Cokoliv vám v Guerilla Games slibovali, cokoli co jste viděli a slyšeli, všechno je pravda. A je to ještě lepší, než jste si mysleli.
Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro
Screenshoty jsou pořízené bez patche umožňující supersampling, výsledný obraz na PS4 Pro tak může být ještě lepší.
Taky to znáte, když dávno v minulosti uděláte nějaké rozhodnutí, které o mnoho let později přinese obrovský úspěch? Asi tak se teď musí cítit v Sony. Partnerství s Guerilla Games si v Sony pravděpodobně pochvalovali už dříve, při produkování série Killzone však patrně netušili, jaké zlaté vejce jim toto studio snese v roce 2017. Tituly z akční série Killzone sice byly pokaždé kvalitní hrou, nedokázaly se však nikdy vymanit z ranku kvalitních, leč obyčejných stříleček. A buďme upřímní, opravdu byste si mysleli, že studio, jenž vytváří koridorové střílečky z pohledu první osoby, dokáže vytvořit neméně kvalitní akční RPG v otevřeném světě? Přestože už dobře vím, jakou je Horizon skvělou a precizně vytvořenou hrou, ještě stále nechápu, jak dokázali toto veledílo v Guerilla Games vytvořit. Zároveň také velké smeknutí před Sony, které dalo hře zelenou, protože mohlo klidně jít o velký finanční propadák. Pojďme si ale říci, proč je vůbec Horizon: Zero Dawn tak skvělou hrou.
Earth is ours no more
Mistrovské dílo, kterým Horizon: Zero Dawn bezesporu je, zaštituje neuvěřitelně detailní a propracovaná vize autorů o futuristickém světě plném moderních technologií, ale také primitivních kultur a barbarského chování. Cit, s jakým tvůrci představují svět a brousí jeho nejjemnější nuance do křišťálové zralosti je přinejmenším překvapující.
Vítejte ve světě, který je zcela mimo naše chápání. Vítejte ve futuristické budoucnosti, kde se lidstvo opět chopilo pazourku a luku s šípy. Kdysi majestátné mrakodrapy nyní slouží pouze jako podpora pro obrovské břečťany a liány a kde podjezdy a nadjezdy dálnic pokryla rez s mechem. Majestátnost lidské civilizace je ta tam a příroda si bere zpět, co jí patří. Proč se ale po pastvinách prohání robotická zvířata inspirovaná nejenom dinosaury. Co jsou zač? Proč tu jsou a co tu dělají? A co se stalo s lidmi, proč zanikly celé civilizace a lidské pokolení se uchýlilo zpět ke kmenovému stylu života? Proč domorodci berou stroje jako nevysvětlitelnou magii a zakazují mluvit o tom, co lidstvo kdysi dělalo lidstvem, přestože památek je kolem rozeseto nespočet? A především, odkud Aloy pochází? Kdo je její matka, proč je vyvrženec a proč rozumí artefaktům z doby dávno minulé?
„Život rádoby primitivních kmenů po boku majestátných a vražedných super strojů působí najednou tak přirozeně, že máte opravdu pocit, že hra popisuje skutečné události.“
Znáte to pomyslné “ještě chvíli a už to vypnu”? Jistě, často omílaná fráze nejen v recenzích. Avšak natolik silné pnutí hrát, hrát a hrát jsem neměl už opravdu dlouho. Od okamžiku, kdy zhlédnete úvodní intro, vás hra polapí do svých spárů a nehodlá pustit. Ani po dlouhých hodinách hraní se mi nechtělo přestat a chtěl jsem víc a víc. Připadal jsem si jako videoherní narkoman. Závislák, který si dá přestávku jen kvůli biologickým potřebám, kterým jednoduše nelze říci ne.
Na poměry open-world her nabízí Horizon: Zero Dawn skvěle napsaný, poutavý a ucelený příběh. Je sice na vás, jak rychlé bude jeho plynutí, avšak nutkání znát odpovědi na všechny své otázky, vás požene neustále kupředu. Na papíře zní spojení robotů, postapokalyptické budoucnosti a středověkého stylu života dosti bizarně a nikdy bych neřekl, že tento mix může vytvořit něco víc, než jen nezáživnou patlanici. V Guerilla Games se však podařilo vytvořit něco neuvěřitelného, dostáváme tedy nejen zábavnou hru s fungujícími principy a úžasnou hratelností, ale také poutavým a především inovativním příběhem a neokoukaným prostředím. Život rádoby primitivních kmenů po boku majestátných a vražedných super strojů působí najednou tak přirozeně, že máte opravdu pocit, že hra popisuje skutečné události.
