Analytici prorokují Halo: Reach doslova astronomická prodejní čísla a hypování nezná žádných mezí. Existuje skutečné ospravedlnění tohoto humbuku?
Konzole z dílen Microsoftu – Xbox 360 – disponuje pestrou paletou exkluzivních titulů. Pokud bychom měli na herní nástěnku slávy připíchnout pouze jeden z nich, s velkou pravděpodobností by volba padla na sérii Halo. Argumenty budiž neslýchaný úspěch (Halo 3 prý v prodejích pokořilo pět předních exkluzivit PlayStationu 3 dohromady), excelentní multiplayer s tařka nekonečnou hrací dobou a zajímavé příběhové pozadí, které rozvíjí i nepřeberná řádka knižních publikací či komiksů. Nyní náhledněme pod pokličku dalšího pokračování s podtitulem Reach, které si naposledy vzalo na paškál vývojářské studio Bungie. Rozloučí se duchovní autoři s jejich milovaným dítkem stylově?
To, že ve hře figuruje multiplayer, je snad nad slunce jasné. Ani singleplayerová část nicméně není v žádném případě zanedbávána. Spokojíte-li se s jednohubkou, zcela jistě nebudete zklamáni. Příběhová linka se odehrává na planetě Reach, od čehož se odvíjí i aplikovaný podtitul. Znalci reálií určitě vědí, která bije. Lidská rasa si Reach opravdu důkladně hlídá. Jde totiž o jakési centrum, v němž nabírá na obrátkách utajovaný projekt nesoucí název Spartan. Vycvičen je zde mimo jiné i notoricky známý Master Chief, ikona série. Stejně jako v ODST si však za něj nezahrajeme.
Mnozí nepochybně alespoň tuší, jak se situace na Reach vyvrbí. Mimozemští Covenanti ji objeví, zaútočí a bohužel i kompletně zdevastují. Ještě před tím ji mnoho Sparťanů opustí, což se ovšem nedá říci o ostříleném šestičlenném týmu Noble. Ten na Reach setrvává a plní složité úkoly s nejistým výsledkem. Jakmile jeden člen zahyne, dochází k vyslání nového Sparťana verze III, který není vyráběn s pečlivostí druhé verze. Jmenuje se Noble 6 a samozřejmě se stane zbrusu novým hlavním hrdinou.
Nejtemnější Halo
Noble 6 není členem týmu Noble pro nic za nic. Ostatní Sparťané mu budou dělat společnost a podávat pomocnou ruku při tuhých přestřelkách. Maximální počet oponentů byl navýšen o hrozivých 100% (z 20 na 40 najednou!), takže o pořádné střety nebude nouze. Tvůrci se dušují, že Halo: Reach se stane nejtemnějším dílem série. Je to jedna z jejich priorit. Vězte, že protivníci nevypadají tak neškodně jako dřív, ba dokonce nahánějí strach. Proč ta snaha? Děj Reache skončí tam, kde začíná vůbec první díl, ve kterém byli Covenanti pro lidskou společnost naprostou novinkou. Proto je hororovější pojetí na místě.
Přestože se Reach může na první pohled jevit jako prosté Call of Duty ve sci-fi kulisách, lze najít mnoho odlišností. Za nejzásadnější pokládám „sandboxový“ nádech. Nečekejte žádnou koridorovku a vození za ručičku. S mírnou nadsázkou lze vyrukovat s tvrzením, že vše je uloženo na naše bedra. Vhod přijdou i dopravní prostředky k rychlejšímu přemisťování na určená místa. A pomyslnou třešničku na dortu zastává mise ve vesmíru. Ve stíhačce Sabre poletíme nakopat nepřátelské zadnice a asi nemusím zdůrazňovat, jak naivní je představa neohroženosti. Takovému činu bych bez okolků přidal přídavek sebevražedný.
Součástí hry je rovněž kooperativní režim až pro čtyři hráče. Jestli máte přátele, kteří patří mezi fanoušky Halo, singleplayer bude o to zábavnější. Spoléhat se na člověka z masa a kostí je přeci jen lepší, než na umělou inteligenci, co si budeme povídat. Vize čtyřčlenného „živého“ týmu je ostatně velmi lákavá. Praktické využití by našla i v módu Firefight, nad nímž ukápne nejedna slina. Na naši skupinu jsou vysílány vlny mimozemšťanů, které neustále nabírají na intenzivitě a síle. Jak dlouho se udržíme? Pokud netoužíme po totálním masakru, před samotnou akcí si pohrajeme s podrobným nastavením. Upravit lze jak síla protivníka, časové odstupy vln, tak i dostupný zbrojový arzenál. Firefight se stane jedním z hlavních lákadel hry.
Sběrač lebek
Multiplayerová beta odhalila hned několik nových módů. K dispozici byl Headhunter, který kombinuje vedle nových i prvky klasického Capture the Flag. Každý hráč má vlastní lebku, k dalším se přitom dostaneme zabitím protivníka. Lebky musíme přinést na určené místo, jež se po vypršení daného limitu přemístí. Pokud neseme deset lebek najednou, stává se z nás primární cíl výrazně označený na mapě. Dalším módem je Stockpile obsahující rovněž bitvu s vlajkami. Po mapě jsou rozházeny neutrální vlajky, přičemž náš úkol spočívá v jejich nashromáždění na opěrném stanovišti. Body se zapisují každou minutu, takže pokud ji nepřítel sebere a nestačí odnést dostatečně daleko, bodové ohodnocení připadne do naší kolonky. V módu Generator Defense hrají prim tři generátory. Tři Spartani je brání, tři Elite mají zničit. Po několika minutách se role vyměňují.
Módy tedy nepostrádají šťávu a originalitu, jejich kvalitu ale značně ovlivní mapy. Bungie jsou mistři žánru, a proto je veškerá skepse nekompromisně potlačena. Zatvrzelé fanoušky bezpochyby potěší zakomponování starých známých map, konkrétně Reflection (dříve Ivory Tower), který se až na pár úprav věrně podobá originálu a opět jde o pastvu pro oči. Dále si své místo vydobyl Zealot (dříve Midship), jehož změny jsou již podstatnějšího charakteru. Z nových bych zmínil Spire, k němuž se váže mód Invasion - vojáci začínající na pláži musí obsadit věž na kopci. Kapitola „mapy“ bude ve finalní verzi Halo: Reach určitě patřit k těm nejlepším.
O grafickou prezentaci se stará Halo engine, který je sice trochu starší, ale autoři se jej snaží vyždímat jako nasáklou houbu. A přináší to ovoce. I když velkou změnu nepocítíme hned, lze časem zpozorovat větší smysl pro detail, perfektní hru světla a stínů, a také inovovaný animační systém. Pozadu nejsou ani zvuky. Střelba ze zbraní působí věrohodněji a celkově je znát příklon k realismu (jak jen to ve sci-fi jde). Tvůrci si zaslouží palec nahoru.
