Herní historie: FPS 1.díl - žánr který dobyl svět

Zdravím všechno co se rozhodli si přečíst, nebo se jen podívají na tento článek. Je to první díl z plánovaných pěti dílů o historii FPS her. Dále plánuji udělat podobnou sérii článků o RPG a RTS hrách. Ještě bych chtěl udělat alespoň jeden článek o těch nejzajímavějších Tycoonovkách. Tak snad se všechno podaří tak jak bych si to přál J

Ale ještě dříve než se ponoříme do herního pravěku bych vám rád pověděl, jak jsem se dostal k psaní na toto téma. Nápad udělat pár článků věnujících se herní historii, od vzniku her až po současnost jsem dostal už minulý rok, když jsem psal  esej do AJ na téma Blizzard Entertainment. Celkově mě psaní o historii herní společnosti hodně bavilo a donutilo mě si zahrát pár hodně starých her. Postupně mi tento nápad tak vrtal hlavou, že jsem se rozhodl napsat tuto sérii článků o mých nejoblíbenějších žánrech čili RPG, FPS a strategie. Původně jsem chtěl ještě psát o sportovních hrách, ale jelikož dnes existuje hra simulující prakticky každý sport, zabralo by to více než plánovaných 5 článků pro každý žánr. Takže vám teď přeji hezké čtení.

FPS neboli first person shooter jsou nejčastěji označovány střílečky z pohledu první osoby, ale často se také setkáte z RPG, které se honosí tímto titulem, nebo různými simulátory. Ale toto by mělo být jasné každému hráči, píšu to jen proto, abych ujasnil, že se plánuji věnovat pouze klasickým FPS.

Mnohými bývá za první FPS označován Wolfenstein 3D, ale historie tohoto žánru je ještě delší. Ve Wolfenstein jste se poprvé dostali do kůže člověka, aniž by vás obklopoval nějaký stroj, v tomto byl Wolfenstein první. Ale stříleček z pohledu první osoby už pár vzniklo i před legendárním wolfem.

Úplně prvními  hrami které se mohou pyšnit tímto titulem jsou Maze War a Spasim. Mnohem slavnější je Maze War, ve které jste se dostali do kůže oční bulvy. Jednalo se o první síťovou hru, hranou na předchůdci internetu – každý už určitě o ARPANETu slyšel. Princip hry hodně připomíná oblíbenou českou hru, bulánky. V podstatě chodíte bludištěm, které se skládá ze čtvercových polích a bojujete proti dalším hráčům. Všechno je velmi jednoduché, jak je vidět na obrázku.

Problém je že dodnes nevíme, jestli první FPSkou byl skutečně Maze War nebo Spasim, což byl vesmírný simulátor. Datum vydání Maze War totiž není známo, někteří lidé tvrdí že vyšla už roku 1973, pravděpodobnější variantou je že to bylo až na začátku roku 1974, ve stejnou dobu jako Spasim. Úžasné viďte, mnoho z vás jistě považovala Wolfa za první FPSku, přitom ty první od něj dělí necelých dvacet let.

Jedna černo-zelená hra

Další hra z žánru FPS vyšla až roku 1980 a byl jí simulátor tanku – Battlezone. Na rozdíl od Maze War a Spasim měl lepším a propracovanější grafiku, včetně různých vzdálených objektů. Tato automatovka byla velmi populární dlouhou řadu let, ale potom stejně jako další automaty ji zastínila nová herní platforma – osobní počítače. Další hra, která stojí za zmínku je Wing Commander od studia Origin, ti vzali velmi populární vesmírný simulátor a přidali do něj bitvy. Vznikla tak  vesmírná střílečka z pohledu první osoby, hra velmi podobná Spasim, ale co se týče zpracování a technické stránky věci je sto let před ním.