Skvělému příběhu sekunduje herní svět, který nedokážu s ničím známým srovnávat. Bohatost a pestrost fauny i flóry je ohromující a stejně tak variantnost celého herního světa, který vás bude i po několika desítkách hodin prostě bavit. Rozlehlý a především variantností překypující herní svět se skládá z bujných a hustých pralesů, barevných luk a životem překypujících lesů, ale také nehostinné, leč překrásné pouště a také zasněžených hor. Líbivé ztvárnění herních světů a především přírody není ničím neobvyklým, přesto jsem se doposud nesetkal s ničím tak krásným a zároveň přirozeným. Svět navíc působí opravdu promyšleným dojmem a rozhodně v něm není vidět stopy po nějakém umělém a generickém tvoření. Největším trumfem je však především unikátní propojení bujné přírody, futuristických strojů a zaniklého světa, kterému místní říkají “metal world”.
Pokud jste doposud měli jako měřítko nejlepšího post-apokalyptického světa The Last of Us, připravte se na přehodnocení svých nároků. Z trailerů jsem měl pocit, že doby dávno minulé jsou pouze tajemnou vzpomínkou, kterou občas připomene nějaká ruina či náhodně objevený artefakt. Civilizace lidí, která už je ale tisíc let po smrti, se však připomíná doslova na každém kroku. Podíváte se do zchátralých vojenských prostor, na zrezavělé tanky nebo se projdete po kancelářích tehdejších největších firem. Opět ale skládám hlubokou poklonu před tím, jak autoři dokázali všechny tři elementy propojit dohromady. Při hře neustále cítíte, že se hra odehrává ve světě, kde lidé odložili mobilní telefony a do rukou vzali pazourky a luk s šípy. Přesto jste si neustále vědomi, že pod povrchem tohoto světa leží další, jiný svět, plný bezdrátových technologií, jaderných zbraní a samozřejmě svět, jehož náhlý konec zůstává opředen tajemstvím, které vás neustále sžírá. Tato zvláštní a unikátní symbióza je něčím jedinečným, co se velmi těžko popisuje a je to třeba jednoduše zažít.
Král je mrtev, ať žije král
Přesně v tomto světě se pak pohybuje hlavní hrdinka Aloy, která na rozdíl od ostatních obyvatel je zvědavá, proč je onen metal world zašlou minulostí a proč se tak vůbec stalo. Marketingová masírka před vydání hry dala mírně najevo, že Aloy má na svých bedrech nelehký úkol – stanout vedle ostatních ikon značky PlayStation. A rozhodně to vypadá, že do důchodu odejitý Nathan Drake má více než schopnou náhradu. Aloy si totiž jednoduše zamilujete, už po prvních pár desítkách minut hraní jsem věděl, že tato postava stane minimálně v mém hráčském srdci po boku Nathana Drakea nebo třeba Kratose. Přiroste vám k srdci nejen jejím smutným dětstvím, ale také charakterem, který si díky možnosti ovlivňovat rozhovory přizpůsobíte k obrazu svému. V tomto směru půjde hodně o specifické preference hráče a někomu Aloy nemusí sednout, já jsem si ji ale rozhodně oblíbil mimo jiné i proto, že mi přijde opravdu hezká a sympatická. Na co Lara potřebovala několik dílů své série, Aloy zvládá v řádu několika hodin.
Méně RPG, více akce
Horizon: Zero Dawn je prezentováno jako akční RPG, ale je nutno zdůraznit, že je to daleko více akce, nežli RPG, přestože jeho prvky jsou pro hratelnost zásadní. Systém je nejvíce podobný hodně vzpomínanému Far Cry: Primal, kdy především crafting působí velmi povědomě. Co je však důležité, všechny RPG prvky jsou do detailu promyšlené, funkční a vzájemně se podporují. Crafting tak není zbytečně robustní jako v jiných hrách, to znamená, že nemusíte co pět minut zjišťovat, jaké suroviny vám chybí a kde je najít. Na druhou stranu si ale nevystačíte jen s pár druhy šrotu či několika klacíků a čas od času budete muset vyrazit na krátký farming surovin. Systém zkušeností a strom dovedností je také jednoduchý, dobře pochopitelný a především kvalitně naroubovaný na samotnou hratelnost. Vylepšení se tak mohou zdát na první pohled triviální, často však zásadním způsobem mění styl hry. Ta je navíc poměrně štědrá na získané zkušenosti, takže pokud se budete sem tam věnovat i vedlejším aktivitám, pravděpodobně budete mít po dohrání příběhu odemknutý celý strom dovedností. Což není špatně – získané vlastnosti z Aloy rozhodně neudělají poloboha, pouze rozšíří hratelnost a tím i vaši zábavu ze hry.
