Sci-fi detektivka je zpět a tentokrát i s únikovkami ze Zero Escape.
Vývojáři ze Spike Chunsoft nám po třech letech od vydání druhého AI: The Somnium Files opět přinesli další díl této sci-fi detektivní série. A protože je mi jasné, že ne každý hned musí vědět, o co jde, asi by bylo na místě hned na začátek udělat menší okénko do historie.
Za značkou stojí Kotaro Učikoši, který píše příběhy pro hry už od přelomu tisíciletí, ale asi nejvíc se proslavil trilogií Zero Escape, v níž z hlediska gameplaye, jak už název napovídá, hrají hlavní roli únikové místnosti. Zatímco první díl byl ještě poměrně tradiční záhadou, dvojka a trojka příběh posunuly do velmi (a někdy možná až příliš) ambiciózních výšin, plných cestování časem, paralelních realit a spoustu dalších sci-fi prvků. Série si za poměrně krátkou dobu dokázala získat velmi věrnou fanouškovskou základnu, finančně se jí ale příliš nedařilo. Třetí díl ostatně málem nevznikl a jeho finální podoba není taková, jakou si fanoušci přáli.
Učikoši to tak zkusil o pár let později znovu s další sérií, a tou je právě AI: The Somnium Files. Na první pohled možná se Zero Escape nemá mnoho společného, tentokrát je v hlavní roli speciální agent Kaname Date, který pracuje pro tajnou divizi městské policie, jež se dokáže pomocí revolučního přístroje napojit na mysl jiného člověka a dostat tak z něj potřebné informace, které jinak nechce vyzradit při klasickém výslechu. V klasickém Učikošiho stylu se však opět příběh rozděluje na několik linek a musíte projít všechny konce, abyste dostali celý obrázek o tom, jak to skutečně bylo. Jednička byla dostatečně úspěšná na to, aby vzniklo pokračování Nirvana Initiative, vydané v roce 2022, a nyní také spin-off, o kterém bude tato recenze.
No Sleep For Kaneme Date – From AI: The Somnium Files, jak zní celý tento velmi dlouhý název, to ale od začátku neměl jednoduché. Učikoši se tentokrát vůbec poprvé nepodílel přímo na psaní scénáře, neboť měl plno práce s nedávno vydaným ambiciózním RPG The Hundred Line: Last Defense Academy. Otěže tak tentokrát převzal Kazuja Jamada, zatímco Učikoši na vývoj pouze dohlížel. I to měl být podle Jamady důvod, proč se tentokrát v týmu rozhodli pro spin-off, neboť pokračování hlavního příběhu chtěl nechat na Učikošim.
- Platformy: PC, Nintendo Switch, Nintendo Switch 2 (recenzovaná verze)
- Datum vydání: 25. 7. 2025
- Vývojář: Spike Chunsoft
- Vydavatel: Spike Chunsoft
- Žánr: Adventura, vizuální novela
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Velikost souborů: 8,7 GB
- Herní doba: ~15 hodin
- Cena: 1 299 Kč (Alza)
Příliš nepodstatný případ?
Titul je zasazen nějakou dobu po událostech prvního dílu a hlavním hrdinou je opět speciální agent Kaname Date. Tentokrát ho čeká vyšetřování zmizení internetové celebrity Iris, známé jako A-Set či Tesa, která byla, podle svých slov, unesena mimozemšťany. Date tak musí přijít nejenom na to, jak Iris dostat zpět, ale také kdo za únosem skutečně stojí.
Příběhově jde už od prvních o momentů o výrazně méně ambiciózní hru, než byla jednička. Tentokrát tu nemáme větvící se příběh, ale čistě lineární vyprávění, a neřešíme žádné sériové vraždy, ale „jenom“ únos. Tím nechci zápletku automaticky shazovat, osobně mám většinou radši právě uzemněnější příběhy než zbytečně příliš ambiciózní kolosy, ale ten kontrast oproti hlavní sérii je poměrně velký a ostatně i sám Date na to několikrát během hry upozorňuje, jako by si tohohle problému byli vývojáři sami vědomi.
Příběh určitě má co nabídnout, včetně napětí, emocí a pár zajímavých zvratů, hned řada z nich ale byla poměrně předvídatelná a celé finále poněkud neuspokojivé. Příběh je zkrátka tentokrát slabší, než jsme byli zvyklí u Učikošiho. A také je dobré brát v potaz, že jakkoli se zde vývojáři snažili co nejvíc zakrýt události prvního dílu, vzhledem k jeho obsahu je to téměř nemožné, takže pokud jste ho nehráli, novinka vám vyspoileruje hned několik důležitých informací. Určitě tedy nejde o ideální začátek pro nováčky a zahrát si nejdřív jedničku považuji prakticky za nutnost. Ostatně byste se jinak ochudili i o znalost vybudovaných vztahů postav.
