A je to tu zase, další cesta do herní historie právě začíná. Po trošku delší pauze, než jsem původně chtěl, jsem se dokopal k tomu, abych napsal další…
A je to tu zase, další cesta do herní historie právě začíná. Po trošku delší pauze, než jsem původně chtěl, jsem se dokopal k tomu, abych napsal další pokračování této série. V dnešním díle se podíváme do zlatého věku stříleček, do doby kdy vznikaly nejznámější a největší značky herního průmyslu. Jsou to roky 1999-2004 a jelikož v těchto letech vyšlo obrovské množství kvalitních titulů, vybral jsem jen ty, co se výrazně zapsaly do herní historie.
Když módaři vládnou světu
Jednou z posledních her, o kterých jsem psal v minulém článku, byl Half-Life a právě zde bych chtěl navázat. Valve, tvůrce Half-Life, je v mnoha ohledech specifická herní společnost. Jedním z nich je přístup k fanouškům, ti vytvořili mnoho HL modů a také asi ten nejznámější mód vůbec, a to nejen pro Half-Life, ale pro všech hry. Nejspíš už tušíte, že se jedná o Counter-Strike, který se mezi nás dostal v roce 1999.
Rád bych zmínil i jeho tvůrce – Minh Lee, který vystupuje pod přezdívkou Gooseman a Jess Cliffe, právě tito modaři přivedli na světlo světa ikonu všech multiplayerových hráčů. Princip CSka je strašně jednoduchý, na mapě spolu soupeří dva týmy – teroristé a zásahová jednotka. Za killy, plnění úkolů a další věci hráči získávají peníze, za které mohou nakoupit lepší zbraně, vybavení nebo munici a tak pořád dokola. Původní CS je ryze multiplayerová záležitost až CS: Condition Zero přidává i singleplayer, ale ruku na srdce, ten za moc nestojí.
S rozvojem multiplayerového hraní se zvedala i obliba CSka, to se tak stalo nejhranější MP střílečkou své doby a dodnes mu patří přední příčky ve světě online hraní. Také se dá říct, že až s příchodem Counter-Striku se začal rozvíjet progaming, který sice již nějakých pár let existoval, ale až od teď se dá o progamingu mluvit jako o profesionálním sportu. Navíc v roce 2004 jsme se dočkali další verze.
Na rozdíl od většiny her se CS rok od roku zvedalo a stále přitahovalo více a více hráčů. Je to takřka dokonalý recept na úspěch, každý měsíc se na internetu objevovali nové mody, nové vylepšené verze CSka přicházely téměř každý rok a v roce 2004 přišel nový CS: Source. Source nepřinesl velké množství novinek, ale spíše upravil původní koncept hry k dokonalosti. Největší změnou tak byl grafický kabátek hry, ta totiž běží na source enginu pro HL2. CS si dodnes drží velmi početnou základnu hráčů a na výsluní online hraní ještě nějaký ten rok zůstane, v současnosti nemá žádného pořádného nástupce ani na poli casual hraní ani v progamingu.
Šílenství v aréně
Další hra která stojí za zmínku je Unreal Tournament, která je velmi podobná třetímu Quakovi. Unreal Tournament se zaměřuje především na multiplayer a singleplayer je veden ve stejném duchu. Abyste mi rozuměli, není zde skoro žádný příběh, jen jste hozeni do arény, kde bojujete proti nepřátelskému týmu, buď sami za sebe, nebo se svým týmem. Hra si získala fanoušky hlavně velkým počtem modů – kromě klasických deathmatch, teamdeathmatch nebo capture the flag jsou zde Domination, Last Man Standing nebo taktickým Assault.
