer, Blacksnith, Hunter, Gunner, Archer, Witch, Shaman nebo Medic. Každá třída pak má striktně přiřazeno pohlaví. Shaman nikdy nebude muž a z Challengera nikdy neuděláte ženu a i když máte někdy pocit, že vám Archer a Hunter se svými luky připadají svým zaměřením takřka totožní, jejich rozdíly se ukážou teprve na bitevním poli.

Po vytvoření partičky zabijáků kouknete na cechovní nástěnku, vyberete si misi (informací znáte dopředu opravdu hodně; počty nepřátel, truhel s poklady atp.) a vydáte se se svou družinou nejdříve na mapu. Po ní se pohybujete jakoby po dlaždicích a narazit můžete nejen na nepřátele, poklady, pasti, ale i na mnoho dalších podivínů (prodejci výbavy, léčitelé) a na úseky, kde počasí nehraje zrovna fér. Vždycky také přesně víte, kam se musíte dostat, ale abyste to neměli tak jednoduché, máte na vše předem určený počat akčních bodů. 200 nebo 250, ale třeba taky jen 150. Ze začátku se to zdá v pohodě, ale nakonec jste kolikrát rádi, že se vůbec dostanete do cíle.

Body vám totiž nemizí pouze pohybem, ale ubrat je mohou také neviditelné pasti, každé kolo souboje (který vám ještě k tomu snižuje morálku družiny a načerpat ji můžete pěkně odpočinkem, mačkáním kolečka, ale to vám pokaždé přidá pouze 4% do celkového množství a každé smáčknutí vás stojí 1 akční bod). Souboje samotné se také mohou protáhnout a pak se vám díky bitky na 4 kola umažou 4 akční body pohybu. Což nepotěší. A k tomu se při každém vašem posunutí po plánu, posouvají také naši nepřátelé. Viditelní, i ti skrytí.

Tím se volně dostáváme k soubojovému systému. Ten je jedním slovem zvláštní. Ale velmi zábavný, účinný (když jej pochopíte) a složitý, ale zároveň geniálně jednoduchý. Vaše 3D bitevní pole je rozděleno na tři linie a postavy jsou vyvedeny ve velmi příjemné a ostré 2D kresbě. Na pravé straně je vždy nepřítel, na levé logicky vy. Dole vždy vidíte, kdo a kdy bude na tahu a případně pak také na koho bude z aktuální pozice vaše postava na tahu zrovna útočit. Na první pohled, po první bitvě, to tak nevypadá, ale každý váš bojovník dokáže být zatraceně silný. Jen se jej musíte naučit ovládat a plně využít jeho potenciál.

K tomu slouží speciální tréninkové pole, kde si před každým soubojem můžete vyzkoušet nové vlastnosti postavy a případně si namapovat různé druhy útoků na akční tlačítka. Následně lze útoky i řetězit a vytvářet tak velmi silná komba. Najednou máte z průměrné postavy mašinu na zabíjení, která vraždí v jednom kole. Omezovat vás pak bude pouze měřák vašich akcí, který u každé postavy určuje její rozsah možností. Spotřebovává se pohybem po bitevním poli a každý útok má navíc přesně stanovenou hodnotu, kterou vám z měřidla ukousne.

Důležité je si taky odzkoušet, na jakou dálku dokáže postava útočit. Kontaktní povolání asi příliš řešit nebudete, ale pak je zde hodně takových, které dokážou udělat paseku až v zadních řadách nepřátel. Třeba můj oblíbený Medic háže v základu lahvičky s kyselinou. Ta letí po určité trajektorii, kterou dopředu pěkně vidíte a můžete tak vlastní postavy přehodit. Bohužel se mi často stávalo, že flakon zasáhl bližší postavu a nemusím asi říkat, že mne dokázalo vyloženě naštvat, když to byla ta má vlastní. Stejně tak je třeba dobré se naučit střílet z luku, protože má sice dost velký dosah, ale pokud je nepřítel blízko a vy nemáte kam ustoupit, je najednou Hunter úplně na nic. Každá skupina pak má šéfa, vaše i nepřátelská, a když o něj přijde, morálka skupiny klesne, útoky ztrácí na razanci a síle. Na to je dobré myslet i před soubojem, protože dobře naladění vojáci si navzájem pomáhají s dorážením umírajících a dokážou také daleko více ublížit.

