Halo: The Master Chief Collection – Chiefova výkladní skříň

Ještě před pár lety byl remastering starších kousků opravdu velmi vzácnou záležitostí. Než jsme se ale nadáli, v současné době je to jasný trend a to i ve chvílích, kdy na nové konzole vychází velké množství exkluzivních i third party titulů. A i přes remcání diskusních trollů, že jde pouze o ždímání našich herních šrajtoflí, nakonec všichni s vděčností sáhneme po nějaké té remastered edici. Vždyť zahrát si ty staré pecky v novém kabátku je tak lákavá příležitost, že jsme za ni schopni zaplatit i plnou cenu. Pro mnoho hráčů to navíc platí dvojnásob pokud jde o sérii Halo, která se stala nejlépe prodávanou vojenskou akční střílečkou všech dob. Původní tvůrci trilogie z Bungie sice sérii opustili a vrhli se do nového projektu Destiny, ovšem jejich nástupci z 343 Industries dali prostřednictvím čtvrtého dílu jasně najevo, že i oni zvládnou udržet Halo sérii na špičkové úrovni.

V případě Halo: The Master Chief Collection by však bylo takřka rouhání považovat za jedinou devízu hry přeleštění staré grafiky. Tohle není žádná obyčejná remastered edice. Naopak slovo kolekce v názvu je více než namístě. Celá tato kompilace, která spolkne na vašem harddisku úctyhodných 65 GB, obsahuje původní trilogii a již zmíněný čtvrtý díl, který načíná trilogii další. Jmenovitě to je Halo: Combat Evolved Anniversary, Halo 2 Anniversary, Halo 3 a Halo 4. Vzhledem k tomu, že celá kolekce nese jméno Master Chiefa se nesetkáte s hrami jako je ODST nebo Reach. Vývojáři se však nechali slyšet, že pokud bude dostatečný zájem, v budoucnu by se mohlo dostat i na tyhle kousky. No, aby nebyl! O nedoceněném Halo Wars se bohužel mlčí úplně. To je ale vzdálená budoucnost a nás zajímá především ta současná.

I po vydání hry budou tvůrci zásobovat hru různými záplatami, přičemž hned první patch má pěkných 15 GB. Aby byl výčet toho, co na disku najdete úplně kompletní, je třeba zmínit také seriál Halo Nightfall, který má pod taktovkou Ridley Scott a konečně je součástí kolekce také vstupenka do multiplayerové bety Halo 5: Guardians. Málo toho rozhodně není. Pro fanoušky série navíc může jít opravdu o extrémně srdeční záležitost a v Microsoftu si toho jsou vědomi. Spolu se hrou obdržíte i dvaačtyřiceti stránkový dokument, který popisuje, co vše kolekce nabízí a vůbec jak moc srdíčka do toho vývojáři dali a jak jsou naměko z toho, co teď držíte v rukou.

Halo: Combat Evolved Anniversary

Vrhněme se ale na jednotlivé hry, které kolekce obsahuje. Jak je z nadpisu patrné, první díl Halo už jednou remasteringem prošel. Původní Halo: Combat Evolved, které bylo launch titulem prvního Xboxu z roku 2001 se deset let poté dočkal kompletního překopání, které hře neuvěřitelně prospělo. Novináři původní hře vyčítali především graficky strohé a opakující se prostřední, což je jedna z věcí, které právě následná remastered edice vylepšila. Mezi vydáním Anniversary adice a Master Chief kolekce však neuběhl takový čas, takže s úpravou neměli vývojáři tolik práce, když už hra kompletním předěláním jednou prošla. V prvé řadě šlo o navýšení rozlišení na 1080p a vývojáři přislíbených 60 snímků za vteřinu. Je však poznat pouhým okem, že snímkování vcelku často klesá a to i ve chvílích, kdy byste to nečekali.