Jak jsem již říkal, hra byla velkou konkurencí pro Quake 3: Arena, který vynikala jako frenetická akce zatímco Unreal Tournament byl spíše taktická záležitost. Hry jako takové byly obě na dobré úrovní, ale ani jedna se nemohla vyrovnat CSku, které drtilo všechny ostatní MP hry. I přesto si Unreal Tournament našel své fanoušky a zapsal se také do herní historie jako jedna z prvních multiplayerových her zaměřená na taktické a především týmové hraní.
Medal of Honor
To že rok 1999 byl velice plodný na skvělé hry, které změnily svět, dokazuje i další položka na dnešním seznamu – Medal of Honor. Dnes snad neexistuje hráč, který by neznal jméno jedné z nejslavnějších herních sérií. Ať už kvůli skvělým dílům za druhé světové nebo kvůli propadákům jako Warfighter. Prvního medala mají na svědomí DreamWorks Interactive a jedná se o jednu s prvních stříleček exkluzivních pro konzoli PS1, dnes je také k dispozici na PSN.
Hlavní předností hry byl skvělý příběh, který napsal sám Steven Spielberg. Ve hře se chopíte vojáka Jimmyho Pattersona, který je členem tajné vojenské zpravodajské služby OSS. S Pattersonem se dostáváte do Evropy na samém konci druhé světové války a vaším cílem není nic jiného než vítězství. Musíte tak splnit spoustu poměrně obtížných misí a zpětně musím uznat, že i poměrně rozmanitých. A poté co překonáte kampaň, na vás čeká hra dvou hráčů ve splitscreenu.
MoH byl velkým hitem a jedním z důvodů pro koupi PS1, tím dalším byl fakt, že tehdy se jednalo o nejlepší herní mašinu. Skvělý příběh, hratelnost, lokace, AI, hudba, no prostě všechno po čem každý hráč touží, tohle všechno položilo základ pro jednu z největších herních sérií a pro krále všech stříleček (alespoň do příchodu CoD)
Nejlepší z nejlepších
Popularita MoH byla tak velká, že hned v roce 2000 vyšel druhý díl s podtitulem Underground. Ten vyšel nejprve pro PS1 a o několik let později i pro Game Boy Advance. Opět se jednalo o válečnou hru z prostředí druhé světové války. Tentokrát jsme se ale nechopily svalnatého hrdiny v uniformě, ale křehké francouzské krásky Manon Batiste. A jak tomu u podobných her bývá úkol je opět stejný, porazit Němce za každou cenu. Manon se během svého snažení dostane na spoustu rozličných míst, kde bude plnit hromadu úkolů. Jen tak z hlavy můžu zmínit Francii, Krétu nebo Afriku. Hra obsahovala také lokální multiplayer, který dovršil již tak dokonalé dílo. MoH: Underground byl vytvořen narychlo a bylo to na něm hodně vidět, hratelnost i grafika byly prakticky stejné, ale proč měnit něco co skvěle funguje?
Na další díl si hráči museli počkat o něco déle. MoH: Allied Assault byl vydán v roce 2002 a přinesl několik změn. Ta první byla hodně podstatná, hru nevytvořilo studio DreamWorks Interactive, ale 2015 inc. A také jako první MoH vyšel na PC. Vlastně PC byla jediná platforma, na kterou tento díl vyšel. Na rozdíl od předchozích díků, které jakoby si z oka vypadli, byl nový MoH graficky na skvělé úrovni a přinesl i několik zajímavých nápadů. Ale na rozdíl od prvních dílů je zde příběh zcela vedlejší a dá se říct, že zde vlastně žádný ani není. V kůži Mika Powella se dostanete do horkých pouští severní afriky i na pobřeží Normandie a jedno vám můžu říct, byla to neskutečná řežba. Allied Assault bývá mnohdy označován za nejlepší díl série a stal se trhákem roku 2002. Za vše mluví už jen jméno tvůrců. Hádám, že o 2015 inc. slyšel málokdo z vás a možná vás překvapím, že se poté přejmenovali na Infinity Ward. Takže tvůrci CoD dělali i na hře které byla jedním z jeho největší konkurentů. Ale to nic nemění na tom, že Allied Assault byl skvělou hrou, později vyšly i dva datadisky – Spearhead a Breakthrough.