V hlavní roli hlasoví herci
Ty se drží zavedeného stylu a změna scenáristy na nich prakticky není znát. Občas až překvapivě chytrý a vynalézavý, občas slizký Kaneme Date (v podání Grega Chuna), jehož největšího zálibou jsou porno časopisy, se opět skvěle doplňuje s umělou inteligencí jménem Aiba, jež obývá jeho levé oko. Erika Harlacher dokáže i do částečně robotického hlasu vnést neuvěřitelný charakter sice velmi analyticky smýšlející AI, která se ale občas dokáže naprosto utrhnout ze řetězu. Chemie těchto dvou funguje stejně dokonale jako v minulosti.
Ale nejsou to jenom oni, No Sleep For Kaneme Date nemá snad jedinou nezajímavou postavu a všechny jsou navíc také perfektně zahrané. Většinou ve hrách vyzdvihuji jenom pár těch nejlepších hereckých výkonů, ale tady si to zkrátka zaslouží hned celá řada hlasových herců. Ať už je to Jackie Lastra coby naivní studentka a internetová celebrita Iris Sagan alias A-Set, jež věří snad veškerým existujícím konspiračním teoriím, Zach Aguliar jako Irisin až příliš posedlý a oddaný fanoušek Ota Matsushita, který ale pro její záchranu dokáže udělat opravdu všechno, č
i Corina Boettger v roli na první pohled neškodné, ale ve skutečnosti drsné a neuvěřitelné silné Dateho dcery Mizuki, která ve svých 12 letech vede talentovou agenturu.
Za vyzdvihnutí určitě stojí také vůdce „morálně správného“ gangu a další oddaný Irisin fanoušek Moma Kumakura v podání Kaijiho Tanga, stydlivý nováček a Dateho kolega Kuruto Ryuki v podání Stephena Fu, který ze svých úst občas vypustí z ničeho nic absolutní šílenost, nebo Dateho šéfka v podání Allegry Clark, která rozhodně nevytváří zrovna příjemné pracovní prostředí. Pokračovat bych mohl ještě dál, protože menší „shoutout“ by si zasloužil opravdu každý herecký výkon v této hře, ale to by pak recenze o ničem jiném nebyla. Faktem zkrátka je, že postavy jsou výborné a doplněné o neméně skvělé herecké výkony. Pro fanoušky radost sledovat i poslouchat.
Úmyslně trapný humor i chytré narážky
To nutně nemusí platit o dialozích, občas dokážou být trochu slabší, případně působí, jako že se něco trochu ztratilo v překladu, v drtivé většině případů jsou ale také na velmi dobré úrovni. Dokážou být jak vážné, tak v mnoha případech samozřejmě pro sérii typicky odlehčené a plné humoru.
Ten určitě není limitovaný jenom na Dateho nevhodné poznámky, na tenhle humor zkrátka m
usíte být trochu naladění, i když díky jeho kontrolované míře podle mě funguje, ale hlavně tady najdete i velkou spoustu vyloženě metahumoru. Narážky nejenom na předchozí události, ale také bourání čtvrté stěny, reference na Zero Escape i popkulturu obecně. A samozřejmě humor plynoucí z postav jako takových, neboť velkou část osobnosti hned několika z nich tvoří zažité stereotypy.
A nesmím zapomínat ani na konspirační teorie, které hrály menší roli už v Zero Escape, tentokrát je jím ale věnováno ještě mnohem víc prostoru. Ať už jsou to reptiliáni, Great Reset, Moonshot či staří známí „archeoastronauti“. A nejsou to jenom konspirační teorie, ale také pár městských legend, jako výtahová hra, duchové a podobně. Hra se nesnaží příliš dlouho předstírat, že se něco z toho děje a že Iris opravdu byla unesena mimozemšťany, ale je zábavné sledovat, jak na události jednotlivé postavy nahlíží různě, a zjišťovat, co za nimi stojí ve skutečnosti.