Každá vaše jednotka nabízí ale opravdu hodně různých možností nastavení, některé se také liší v ovládání, rychlosti pohybu, tvorbě komb a tak si chce s každým trochu pohrát a naučit se jej ovládat, protože se vám pak občas může stát, že místo zrušení akce, zmáčknete její potvrzení a máte souboj prohraný. Nic nenaštve víc, než když chcete zaútočit, zjistíte, že tato vlastnost není ideální a místo křížku zmáčknete kolečko. Nebo dáte 2x křížek a tím pádem celý tah úplně zrušíte. Ale to jsou jen malé vady na kráse jinak funkčního systému.

Co se týče vzhledu postav, tak i když jsem výše zmiňoval, že má každá třída pevně stanovené pohlaví (tak nějak jsem vždy nechtěně skončil se skupinou 3 na 1, 3 ženské postavy na 1 mužskou), tak poté co si bojovníka najmete, můžete mu změnit jméno, barvu kůže, účes, oblečení, výraz ve tváři, hlas a další drobnosti. Nemusíte mít tím pádem strach, že se vám družina okouká.

Hlavní herní linie pak nenabízí pouze úkoly přímo spjaté s příběhem, ale i dost nepovinných, které jsou někdy zatraceně těžké, a také se můžete jen tak toulat volně krajinou. V tom případě nejste na mapě omezeni body pohybu, ale také nemáte žádnou výbavu typu léčivé lektvary. V takových misích můžete bojovat, získávat zdroje, peníze a samozřejmě výbavu v podobě drahých kamenů a jimi pak vylepšovat statistiky zbraní a zbytku vašeho příslušenství v podobě prstenů, náramků, brýlí, broží atp.

Tím vším ale pravá legrace teprve začíná. K dispozici je totiž také online multiplayer, který je prostě ve všech směrech ještě propracovanější než singleplayerová část hry. Jde o něco jako válečné konflikty, nazvané v menu jednoduše War. Než se takové potyčky zúčastníte, musíte nejdřív podepsat smlouvu s nějakým z království a až pak se vrhnout do nějakého z probíhajících konfliktů. Pokud zaženete nepřátele, získáte zpět zdroje a pevnosti, odmění vás váš smluvní partner nejen penězi, ale i přízní a tím pádem lepšími cenami v obchodech ve svém hlavním městě. Navíc si získáte jeho důvěru. Na druhou stranu se na vás zase naštve váš protivník. A třeba vás do svého města ani nepustí a vy si zavřete vrátka k lepšímu kováři.

Nepřátelé, se kterými v režimu War budete bojovat, jsou klasičtí staří známí ze singleplayeru, ale potkáte zde skutečné eskadry dalších online hráčů. A i když tito lidé s vámi skutečně nebojují v reálném čase, umělá inteligence čet je na velmi dobré úrovni. Podle všeho to vypadá, že vychází z reakcí skutečných hráčů. Výhodou tohoto režimu je ještě jedna skutečnost a to ta, že se válečných konfliktů nemusíte přímo účastnit. Pokud nechcete skupinu sami ovládat, můžete ji do boje vyslat jen tak a po čase ji přivolat zpět a zjistit, jakých výsledků dosáhla.

Tato hra prostě nabízí mnoho hodin zábavy, vyvážený mix žánrů, jedinečný vzhled a hudební doprovod, jehož melodie si nezadají s jakýmkoli středověkým velkofilmem. Trochu pak zamrzí drobné nedostatky, jako výše zmíněné problémy při soubojích, celkem dlouhé nahrávací časy a animované menu, které se pohybuje “jakoby v medu”. Prostě jde vidět, že zde Vita fakt nestíhá.