Zatím studio 2015 inc. pracovalo na MoH pro PC, tak EA LA pracovalo na MoH pro konzolisty, ti se dočkali ve stejném roce. MoH: Frontline vyšel na PS2, Xbox a Gamecube a opět se jednalo o velmi povedenou záležitost. Hra klade opět velký důraz na příběh a také se vrací starý, známý Jimmy Patterson z prvního dílu MoH. Ve Frontiline budeme sledovat cestu tohoto agenta OSS od pláže Omaha až do samotného nacistického Německa. Zaskočíme si také na operaci Market Garden a zúčastníme se i mnoha dalších známých bitev. Jedním z hlavních úkolů Pattersona je získat plány tajného německého letounu, který má zvrátit průběh války. Byl to velký souboj mezi Frontline a Allied Assault a kdoví jak by to dopadlo, kdyby vyšly na stejné platformy. Jedno je ale jasné Allied Assault vynikal rozmanitým prostředím, perfektní hratelností, zatímco Frontline příběhem a skvělou atmosférou.
Konec jedné legendy
Frontline vyhrál několik cen pro hru roku a tak bylo zcela jasné, že pokračování na sebe nenechá dlouho čekat, ale EA LA ušilo nový MoH tak trochu horkou jehlou. Hlavním problémem byla nevyváženost hry a její délka, ta byla okolo 5 hodin, řeknete si v dnešní době standart, ale tehdy se jednalo o jednu z nejkratších her. Právě na tomto příkladu je vidět, jak některé moderní hry zaostávají. V MoH: Rising Sun jsme se vydali pro změnu do Pacifiku bojovat proti Japoncům. Hra to byla bezesporu dobrá, ale jsem již psal, dosti nevyrovnaná. Nejdříve jste se dostali do Pearl Harboru, kde vás čekala úchvatná podívaná, až zrak přecházel. Potom vás vzali a hodili do celkem jednoduchých levelů bez nápadu, a tak pomalu atmosféra vyprchala. I přesto byl Rising Sun přijat s otevřenou náručí, když se do té doby jednalo o nejslabší díl série. Ve stejném roce vyšel ještě MoH: Infiltrator pro GameBoy Advance. Infiltrator byl pouze ve 2D a nenabízel nic extra, i přesto se jednalo o poměrně dobrou hru, která do serie MoH pěkně zapadla.
Až do roku 2004 neměl MoH ve svém žánru konkurenci, Halo byla futuristická střílečka, Doom a Quake byly staré hry a CS nebo BF se zabývali pouze online hraním. MoH začal stagnovat, tvůrci nevěděli, kam sérii dále posunout a když vyšlo první CoD, které uhranulo všechny hráče, čekalo se, jak se předvede nový MoH. MoH: Pacific Assault vyšel pouze pro PC a jak název napovídá, odehrával se v Pacifiku. Vlastně se jednalo o takový rozšířený Frontline pro PC. Problém MoH:PA byl jediný, ale za to obrovský. Bylo to zase to stejné, jako už několikrát předtím a navíc chyběly i prvky, které MoH vynášely do nebes – příběh, hratelnost, skvělá technická stránka hry nebo atmosféra. Výsledek byl jasný, MoH předal korunu a trůn CoD.
Český král FPS
Ve výčtu FPS her s tohoto období vám můžou chybět tituly jako Deus Ex, SystemShock 2 a další, ale o těchto hrách budu určitě psát v jiné kategorii – RPG. Ale to jsem trochu odbočil, vývoj her ve světě šel neustále kupředu, vznikaly stále nové, lepší a lépe hratelné díla a domácí scéna nebyla pozadu. V roce 2001 vznikl legendární Operation: Flashpoint, který hrál snad každý alespoň trochu hardcore hráč. Vcelku reálná válečná simulace nabízela pohled na válečný konflikt mezi Sovětským svazem a armádami NATO ve fiktivní zemi. Do rukou se nám tak dostalo hned několik různých postav od obyčejného vojáka Armstronga až po velitele tanku nebo pilota.
