Je možné vyrůst z konzole?

Tím samozřejmě nemyslím zakořenit v mechanice a slízávat vláhu ze zpocených ovladačů, ale prostě si jednou ráno uvědomit, že ta, či ona platforma už mi jednoduše nemá co nabídnout.

Nedokážu tak úplně definovat co přesně by mělo být tím důvodem, pověstnou poslední kapkou, ale s ohledem na prodejní úspěchy Wii U se trochu bojím, že by to mohl být případ právě Nintenda. Ostatně, podívejme se na holá fakta. Zatím poslední herní konzole japonské společnosti nezajímá asi nikoho. Bez přehánění. Od prodejců, přes tvůrčí společnosti a analytiky až po samotné hráče. Inženýři z východu totiž přišli vlastně jen s nástavbou Wii, která se výkonnostně tak tak dotáhla na current-gen a jméno si udělala především zvláštním ovladačem, který je víceméně nemožné držet delší dobu v kuse, aniž by se to bralo jako posilování.

Ani vedení Nintenda se podle všeho nemůže shodnout, jestli je Wii U krokem vedle, nebo nedoceněným majstrštykem. Na jedné straně stojí Shigeru Miyamoto otevřeně přiznávající, že podcenili náklady na vývoj her ve vysokém rozlišení; na té druhé zase Reggie Fils-Aime asi definitivně ztrácející kontakt s realitou. Právě Miyamotovo prohlášení ale vzbuzuje největší rozpaky, protože to tak trochu vypadá, že kdysi herní jednička udávající tempo žije v jakémsi vakuu, kde jsou skutečnou špičkou napříč všemi žánry takové hry jako Zelda, Mario, nebo Donkey Kong, čímž by dávalo smysl i Reggieho blábolení. Jinak si lze totiž jen těžko vysvětlit, jak mohli podcenit něco, co berou běžní vývojáři za samozřejmost od roku 2005, kdy vyšel Xbox 360. Potažmo 2006 s příchodem Playstation 3.

I proto většina diskusí nezačíná otázkou jestli Wii U selže, ale spíš dotazem co se stane až selže? Zanevře Nintendo definitivně na tvorbu herních konzolí? Zaměří se výhradně na handheldovou scénu? Nebo je snad možné, že by se do budoucna soustředilo pouze na vývoj her pro zatím stále ještě konkurenční stroje? To už ale samozřejmě zacházíme do extrémů. Bez ohledu na to, jak špatné Wii U je (ne, opravdu nemá smysl se ho snažit bránit krkolomným zjemňováním této skutečnosti), konzole Wii se celosvětově prodalo přes 100 milionů kusů, na což se v podobných případech s oblibou zapomíná. Stejně jako na to, že Nintendo je japonská společnost, což s sebou nese celou řadu pozitiv, stejně jako negativ. Bohužel.

V praxi to znamená, že na ni nelze uplatňovat stejná měřítka jako na západní společnosti, kde se vše řídí primárně ziskem (a sem už, navzdory kořenům, spadá i Sony). Ne snad, že by Nintendu nešlo o výdělek, jen se k němu propracovává trochu jinými cestičkami než ostatní. Její vedení nepotřebuje zpeněžovat každý záchvěv na trhu a nenabírá tuny lidí, které propustí jakmile dosáhne svého cíle. Naopak je to asi jedna z nejtradičnějších firem, která všechno dělá s výhledem do budoucna. Ostatně podívejte se na tvůrce, kteří pro platformu v 80. letech vytvořili jedny z nejikoničtějších her. I po třiceti letech je stále najdete na listině zaměstnanců. To se v dnešní době jen tak nevidí.

Satoru Iwata se dokonce na začátku července nechal slyšet, že se bojí propouštět, aby ve společnosti nepodkopal morálku. Pro finanční oddělení to musela být noční můra, ale z dlouhodobého hlediska to Nintendu nejspíš zase prospěje. Stačí se podívat na handheld 3DS, jehož úspěch je jediným důvodem, proč byla společnost v nedávno skončeném fiskálním čtvrtletí navzdory mizerným prodejům Wii U v černých číslech. I ten totiž začínal jako předražená pohroma, do které se hráči nijak zvlášť nehrnuli. Stačilo ale pár slibů, dárků, nějaké to zlevnění a dnes má 3DS téměř šestinásobné prodeje oproti stejně tragickému Playstationu Vita, který startoval zhruba ve stejnou dobu.

Logicky se proto nabízí otázka, proč se něco takového neprovedlo taky v případě Wii U, na kterou se ale hrozně těžko odpovídá. Někdo sice tvrdí, že se něco chystá na blížící se Tokyo Game Show, jenže proti hovoří skutečnost, že se téhle akce japonská společnost vždy spíš stranila. Jiní zase věří v další zlevňování, což je ale asi ještě nepravděpodobnější. Už teď Nintendo vyrábí Wii U se ztrátou a pokud by ho ještě zlevnilo, riskovalo by regulérní bankrot. Stejně jako Sega svého času s Dreamcastem, jenž jednoduše nebyl schopný konkurovat druhému Playstationu.

Nejlogičtěji se proto jeví strategie, kterou Nintendo už jednou použilo. V době, kdy vydalo GameCube absolutně nezvládlo zaujmout trh a z konzole se vyklubalo břímě. Studia na ni zanevřela, hráči o ni nestáli a japonskému gigantu zbyly oči pro pláč. Jenže místo bědování nad rozlitým mlékem a vymýšlení snáze, či hůře proveditelných způsobů jak zvednout zájem o přístroj, vedení firmy zatnulo zuby, zaměřilo se de facto jen na vydávání titulů pro loajální fanoušky, zatímco nad vodou ho držely nadprůměrné prodeje tehdejšího handheldu GameBoy Advance.

Právě ty a víra v budoucnost mu následně umožnily přijít na trh s veleúspěšným Nintendo DS a ještě úspěšnějším Wii. Takže ano, pokud by se mě někdo zeptal, asi bych s klidným svědomím konstatoval, že Wii U je podle mého názoru mrtvé. Současně bych ale určitě zmínil, že to, s čím přijde Nintendo po něm, bude dost možná bomba! Neočekávané revoluce v hraní jsou totiž japonskou specialitou.