Grand Theft Auto V

Recenze z hraní PS3 verze hry

Venku převládá šeď, slunce se kryje za hradbou mračen a dešťové kapky dopadají na lesklý chodník. Právě se ke mně dostává kopie nejočekávanější hry roku 2013 a je jasné, že špatné počasí už mě dlouho trápit nebude. Placka se hrou se otáčí v PlayStationu a já zažívám ten známý pocit, který doprovází premiéru každé očekávané hry. Přeci ale cítím i něco jiného. Něco známého, ale přece vzdáleného. Něco, co jsem zažil naposledy v dubnu roku 2008. Každý přece ví, že nové Grand Theft Auto vyvolává v herní branži i něco jiného než extatická nadšení. S každým novým kouskem v této megalomanské sérii totiž čekáme revoluci, jež zatím vždy jen zaklepala na dveře. Ne tak letos. Grand Theft Auto V se svou simulací gangstera je tady a na vrata inovace si přineslo beranidlo. No, a létaly třísky!

Svět, který tam opravdu je

Není to maketa. Na rovinu, bez příkras vás ujišťuji o tom, že živější a plnější svět napříč videoherní produkcí nenajdete. Samozřejmě, jsou i jiné úžasné hry s otevřenými světy, ale jen a pouze v GTA V hraje herní svět hlavní roli. Napříč sérií se v Rockstar Games snaží o realizaci spousty neotřelých nápadů. Na svět je ale kladen ten největší důraz a letos snad poprvé můžeme s naprosto čistým svědomím říci, že okolní prostředí je demonstrací nekompromisní vývojářské práce.

Lví podíl na té atmosféře nekonečna má i neuvěřitelné technické zpracování. Popravdě řečeno moc nechápu, jak se starcům PS3 a Xbox 360 daří něco takového vůbec rozdýchávat, natožpak celkem plynule přehrávat. Skutečnost je taková, že dohled je masivní, úroveň detailu vysoká a velké bugy žádné. Těžko si vůbec představit, co stojí za tak skvělou optimalizací. Za sebe tipuji černou magii. Při tom opravdu neuvěřitelně působí GTA V až na člověka, který již Spojené státy navštívil. Všechen ten šrumec velkoměsta, překrásné výhledy na downtown a purpurové západy slunce tam skutečně jsou. Možná několikrát připomenou kýč, nakonec ale budete spíše omámení tou grafickou vyspělostí a citem pro kompozici. Já sám jsem si po nějakých čtyřiceti hodinách ve státě San Andreas opět uvědomil jak moc velká garance kvality je nálepka Rockstar Games.

Pouhá grafická vyspělost by ale nestačila, kdyby chlapci a děvčata z Rockstar Games nenapěchovali celé Los Santos a okolí živoucími mechanismy. Při svém putování tak nezřídka narazíte na události, kterými se podobně jako v Red Dead Redemption můžete, ale nemusíte zabývat. Pomůžete člověku, jemuž to za chvíli letí a jeho auto právě dalo vale funkčnosti? Nebo jinak – vrátíte peněženku ženě, která byla okradena vámi dopadeným zlodějem? Volíte vy, a i když to zní jako nesmírné klišé, hry jsou právě o možnosti volby a tady je čistě na vás takřka vše.

Páté GTA ale nekončí u podobných generických výstupů. Často se stanete svědky i velmi komických a propracovaných situací, kdy kupříkladu jeden z kriminálníků opomněl přistavit únikové vozidlo a po vloupačce tak neměl s kolegy jak zmizet. Podobných ,,aktivit“ je napříč herní mapou spousta a především díky nim se prostě nemůžete v novém GTA nudit, ani kdybyste se zbůhdarma potloukali po herní mapě a zrovna neměli do čeho píchnout.

Tři postavy, tři světy…

…trojitá zábava? Ano, Rockstar hrál před vydáním na revoluční notu, ovšem jedna věc je slyšet to z desky a druhá věc poslouchat to naživo. Kdo chtěl GTA V, ten už ho má a moc dobře ví, že výstup se podařil. Utněme však tu alegorii. Na rovinu přiznávám, že za posledních pět let, jsem v žánru nezažil větší zemětřesení. ,,Rockstars“ dovalili naprosto prvotřídní zábavu, když se celý ten sandbox jaksi vysypal a roztříštil do tří světů. Pro ty, kdo se poslední dva roky potápěli (v GTA se svým koníčkem můžou pokračovat), připomínám, že páté Grand Theft Auto nabízí hru za tři postavy, mezi nimiž lze víceméně libovolně pendlovat. Tahle novinka ovlivňuje nejen hratelnost, ale i vyprávění příběhu a stejně fantasticky jako zní na papíře, funguje i v reálu.