Hra byla vypiplaná do neuvěřitelných detailů a dávala tak hráči rozmanité taktické možnosti a volnou ruku v tom, jak splní nejrůznější úkoly. Jako velitel týmu jste mohli udílet nejrůznější rozkazy vašim vojákům, samozřejmostí byl jen jeden život, aneb stačil jeden slušný zásah nepřítele a mohli jste misi začít znovu. Právě díky tomu jste měli pocit, že jste na skutečném bojišti ve skutečném světě. Hra tak nutila hráče postupovat s rozvahou a pečlivě volit každý další krok.
Navíc poutavý příběh o boji proti okupaci Sovětských vojsk generála Guby napumpuje do žil adrenalin a v misi, kde se máte sám proplížit z hlouby nepřátelského území a spojit se s partyzány není nouze o velmi napínavé momenty. Přece jen být sám proti celé sovětské armádě není jen tak. Kromě realističnosti, skvělé hratelnosti a taktickým hrátkám hra obsahovala také editor map a tak se herní doba posunula téměř na nekonečnou. Navíc datadisk OF: Resistance přinesl do hry další vylepšení. Jeho hlavní předností je brutální obtížnost, se kterou měl problém nejeden hráč. Datadisk byl inspirován obsazením Československa v roce 1968, v Resistance tak bojujete za partyzány a za samostatnost jejich fiktivní země Nogova. Podobnost s Československem musela být jasná každému hráči, který odehrál třeba jen jednu misi.
Chlap co na to má
Zatímco PS1 se dočkal své FPS exkluzivity už v roce 1999, první Xbox si musel počkat až do roku 2001, kdy bylo představeno první Halo: Combat Evolved. Hra si získala obrovské zástupy fanoušků díky své nelinearitě, rozmanitému prostředí, neobyčejným herním možnostem a také hlavní postavě – velkolepému Master Chiefovi, který se stal herní legendou. Chcete recept na úspěch? Pak jděte ve šlépějích prvního Halo, vytvořte nadupaného hlavního hrdinu, zajímavý svět a hlavně skvělý příběh.
V kůži Master Chiefa nás nečeká nic jiného než zachraňovat lidstvo. To se totiž snaží vytvořit ohromné vesmírné impérium, ale v cestě jim stojí jeden velký nepřítel – mimozemská rasa Covenantů. Ti chtějí lidstvo vyhladit a musíme přiznat, že se jim to dost daří. A tak jako jeden z elitních mariňáků vyráží Master Chief do boje proti těmto emzákům.
Halo vynikalo hned po několik stránkách, ale tou největší byla především fyzika, který na svou dobu byla něco neuvěřitelného a ani skvělý Half-Life se nemohl s Halo měřit. Také možnost nasednout a projet se v mnoha vozidlech nebo se proletět v covenantském vznášedle působila na hráče velmi pozitivním dojmem. Celkově je Halo: Combat Evolved slušným základem pro úspěšnou sérii, která dala vzniknout herní legendě.
Druhá světová a multiplayer
V tomto období se zrodila i další světoznámá herní série, kolem které je každoročně velký poprask. Jde o Battlefield, první díl – Battlefield 1942 vyšel v roce 2002 pro PC. První battlefield je zaměřen na multiplayer a pokládá základy celé série, pro kterou je MP hlavním článkem hry. Rozsáhlé mapy a velké množství tanků, letadel, lodí a dalších vojenských prostředků, které můžete ovládat, okouzlily nejednoho hráče. Naopak kampaň zde neexistuje, hráč může v singleplayeru bojovat na multiplayerových mapách, akorát místo protivníků z masa a kůže proti němu stojí armáda botů.