Tradiční hratelnost s několika vylepšeními
Asi je čas se konečně přesunout k hratelnosti, která tentokrát není složená ze dvou, ale rovnou ze tří poměrně odlišných částí. Tou první je klasické point-and-click vyšetřování na různých místech a vyslýchání svědků, jež se nijak neliší od předchozích dílů ani jiných adventur. Neurazí, ani nenadchne, tentokrát tu ale těchto pasáží ani moc není, což je podle mě vlastně docela dobře, protože jde o tu zdaleka nejstandardnější a „nejnudnější“ část, kterou hra z hlediska gameplaye nabízí.
Druhou částí je pak psyncing, tedy infiltrování myslí jiných lidí. S tím jsem měl osobně u prvního dílu značné problémy a hratelnostně mi vůbec nevyhovovalo, tady je ale situace o něco lepší. Základ zůstává stejný, máte omezený čas (6 minut) a během nich musíte odemknout psychické zámky, pomocí nichž zjistíte nové informace o osobě, uvnitř které právě jste.
V cestě vám bude stát několik překážek v podobě předmětů, s nimiž musíte určitým způsobem interagovat. A ačkoli mi zde přišly pasáže oproti dřívějšku vylepšené, pořád musíte často spoléhat na náhodu a obzvlášť v pozdějších fázích hry se ze psyncingu opět stává spíš frustrující část hry, která zbytečně zdržuje klíčová odhalení v příběhu. Jakkoli se mi z příběhového hlediska psyncing velmi zamlouvá, a i tady dokáže odhalit velmi zajímavé informace a nabídnout pohled do nitra smýšlení člověka, který to v hlavně zrovna nemá úplně v pořádku, gameplayově podle mě implementace stále není ideální.
Zero Escape je zpátky!
Jenže tentokrát je tu ještě jedna část hratelnosti, na kterou vývojáři lákali zdaleka nejvíc, a to je návrat únikových místností, které jako by z oka vypadly těm ze Zero Escape. A to myslím doslova, protože tvůrci ponechali ikonické znělky, animace a zvukové efekty, což by se v jiných případech dalo brát jako recyklace, ale tady mi to přijde spíš jako příjemné pomrknutí na fanoušky. A jsou to právě únikové pasáže, které mě v No Sleep For Kaname Date bavily zdaleka nejvíc a vždy jsem se na ně těšil.
Nehrajete v nich navíc přímo za Dateho, který je zde jen v roli „přítele na telefonu“, ale za Iris a později i další postavy, mezi nimiž přepínáte. Hledání nápověd, interakce mezi postavami a řešení hádanek po většinu času naprosto skvěle odsýpá. Puzzly jsou dost náročné na to, aby vás potrápily, ale ne tak, aby vás zbytečně frustrovaly, jako jsem měl občas problém v Zero Escape. Tady se podle mě vývojářům dokázalo najít téměř dokonalou rovnováhu, díky níž po každé vyřešené hádance budete mít opravdu radost z toho, že jste na ni dokázali přijít. Jen je škoda, že vám to občas trochu kazí zbytečné nápovědy, kterých vždy pár dostanete i na nejvyšší obtížnost.
Celkově jsem si každopádně únikové pasáže neskutečně užil, a to nejenom díky ideální komplexitě hádanek, ale také jejich různorodosti a variabilitě prostředí, jež vždy nějakým způsobem odkazuje na již zmíněné konspirační teorie. Jde o fantastický přídavek do jinak standardní hratelnosti a doufám, že pokud někdy dostaneme plnohodnotný třetí díl, objeví se tam únikovky také.
Tohle trio velmi odlišných prvků hratelnosti se v průběhu hry příjemně střídá tak, že vás nikdy žádná pasáž nebude nudit, a jejich kombinace tak funguje vážně dobře. Alespoň tedy po většinu času, neboť ke konci hry se už svižné tempo přece jenom trochu ztrácí a finále je lehce natahovanější, než bych si přál. Pořád však jde o mnohem lepší pacing než výrazně natahovaná jednička, která má více než dvojnásobnou délku.
Příjemný standard
Pokud jde o vizuál, můžete očekávat takový standard pro tuhle sérii, který byl položen už v prvním díle a od té doby se příliš neposunul. Z technického hlediska určitě nejde o tu nejpokročilejší grafiku, titul ale sází především na svůj vlastní vizuální styl, unikátní design postav, a především fantastické přechodové animace a další maličkosti, díky nimž se do hry o to víc ponoříte. I proto tak podle mě není úplně problém odpustit menší technickou zastaralost.
Na druhou stranu je třeba dodat, že po stránce lokací titul příliš ambiciózní není. Jistě, máme tu unikátní a skvěle vybudované únikové místnosti, ale z hlediska lokací v realitě zde nastala velká recyklace z obou hlavních dílů a prakticky žádné nové místo očekávat nemůžete. Je tedy vidět, že po téhle stránce se docela šetřilo.