Michael má na krku pořádnou krizi středního věku, Franklin zase svého otravného kamaráda Lamara a Trevor pořádnou, nikdy nekončící, kocovinu. Dohromady tvoří všechny postavy doslova rovnostranný trojúhelník, neboť povahově jsou si všechny postavy cizí zhruba stejně. Vývojářům se navíc podařilo každé postavě vtisknout minimálně jednu pořádně negativní vlastnost, tudíž se nadmíru obtížně ztotožníte s jedním z protagonistů tak moc, abyste ostatní prostě odložili, jakkoliv to pořádně nejde, na vedlejší kolej. Z dějového hlediska tři hratelné charaktery představují vysokou scénáristickou, přičemž Dan Houser zřejmě prospěl s červeným diplomem.

Ruka do rukávu však zapadne až ve chvíli, kdy ke slovu přijde hratelnost. V rámci proveditelnosti takového prvku samozřejmě nelze mezi Michaelem, Franklinem a Trevorem libovolně přepínat kdykoliv se vám zamane. Dokonce se může zdát, že v misích takovou možnost dostanete jen opravdu výjimečně a ano, v tomto ohledu asi kdekdo čekal dosti nereálné zázraky. Mezi třemi hrdiny tak lze libovolně přepínat jen velmi zřídka, k čemuž vás hra navíc velmi důrazně popostrčí. Byla by ale chyba myslet si, že se jedná o rušivý element. Osobně jsem takové mise bral spíše jako bonus a ten hlavní potenciál jsem odkrýval mimo úkoly, kdy lze zhruba po třetině hry zcela dle vašeho uvážení volit mezi vyvolenou trojicí. A budete to dělat s chutí.

Každá z postav má třeba speciální schopnost – Michael zpomalí čas při střelbě, Franklin v autě a Trevor, pošuk od pohledu, zase může začít běsnit, což ho učiní odolnějším a smrtonosnějším. Ne že by toto triviální odlišení hrálo nějakou výraznou roli ve variabilitě zážitku, ale buďte si jisti, že Rockstar jen u něj nezůstal. Často se o událostech dozvídáte ze tří různých úhlů pohledu, což mě osobně učarovalo vzhledem k tomu, že kolikrát byla volba postavy na mně a já tak klidně mohl přijít o spoustu zajímavostí. Nemusím snad mluvit o službě, jakou prokazuje taková nevyzpytatelnost případné znovuhratelnosti.

Auto, Grand Theft Auto

Nedílnou součástí všech ,,gétéáček“ jsou samo sebou dopravní prostředky. Bez nich by byl život v San Andreas, stejně jako ve skutečné Americe, nemyslitelný. Nasednout lze do takového množství vozidel, poletuch, plavidel a jiných bizarních kousků, že jenom ozkoušet vše, co v tomto ohledu hra nabízí, by vystačilo na dvouměsíční dovolenou. Sedany, sporťáky, kombíky – všechno tu najdete. K tomu ale přidejte motorky, kola, tanky, stíhačky, dvojplošníky, jachty, čtyřkolky, padáky, buginy a další. Uf, a to bych si vsadil ještě na to, že na další spoustu parádních vehiklů jsem zapomněl.

Máte tedy možnost projet se ve skutečně široké nabídce přibližovadel. Je to ale zábava? Osobně jsem v prvních hodinách hraní dštil síru na arkádovější směr, jímž se autoři vydali, a i přestože bych osobně raději viděl příklon ke stylu GTA IV, po delším hraní jsem řízení přivykl a vlastně si ho i docela užíval. Přitom se nejedná o nic hrozného. Pořád máme co dočinění s řidičskou nirvánou oproti takovému Saints Row IV, ovšem ti, kdo se v tomto ohledu přizpůsobili čtvrtému dílu, mohou být dosti nemile překvapeni.