Géniové z id software

Ještě předtím než vstoupíme do 90. let 20. Století, bych vám rád představil čtveřici, tehdy mladíků, kteří navždy změnili herní svět. Jsou to John Carmack, John Romero, Adrian Carmack a Tom Hall. Tito čtyři pánové jsou zakladateli herní společnosti, kterou by měl každý hráč znát- id software. Když ne kvůli jejich první hitovce – Commander Keen, tak alespoň pro jejich další hry. Právě oni přinesli světu žánr FPS. Hlavně bych měl zmínit Johna Carmack, který vytvořil engine na kterém id software vytvořilo svou první 3D hru- tou bylo Hovertank 3D. Ve hře jste se dostali do tanku, ve kterém jste projížděli jakési bludiště a bojovali proti různým příšerám, které ohrožovali lidi. Mezi Wing commander a Hovertank 3D byl jeden velký rozdíl a tím byla uživatelská přívětivost. Wing Commander byl opravdu, obtížně hratelný díky neustálému sekání a padání hry, tehdejší počítače jednoduše nedokázali ustát takový nápor na procesor. Oproti tomu se Hovertank 3D hrál krásně, hlavně díky  Carmackovu enginu.

Práce na Hovertank 3D přinesla do žánru počítačových her nový, svěží vítr a tak bylo rozhodnuto, že další hra od id software bude opět 3D FPS. Tentokrát jsme se již nedočkali ovládání nějakého vozidla, nebo vesmírné lodě. V nové hře od id software jste se vžili do postavy čaroděje, který procházel dungeonem a přitom likvidoval mračna nepřátel. Konečně zmizela zeď v podobě kokpitu vozidel, která vás oddělovala od okolí a vy jste si tak mohli vyzkoušet všechno téměř na vlastní kůži. Tato hra se jmenuje Catacomb 3D a kromě faktu že hráč ovládá sám sebe, nikoliv celou loď nebo tank, přinesla ještě pár dalších vylepšení. Například lepší grafiku, ale toho si jistě sami všimnete na obrázcích. A také konečně bylo možno vidět na obrazovce více než jen jednu postavu. Ale to byl pouze začátek hvězdné kariéry id software.

Vzhůru do třetí říše

Hra, která kompletně změnila herní svět a dostala žánr FPS na první místo jak v prodejnosti, tak v oblíbenosti u hráčů, Wolfenstein 3D. Nečekaně opět od společnosti id software, byla jednoduše peckou, kterou si musel zahrát každý hráč. Byla opět krůček před Catacomb 3D. Ale konečně jsem stanuli ve vlastní kůži a se zbraní v ruce, proti hordám nepřátel, čili konečně to byla střílečka z pohledu první osoby jak je známe dnes. Grafika opět byla lepší, ale to se nedá říct o dalších aspektech hry, jako AI nepřátel, kteří mnohdy nedokázali obejít ani ty nejmenší překážky. Ale to hra vynahrazovala jinak, na tu dobu totiž měla až podivně zajímavý příběh. Problém u id software je že příběh pro ně vždy byl jen okrajovou částí hry. Sice zde na pozadí něco bylo, ale pouze to mělo dokreslovat celkovou atmosféru hry.

Hráč se dostal v kůži amerického agenta do Německa, kde měl zjistit tajné informace o nacistickém programu, který měl vyvinout jakousi tajnou armádu. Ovšem něco se zle pokazilo a vy jste zamířili do vězení. Právě ve vězení se odehrává první kapitola hry, která byla shareware. Za dvě zbylé jste už museli platit, jestli někdo z vás zná systém jakým apogee prodávala své hry, tak už má jasno.Na konci každé kapitoly na váš čekal boss. V první kapitole to byl velitel vězení, v té druhé německý profesor, který měl vyvinout neporazitelnou zombie armádu a nakonec sám vůdce. Kterého jste nakonec zabili.

Právě díky tomuto zasazení se hra dočkala velké kontroverze. Zobrazení hákových křížů a Hitlerovy podobizny, bylo velkým problémem v mnoha státech. Celkem překvapivě hlavně v Německu, které je známo svými nesmysluplnými zákony, upravující nevhodný obsah her. Hra tak byla v Německu zcela zakázána, zvláštní od národa, který před 70 lety byl ochoten následovat jednoho z největších zločinců až do hrobu. Ale zpět ke hře samotné, ta měla takový úspěch, kterým se nemohli pochlubit všechny předešlé hry od id software dohromady a to byl teprve začátek hvězdné kariéry Johna Carmacka a id software.