Arkádový styl, komunita a skvělá hratelnost udělaly z Battlefieldu 1942 jeden z titulů, který si musel každý vyzkoušet. V době, kdy se začalo multiplayerové hraní pořádně rozvíjet, se jednalo o první z titulů, který přinesl rozsáhlé bojiště s velkým množstvím bojových prostředků. Velmi dobře se zde uplatňovala taktika a spolupráce celého týmu byla velmi důležitá. Hlavně díky své zábavnosti byl Battlefield daleko úspěšnější než jeho hlavní konkurent masivně multiplayerová válečná simulace World War II online: Battleground Europe.
BF 1942 také přinesl různé povolání do hry, jednalo se o průzkumníka, assaulta, medika, technika a anti-tank, hráč se dostal do Severní Afriky, Evropy, Pacifiku nebo Ruska. Hra se dočkala dvou datadisků – The Road to Rome a Secret Weapons of WWII. Další díl série s podtitulem Vietnam vyšel v roce 2004, ale nejednalo se o hru, ke které bych musel cokoliv psát. Celkově mě první BF moc nebavil a spíše se klaním k CSku a nebo singleplayeorvým hrám jako MoH, které mě baví o hodně více než MP šílenství jako BF.
Nový herní král
Ale zřejmě největší peckou tohoto pětiletí bylo první Call of Duty. Produkt Infinity Ward, dříve známých jako 2015 inc, kteří byly zodpovědní také za MoH: Allied Assault. Nápad na novou herní sérii se údajně vynořil v hlavách vývojářů těsně před E3 2002 a jelikož hra vyšla už v roce 2003, šlo o velmi rychle vytvořenou hru. Ale navzdory poměrně krátkému času vývoje se jedná o jednu z nejlepších her všech dob a také jednu z her roku 2003.
Hlavním pilířem úspěchu je vyladěná hratelnost, ta je velmi rychlá a pohodová, hra neháže hráči do cesty zbytečné překážky a ten si tak může užívat válečné orgie, tak, jak se patří. Navíc velmi pestrá hratelnost a velké množství různých úkolů napomáhá vžít se do hry a užívat si boje o osvobození Evropy. Navíc hudební podkres dodává hře další rozměr a epické pasáže se staly nezapomenutelnými okamžiky herní historie. Ve hře se dostanete do kůže tří různých vojáků – Amerického vojína Martina, ruského četaře Voronina a britského četaře Evanse. Za každého z nich si projdete jednu z kampaní, které vás vrhnou do nejrůznějších míst válečného běsnění WWII.
Za zmínku, a to hodně velkou, stojí také multiplayer, který se dá považovat za jeden ze základních kamenů celé hry, v tom se hráči dostali do kůže jednoho ze spojeneckých vojáků a nebo Němce. První CoD se také prosadilo v progamingu, kde si dodnes drží silnou pozici a stále se ročně koná několik turnajů v této hře. Obrovský úspěch hry a skvělá hodnocení přiměly tvůrce vytvořit dva datadisky – Finest Hour a United Offensive. Myslím, že mohu směle prohlásit, že oba patří mezi nejlepší datadisky herní historie.
Jeden delší výlet
A pecka následuje pecku, tou další je první díl ze série Far Cry. Jedná se o vstup společnosti Crytek na trh velkých her a jedná se o vstup skutečně brilantní. Už jen samotný příběh je velmi zajímavý a rozhodně upoutá, navíc vám tvůrci dali tolik možností jak hru hrát. Příběh se točí okolo pokusů vytvořit supervojáka, které vede šílený doktor Krieger. Hra se odehrává na ostrově v Jižním Pacifiku. Vy, jako bývalý voják, teď už majitel lodní společnosti, Jack Carve, odvážíte na ostrov reportérku Valerii. Ale ani jeden z vás nemá ponětí, co se na ostrově děje. Následně je vaše loď přepadená Kriegerovými žoldáky, kteří navíc unesou Valerii. Vaším cílem se nejprve stává její záchrana, ale později jde o mnohem víc.