Horizon: Zero Dawn si osvojilo i další fundamenty RPG žánru, Aloy tak na sebe navléká nejrůznější zbroj, i zde však autoři nejdou až na dřeň, měníte tak celé oblečení a ne jeho části jako je helma, rukavice apod., jako to známe z jiných RPG. Jednotlivé zbroje se od sebe nijak extrémně neliší, jejich specifikace si upravíte až vy sami, protože do nich zasazujete modifikací, jenž snižují zranitelnost proti ohni, zvyšují odolnost vůči sečným zbraním a podobně. Tento jednoduchý systém působí v praxi opravdu dobře, často se totiž stává, že naleznete skvělou zbroj, avšak ne všechny její parametry vám vyhovují a musíte tak přizpůsobit svůj styl hry vašemu lootu, což se vám v Horizon rozhodně nestane.
Luk a šípy versus moderní technologie
Modifikace vkládáte i do samotných zbraní, kde výčet začíná u klasického luku s šípy, ale hned další položky už hýří nápaditostí, inovací a především úžasnou zábavou. Kromě nejrůznějších typů luků, které nenápadně napodobují klasické schéma zbraně na blízko, na střední vzdálenost a pak samozřejmě “ostřelovací luk” s pomalým nabíjením šípů ale dlouhým dostřelem a velkým přiblížením. Dále pak budete moci využít zbraň, která vystřeluje elektrizující lana, které lze nachystat do cesty protivníkovy, prak metající granáty nejrůznějších typů, či jakousi středověkou adaptaci brokovnice a můj nejoblíbenější Linecaster, který vystřelí lano do protivníkova těla a druhý konec připevní k zemi. Stačí tak pár vystřelených lan z různých úhlů a i ten největší robosaurus se poroučí k zemi.
Jak to vypadá v praxi? Za písečnou dunou uvidíte osamělého Thunderjawa, který svým vzezřením jasně připomíná Tyranosaura Rexe. Vyznačuje se hbitostí, silnými čelistmi a především tím, že vám nedá pokoj, dokud vaše vnitřnosti nezkropí vyprahlý písek. Thunderjaw je navíc vybaven několika lasery či kulomety. V povzdáli si svým Focusem, což je jakýsi vizor, který Aloy získá ihned na začátku hry, prohlédnete nepřítelovy silné a slabé stránky a ujasníte si, jak na něj půjdete. Focus vám prozradí i jeho pohyb, umístíte tak šikovně připravené lano s elektrickým výbojem, které sice neudělá moc škody, ale robosaura na pár sekund vyvede z míry. Vytáhnete dlouhý luk a vypálíte několik šípů s výbušnými hroty do jeho slabých míst, ze kterých se, v případě dobré trefy, rozletí kusy jeho zbroje. Výborně, teď můžete trefovat jeho náchylnější místa, na které byste se jinak vůbec nedostali, protože byly skryty pod kovovým pancířem. Pár úskoku a dobře mířených ohnivých šípů a Thunderjaw už s polovinou zdraví nevypadá tak energicky jako na začátku, přesto může být chvíle nepozornosti odměněna nahrávací obrazovkou. Přepnete na luk určený k bližšímu boji, připravíte pár zbroj penetrujících šípů a vystřelíte je na zbroj na nohou, která se rozletí a odkryje elektrizující obvody. Rychle přepnete na Linecaster a vystřelíte několik lan, které ukotvíte do země. Thunderjaw se sice v agonií plné řevu snaží uniknout ze zajetí a některá lana se mu podaří zpřetrhat, ale vy kolem něj kroužíte a připevňujete lana na všechny jeho končetiny, až padne k zemi. Stačí už jen rychle přiskočit, zasadit finální úder a výboj elektřiny dá jasně najevo, že jste vítěz.