S dopravními prostředky pak souvisí i jedna v celku otravná záležitost, která sužuje sérii už hodně dlouhou dobu. Představte si situaci, v níž přijedete na smluvené místo se svým nakoupeným (!) automobilem, ale misi můžete plnit pouze v předem připraveném vozidle. Vystoupíte z auta, necháte ho úhledně zaparkované u patníku, a když se pro něj chcete po skončení mise vrátit, sporťák, do něhož jste i s vylepšením nasázeli pěkných 700 tisíc dolarů, je fuč. Předpokládal jsem, že podobné Grand Theft Auto excesy bude v pátém díle řešit proklamovaná odtahová služba. Mýlil jsem se. Systém, podle něhož se vybírají vozidla pro odtažení postrádá jakýkoliv logický systém a klidně se tedy může stát, že vám odstraní z ulice nějaké ,,noname“ auto, které jste před chvílí ukradli, namísto koupeného (!) supersportu.

Ono se tam i něco děje

Ano, děje. A je to vůbec ta nejkrásnější pasáž nového GTA. Až budete soucítit s Michaelem, až budete nevěřícně kroutit hlavou nad Trevorem, až budete žasnout, jak netradiční myšlenky lezou z Franklina, pak pochopíte, v čem páté GTA startuje i ty nejzarytější odpůrce mainstreamu. Už jsem zmiňoval, že se povedl scénář, ale jsou to teprve postavy, kdo mu dodávají ten správný ,,ksicht“.

Sice se kolikrát pozastavíte nad konáním té které postavy s tím, že vy byste to udělali jinak. Neberte to ale jako mínus. Velmi často vám hra nabídne volbu, přitom si ale nechává autorství, takže postavy jsou dané a svou volbou tedy těžko uděláte z takového Trevora Mirka Dušína. Málokteré studio na světě zvládá tak skvěle prezentovat postavy jako Rockstar. Díky povedené zápletce, kde ne každá postava je přesně taková, jak vypadá a díky fantastickým cutscénám se GTA prostě nemůže rovnat žádná přímá konkurence v žánru. Ostatně i takový Ubisoft, jehož Watch Dogs už číhají za dveřmi, má pěkně nahnáno, když z jeho útrob zní, že dva měsíce na prozkoumání Los Santos stačí. Pak se prý máme vydat do jeho Chicaga. Uvidíme.

Mise, aktivity a jiné skopičiny

Když jsem si před necelým měsícem stěžoval v recenzi na Saints Row IV, že veškerou výplň tvoří tuze nezábavné střílení, nemohl jsem tušit, jak moc se mu nové GTA vzdálí. Nejenže náplň hlavních úkolů tvoří obrovsky různorodé činnosti, ale i to samotné střílení přetéká zábavností a pocitem opravdovosti.

Mise se dělí na ty klasické, do nichž jdete tradičně s jednou postavou, na loupežné fušky, které povětšinou plníte ve třech, a na takové, jež můžete splnit s jakoukoliv postavou z naší trojice. Nudit se rozhodně nebudete. Považte sami, co takhle přepadnout vojenskou základnu s šílencem Trevorem a za palby tanků ukrást vrtulník, nebo třeba v ponorce brázdit moře na severu, z něhož vylovíte vojenské cosi, po čem touží hlavní hrdinové.

Zapomněl jsem na něco? Ovšem! Herní mapa přetéká aktivitami, jako je potápění, horolezení, závodění a tak dále. Franklin má psa, jehož služeb využijete při nejedné misi. Je toho spousta a předem se omlouvám, pokud jsem právě vaši oblíbenou činnost vynechal. V diskuzi bude samozřejmě místo pro připomínky všeho druhu.

Nářez

Jakkoliv číselné hodnocení neuznávám jako plnohodnotnou formu vyjádření, dlouho předlouho jsem váhal, zda udělit devět nebo deset. Pak jsem ale spráskl ruce a uvědomil si jednu zásadní věc. Čím dokonalejší hru máme před sebou, tím větší je tendence hledat na ní sebemenší hnidy. Nemá to cenu. Nalijme si čistého vína, hru roku máme před sebou, a pokud ji vy ještě nemáte, mazejte pro ni. Nemáte konzoli? Spolehněme se na duchapřítomnost Rockstaru a věřme, že ani PC scénu neopomene.