Jako připomenutí dávných časů naprosto skvěle funguje funkce, kdy lze pouhým zmáčknutím tlačítka kdykoli přepnout do původního grafického zpracování. Až v tu chvíli si uvědomíte, jakou změnou hra prošla. Prostředí po většinu času představuje pouze obrovské textury v nejrůznějších odstínech šedi, jistě však i po těch letech oceníte modely postav jednotlivých nepřátel. Ti nejen že dobře vypadají, ale mají i uvěřitelný a přirozený pohyb a rozhodně na sebe neberou roli prasat na porážku. Z pohledu umělé inteligence je první Halo opravdovým mistrovským dílem. Zmínit je třeba i remastering kompletního audia u kterého je taktéž možné kdykoli přepnout do původní verze.

Halo 2 Anniversary

Předělávka druhého dílu nám byla neustále předhazována jako absolutní vrchol celé kolekce a já nemůžu nic jiného, než jen užasle přikývnout. Celá hra běží v naprosto novém enginu, takže obdobně jako u jedničky stará a nová verze vypadají jako naprosto odlišné kousky. Bohužel onen engine byl pravděpodobně připravován ještě pro Xbox 360 a neodpustím si poznámku, že Xbox One by toho zvládnul daleko více. Tak jako tak je ale posun v grafickém zpracování propastný. Prostředí obsahuje mnoho nových detailů a dokonce si vývojáři dali práci tu práci a tu a tam přidali naprosto nové objekty, nebo stávající upravili. Nejde tak pouze o výměnu původních textur za nové, ale v mnoha případech o celkovou úpravu prostředí, která však proběhla zásadně ku prospěchu hry a nijak nenarušuje charakteristickou atmosféru. Obdobně jako u Halo: Combat Evolved Anniversary i zde přepínáte mezi starým a novým enginem a že jde o naprosto famózní podívanou snad ani nemusím připomínat. Halo 2 Anniversary jako jediné běží pouze v rozlišení 900p, s vědomím tohoto faktu jsem však žádné výrazné rozdíly nezaznamenal.

Co však považuji za naprosto největší devízu předělané dvojky, jsou cut scény, které prošly kompletní změnou. V originální hře byly vytvořeny v enginu hry, takže na dnešní dobu vypadají spíše k smíchu a jejich atmosféru a informační hodnotu si přes všechny ty zubaté okraje nelze naplno vychutnat. Vývojáři však udělali skvělý krok – vzali všechny filmečky a hodili je do koše. Hra totiž nově nabízí naprosto všechny příběhové filmečky zpracované pomocí CGI technologie, takže vypadají naprosto úžasně. Ti nejzarytější fanoušci si navíc všimnou i naprosto nového střihu, postavení kamery a dalších věcí. Zvykli jsme si, že remastering pro nás znamená, že z 720p vývojáři udělají 1080 a to je vše. Filmečky v Halo 2 Anniversary však význam remasterignu pozvedli na jinou úroveň. Při cut-scénách lze navíc stejně jako kdykoli ve hře přepínat mezi starým a novým enginem, takže můžete porovnat původní a nové zpracování cut-scény. Protože jsou ale ty nové vytvořeny kompletně od znovu a nekopírují původní předlohu, často se stane, že se přepínám posunete o několik sekund vpřed či vzad.

Halo 3 a Halo 4

Černým Petrem celé kolekce je bohužel třetí díl, kterému byla sice věnována obdobná péče jako dílu čtvrtému, ale protože vyšel z kraje životního cyklu Xboxu 360, je na něm znát, že jde už o hru z historie. Trojka byla vylepšena na 1080p a 60fps, které si po většinu herní doby drží, ale stejně jako v případě jedničky tomu tak není vždycky. Halo 3 také obsahuje vylepšenou hru světel a stínů a propracovanější odlesky, ale jde pouze o drobnosti, kterých si nejspíše vůbec nevšimnete.