Vizuál každopádně skvěle doplňuje audio. O soundtrack se opět postaral Keisuke Ito a odvedl velmi dobrou práci. Najdeme tu řadu známých melodií z prvních dvou dílů, ale také několik velmi povedených novinek, především u únikových sekvencí, které sází na elektronický a naléhavý styl, jenž skvěle buduje atmosféru. Nezaostávají pak ani zvukové efekty. Už tady padly ty propůjčené ze Zero Escape, ale hra má samozřejmě i řadu vlastních, které do zasazení velmi dobře sedí a často doplňují výše vychvalované animace.
Technické nedostatky
Kde mě hra poněkud zklamala, je technická stránka, alespoň tedy u mnou hrané verze pro Switch 2. Titul nabízí v základu dva režimy, Quality a Performance, jež se od sebe liší cílovým rozlišením a frame ratem. Jenže oba dokážou být dost nestabilní, a to v docked i handheld režimu. Při trochu náročnějších sekvencích či třeba přechodech mezi lokacemi se snímková frekvence viditelně propadala a hru navíc trápí také nekonzistentní kadence snímků či jakýsi zvláštní problém s kamerou, který občas způsobuje to, že ani stabilní frame rate nepůsobí plynule. Kvalita obrazu pak vyloženě neurazí, ale občas je na obrazovce nemalé množství aliasingu.
Je třeba říct, že na žádné bugy či vizuální glitche jsem nenarazil, takže to je třeba pochválit, měl jsem ale velmi nepříjemný problém s audiem, které občas zvláštně praskalo. Zkoušel jsem ke Switchi připojit více sluchátek (přes Bluetooth i jack), ale problém přetrvával, a to v obou režimech, takže si myslím, že je to opravdu chyba na straně hry. Mnohdy to člověka dokáže docela vytrhnout ze zážitku, takže doufám, že vývojáři problémy s audiem opraví.
Nastavení potěší
Pochválit musím nastavení, kde toho na konzolovou verzi najdete poměrně hodně, a to včetně třeba nastavení ovládání, u něhož jde přepnout na Mouse Controls. To je skvělá funkce, jež se hodí pro vyšetřovací pasáže, ale vzhledem k tomu, že na rozdíl od jiných her musíte mezi klasickým ovládáním a používáním myši přepínat v menu, rozhodl jsem se to nakonec nepoužívat. Bylo by mnohem lepší, kdyby šlo mezi oběma styly přepínat plynule během hraní.
Ve hře najdete i nastavení obtížnosti, a to pro všechny tři části hratelnosti. Vyšetřovací pasáže a psyncing si tak můžete ulehčit a stejně tak i únikovky, kde je ale možnost obtížnost také zvýšit, čím se vám nejenom sníží časový limit u finálních hádanek, ale také sníží množství nápověd. To je v základním nastavení natolik velké, že opravdu doporučuji hned při spuštění hry přepnout na nejtěžší obtížnost, pokud vám hádanky běžně nedělají vyloženě problém. Nápovědami se zbytečně připravíte o příjemný zážitek.
Zážitek, který stojí za to. Ale pouze pro fanoušky
I přes zmíněné nedostatky jsem si každopádně No Sleep For Kaname Date vážně užil. Bylo skvělé opět vidět známé postavy ve své plné síle a jejich vzájemnou chemii, kterou podporuje nejenom scénář, ale hlavně také herecké výkony. Stejně tak jsem moc rád za návrat únikových místností, díky kterým byl gameplay o poznání zábavnější. Je ale třeba říct, že tenhle spin-off je určený pro fanoušky AI: The Somnium Files a do velké míry také Zero Escape. Pokud s ani jednou sérií nemáte zkušenosti, hledejte vstupní bod jinde, ať už 999 či první Somnium. Jestli už ale všechno máte za sebou, tuhle odbočku určitě nebudete chtít vynechat.
Verdikt
No Sleep For Kaname Date je příjemným přídavkem do již zavedené série sci-fi detektivek, který sází především na staré známé postavy a jejich vzájemné interakce, z herního hlediska pak přidává velmi zábavné a mimořádné povedené únikové místnosti. Celkový příběh je však tentokrát slabší a hru trápí i pár dalších problémů. Nejenom kvůli tomu se tak dá titul doporučit pouze fanouškům série, ostatní hráče to ale může nalákat na vyzkoušení prvního dílu či série Zero Escape, ze které si tento spin-off bere opravdu hodně.