Jurský park 2.0
Aby bylo jasno, toto nebyl souboj s bossem, ale s průměrným protivníkem, kterých je svět plný. Ano, naprostá většina soubojů připomíná jakési mini bossy, protože vždy se extrémně zapotíte, vydáte ze sebe to nejlepší a především - královsky se bavíte. Neuvěřitelnou atmosféru dodávají soubojům zvukové efekty, které vás nejednou donutí cvrnknout si do textilu. Vždy platí, že sebemenší chyba se trestá smrtí a co platí na jednoho nepřítele, nemusí fungovat jinde. Všechny souboje jsou neuvěřitelně intenzivní a náročné, a pokud se vám podaří naštvat rovnou celé stádo, je lepší vzít nohy na ramena. Neuvěřitelně nápadití nepřátelé, kteří se i přes svou robotickou povahu chovají jako živí a skvělé a inovativní zbraně, které si můžete vylepšovat podle svého stylu boje, tvoří jeden z hlavních trumfů hry. Namixovat něco tak zábavného se dlouho nikomu nepovedlo a nejkrásnější je, že autoři stejně jako v ostatních aspektech hry vychází z osvědčených základů RPG žánru, přidávají do kotlíků svůj důvtip a také neuvěřitelnou vizi a nápaditost, výsledný mix tedy působí nejen neuvěřitelně svěže, zábavně ale dokonce i inovativně.
„Majitelé PS4 Pro se navíc mohou těšit na výhody vyššího výkonu, které se projeví především v supersamplingu, který vyšroubuje rozlišení téměř na 4K.“
U současných her se velmi často stává, že dostanete lahodný zákusek, jenž je ale zabalený ve špinavém celofánu, nebo naopak dostanete na stříbrném podnose ve zlatém papíře kousek bláta. Často se totiž snaží vývojáři vynahradit plytký obsah a nezábavnou hratelnost líbivou grafikou anebo naopak nemají prostředky či schopnosti vymazlit jinak kvalitní hru i po grafické stránce. Horizon: Zero Dawn však balí neuvěřitelně zábavnou a inovativní herní laskominku do dárkového balení, které nejen že je neobvykle kvalitní, troufnu si dokonce říct, že na poli konzolových her nevídané. Jednoduše neexistuje konzolová open-world hra, která by byla tak vizuálně půvabná. Je až zarážející, že Guerilla Games dokázali z dnes už finančně dostupného železa vymáčknout něco takového. Majitelé PS4 Pro se navíc mohou těšit na výhody vyššího výkonu, které se projeví především v supersamplingu, který vyšroubuje rozlišení téměř na 4K. I na standardní PS4 však uvidíte nevídané. Zvláště s HDR vypadá hra fantasticky, autoři si skvěle pohráli s odstíny oblohy, ale také svítící součástky robosaurů ve spojení s HDR připomínají spíše film, nežli hru.
Na obou verzích PS4 si užijete i stabilního snímkování, upřímně jsem zažil pouze jeden moment, kdy sebou obraz mírně škubnul, avšak v těch největších bitvách, se spoustou NPC na obrazovce, běželo vše jako po másle. Nutno dodat, že tato recenze je psaná pod dojmy z naprosto čisté hry bez jakéhokoli patche, který právě přinese mimo jiné podporu pro PS4 Pro. Mnou vytípané obrázky jsou tedy sice z PS4 Pro verze, nicméně stále bez zmíněného patche, výsledný obraz tak pravděpodobně bude ještě lepší. Za to vše může zřejmě opravdu povedený Decima engine, který pohání i Kojimovu připravovanou hru Death Strending a jistě mi dáte za pravdu, že velký Kojima by nesáhnul po něčem, co by nebylo opravdu perfektní.
Co je ale na Horizon: Zero Dawn z hlediska provedení zcela nejlepší, je technické zpracování. Doposud jsem nezažil open-world titul, jenž by běžel zcela bez technických problémů. Žádné záseky, problémy s doskakováním textur, zasekávání se o neviditelné objekty nebo prachobyčejné poklesy snímkování. A znovu opakuji, hrál jsem Horizon bez jakéhokoli patche, který jistě sám o sobě opraví mnoho chyb, na které jsem nenarazil. V tomto směru obrovská poklona Guerilla Games. Jak mohou tvůrci, jenž s tímto žánrem nemají pražádné zkušenosti, vytvořit něco tak skvěle fungujícího a bez chyb, zatímco harcovníci žánru (ano, myslím na tebe, Ubisofte), předvádí stále ty samé chyby.
Kandidát na hru roku? Bezpochyby!