Další FPS střílečkou, která stojí za slovo určitě není až Doom, ale ještě před ním vydaný Blake Stone: Aliens of Gold. Hru vydalo Apogee Software, ale vytvořilo ji studio JAM Productions. Jako taková hra nebyla nic extra, ani nebyla nijak úspěšná. Důležitá je v tom, že to byla první FPS střílečka, kterou vytvořil někdo jiný než id software. Hra je zasazena do budoucnosti, kde se chopíte speciálního agenta Blaka Stona, který má infiltrovat základnu jednoho, ne zrovna moc hodného vědce. A náplň už je úplně stejná jako ve všech střílečkách té doby, chodit a střílet nic víc. Hra neměla prakticky žádný úspěch, hlavně díky tomu že vyšla pouze týden před vydáním Dooma, který ji zcela rozdrtil. Přece jenom se svou úžasnou grafikou, mocným arsenálem zbraní, vícelevelovými mapami a konečně i chodbami které nebyly jen 90ti stupňové, neměl Blake Stone šanci.

Doom a jeho klony

A potom už přišel samozvaný král všech FPS, Doom, opět od geniálních tvůrců z id software. Opět ze zbrusu novým Carmackovým enginem, který posloužil také jako základ několika Doomovým kopiím. Ve hře jste se chopili elitního mariňáka, který byl vyslán do společnosti, která experimentovala s teleportací. Ovšem nastává jeden nemalý problém, experimenty způsobily, že se náhle začali zjevovat různí démoni, zombie a přízraky přímo z pekla. Cílem tak není nic menšího, než zachránit svět. Při plnění tohoto úkolu se hráči dostanou do nejrůznějších lokací a právě jejich odlišnost je jedním z prvků, které Doom přinesl jako první. Všechny úrovně předešlých her vypadaly skoro stejně a lišily se jen málo.

Hlavní zásluhu nese John Carmack, který vytvořil Doom engine, schopný vytvořit dynamická světla, víceurovňové levely a chodby s jinými než 90ti stupňovými zatáčkami. Všechny tyto prvky udělaly z Dooma epickou řežbu a jednu z nejúspěšnějších a nejznámějších stříleček všech dob. Navíc zde byl multiplayer, který umožňoval hrát hru až 4 hráčům po lokální síti. Takto vznikl deathmatch. Multiplayerový mod, který zná každý, kdo alespoň jednou zavítal do MP klání jakékoliv střílečky. Abych to vše shrnul, nikdy před tím ani potom se v herním průmyslu neobjevil takový skok do předu jako byl Doom, a to že jsem ho i já hrál ve školních lavicích počítačové učebny už o něčem svědčí.

Zároveň bych chtěl zmínit i Doomovo pokračování – Doom 2: Hell on earth, které nepřineslo prakticky žádné novinky, které by měnily herní průmysl. Doom 2 přišel jen s novými mapami, i tak to ale stačilo na obrovský úspěch. A v záplavě Doomových kopií a klonů bych zmínit jméno Heretic, nejednalo se o nic jiného než o fantasy předělávku Dooma, navíc na stejném enginu.

Promrhaný potenciál

Poslední hrou, která si určitě zaslouží vaši pozornost je Rise of the Triad. Často opomíjená přesto velice důležitá hra, která přinesla mnoho revolučních prvků. Hru vydalo 3D Realms (odnož Apogee Software). Původně se mělo jednat o pokračování Wolfensteina, ale když se apogee a id software rozešli, s plánu sešlo a cíl byl jednoduchý. Udělat hru, která nebude ani za mák připomínat původního wolfa a to se povedlo.

Hra byla graficky na velmi dobré úrovni, ovšem obsahovala pouze pravoúhlé chodby. Tvůrci přidali i trochu toho realismu a tak jste sebou netahali celý zbraňový arsenál, ale jen pár vybraných kousků. Navíc hra obsahovala oheň, který zde nebyl pouze formou nějaké zbraně, ale byl součástí různých pastí a podobných skopičin. Problém byl že 3D Realms vydali hru krátce po vydání Doom 2 a krátce před vydaním Heretica. Hráči tak měli jasnou volbu a Rise of the Triad upadlo do zapomění.

Tak to byl první náhled do herní historie FPS žánru. Doufám že se vám článek líbil a také přinesl nové informace o hrách, které jste dosud neznali. V příštím díle bych se chtěl podívat na roky 1995-1999, které přinesly pecky jako Quake, Duke Nukem 3D nebo první Half-Life. Zatím se mějte hezky.