Je tedy konec dohadům o jejich smysluplnosti?
Fenomén DLC se herní scénou táhne už nějaký ten pátek. Již od dob placeného brnění na koně v Oblivionu se vedou sáhodlouhé hádky o tom, zda-li jde o příjemný bonus za podporu autorů nebo o špinavou zlodějinu a vydírání. Dnes se něco, co v době čtvrtého The Elder Scrolls působilo jako skandál, stalo běžnou rutinou. Především formou miktotransakcí v mobilních hrách denně hráči vynaloží nemalé finanční obnosy v honbě za lepším a často především jednodušším zážitkem. Čas ale uplynul a dle Ubisoftu, přesněji Chrise Earlyho, je situace kolem názoru na DLC podstatně růžovější.
Není ale DLC jako DLC. Bohatost jejich obsahu a především cena se značně liší. Najdeme jak DLC, které by v klidu mohly suplovat plnou hru (z obsahového hlediska), jako například The Lost and Damned a The Ballad of Gay Tony pro čtvrtou městskou akci Grand Theft Auto, tak i miniaturní balíčky za neadekvátní cenu, kam bychom mohli zařadit například balíčky kamufláží na zbraně z Call of Duty (vůbec, Call of Duty se stalo v oboru malých DLC pro neFreeToPlay titul průkopníkem).
Co se týče zmíněného vyjádření Ubisoftu, mluvíme právě o takovýchto malých balíčcích, které vám v Assassin’s Creed 4 za jeden dva dolary například odhalily část mapy nebo částečně naplnily podpalubí surovinami. Už jenom myšlenka toho, že za peníze dostanete něco, pro co musí ostatní lidé vynaložit úsilí, přirozeně vzbouzí otázku. Je to fér? Je vůbec slušné za takové službičky chtít peníze? Dle Ubisoftu ano. A, překvapivě, budeme-li respektovat tvrzení Ubisoftu, dle hráčů také ano. Žádné protesty, prý jen pár zabrblání. Hráčům evidentně takovýto systém nevadí.
Někteří jedinci denně utopí desítky dolarů v Clash of Clans, vystřílí desítky rublů ve World of Tanks, projezdí spoustu euro v CSR Racing a nikdo ani nemrkne okem. Pokud je byznys model hry dobře nadesignovaný, nedělá hráčům problémy nechat ve svém oblíbeném titulu několik výplat. Běda však, když vám hra vnukne pocit, že jste do placení nuceni. Pak jde všechno nadšení stranou a finanční proud je zastaven. Jak jinak si vysvětlit tvrdý neúspěch mobilního Dungeon Keeperu, hry v podstatě založené na mikrotransakcích, bez kterých jste si pomalu ani neškrtli?
Tak trochu v pozadí nám tu stojí, dnes populární, Season Passy. Ty vám za větší peněžní obnos (který se občas téměř vyrovná původní hře) garantují přístup ke všem placeným balíčkům, kterých se zakoupený titul v průběhu života dočká. Ty jsou na tom podle Earlyho stejně jako DLC. Staly se nedílnou součástí herního byznysu a nikdo si na jejich existenci nestěžuje.
A jak se k tomuto tématu stavíte vy? Akceptujete DLC, nebo jsou pro vás čisté zlo? Vadí vám, že za svoje peníze často nedostanete celou hru? Chtěli byste zpátky již vymřelé datadisky? A co na to Jan Tleskač?
Dejte nám vědět do komentářů.