Chvalozpěv na blesk z čistého nebe jménem Horizon: Zero Dawn by mohl trvat ještě o mnoho stran déle. Vlastně bych mohl napsat celou knihu, ne knihu, rovnou natočit celý film, který by se měl pouštět ve všech herních studiích světa. Guerilla Games totiž vymazlili i ty nejmenší detaily, které vás utvrdí v tom, že máte co dočinění s něčím extrémně výjimečným. Hlavní úkoly jsou dech beroucí jízdou, která neustále překvapuje příběhovými zvraty a především vás bombarduje překvapeními, které vždy vyvrátí vše, co jste si mysleli a vaše čelist klesne ještě o pár centimetrů níže. Z mého pohledu jde o snad jedinou open-world hru, která i přestože nabízí fantasticky fungující svět, který vás neustále žene kupředu díky skvělému podání příběhu, jenž i přes naprostou volnost, kterou máte prakticky od začátku, stále hraje první housle.
O to více potěšující je také to, že i vedlejší úkoly jsou na velmi vysoké úrovni. Ano, občas narazíte na pár mírně opakujících se schémat typu přines, zabij, dones, najdi, ale také narazíte především na velké množství vedlejších úkolů, které skvěle sekundují hlavní příběhové lince a dotváří tak komplexní mozaiku informací. Mnoho vedlejších aktivit, jako jsou návštěvy dungeonů, kde se robosauři sami vyrábějí, nebo hledání speciálních baterií, jenž vám odemknou futuristický exo-oblek, jsou navíc snadno zaměnitelné s příběhovými misemi. A jedno mi můžete věřit - každá jednotlivá příběhová mise je fascinujícím dobrodružstvím plným aha momentů, skvělých filmečků a dech beroucích scenérií.
Najdete tu ale také opravdu malá vylepšení, které ale ve výsledku drasticky zkvalitňují zážitek ze hry. Například ukládání hry probíhá neuvěřitelně rychle. Stačí přijít k ohništi, zmáčknout trojúhelník a hra je uložena. Žádné hledaní save pozice nebo snad načítání čehokoli. Ne, hned můžete pokračovat v hraní. Stejně tak si třeba můžete nastavit, jak se bude chovat HUD. Lze si například nastavit, aby se jeho určité části, jako počet nábojů nebo zdraví skrývaly, pokud to není nezbytně nutné, a vy si tak můžete užít nádherných scenérií kolem. Při dialozích pak často kamera pracuje s daným tématem, pokud si tedy povídáte o krajině kolem, kamera se pomalu vzdaluje od povídajících si postav a zabírá okolní přírodu.
Snad jen samotné dialogy mohly být o něco více propracovanější, působí někdy trochu stroze a postrádají jakousi vypravěčskou ladnost. Při delších povídáních si také všimnete občas haprující mimiky postav, je však možné, že tyto a další drobnosti opraví day one patch. Na druhou stranu lze pochválit skvělý dabing, včele s Ashly Burch, jež vdechla život právě Aloy, i ostatní postavy jsou ale nadabovány velmi dobře, což občas právě odhalí mezery v mimice postav. Jedinou opravdu znatelnou slabinou, která by se měla tučně zvýraznit, je AI lidských protivníků. Chovají se dosti jednoduše a prvoplánově. Většinou se na vás nahrnou tou nejbližší cestou a na nějaké taktizování rozhodně nemyslí. Střetů s nimi není příliš mnoho, ale pokud na ně dojde, snažíte se je co nejdříve vyřídit a pokračovat kupředu. Na druhou stranu, něco lepšího, než jsou frenetické souboje s robosaury, lze už do hry stěží přidat, takže je pochopitelné, že souboje s lidskými protivníky působí trochu obyčejně.
Co je na Horizon: Zero Dawn úplně nejlepší? Cokoli jste viděli, cokoli jste od vývojářů slyšeli o hře v předešlých letech, to vše splnili do puntíku a to se vskutku jen tak nevidí. Ba co víc, to, co vám hra předvede, dost možná bude daleko více, než jste čekali. Pokud vám v těchto dnech zvoní v uších, patrně není chyba u vás. To jen v Sony slaví a připíjejí na partnerství s Guerilla Games, kteří jim dali nejenom další system seller, ale také herní univerzum nezměrného potenciálu. Horizon: Zero Dawn si jednoduše musíte zahrát!
V naší galerii na vás čeká 93 screenshotů.
Horizon: Zero Dawn koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Jasný kandidát nejenom na PS4 hru roku, ale napříč všemi platformami. V Microsoftu jistě zelenají závistí, protože mě těžko napadá typ hráče, který by nad Horizon: Zero Dawn ohrnul nos. Pokud budete pást čistě po příběhu, připravte si minimálně třicet hodin herního času, s největší pravděpodobností však přehoupnete padesátku ani nebudete vědět jak.
