Journey

Herní básníci se na PS3 mohou těšit na hodiny poezie

Z hlediska marketingových pojmů je velmi oblíbený výraz "user experience". volně přeložené jako uživatelský zážitek, pojem definuje celkový pocit z používání produktu. Pokud bychom měli "user experience "aplikovat na titul Journey, můžeme mluvit o prototypu dokonalosti. Journey je neskutečný,emotivní herní zážitek. Titul, který opět jednou potvrzuje, že hry můžeme považovat za umění. Ale recenzování je však u Journey poměrně tvrdý oříšek. Co se dá napsat o hře, kde příběh poletuje vrovině básnictví, dialogy pocházejí z doby němých filmů a celé ovládání se omezuje na dvě tlačítka? Umíte si reálně představit, že poslední věta by vás mohla odradit. O to více šokující je pohled na finální hodnocení. 10 / 10 podle některých hráčů znamená dokonalou nebo revoluční hru.

Dokonalou z hlediska atmosféry a revoluční z důvodu,že stavební kameny, zmíněné v poslední větě předchozího odstavce mohou reálně přinést ovoce s absolutním hodnocením. Definování Journey by mohlo znít takto - je to hra, která nepotřebuje slova. Journey však nepotřebuje toho mnohem více. Nepotřebuje stavět na klasických herních mechanismech - Např. . ve hře se nedá umřít. Také nepotřebuje žádné složité menu, ukazatele a ani další prvky uživatelského rozhraní. Journey nepotřebuje nic. Journey potřebuje pouze atmosféru, která je výsledkem audiovizuálního zpracování a něčeho kouzelného,co se autorům podařilo do hry zakomponovat.

Hra která nesedne každému

Jak se jim to však podařilo, je pro některé z nás velkou neznámou. Ne že by to bylo nutné.

Pro hráče je důležitá hratelnost, resp. celkový "user experience " a v tomto směru mě Journeyohromil. Nepamatuji si totiž, kdy jsem naposledy měla poměrně intenzivně husí kůži na těleběhem hraní. Journey je v tomto směru poměrně mazaná hra - Úvod vypadá na první pohled fádní.

Hlavní hrdina, nekonečná poušť kolem a pouze hráčova zvědavost začne postupně odkrývat cílhry. Samotná hratelnost je díky dvojici tlačítek velmi jednoduchá, v některých případech však plně pochopíte herní mechanismy až přibližně v polovině hry. Journey stále něčím překvapuje a právě v poznávání hry spočívá její krása. Žádné tutoriály, které by vás vodili za ručičku ve hře nečekejte, také se ale nemusíte bát, že byste se v Journey ztratili nebo nevěděli, co dělat dál. Celkový pocit z poznávání herního světa je svým způsobem odměna sama o sobě, a když se náhodou vedle vás objeví stejná postavička - ano, je to jiný hráč, který se přidal k vaší hře.

Na komunikaci s ním však zapomeňte a jeho identitu také poznáte až po skončení hry v závěrečných titulcích. Ty se mimochodem objeví po cca 2 hodinách krásné herní poezie, čili Journey bez problémů odehrajete na jeden nádech. V této souvislosti doporučuji zhasnout světlo, nasadit sluchátka a přítelkyni či přítele ( a další potenciální okolní rušivé elementy ) poslat na nákupy.

V případě Journey je poměrně velký problém napsat něco o samotné hře- Popisy typu " hlavní hrdina běhá po poušti a dokáže skákat, hra je tedy trošku plošinovka " jsou nezajímavé.

Jsou irelevantní. Hratelnost je v tomto případě součástí atmosféry, nikoliv její nosným prvkem. Journey je především o atmosféře. Atmosféře,kterou nedokáže ocenit každý hráč.

... zde pokračujte v psaní ...

Pro někoho může být Journey stereotypní hrou, pro mě to byla jízda na horské dráze v nezvyklém herním zpracování. Pokud ovšem dokážete ocenit atmosféru, pokud dokážete Journey pochopit, a hlavně procítit, budete nadšení a pochopíte absolutné hodnocení.

Mé hodnocení je 9/10 jelikož 10 dávám jen hře po které mám otevřená ústa ještě dlouho po té co jsem ji dohrála. Zatím se to ještě nikdy nestalo.

Carpe diem!