Hlavní plusem celé hry byla bezkonkurenční grafika, všechno bylo skvěle vymodelované a dovolím si říct, že tak nádherný svět jako ve Far Cry jste před tím nikde vidět nemohli. Hlavní náplní hry bylo střílení, které nabízelo svěží, arkádovou obtížnost, ale nevyplácelo by se zapomínat na nejtěžší obtížnost. Ta je skutečnou výzvou a mnohdy jde spíše o vaše přežití než o něčí záchranu nebo zlikvidování laboratoří. Ve hře je také multiplayer, ale ten je zde spíše do počtu. Celkově je Far Cry hra, která se zapsala do historie především po příběhové a grafické stránce.
A znovu to páčidlo
A jsme opět u konce dnešního dílu Herní Historie, ale poslední hra dnešního výčtu je neskutečná pecka. Nebyla by to žádná výprava do herní historie bez Half-Life 2. Tato legenda od Valve bývá mnohými hráči označována za nejlepší hru roku 2004, některými za nejlepší hru dekády a některými dokonce nejlepší hrou vůbec. Snad žádná hra nebyla tolik očekávaná jako nové HL2, 5 let vývoje na něm nezanechalo žádné stopy a dodnes patří mezi to nejlepší, co můžeme na svých počítačových mazlíčcích rozjet. Zkrátka, tvůrci HL2 vzali všechno, co bylo na původní hře skvělé, napumpovali to steroidy a ještě přidali masivní výzbroj a výsledek? Kdo ještě HL2 nikdy nehrál, měl by tuto osudnou chybu napravit.
Ve hře se opět chopíme Gordona Freemena a jeho páčidla. Příběh navazuje na jedničku, takže bych to shrnul, po incidentu v Black Mesa si všichni lidé myslí, že Freeman je mrtvý, aby toho nebylo málo tak Zemi začíná okupovat combine. A tak se Gordon opět vydává do ulic a stok City 17. Zajímavostí také je, že v HL2 se nám nedostává žádných cutscén ani jiného neosobního zobrazení příběhu, takže je jen na hráči jak ho pochopí. Další velkou devízou druhé dílu je vylepšená fyzika. Jestliže jsem ji u Halo: CE označil za skvělou, tak v HL2 se jedná o naprostý skvost. Herní fyzika je plná různých fyzikálních jevů, a aby se nejednalo jen o okrasu, je přítomna při různých řešení hádanek. Je mnoho dalších důvodů, proč je HL2 výjimečná hra a vypisovat je by vyšlo na další článek. Ať už si vezmeme hratelnost, grafiku, příběh, atmosféru, ozvučení, tak vše je provedeno naprosto mistrovsky.
Jak jsem již naznačil, tak velkou změnou a krokem dopředu byla také grafika hry, nový source engine se předvedl opravdu skvěle. Jeho využití u dalších her jen potvrzuje jaký masterpiece Valve stvořilo. To stejné se dá říct i o službě Steam, právě HL2 byl první hrou, kterou jste si mohli ze Steamu stáhnout. A snad ani nemusím připomínat, že úspěch u fanoušků byl neskutečný, HL2 je do dnešních dnů jednou z nejprodávanějších her a také si to zaslouží. A fanoušci zase mohli tvůrcům tleskat ve stoje.
Pro dnešek je to už všechno a upřímně jsem rád, období mezi roky 1999-2004 bylo, co se týče tvorby kvalitních FPS, pravděpodobně nejsložitější na nějaké zevrubné zmapování. V příštím díle bych se chtěl věnovat FPS exkluzivitám na konzole, takže půjde o hry jako Halo, Killzone, Resistance, Black a další. Takže pro dnešek se s vámi loučím.
