Journey – herní lyrika podruhé

Jsou hry poezie? Nebo ještě lépe. Jsou videohry umění? Na tuhle otázku si zřejmě nikdy s čistým svědomím neodpovíme a spokojme se tedy s alibistickým tvrzením ano i ne. Přesto ale vzpomeňme na rok 2012, kdy poprvé vyšla lyrická hříčka Journey exkluzivně pro majitele PS3 a výrazně převážila misky vah směrem k první variantě... Totiž že hry parametry uměleckých děl zcela jistě splňují.

Herní lyrika

Předně, pokud jste v roce 2012 nevlastnili konzoli od Sony, nebo jste jen Journey minuli, vězte že s remasterem přišel nový důvod proč do této hry investovat – samozřejmě za předpokladu, že má PS4 u vás doma své místečko u TV. Hra jako taková se v zásadě nezměnila, což je pochopitelné s ohledem na pouhé tři roky, které od sebe dělí verzi pro PS3 a PS4.

V rámci své poutě budete opět vrženi do abstraktního světa, kde se sníh potkává s pouštním pískem a postavy v róbách následují cíl na obzoru v podobě hory, jež směrem k nebi posílá mohutný kužel světla. Překvapilo mě, že i po letech perfektně funguje vsazení hráče do role, když hra nepotřebuje žádné infoboxy, aby se hráč intuitivně sžil se svým úkolem a začal svou postavu navigovat směrem k jasnému cíli.

Vůbec je s podivem, že hra obsahuje až podezřele málo nápověd v době, kdy jsme zvyklí na neustálé berličky. Netvrdím, že je hra složitá, to proboha ne, jen zvládá s nulovým HUDem a spartánskou nápovědou to samé, co se stěží vede hrám, které vás nekompromisně zavalí radami, protože se jim zdá, že tápete, i když si jen vychutnáváte scenérii.

Surfování na dunách v 1080p

Stejně to vypadá i s hratelností. Zase si vystačíte pouze se dvěma tlačítky a analogy, které využijete při navigaci v překrásném pouštním prostředí, které čas od času vystřídají chrámy nebo dokonce kobky. Pro ty z vás, kteří se setkávají s Journey poprvé, jen uvedu, že se jedná o plošinovku, jejíž level design staví zejména na schopnosti vaší postavy na krátkou chvíli plachtit prostředím. Jednoduchá hratelnost, podmanivá atmosféra a neustálý pocit malosti v jinak kolosálních kulisách jsou vůbec hlavní důvody, proč se o Journey zajímat a to i přesto, že jinak neholdujete podobným lyrickým hříčkám.

„Jednoduchá hratelnost, podmanivá atmosféra a neustálý pocit malosti v jinak kolosálních kulisách jsou vůbec hlavní důvody, proč se o Journey zajímat a to i přesto, že jinak neholdujete podobným lyrickým hříčkám.“

V rámci vašeho putování písečnými dunami navíc můžete opět narazit i na souputníka, což je s ohledem na singleplayerovou hratelnost zdánlivě maličkost, jakmile se ale budete brodit závějemi společně s další bezejmennou postavou po boku, sami mi dáte za pravdu, že ve dvou se to lépe táhne! Pro lovce trofejí mají autoři navíc připravenou i stříbrnou odměnu, když se vám podaří většinu hry projít se stejným poutníkem po boku. Když už nic, mohla by alespoň taková odměna motivovat hráče v synchronizovaném průletu jinak čistě individuálním, osobním zážitkem. Třešničkou na dortu jsou potom závěrečné titulky, kde se objeví PSN jména všech hráčů, které jste po cestě potkali.

Remaster jak být

Radost ze stylizovaného pohybu se ani s lety nevytratila a díky povedenému remasteru navíc získala na plynulosti s garantovaným frameratem, který nepadá pod 60 FPS. Majitelé PS4 si díky nové verzi mohou vychutnat též o poznání ostřejší technické zpracovaní. A to je asi tak všechno. Možná si říkáte, že je to málo, ale přeci jen, jedná se o remaster a ne o remake původní hry, takže za nás spokojenost

A jako remaster též budeme tento titul hodnotit, proto berte číslo pod recenzí s rezervou. Skutečnou hodnotu totiž hra ukrývá zejména pro ty, kteří se k ní z jakéhokoliv důvodu v roce 2012 nedostali. Pro nováčky 10/10. Osobně jsem před lety Journey na PS3 hrál a přestože po obsahové stránce přidaná hodnota absentuje, stejně jsem cítil jistotu, že nemít remaster na recenzi, jistě bych do něj těch bezmála 350 Kč investoval. A ani bych nemusel – majitelé PS3 verzí mají remaster zadarmo!