Čtvrtý díl vyšel v roce 2012 a tehdy všechny ohromil perfektním grafickým zpracováním. Není tak překvapením, že právě čtyřka zaujímá v celé kolekci místo nejlépe vypadajícího dílu. Nutno přiznat, že jsem sám absolutně nevěřil, že by právě čtvrtý díl mohl vypadat takhle skvěle. Nezdráhám se říci, že neznalý hráč by klidně usoudil, že jde o hru vytvořenou přímo pro nejnovější konzole. Rozlišení 1080p je povinností a taktéž slibovaných 60fps kterých bohužel hra dosahuje velmi obtížně. Pravděpodobně díky náročnosti na výpočetní výkon právě v tomto dílu jsou propady nejčastější a nejmarkantnější. Je však opodstatněné si myslet, že v rámci slíbených záplat budou právě tyto problémy eliminovány. Čtvrtému dílu chybí pouze režim Spartan Ops nabízející kooperativní hraní, vývojáři však slibují v průběhu prosince jeho doplnění zdarma prostřednictvím zmíněných aktualizací.

U kooperace ještě zůstaneme, protože bystřejší znalci série jistě podotknou, že kooperace byla možná i v předchozích dílech. To samozřejmě zůstává, ostatně tvůrci se dušují, že kolekce nabídne vše co jednotlivé díly a ještě něco navíc, ubírat by se rozhodně nemělo. První a druhý díl umožňuje kooperativní hraní ve dvou hráčích, přičemž třetí a čtvrtý díl až ve čtyřech.

Čtveřice her a jedno menu

Většina podobných kompilací nabízí základní nabídku, skrze kterou se zapínají jednotlivé hry. Každá má tedy svůj vlastní ovládací interface, vlastní menu atd. V tomto případě však šli tvůrci jinou cestou a rozhodně nechci říct, že jde o cestu špatnou, právě naopak. Po zapnutí hry na vás kromě charakteristické melodie vyskočí nabídka, která svou hloubkou i šířkou nemá konkurenci. Nabízí totiž okamžitý přístup nejen ke všem čtyřem dílům, ale i dalším bonusům, nastavení a samozřejmě multiplayeru, ke kterému se dostaneme později.

Fakt, že máte na jednom místě k dispozici vše z celé série, pravděpodobně vyústilo k rozhodnutí, že už předem budete mít odemčen všechen obsah. Ihned po prvním zpuštění tak budete mít zpřístupněny všechny mise ve hře jednoho hráče, což na jednu stranu vypadá jako dosti riskantní a odvážné řešení, dle mého názoru se to ale k myšlence kolekce her náramně hodí. Navíc to umožňuje další zvláštnost, která je rozhodně zajímavá a nevšední. Řeč je o playlistech, což je jednoduše vámi navolený seznam po sobě jdoucích misí. Zároveň si pro celý playlist navolíte obtížnost a další nastavení a pokud byste si nevěděli rady, několik playlistů už pro vás připravili samotní vývojáři. Některé kombinují jen mise z jedné hry, což je sice zajímavý nápad, ale daleko pestřejší volbou je kombinace misí napříč celou čtveřicí her. Naprosto ideální pro hru v kooperaci, kde si vyberete ty nejlepší mise pro vás a vaše spoluhráče.

Sparťané, do zbraně!

Série Halo je unikátní v tom, že vždy nabídla vytříbený singleplayer i hru více hráčů. V obou režimech se postarala o základy ve svém žánru a proto v kolekci zkrátka multiplayer nesmí chybět. Ten má v menu svou samostatnou záložku, ovšem po jejím otevření se stejně jako singleplayer i hra více hráčů rozdělí podle čtveřice her. V kolekci tak najdete samostatně multiplayerové režimy ze všech čtyř dílů, které spolu nijak nesouvisí. Budete se tak setkávat se situacemi, že přechod například z Halo 2 do Halo 4 bude poměrně obtížný, díky mírně odlišné hratelnosti a ovládání. Naštěstí je možné si ovládání změnit a uzpůsobit si ho tak, aby přechody mezi jednotlivými režimy byly co nejplynulejší. Stejně tak je možné si vytvářet playlisty, v současnou chvíli lze však použít pouze ty předvolené. V blízké době by však měla být odemčena možnost vytvářet si playlisty vlastní.

„Unifikovat a spojit jednotlivé hry více hráčů by bylo zahození originálních herních zážitků, které každý díl přináší.“

I čtveřice samostatných multiplayer režimů se nese v duchu „vše odemčeno“, takže již od začátku máte k dispozici všechno brnění, zbraně a další vybavení. Ani v jedné hře není přístupné levelování, což je samozřejmě pochopitelné, protože levelovat svou postavu ve čtyřech hrách by se nejspíše nikomu nechtělo. Ostatně právě systém získávání zkušeností byl až ve čtvrtém díle, takže jeho absence nemusí tolik mrzet. Na druhou stranu unifikovat a spojit jednotlivé hry více hráčů by bylo zahození originálních herních zážitků, které každý díl přináší. Toto řešení sice není úplně elegantní a má své mouchy, rozhodně mě však nenapadá lepší řešení.

A jak se vlastně multiplayer hraje? Stejně a zároveň ještě lépe. Stejně v tom smyslu, že nabízí tu stejně chytlavou a kompetitivní hratelnost jako tehdy. Nic na tom nemění ani grafický upgrade, který se dle mého názoru hratelnosti nijak výrazně nedotýká, pouze vylepšuje celkový dojem. A lépe v tom, že díky výkonnějšímu železu vše jede daleko plynuleji a netrápí vás dlouhé loadingy či lagy a naopak oceníte fungující matchmaking. Nicméně první a druhý díl bude vyhledáván pouze z nostalgie a pokud to budete myslet s multiplayerem v Halo Collection vážně, nejspíše sáhnete po čtvrtém dílu. Výjimkou je pouze šestice map z Halo 2, která se dočkala kompletního redesignu a nutno dodat, že vypadají opravdu k světu. Mají navíc vše, co vyžaduje kvalitní multiplayerová aréna a věřím, že právě ona šestice bude hojně protěžována.

„Zahrát si online tyto klasiky je skvělá příležitost, ale multiplayer potřebuje daleko větší páku na hráče, než je pouze nostalgická hratelnost.“

Pokud bychom se chtěli vrtat v číslech, v celé kolekci najdete více než stovku map, což je už úctyhodný údaj. Třešničkou na dortu je pak přítomnost map, které si užijí na konzoli od Microsoftu premiéru. Jde o mapy, které byly k dispozici formou DLC pouze pro PC verze, takže pozdě, ale přece. Hra více hráčů dosahuje obrovských rozměrů, obávám se ale, že její obliba rychle vyprchá. Hrát se bude ona šestice map z Halo 2 a novější Halo 4. Zahrát si online tyto klasiky je skvělá příležitost, ale multiplayer potřebuje daleko větší páku na hráče, než je pouze nostalgická hratelnost. Mírně prodloužit zaujetí hráčů by mohl i tzv. Forge režim, který umožňuje drobně upravovat náležitosti jednotlivých map, jako je rozmístění vlajek a další prvky. To je však umožněno pouze v Halo 3, Halo 4 a u několika map druhého dílu.

V jednom z mnoha trailerů kolekce je série Halo popisována jako otec moderních FPS her a především kompetitivního multiplayeru. Spisovatel Brian Bendis dokonce přirovnal kulturní vliv značky Halo ke Star Wars. Je jedno, jestli s tím souhlasíte, či ne. Vliv Halo na hry tak jak je známe dnes je však nepopiratelný. Zahrát si celou sérii, jejíž pojítkem je právě Master Chief na jedné konzoli ve vylepšené grafice je splněným snem všech fanoušků série. Kolekce navíc přichází i s několika bonusy jako jsou kompletně předělané filmečky druhého dílu od věhlasné firmy Blur Studio, seriál Nightfall, či jen prostý fakt, že máte vše naservírováno na jednom místě.

Halo: The Master Chief Collection je jako muzeum Halo série, kde si můžete nejen jednotlivé exponáty osahat, za což by vám v jiném muzeu rozhodně nepoděkovali, ale se vším co vidíte, si můžete s klidem pohrát, jak se vám zlíbí. Můžete se nostalgicky vrátit o mnoho let zpět a navázat tam, kde jste skončili, anebo si jednotlivé Halo hry můžete užít jiným a naprosto novým způsobem. The Master Chief Collection je povinností pro všechny fanoušky série. Naopak pro vlastníky Xboxu One, kteří se ještě s Master Chiefem nesetkali, jde o příležitost odškrtnout si jeden z hráčských restů.